34 C 343/2022

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Bc. Tomáše Kamenického a přísedících Jany Dráždíkové a Michala Pose ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zaplacení 145 611,60 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 145 611,60 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 145 611,60 Kč od 23. 2. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 188 510,58 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

III. Žalovaný je povinen zaplatit Okresnímu soudu , adresa, -město náhradu 100 % nákladů řízení ve výši uvedené v samostatném usnesení do tří dnů od právní moci samostatného usnesení.

1. Soud v dané věci rozhodoval poprvé rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , na který, pokud jde o skutkové přednesy účastníků, učiněná skutková zjištění, důkazy, o nichž jsou skutková zjištění opřena, jejich hodnocení, odůvodnění, neprovedení dalších důkazů, závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci, není-li níže uvedeno jinak, pro stručnost odkazuje (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2492/99, a ze dne 25. 2. 2004, sp. zn. 29 Odo 22/2022).

2. Uvedený rozsudek byl zrušen usnesením Krajského soudu v , Anonymizováno, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, . Dle názoru odvolacího soudu fotografie spodní části vozidla na č. l. 37, protokol vlastní diagnostiky a faktura společnosti , právnická osoba, ze dne , datum, nejsou dostatečnými důkazy k prokázání vzniku, způsobu vzniku a rozsahu žalobkyní tvrzeného poškození vozu , Anonymizováno, , jméno FO, , RZ: , SPZ, . Z fotografie není zřejmé, jaké vozidlo je na této fotografii zachyceno, ve faktuře sice byla v rámci použitého materiálu uvedena vana motoru, avšak ani vystavená faktura sama o sobě tvrzené poškození vozu neprokazuje, neboť samotné poškození nezachycuje ani nepopisuje. Žádný jiný důkaz, z něhož by bylo možné rozsah poškození a jeho příčinu zjistit proveden nebyl a ani nebyl žalobkyní navržen. Poškození vozidla spočívající v zadření motoru nelze mít za prokázané pouze z vystavené faktury autoservisu, případně z protokolu o diagnostice vozidla. Z ní je sice patrný údaj o nízkém tlaku motorového oleje, avšak z tohoto ani z dalších údajů v diagnostice uvedených, není možné bez odborných znalostí učinit jakékoli závěry směrem k případnému poškození předmětného vozidla, jeho závažnosti a rozsahu ani ohledně toho, zda došlo k jeho zadření a jakým způsobem šlo závadu odstranit. Pro posouzení míry zavinění žalovaného na vzniku tvrzené škody je přitom významný i způsob jejího vzniku, kdy jiné zavinění může být shledáno v případě poškození spočívajícího v proražení olejové vany a jiné v případě zadření motoru vozidla, u každé z těchto tvrzených závad je proto nutno hodnotit zavinění žalovaného samostatně. Způsob vzniku škody může být významný i s ohledem na havarijní pojištění, které bylo sjednáno k vozidlu. Pokud totiž mohla být vzniklá škoda z tohoto pojištění, byť i jen z části kryta, nelze ji v tomto rozsahu klást k tíži žalovanému. Odpovědnost žalovaného za škodu by v případě možného pojistného plnění odpovídala pouze té části vzniklé škody, která by pojistným plněním nemohla být kryta. Dále je třeba provést důkaz záznamem telefonických hovorů žalovaného z jeho služebního čísla, neboť by objasnil pravdivost tvrzení žalovaného o tom, zda volal do autoservisu a zda volal svému zaměstnavateli, jak se zavázal v protokolu o převzetí vozidla. Ze záznamu sice nebude možné dost dobře odhadnout, jakým způsobem případný hovor mezi žalovaným a přijímacím technikem autoservisu probíhal, avšak tento důkaz poslouží k dokreslení celkové situace, protože je otázkou, jaký důvod by žalovaný měl k tomu, aby nedbal nabídky technika ohledně mobilního servisu či odtahu vozidla a riskoval dojezd do autoservisu.

3. V dalším řízení soud doplnil dokazování znaleckým posudkem , tituly před jménem, , jméno FO, , znalce z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, se specializací na oceňování motorových vozidel, a z oboru strojírenství, odvětví všeobecné strojírenství, se specializací na autoopravárenství, ze dne , datum, , č. , hodnota, na č. l. 228 a provedl jeho výslech na jednání.

4. Znalecký posudek je náležitě odůvodněn, má podklad v obsahu nálezu, jeho odůvodnění odpovídá pravidlům logického myšlení. Znalec vyčerpal úkol ve vztahu k zadání a přihlédl ke skutečnostem, s nimiž se měl vypořádat. Závěr posudku je podložen výsledky řízení a není v rozporu s ostatními důkazy. Právě naopak, závěr posudku je s řadou jiných důkazů ve vzájemném souladu.

5. Ze znaleckého posudku, potažmo výslechu znalce na jednání se podává, že vozidlo bylo havarováno nárazem jeho spodní části do překážky, kdy došlo k poničení předních spojlerů, proražení olejové vany a poté k prudkému úniku oleje a razantnímu poklesu jeho tlaku v mazacím systému motoru, což je patrné hned z prvního zápisu v protokolu z diagnostiky. V 16:29 hod. při nájezdu 6 729 km činil tlak oleje 97,5 kPa oproti požadovaným 213,3 kPa. Takový pokles tlaku motorového oleje musel být řidiči vozidla signalizován výrazným výstražným zvukovým signálem za doprovodu zobrazení informace o nízkém tlaku oleje, pokynu k zastavení vozidla a vypnutí motoru na přístrojové desce mezi palubními budíky, neboť toto vozidlo není vybaveno kontrolkou v podobě klasické oranžově nebo červeně rozsvícené olejničky. Již v tento okamžik měl řidič okamžitě vypnout motor a nepokračovat v jízdě, jejímž následkem po takto náhlém poklesu tlaku motorového oleje musí při pokračování v další jízdě zákonitě dojít k poškození motoru vozidla. V 16:36 hod. a ujetých 6 729 km činila skutečná hodnota tlaku motorového oleje 106,2 kPa a zároveň byla hlášena závada na vačkové hřídeli, kdy činnost přestavníků vačkových hřídelů byla opožděná a odpovídala nesprávné funkci mazacího systému motoru. V danou dobu byla rychlost vozidla 41 km/h, což jednoznačně vede k závěru, že řidič s vozidlem i přes vydaný zvukový signál doprovázený zobrazením informace o nízkém tlaku oleje pokynu k zastavení vozidla a vypnutí motoru na přístrojové desce tohoto varování nedbal a s vozidlem pokračoval v jízdě. Vačkový hřídel sacích ventilů řady 1 již nepracoval v požadované toleranci a docházelo k jeho vyosení. V 16:42 hod. vozidlo absolvovalo po signalizaci již čtyři ujeté kilometry, napětí na svorkách akumulátoru dosáhlo hodnoty vyžadující dobití akumulátoru a snímač polohy vačkového hřídele hlásil chybné přiřazení, což prokazuje závadu motoru vzniklou v důsledku nízkého tlaku oleje způsobeného pokračující nedostatečnou funkcí mazacího systému v souvislosti s pokračováním v jízdě i přes varovné akustické i digitální signály, jež se rozezněly a zobrazily do 2 -3 vteřin od nárazu. V 16:48 hod. při stavu 6 732 km již svítila jedna nebo více kontrolek odlišných od signalizace nízkého tlaku oleje, diagnostika hlásí další pokles napětí na svorkách akumulátoru a rovněž příliš silný signál snímače polohy vačkového hřídele. Motor vozidla byl v tuto chvíli již nefunkční. Z doložené diagnostiky je patrné, jak se postupně poškození motoru vyvíjelo díky nedostatečné funkci mazacího systému až došlo k jeho úplnému zadření, k němuž došlo v důsledku nedostatku motorového oleje, jež z motoru unikl proraženou vanou motoru několik vteřin před zobrazením varovného signálu, neboť vozidlo nepochybně narazilo svojí spodní částí na vyčnívající překážku na komunikaci a došlo k mechanickému poškození obou předních spojlerů, krytu pod motor a vany motoru. Vzhledem k tomu, že kilometrový nájezd vozidla činil 6 734 km je jakákoli jiná příčina takto náhlého poklesu tlaku oleje v motoru vyloučena. V případě, kdy by řidič vozidla s vozidlem dále nepokračoval v jízdě a po vyslání varovného signálu by vypnul motor, na vozidle by vzniklo pouze poškození předních spojlerů, krytu pod motorem a vany motoru. S opravou proražené olejové vany souvisí její výměna a použitý spojovací materiál a olejová náplň včetně filtru souhrnně za 11 701,31 Kč, oprava motoru stála 157 019,76 Kč a oprava dalších poškozených dílů kromě motoru, tedy zejména obou předních spojlerů, krytu pod motor včetně použitého spojovacího materiálu činila 7 468,97 Kč, vše včetně DPH.

6. Důkazy navržené žalovaným k prokázání jeho tvrzení, že po zobrazení chybové hlášky telefonoval do autoservisu pro instrukce, vesměs nebylo možné provést. Z dopisu ze dne , datum, na č. l. 217 plyne, že společnost , právnická osoba, nepořizuje záznamy služebních hovorů zaměstnanců, takže záznam či nahrávku údajného hovoru žalovaného s přijímacím technikem nemá k dispozici. Z dopisu , právnická osoba, . ze dne , datum, na č. l. 221 plyne, že tato společnost je oprávněna soudu sdělit pouze identifikaci účastníka k určitému časovému úseku, není však možné poskytnout jakékoli provozní údaje, které se navíc podle § 97 odst. 3 zákona o elektronických komunikacích uchovávají pouze po dobu šesti měsíců. Z dopisu této společnosti ze dne 21. 10. 2024 na č. l. 249 plyne pouze to, že telefonní číslo, z něhož měl žalovaný volat přijímacímu technikovi je evidováno na obchodní firmu žalobkyně.

7. Žalovaný neprokázal své tvrzení, dle něhož náklady na opravu proražené vany vozidla a zadřeného motoru mohly být i jen z části nahrazeny z havarijního pojištění, které bylo k vozidlu sjednáno u společnosti , právnická osoba, . pojistnou smlouvou č. , hodnota, , pokud by je žalobkyně nebo společnost , právnická osoba, uplatnily jako pojistnou událost, neboť k jeho prokázání nenavrhl vůbec žádné důkazy.

8. Soud neprovedl důkaz výslechem automechaniků podílejících se na opravě předmětného vozidla (byť je pochybné, koho tím žalovaný míní a zda vůbec někoho jiného než , Anonymizováno, , Anonymizováno, ), neboť žalovaný provedení těchto důkazů navrhl po uplynutí lhůty dle § 118b odst. 1 věty druhé o. s. ř. a podmínky pro jejich provedení ve smyslu třetí věty zmíněného ustanovení nejsou splněny. V této souvislosti soud připomíná, že zrušení prvostupňového rozsudku bez dalšího neruší koncentraci řízení nastalou po přípravném či prvním jednání ve věci dle § 118b odst. 1 věta první či druhá o. s. ř.; ruší se pouze koncentrace dle § 119a o. s. ř., čemuž odpovídá povinnost soudu prvního stupně před vyhlášením dalšího rozsudku ve věci poskytnout stranám poučení podle § 119a odst. 1 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. 22 Cdo 1830/2019, a též Svoboda, K., a kol.: Občanský soudní řád: Komentář. Druhé vydání. Praha : C. H. Beck, 2017, str. 524), nikoli však dle § 118b odst. 1 o. s. ř.

9. Závěr o skutkovém stavu uvedený od 3. do 8. odstavce odůvodnění rozsudku ze dne , datum, lze v první větě 6. odstavce poupravit tak, že dne , datum, v době od 16:29 hod. do 16:48 hod. žalovaný řídil vozidlo , Anonymizováno, , jméno FO, , RZ: , SPZ, , nevěnoval se plně řízení vozidla anebo nepřizpůsobil styl jízdy stavu vozovky, narazil s ním do pevné překážky, čímž došlo k poškození obou předních spojlerů, proražení olejové vany, následnému úniku oleje z vozidla, a proto k razantnímu, více než polovičnímu poklesu tlaku oleje v mazacím systému motoru, v 16:29 hod za stavu tachometru 6 729 km se za výstražného zvukového signálu na přístrojové desce zobrazila varovná kontrolka nízkého tlaku oleje a na displeji se zobrazilo hlášení: „Nepokračujte v jízdě! Tlak motorového oleje je příliš nízký,“ avšak žalovaný navzdory tomuto upozornění pokračoval v jízdě, i když si byl vědom toho, že může způsobit závažnou poruchu automobilu, avšak bez přiměřených důvodů spoléhal, že ji nezpůsobí, načež v 16:48 hod. za stavu tachometru 6 734 km způsobil zadření motoru, čímž jej úplně zničil.

10. Provedené dokazování neodůvodňuje jinou změnu v závěru o skutkovém stavu, ani změnu jeho právního hodnocení, než je uvedeno v prvním rozsudku. V 8. odstavci jeho odůvodnění však lze opravit zjevnou nesprávnost v tom směru, že částka 240 082,65 Kč představuje nikoli pravděpodobný měsíční výdělek žalovaného ke dni , datum, , ale jeho 4,5násobek.

11. Skutkové předpoklady zavinění žalovaného za poškození předních spojlerů a za proražení olejové vany jsou splněny. Lze na to usoudit jednak ze skutkové domněnky a jednak z nepoctivosti procesní obrany žalovaného.

12. Skutkové domněnky předpokládají existenci určité skutečnosti na podkladě zobecnění běžné lidské zkušenosti. Rozdíl mezi právními a skutkovými domněnkami spočívá mimo jiné v jejich důkazní síle, neboť vyvratitelnou právní domněnku nelze použít jen tehdy, je-li vyvrácena, tedy je-li podán důkaz opaku; naproti tomu v případě skutkové domněnky postačí, je-li pouze zpochybněna. To ovšem neznamená, že takovým zpochybněním je jakákoli teoretická či hypotetická konstrukce, podle níž mohl rozhodný skutkový děj probíhat jinak, než by odpovídalo skutkové domněnce (, jméno FO, : Právní a skutkové domněnky při dokazování listinou v civilním soudním řízení. Právní rozhledy č. 2/2001, str. 60).

13. V souzeném případě je zřejmé, že v době zobrazení hlášky o nízkém tlaku oleje bylo vozidlo v pohybu a řídil ho žalovaný, přičemž k nárazu do překážky, jež prorazila olejovou vanu vozidla, došlo o 2 – 3 vteřiny dříve. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaný s vozidlem do něčeho narazil. Je v souladu s obecnou lidskou zkušeností, že v takových situacích, kdy řidič narazil do překážky tak, že prorazil olejovou vanu vozidla, stalo se tak proto, že nevěnoval řízení dostatečnou pozornost, nepřizpůsobil rychlost nebo jiný aspekt jízdy podmínkám na silnici, a i kdyby nevěděl, že takovým svým počínáním může způsobit dopravní nehodu, tak vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům (řidičskému oprávnění) to vědět měl a mohl. Řídit osobní automobil je ostatně oprávněn jen držitel řidičského oprávnění a na silnicích, ani druhé třídy, se běžně nevyskytují překážky způsobilé k proražení olejové vany vozidla při řízení vozidla běžným způsobem, za běžných podmínek a za dodržení zákona o silničním provozu.

14. Ač to není v občanském soudním řádu výslovně vyjádřeno, v občanském soudním řízení mají účastníci povinnost činit – i když ze svého úhlu pohledu – pravdivé a úplné skutkové přednesy (k principu poctivosti v civilním řízení soudním viz např. Lavický, P.: Důkazní břemeno v civilním řízení soudním. Praha : Leges, 2017, str. 54, nebo Věcný záměr civilního řádu soudního, 2017, str. 45). Požadavek na pravdivost skutkových tvrzení přitom implicitně obsahuje požadavek na jejich logickou konzistenci.

15. Při hodnocení, zda žalovaný náraz do překážky zavinil či nikoli, je třeba zohlednit i to, jak se v řízení bránil a co o nárazu tvrdil (§ 132 část věty za středníkem o. s. ř.). Nepoctivost obrany žalovaného ve shora naznačeném smyslu kulminuje v jeho tvrzení v závěrečném návrhu, dle něhož „nebyl naplněn ani požadavek zavinění, protože znalec uvedl, že takovou závadu je možné způsobit najetím na kámen, a při běžném provozu není možné škodu odvrátit, např. není-li možné se kamenu vyhnout, je lepší do něj narazit, než způsobit škody na životě či zdraví.“ Uvedená obrana je nepoctivá, protože žalovaný jednoduše nemůže logicky konzistentně tvrdit, že do ničeho nenarazil, neví, co se s vozidlem stalo, olejovou vanu zřejmě prorazili moldavští pracovníci žalobkyně radlicí vysokozdvižného vozíku, a současně tvrdit, že do něčeho sice narazil, ale stalo se to za takových okolností v dopravním provozu, jež nemohl ovlivnit či odvrátit. Toho si musí být žalovaný velice dobře vědom, protože své tvrzení, že škodě nemohl předejít, pro jistotu nijak nesubstancuje. Žalovaný přitom samozřejmě musí vědět, do čeho narazil a za jakých okolností se tak stalo. Jestliže se žalovaný rozhodl tvrdit, že škodu nezpůsobil, nemůže při zachování principu poctivosti současně tvrdit, že škodu způsobil, ale že ji nezavinil. Pokud bylo vyvráceno tvrzení žalovaného, že do ničeho nenarazil, není důvod brát vážně jeho tvrzení, že náraz nemohl odvrátit.

16. V původním rozsudku soud vycházel z názoru, dle něhož právo na náhradu škody a právo na pojistné plnění dle pojistné smlouvy na škodové pojištění si navzájem nekonkurují, jedno právo nevylučuje druhé, ale existují vedle sebe s tím omezením, že poškozený a pojistitel odpovídají za odškodnění poškozeného, resp. pojištěného společně a nerozdílně podle principu tzv. nepravé solidarity, tj. solidarity, jež není založena smlouvou ani zákonem, avšak věřiteli se přesto může plnění (z několika různých právních titulů) dostat jen jednou, neboť slouží stejnému hospodářskému účelu. Tímto hospodářským účelem v případě náhrady škody a pojistného plnění škodového pojištění je uvedení poškozeného či pojištěného v předešlý stav, přičemž z povahy věci je zřejmé, že k tomu může dojít jen jednou. Proto také soud dříve v řízení zjišťoval jen to, zda žalobkyně neobdržela pojistné plnění havarijního pojištění, případně z jaké části, neboť splněním pojistné smlouvy by v daném rozsahu došlo rovněž k zániku nároku žalobkyně na náhradu škody.

17. Odvolací soud prezentoval názor jiný, jemuž se soud ve smyslu § 226 odst. 1 o. s. ř. podřídil. Dle názoru odvolacího soudu si shora uvedené nároky konkurují a právo na zaplacení pojistného plnění vylučuje právo na náhradu škody (minimálně vůči zaměstnanci podle zákoníku práce). V řízení pak vyvstala otázka, jejímž řešením odvolací soud zdejší soud nijak nezavázal, že který z účastníků má vyloučení práva na náhradu škody právem na zaplacení pojistného plnění škodového pojištění prokázat. Soud vyšel z tradiční teorie dělení důkazního břemene, dle níž ten, jehož procesnímu návrhu nelze vyhovět bez použití určité právní normy, nese důkazní břemeno o všech znacích skutkové podstaty této právní normy, tzn. že žalobce prokazuje naplnění všech znaků skutkové podstaty právních norem, o něž se opírá jeho procesní nárok a žalovaný, nepopírá-li pravdivost žalobních tvrzení, prokazuje všechny skutkové znaky tzv. protinorem, tj. norem, které vylučují vznik, způsobují zánik nebo dočasnou či trvalou neprosaditelnost žalobcem uplatněného nároku. I navzdory tomu, že odvolací soud ve svém usnesení neuvádí, o kterou právní normu svůj názor opírá, když asi předpokládá, že je to obecně známé, zjevně se nejedná o žádnou z právních norem, podle nichž soud věc posoudil napoprvé, což měl odvolací soud jinak za správné (viz konec 6. odstavce odůvodnění usnesení ze dne , datum, ). Je tedy zřejmé, že se musí jednat o právní normu, která (již od počátku) vylučuje vznik práva žalobkyně na náhradu škody vůči žalovanému. Za takových procesních okolností to byl žalovaný, kdo nesl důkazní břemeno o tom, že oprava vozidla mohla být hrazena z havarijního pojištění žalobkyně. Na rozdělení důkazního břemene nemá žádný vliv, zda žalovaný má přístup k určitým informacím či určitým listinám, neboť právní řád umožňuje odstranit informační deficit strany zatížené důkazním břemenem jinými právními prostředky (např. uložením vysvětlovací povinnosti či povinnosti k předložení určitých listin), jejichž užití však je ve sporném řízení ovládaném projednací zásadou podmíněno procesním návrhem, k němuž v souzeném případě nedošlo (srov. , jméno FO, : Vysvětlovací povinnost strany nezatížené důkazním břemenem v civilním soudním řízení. Právní rozhledy č. 5/2000, str. 200).

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci plný procesní úspěch, a proto jí náleží náhrada 100 % nákladů řízení. Výše náhrady nákladů řízení žalobkyně činí 135 403,71 Kč přisouzených již prvním rozsudkem, kdy soud pro stručnost na odůvodnění náhrady těchto nákladů odkazuje na první rozsudek. Žalovaný v dalším řízení prosoudil dalších 53 106,87 Kč. Jedná se o náklady právního zastoupení žalobkyně advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 AT z tarifní hodnoty ve výši 145 612 Kč v sazbě ve výši 6 940 Kč za jeden úkon právní služby. Advokát žalobkyně podal vyjádření k odvolání žalovaného ze dne 6. 5. 2024 na č. l. 206, dne 14. 2. 2024 podal vyjádření ve věci samé na č. l. 225, vše dle § 11 odst. 1 písm. d) AT a dne , datum, se účastnil jednání, které přesáhlo 2 hodiny dle § 11 odst. 1 písm. g) AT, za což mu náleží odměna ve výši 27 760 Kč (4 x 6 940 Kč), spolu s náhradou hotových výdajů ke čtyřem úkonům právní služby podle § 13 odst. 3 AT v paušální výši 1 200 Kč (4 x 300 Kč). Žalobkyni dále vznikly náklady na cestovní výdaje jejího právního zástupce ve smyslu § 13 odst. 1 AT za cestu autem k jednání dne , datum, , celkem , hodnota, km za jednu jízdu osobním automobilem s průměrnou spotřebou 10 l/100 km a ceně paliva ve výši 38,20 Kč/l a při základní sazbě amortizace ve výši 5,60 Kč/km (srovnej vyhlášku č. 398/2023 Sb.) ve výši 1 733,28 Kč. Podle § 14 odst. 1 písm. a) AT náleží advokátovi žalobkyně náhrada za promeškaný čas za 8 započatých půlhodin času stráveného na cestě k uvedenému jednání, tj. 800 Kč (8 x 100 Kč). Jelikož právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH, je třeba ve smyslu § 151 odst. 2 o. s. ř. poskytnout též náhradu této daně, a to z odměny ve výši 27 760 Kč, režijního paušálu ve výši 1 200 Kč, náhrady za promeškaný čas ve výši 800 Kč a náhrady cestovného ve výši 1 733,28 Kč. Při sazbě DPH ve výši 21 % činí náhrada DPH částku 6 613,59 Kč. Náhrada nákladů právního zastoupení tak spolu činí 38 106,87 Kč (27 760 Kč + 1 200 Kč + 800 Kč + 1 733,28 Kč + 6 613,59 Kč). Žalobkyně má dále ve smyslu § 137 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů důkazů spočívajících v odměně znalce , tituly před jménem, , jméno FO, za vypracování písemného znaleckého posudku dle faktury ze dne , datum, na č. l. 263 ve výši 15 000 Kč. Náhrada nákladů řízení tak celkem činí 188 510,58 Kč (135 403,71 Kč + 38 106,87 Kč + 15 000 Kč).

19. Státu vznikly náklady odpovídající znalečnému , tituly před jménem, , jméno FO, za účast na jeho výslechu na jednání dne , datum, . U žalovaného nejsou splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, a proto je povinen podle výsledku řízení tyto náklady státu nahradit. Výše znalečného nebyla ke dni vyhlášení rozsudku přiznána pravomocným usnesením, a proto výše těchto nákladů bude určena v samostatném usnesení (§ 155 odst. 1 část věty druhé za středníkem o. s. ř.).

20. Pariční lhůty byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř.; náhradu nákladů v řízení žalobkyně je třeba zaplatit k rukám advokáta, který žalobkyni zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).