34 C 360/2020

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Tomášem Kamenickým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 30 020,10 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 27 661,25 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 15 000 Kč od 28. 3. 2019 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4 711,25 Kč od 9. 4. 2019 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 2 358,85 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4 711,25 Kč od 28. 3. 2019 do 8. 4. 2019, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 4 793,78‬ Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 30 020,10 Kč s příslušenstvím rozepsaným ve výroku. Žalobu odůvodnila tím, že společnost [právnická osoba] uzavřela dne 27. 2. 2019 se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaná se jej zavázala vrátit s dohodnutým poplatkem ve výši 4 711,25 Kč, který se skládal z úroku za dobu poskytnutí úvěru a z poplatku za poskytnutí úvěru. [právnická osoba] poskytla žalované úvěr bezhotovostně poté, co ověřila její úvěruschopnost tak, že si od žalované vyžádala její doklady totožnosti a doklady o příjmech, konkrétně o starobním důchodu ve výši 10 660 Kč a příjmu z nájemného celkem ve výši 19 150 Kč, kdy její měsíční výdaje činily 4 450 Kč. Žalované pohledávky byly postoupeny ze společnosti [právnická osoba] na [právnická osoba] OÜ se sídlem v Estonsku, která je následně smlouvou ze dne 5. 3. 2020 postoupila žalobkyni. Žalobkyně žaluje na vrácení jistiny úvěru ve výši 15 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 711,25 Kč včetně zákonného úroku z prodlení a dále poplatky za upomínky ve výši 450 Kč, kdy dle sazebníku, který je součástí úvěrové smlouvy, vzniklo společnosti [právnická osoba] právo na zaplacení poplatku ve výši 500 Kč za každou odeslanou upomínku, avšak žalobkyně žaluje na zaplacení 150 Kč za každou z nich, a dále zaplacení smluvní pokuty ve výši 9 858,85 Kč sjednané v čl. VIII.

1. C úvěrové smlouvy ve výši 0,1 % denně z částky 20 162,25 Kč za období od 28. 3. 2019 do 28. 7. 2020.

2. Žalovaná nerozporovala žalobní tvrzení, uvedla, že původní věřitel jí půjčil v rámci reklamní kampaně částku 15 000 Kč na 1 měsíc. Nestačila ve stanovené lhůtě zapůjčené prostředky vrátit a dostala se do dluhové pasti. Požádala o osvobození od soudního poplatku a upozornila, že žaloba byla podána na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně. Žalobkyně není existenčně závislá na výši náhrady nákladů řízení, zatímco žalovaná ano, neboť po prodělané mozkové příhodě si nemůže najít zaměstnání a žije z životního minima.

3. Soud vzal za prokázané, že společnost [právnická osoba] a žalovaná projevily dne 27. 2. 2019 vůli zavázat se na straně společnosti [právnická osoba] přenechat žalované do tří dnů od uzavření smlouvy 15 000 Kč, aby s nimi naložila podle své úvahy a na straně žalované vrátit 15 000 Kč do 28 dnů od jejich odeslání žalované a zaplatit za to společnosti [právnická osoba] poplatek ve výši 4 297 Kč a úrok ve výši 414,25 Kč, obojí pro případ, že jistina nebude vrácena do 28 dnů od jejího poskytnutí. Strany si ve smlouvě sjednaly též to, že ocitne-li se žalovaná v prodlení s vrácením zápůjčky, bude povinna zaplatit společnosti [právnická osoba] smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky až do zaplacení, která nesmí přesáhnout limit 0,1 % z dlužné částky a současně nesmí přesáhnout součin koeficientu 0,5 a celkové výše úvěru. Strany si též sjednaly povinnost žalované zaplatit společnosti [právnická osoba] paušální náhradu účelně vynaložených nákladů za odeslání upomínky ve výši 500 Kč. Žalobkyně zaslala žalované dne 27. 2. 2019 částku 15 000 Kč [právnická osoba] upomněla ve dnech 3. 4. 2019, 13. 4. 2019 a 23. 4. 2019 žalovanou o zaplacení dlužné zápůjčky. Dne 2. 1. 2020 se společnost [právnická osoba] a [právnická osoba] OÜ dohodly v písemné formě na postoupení souboru pohledávek, jehož součástí je i žalovaná pohledávka, ze společnosti [právnická osoba] na [právnická osoba] OÜ oproti zaplacení postupní ceny. Dne 5. 3. 2020 se [právnická osoba] OÜ a žalobkyně domluvily na postoupení souboru pohledávek, jehož součástí je i žalovaná pohledávka, ze [právnická osoba] OÜ na žalobkyni oproti zaplacení postupní ceny. Předžalobní upomínkou ze dne 23. 3. 2020 vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení žalované pohledávky a upozornila ji, že nebude-li zaplaceno dobrovolně, obrátí se na soud se žalobou.

4. Projevy vůle společnosti [právnická osoba] a žalované jsou prokázány ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] na č. l. 54, v čl. II bod 2 je sjednána výše úvěru (dle názoru soudu zápůjčky), je zde sjednáno, že zápůjčka bude poskytnuta bezúročně, ovšem pro případ jejího nevrácení ve lhůtě splatnosti, tj. do 28. dnů od odeslání finančních prostředků žalované bude žalovaná povinna zaplatit úrok ve výši 414,25 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 297 Kč. V čl. IV je sjednáno, že žalovaná je oprávněna realizovat své právo na čerpání úvěru podpisem této smlouvy, současně je zde uvedeno, že společnost [právnická osoba] je povinna poskytnout sjednanou peněžitou částku do 3 dnů od uzavření smlouvy. V čl. V bod 1 je znovu připomenuta povinnost žalované zaplatit jistinu do 28 dnů ode dne jejího odeslání a je zde sjednána možnost prodloužení lhůty splatnosti zápůjčky za poplatek. Smluvní pokuta je sjednána v čl. VII odst. 1 písm. c), kde je uveden způsob výpočtu smluvní pokuty a omezení horní hranicí uvedenou výše. Povinnost žalované zaplatit paušální náhradu ve výši 500 Kč za odeslání upomínky je sjednána v čl. VIII odst. 1 písm. b) ve spojení se sazebníkem uvedeným v čl. XII bod 7 smlouvy. Smlouva byla uzavřena se třemi přílohami obsahujícími základní informace a poučení spotřebitele, předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru a jejich vysvětlení. Odeslání zápůjčky dne 27. 2. 2019 je prokázáno z potvrzení o provedené platbě na č. l. 59, učinění upomínek společnosti [právnická osoba] je prokázán upomínkami na č. l. 60 - 62. Ze smluv o postoupení pohledávek ze dne 2. 2. 2020 na č. l. 63 s výňatkem z přílohy na č. l. 66 a ze dne 5. 3. 2020 na č. l. 67 s přílohou na č. l. 26 je prokázáno postoupení žalované pohledávky nejdříve ze společnosti [právnická osoba] na [právnická osoba] OÜ a poté na žalobkyni. Učinění předžalobní upomínky je prokázáno dopisem ze dne 23. 3. 2020 na č. l. 71.

5. Po právní stránce soud vyšel z § 2390 o. z., neboť právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná se zavázaly, že právní předchůdkyně žalobkyně přenechá žalované zastupitelnou věc tak, aby ji užila podle libosti a po čase vrátila zpět věc stejného druhu a žalovaná se zavázala tuto věc, tj. peníze, vrátit a zaplatit za to úrok (byť pouze podmíněně pro případ řádného a včasného nevrácení zápůjčky). V neprospěch konkurenčního posouzení smlouvy uzavřené účastníky jako úvěrové mluví především skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala již ve smlouvě poskytnout žalované peněžní prostředky do tří dnů od jejího uzavření, a nikoli k žádosti žalované.

6. Žalovaná je proto povinna vrátit žalobkyni jistinu zápůjčky ve výši 15 000 Kč, úrok ve výši 4 711,25 Kč, do něhož je třeba započítat i ve smlouvě zmiňovaný poplatek za poskytnutí zápůjčky. Materiálně (obsahově) vzato je úrokem odměna zapůjčitele za poskytnutí zápůjčky vydlužiteli, naproti tomu pod poplatkem za poskytnutí úvěru se rozumí odměna a kompenzace úvěrujícímu za povinnost úvěrujícího udržovat disponibilní zdroje, z nichž by k žádosti úvěrovaného úvěr poskytl. V souzeném případě ovšem taková povinnost právní předchůdkyni žalobkyně nevznikla, protože právní předchůdkyní žalobkyně vypracovaná formulářová smlouva počítala s odesláním peněz do tří dnů od uzavření smlouvy. Jelikož právní předchůdkyně neměla povinnost udržovat disponibilní zdroje, z nichž by mohla k žádosti žalované poskytnout úvěr, je třeba na poplatek ve výši 4 297 Kč hledět tak, že se jedná o odměnu žalobkyně za poskytnutí úvěru, tedy o úrok.

7. Pokud jde o výši úroků, soud ji posuzoval mimo jiné z hledisek §§ 580 a 588 o. z. a dospěl k závěru, že byť úrok ve výši 4 711,25 Kč za poskytnutí prostředků ve výši 15 000 Kč na dobu 28 dnů je úrokem vysokým, nicméně s přihlédnutím k judikatuře Krajského soudu v Plzni v oblasti krátkodobých spotřebitelských úvěrů je z hlediska dobrých mravů na samotné hranici toho, co lze ještě akceptovat. Uvedený závěr je třeba učinit zejména s ohledem na to, že úvěr byl poskytnut v nízkém objemu a na krátkou dobu. Tzv. mikropůjčky jsou specifickým segmentem úvěrového trhu, u nichž se pro účely srovnání s úrokovými sazbami úvěrů poskytovaných peněžními ústavy nabízí srovnání s úročenými úvěry z kreditních karet, které se pohybují kolem 25 % ročně. Soud si je vědom toho, že judikatura Nejvyššího soudu pro závěr o nemravnosti ujednání o úroku zpravidla vyžaduje (s přihlédnutím k dalším okolnostem) přesažení trojnásobku běžné úrokové sazby bank, nicméně v souzeném případě nelze s odkazem na judikaturu Krajského soudu v Plzni sjednanou úrokovou sazbu považovat za nemravnou s přihlédnutím k těmto okolnostem: krátká doba splatnosti, která výrazně přispívá k tomu, že se RPSN jeví jako velmi vysoká; podstatným aspektem jej to, že půjčená částka je nízká a s jejím poskytnutím jsou spojeny určité náklady a poskytovatel by měl generovat určitý zisk; úvěr nebyl nijak zajištěn, žalovaná za vyšší úrok získala téměř okamžitě jí požadovanou, ničím nezajištěnou částku; žalovaná neuzavírala smlouvu se zprostředkovatelem (jako tomu bývá v jiných obdobných případech), který by mohl rozhodování žalované ovlivňovat; žalovaná sama vyhledala nabídku a smlouvu uzavíral za užití prostředku komunikace na dálku, nemůže tak jít o osobu zcela nevědomou (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 2. 2020, sp. zn. 25 Co 397/2019, v němž Krajský soud posoudil jako platnou úvěrovou smlouvu se spotřebitelem uzavřenou na dálku se sjednaným úrokem 484 % ročně při RPSN 4 621 %, úvěru ve výši 7 000 Kč splatným do 28 dní).

8. Dále je třeba uvést, že existuje velice úzká hranice mezi právním posouzením úroku (poplatku) sjednaného v dané smlouvě se smluvní pokutou, neboť jeho zaplacení je podmíněno porušením smluvní povinnosti vrátit zápůjčku. Přesto se však soud v tomto případě kloní k závěru, že se jedná o smluvní úrok a nikoli o smluvní pokutu, neboť výkladem smlouvy lze dovodit, že smyslem a účelem daného ujednání je zajistit odměnu pro právní předchůdkyni žalobkyně a nikoli zajistit splnění smluvní povinnosti žalované hrozbou sankce.

9. Žalovaná se zavázala jistinu zápůjčky vrátit do 28 dnů od odeslání peněz, k tomu došlo 27. 2. 2019, byla proto jistinu zápůjčky povinna vrátit do 27. 3. 2019. To neplatí pro splatnost úroku, jeho zaplacení je ve smlouvě podmíněno řádným zaplacením jistiny zápůjčky, a proto žalovaná nebyla povinna zaplatit úrok do 27. 3. 2019, neboť by to v podstatě znamenalo, že by splatnost úroku předcházela vzniku nároku na jeho zaplacení, resp. by předcházela době, kdy odkládací podmínka mohla vůbec být splněna. Proto je třeba mít za to, že se úrok stal splatným na výzvu věřitele podle § 1958 odst. 2 o. z. Právní předchůdkyně žalobkyně učinila takovou výzvu dne 3. 4. 2019, která v souladu s domněnkou stanovenou v § 573 o. z. došla žalované dne 6. 4. 2019; to byla sobota, a proto žalovaná byla povinna zaplatit úrok nejdříve v pondělí 8. 4. 2019 (§ 607 o. z.). Z toho důvodu se žalovaná nachází v prodlení podle § 1968 o. z., u jistiny zápůjčky od 28. 3. 2019, u úroku od 9. 4. 2019 a žalobkyni proto vzniká právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši určené v § 2 nařízení vlády č. 351/2019 Sb., ovšem pokud jde o zaplacení úroku, žalovaná se za dobu od 28. 3. 2019 do 8. 4. 2019 v prodlení nenacházela.

10. Procesní nárok na zaplacení částky 9 858,85 Kč soud podřadil pod § 2048 věty první o. z., neboť strany si ujednaly pro případ porušení smluvené povinnosti - v dané věci vrátit zápůjčku řádně a včas - smluvní pokutu a stanovily způsob, jak se výše smluvní pokuty určí. Žalovaná nevrátila zápůjčku a nezaplatila ani úrok, a proto je povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 20 161,25 Kč (za období do 8. 4. 2019 však toliko z jistiny zápůjčky). Smluvní pokuta za období od 28. 3. 2019 do 28. 7. 2020 sice dosahuje částky 9 858,85 Kč, ovšem § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru omezuje souhrn všech uplatněných smluvních pokut součinem koeficientu 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, kdy mimo jiné tak činí i smlouva uzavřená mezi účastníky, v souzeném případě 0,5 x 15 000 Kč = 7 500 Kč. Soud žalobkyni přiznal na smluvní pokutě částku 7 500 Kč a pro částku smluvní pokuty ve výši 2 358,85 Kč žalobu zamítl.

11. Právo na zaplacení poplatku za odeslání 3 upomínek po 150 Kč má oporu ve smluvním ujednání účastníků, kdy s takovým ujednáním i výslovně počítá § 122 odst. 1 písm. a) části věty před středníkem zákona o spotřebitelském úvěru, tedy s povinností zaplatit účelně vynaložené náklady, které právní předchůdkyni žalobkyně vnikly v souvislosti s prodlením spotřebitele, a proto soud přisoudil žalobkyni částku 450 Kč za 3 odeslané upomínky.

12. Soud pak neprovedl důkazy občanskými průkazy žalované a doklady, které žalovaná předložila právní předchůdkyni žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti, neboť k následkům spojených s nedostatečným posouzením nelze z úřední povinnosti přihlédnout, a proto pro posouzení věci nejsou významné.

13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy procesně převážně úspěšná žalobkyně má proti žalované právo na náhradu části nákladů řízení. Úrok ke dni vyhlášení rozsudku činil 4 517,66 Kč, žalovaná suma tak celkem činila 34 537,76 Kč, žalovaná byla úspěšná co do 32 163,81 Kč, v základu 93,12 % (32 163,81: 34 537,76); po odečtení úspěchu žalované má právo na náhradu 86,25 % ( ( (32 163,81: 34 537,76 * 100) - 100) x 2 + 100).

14. Při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení soud přihlédl k tomu, že výše odměny za zastupování advokátem má být určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (§ 151 odst. 2 část věty první před středníkem o. s. ř.), neboť nejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle ustanovení § 147 o. s. ř. nebo § 149 odst. 2 o. s. ř. a ani okolnosti případu v projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (§ 151 odst. 2 část věty první za středníkem o. s. ř.). Takový zvláštní právní předpis v současnosti neexistuje, neboť vyhláška č. 484/2000 Sb., která upravovala sazby odměny advokáta stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni, byla nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12 dnem 7. 5. 2013 zrušena a Ministerstvo spravedlnosti od 7. 5. 2013 do dneška nesplnilo svou povinnost stanovenou v § 374a písm. c) o. s. ř.; zároveň po novelizaci advokátního tarifu provedené vyhláškou č. 120/2014 Sb. (vložení nového § 14b AT) jsou dobré důvody myslet si, že ke splnění této povinnosti ani nedojde.

15. Soud za této situace určil paušální sazbu odměny pro řízení v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem (a podpůrně též k vyhlášce [číslo] Sb. v posledním znění, která však sama v § 3 odst. 1 stanovuje sazbu odměny nepřiměřeně vysokou - ostatně se jedná o důvod, proč byla zrušena), ve výši 3 000 Kč. Kromě této paušální sazby odměny advokáta vznikly žalobkyni náklady spočívající v paušální náhradě hotových výdajů ke třem úkonům právní služby dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a k jednomu úkonu právní služby dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. ve výši 600 ( (3 x 100 Kč) + (300 Kč)), a též náklady spočívající v zaplaceném soudním poplatku za žalobu ve výši 1 202 Kč. Vzhledem k tomu, že advokát žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům, které žalobkyni vznikly, rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % z odměny za zastupování a režijního paušálu ve výši 756 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 2 větou druhou o. s. ř.). Náhrada nákladů řízení tak činí 4 793,78‬ Kč ( ( ( (3 000 Kč + 600 Kč) x 1,21) + 1 202 Kč) x 0, [číslo]).

16. V této souvislosti soud odkazuje na ustálenou rozhodovací praxi 21. senátu Nejvyššího soudu, který výši náhrady nákladů řízení tímto způsobem odůvodňuje konstantně, a to i v řízeních zahájených po 8. 5. 2013 (namátkově: rozsudek ze dne 9. 6. 2020, sp. zn. 21 Cdo 4150/2019, rozsudek ze dne 18. 5. 2020, sp. zn. 21 Cdo 338/2020, rozsudek ze dne 11. 5. 2020, sp. zn. 21 Cdo 2304/2019, a řada dalších).

17. Žalovaná je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokátky, která žalobkyni zastupovala (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), do 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

18. Žádosti žalované o rozložení plnění do splátek soud nevyhověl, neboť žalovaná nikterak nesvědčila svá tvrzení o svých majetkových, sociálních a zdravotních poměrech; k jednání dne 2. 8. 2021 se bez omluvy nedostavila. O jejím návrhu na osvobození od soudního poplatku nerozhodoval, neboť žalovaná k jeho zaplacení nebyla povinna, ani jeho zaplacení nebylo po ní žádáno, proto její úkon je ve smyslu § 41a odst. 3 o. s. ř. za řízení nepřípustným.