34 C 349/2020

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Tomášem Kamenickým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 40 581 Kč s přísl.

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 40 581,25 Kč s úrokem ve výši 86,11 % ročně z částky 27 487,05 Kč od 24. 3. 2020 do zaplacení, nejpozději však do doby, kdy úrok dosáhne částky 128 620 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 34 745 Kč od 24. 3. 2020 do zaplacení, zamítá.

II. Nikdo z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 40 581,25 Kč s úrokem ve výši 86,11 % ročně z částky 27 487,05 Kč od 24. 3. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 128 620 Kč, a zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 34 745 Kč od 24. 3. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru číslo dne 23. 3. 2018. Na podkladě této smlouvy dne 26. 3. 2018 poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem za poskytnutí úvěru ve výši efektivní úrokové sazby 129,71 % ročně v 48 měsíčních splátkách po 2 233 Kč vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje dubnem 2018. Před poskytnutím úvěru žalobkyně prověřila schopnost žalovaného hradit úvěr z dokladů o příjmech, výpisů z bankovního účtu a prohlášení dlužníka. Dále ověřila úvěrovou historii v databázi SOLUS a nebankovním registru klientských informací. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy i naproti tomu, že k jeho dvěma žádostem došlo k bezúplatnému odkladu splatnosti původních splátek č. 10, 11 a 12, kdy z tohoto důvodu od 17. 1. 2019 do 16. 9. 2019 neběžel sjednaný úrok za poskytnutí úvěru a dále odkladu splatnosti splátky č. 17, kdy z tohoto důvodu došlo k zastavení úročení mezi 17. 8. 2019 a 16. 9. 2019. Žalovaný zaplatil celkem 17 splátek po 2 233 Kč, tedy 37 961 Kč, které žalovaný zaplatil mezi 24. 4. 2018 a 18. 12. 2019. Poté už neplnil ničeho. V důsledku jeho prodlení došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru v souladu s čl. 6 smlouvy, kde bylo ujednáno, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části v délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Než došlo k zesplatnění, vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty v celkové výši 998 Kč dle bodu 6.1 smlouvy, v níž byla ujednána ve prospěch žalobkyně smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů, kdy žalobkyni takto vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty za splátky č. 22 a 23. Dále jí vzniklo právo na zaplacení„ náhrady nákladů“ vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy, kde byla sjednána povinnost žalovaného zaplatit náhradu nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů, kdy se žalovaný ocitl v prodlení se zaplacením náhrady nákladů splátek č. 22 a 23. K zesplatnění celého úvěru došlo 22. 3. 2020, kdy se žalovaný ocitl v prodlení o délce 65 dnů se zaplacením splátky č. 22 splatné dne 17. 1. 2020. V souladu s ujednáním bodu 6.4 smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru staly součástí tzv. nové jistiny úvěru, která dosáhla výše 37 745 Kč. Dále byla sjednána povinnost žalovaného zaplatit úroky z prodlení v zákonné výši z nové jistiny úvěru do jejího úplného zaplacení. V bodě 6.5 smlouvy bylo sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den jeho zesplatnění, bude povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, v daném případě od 24. 3. 2020 až do jejího úplného zaplacení. V bodě 6.2 smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, a že tento úrok běží po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby jeho úplného zaplacení. Žalobkyně proto požaduje zaplacení nové jistiny úvěru ve výši 37 745 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč (2 x 200 Kč), náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč (2 x 200 Kč), smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru od 24. 3. 2020 ke dni podání žaloby, kterou kapitalizuje částkou 5 836,25 Kč, dále úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající původní jistině úvěru ve výši 27 487,05 Kč od 24. 3. 2020 do zaplacení, který je ve smlouvě limitován na 120 % částky jistiny, tj. do 128 620 Kč, a dále požaduje zákonné úroky z prodlení z dlužné nové jistiny ve výši 37 745 Kč od podání žaloby.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud vzal za prokázané, že účastníci projevili vůli zavázat se na straně žalobkyně poskytnout žalovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do výše 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Došlo k tomu tak, že dne 23. 3. 2018 žalovaný vyplnil formulářový návrh na uzavření smlouvy o úvěru číslo kdy téhož dne od žalobkyně převzal předsmluvní formulář se standardními informacemi o spotřebitelském úvěru obsahujícím stejné parametry jako smlouva, a žalobkyně dne 26. 3. 2018 písemný návrh žalovaného podepsala a dne 27. 3. 2018 přijetí nabídky, resp. schválení úvěru, oznámila žalovanému. Ještě předtím si opatřila výpis záznamů z registru SOLUS, v němž není veden záznam o čerpání jiného úvěru. Účastníci si ve smlouvě domluvili výši úvěru na 30 000 Kč, který měl být žalovaným splácen v 48 měsíčních splátkách po 2 233 Kč splatných k 17. dni daného měsíce při efektivní úrokové sazbě 129,71 % ročně. Celkově mělo být zaplaceno 107 184 Kč. Součástí ujednání bylo i to, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Tento úrok přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru až do doby jejího úplného zaplacení. Pro případ prodlení žalovaného s hrazením splátek úvěru si strany ujednaly právo žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Dále si strany sjednaly právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které žalobkyni vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného s úhradou splátek o délce 15 dnů ve výši 200 Kč za každou splátku. Při prodlení žalovaného s úhradou jakékoli splátky nebo její části delší 65 dnů mělo dojít bez dalšího k zesplatnění úvěru. Současně celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru ke dni jeho zesplatnění se měly stát součástí nové jistiny úvěru, kterou byl žalovaný povinen zaplatit v den zesplatnění úvěru. Pro případ prodlení se zaplacením nové jistiny úvěru byla v neprospěch žalovaného ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. 26. 3. 2018 poskytla žalobkyně žalovanému částku 30 000 Kč. Dne 17. 2. 2020 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení 22. a 23. splátky úvěru a upozornila ho, že dojde k jeho zesplatnění. Dne 19. 3. 2020 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení 22. až 24. splátky úvěru. Dne 22. 3. 2020 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení celého úvěru a vyčíslila novou jistinu úvěru. Dne 26. 8. 2020 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení žalované pohledávky a upozornila ho, že nebude-li zaplaceno, obrátí se na soud se žalobou. Žalovaný zaplatil žalobkyni celkem 37 961 Kč.

4. Projevy vůle účastníků k uzavření úvěrové smlouvy jsou prokázány z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru na č. l. 7 a oznámení o schválení úvěru na č. l.

15. Základní parametry úvěru jsou sjednány ve smlouvě v části A). Shora uvedené smluvní pokuty a právo na zaplacení náhrady účelně vynaložených nákladů jsou sjednány v článku 6. části B) smlouvy. Skutečnost, že žalobkyně poskytla žalovanému předsmluvní formulář, v němž jsou zachyceny podstatné náležitosti smlouvy, je prokázána předsmluvním formulářem na č. l. 4 podepsaným žalovaným dne 23. 3. 2018. Prověřování majetkových poměrů žalovaného je prokázáno hodnocením klienta na č. l. 11 a výpisem záznamu z registru SOLUS na č. l.

10. Poskytnutí částky 30 000 Kč žalobkyní žalovanému je prokázáno z dokladu o vyplacení úvěru na č. l.

17. Výzva žalobkyně k zaplacení 22. a 23. splátky s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru je prokázána dopisem ze dne 17. 2. 2020 na č. l.

26. Výzva ze dne 19. 3. 2020 je prokázána dopisem na č. l. 27 a výzva k zaplacení celého úvěru s vyčíslením nové dlužné jistiny úvěru se podává z písemného oznámení žalobkyně ze dne 22. 3. 2019 na č. l.

28. Učinění předžalobní výzvy je prokázáno dopisem ze dne 26. 8. 2020 na č. l. 29 a jeho podání na poště podacím archem na č. l.

30. Zaplacení částky 37 961 Kč žalovaným je prokázáno z karty klienta na č. l. 25.

5. Po právní stránce soud posoudil věc tak, že projevy vůle účastníků směřovaly k uzavření úvěrové smlouvy podle § 2395 o. z., v níž žalovaný vystupoval v pozici úvěrovaného a spotřebitele podle § 419 o. z. a žalobkyně v pozici úvěrující a podnikatelky podle § 420 odst. 1 o. z., nicméně se jedná o smlouvu absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy podle §§ 580 a 588 o. z. K tomuto závěru vede skutečnost, že žalobkyně poskytuje úvěry jako nebankovní instituce a je zřejmé, že osoby, které o úvěr žádají, by na bankovní produkty nedosáhly. Poskytovány jsou relativně nízké částky a z obojího je zřejmé, že žadatelé o úvěry jsou zpravidla v poměrně tíživé situaci. Žalobkyně je profesionálem na trhu v poskytování úvěrů a její konání, pokud požaduje úroky z půjčené částky významně vyšší, než obvyklé, spoléhaje přitom na malou finanční gramotnost dlužníků či jejich nezodpovědnost popř. tíseň, je nutno posuzovat jako společensky nežádoucí, jako podnikání prováděné za podmínek společností obecně vnímaných jako nespravedlivé a dobrým mravům odporující. Smlouva obsahuje řadu nepřípustných anebo sice obecně přípustných, ale pro žalovanou jako spotřebitele krajně nevýhodných ustanovení, z nichž každý vyskytoval-li by se ve smlouvě samostatně, by vedl k závěru toliko o částečné neplatnosti smlouvy nebo by mohl být odstraněn materiálními korektivy, např. v podobě moderace smluvní pokuty, ale jejich souběh a současné uplatnění v jedné smlouvě vedou k závěru o takové nerovnováze v právech a povinnostech stran smluvního vztahu, že není možné celý obchod hodnotit jinak než jako nemravný. Smlouva byla uzavřena adhezním způsobem, žalovaný akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobkyní, jejíž obsah nemohl reálně ovlivnit. Na tom nic nemění ani to, že formálně vzato návrh na uzavření smlouvy učinil žalovaný. Žalovaný se měl zavázat zaplatit úrok ve výši 86,1 % ročně, resp. 129,68 % ročně efektivně, což více než trojnásobně přesahuje roční procentní sazbu nákladů na úročené úvěry z kreditních karet, což jsou v podstatě nejdražší na bankovním trhu poskytované, úvěry, která v srpnu 2017 činila průměrně 24,31 % (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Ujednání o úrocích z úroků je ujednáním obecně přípustným podle § 1806 věty první o. z., nicméně v souzeném případě umocňuje nerovnováhu stran smluvního vztahu tím, že nezaplacené úroky přirostou k jistině úvěru splatné v náhradní lhůtě při zesplatnění úvěru, čímž se fakticky zajišťuje úročení úroku zákonným úrokem z prodlení. Vezme-li soud v potaz, že nezaplacení tzv. nové jistiny úvěru je vedle úročení původní jistiny běžným úrokem a úročením nové jistiny zákonným úrokem z prodlení kryto rovněž smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně z nové jistiny, přičemž současně pro případ porušení jakékoli ze smluvních povinností žalobkyní smluvní pokuta stanovena není, je závěr o nepřiměřené nerovnováze práv a povinností smluvních stran namístě.

6. Je přitom třeba zdůraznit, že soud si je vědom principiální obsahové oddělitelnosti ujednání o úrocích od ostatních ujednání úvěrové smlouvy, nicméně tento princip v souzené věci nelze uplatnit ze dvou důvodů: 1. že nerovnováha vzájemných práv a povinností v neprospěch spotřebitele je tak výrazná a významná, že činí smlouvu jako celek obecně nespravedlivou a rozpornou s dobrými mravy, 2. kdyby bylo v rozporu s dobrými mravy toliko ujednání o úrocích - bez ohledu na další okolnosti - býval by žalovaný povinen zaplatit úrok běžný v souladu s § 577 částí věty před středníkem o. z. Aplikace tohoto ustanovení je však v právních vztazích se spotřebiteli vyloučena. Soud je povinen k eurokonformnímu výkladu § 577 o. z., (jakož i § 2051 o. z.). Přitom dle čl. 6 odst. 1 směrnice Rady 93/13/ ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, dle něhož členské státy stanoví, že nepřiměřené podmínky použité ve smlouvě uzavřené prodávajícím nebo poskytovatelem se spotřebitelem nejsou podle jejich vnitrostátních právních předpisů pro spotřebitele závazné a že smlouva zůstává pro strany závaznou za stejných podmínek, může-li nadále existovat bez dotyčných nepřiměřených podmínek, je třeba vykládat v tom smyslu, že brání takové právní úpravě členského státu, jež vnitrostátnímu soudu umožňuje, aby při rozhodnutí o neplatnosti zneužívající klauzule ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem doplnil uvedenou smlouvu tak, že změní obsah této klauzule (rozsudek SDEU ze dne 14. 6. 2012, ve věci C -618/10, Banco Español de Crédito SA). Je tomu tak proto, že pokud by vnitrostátní soud mohl měnit obsah zneužívajících klauzulí v takové smlouvě, došlo by k eliminaci odrazujícího účinku pro prodávající a poskytovatele (srov. bod 69 odůvodnění) jakož i k poskytování rozdílné úrovně ochrany spotřebitele napříč členskými státy. Vnitrostátní soud má proto ověřit, jaká použitelná vnitrostátní pravidla se na jím řešený spor uplatní, a učinit vše, co spadá do jeho pravomoci, s tím, že vezme v úvahu veškeré vnitrostátní právo a použije metody výkladu jím uznané, aby zajistil plnou účinnost čl. 6 odst. 1 zmíněné směrnice (srov. bod 72 odůvodnění). V souzené věci to znamená provést teleologickou redukci § 577 části věty před středníkem o. z. a ve smyslu zúžení hypotézy této právní normy tak, aby nedopadala na právní vztahy spotřebitelů s podnikateli.

7. V posuzované věci došlo ke sjednání nemravně vysokého úroku, soud není oprávněn toto ujednání nahradit úrokem běžným dle vlastního spravedlivého uvážení, protože použití § 557 části věty před středníkem o. z. na souzenou věc brání čl. 6 odst. 1 směrnice Rady 93/13/. Protože ujednání o úrocích je podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru, je smlouva neplatná. Na věc nedopadá ani § 1802 o. z., neboť obvyklý úrok uvedený ve druhé větě tohoto ustanovení se použije pouze v případě, že strany si ujednají placení úroku, ale neujednají si jeho výši (tj. neujednají vůbec, nikoli sice ujednají, ale v nemravné výši). Jelikož je smlouva neplatná, má žalobkyně právo na vrácení toho, co plnila podle § 2993 věty první o. z. Žalobkyně poskytla 30 000 Kč, žalovaný jí poskytl 37 961 Kč, proto jí ničeho nedluží.

8. Pokud jde o žalobkyní uplatněný procesní nárok na zaplacení smluvních pokut, jsou tato ujednání pro jejich akcesoritu ke smlouvě o úvěru rovněž neplatná, a tudíž žalobkyně nemá právo na jejich zaplacení. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., o. s. ř. tak, že žalovaný, který byl pouze převážně procesně úspěšný, protože k částečnému zastavení řízení došlo podle § 146 odst. 2 věty druhé o.s. ř., měl právo na zaplacení části svých nákladů. Jelikož mu však žádné nevznikly, soud povinnost k jejich náhradě žalobkyni neuložil. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.