34 C 377/2022
č. j. 34 C 377/2022-36
V PLATNOSTI- OS Plzeň-město 34 C 377/2022-36
- OS Plzeň-město 34 C 377/2022-40
Okresní soud Plzeň-město opravil rozsudek, ve kterém chyběl údaj o solidárním dlužnickém poměru žalovaných. Soud se opřel o § 164 odst. 1 zákona o soudním řádu, protože chyba byla zjevná a snadno seznatelná z kontextu případu. Oprava zahrnovala doplnění povinnosti žalovaných zaplatit společně a nerozdílně částku 36 700 Kč. Rozsudek byl upraven tak, aby byl v souladu s původním významem a závěry v odůvodnění.
Plný text
Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Tomášem Kamenickým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalované, datum narození bytem adresa žalované 2. celé jméno žalované, datum narození bytem adresa žalované o zaplacení 36 700 Kč s přísl. Žalované jsou povinny zaplatit žalobkyni částku 36 700 Kč a k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 16 137,20 Kč, vše v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných vždy posledního dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť i jen jedné z nich.
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaných solidárního zaplacení částky 36 700 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalované byly rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 20. 7. 2016 č. j. 2 T 35/2016-208 odsouzeny za přečin úvěrového podvodu dle § 211 odst. 1 trestního zákoníku tím, že pod jménem jméno příjmení vylákaly od žalobkyně úvěr ve výši 50 000 Kč, který žalobkyně zaslala na účet jméno příjmení, která částku v téměř celé výši vybrala a bez 2 000 Kč předala žalovaným, které si částku rozdělily a spotřebovaly, a to aniž by si jméno příjmení byla vědoma toho, že pod jejím jménem došlo k uzavření úvěrové smlouvy. V mezidobí došlo k částečné úhradě dluhu, jehož aktuální výše činí 36 700 Kč.
2. První žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Druhá žalovaná poukázala na to, že dluh co do 13 300 Kč již zaplatila, je dále ochotna podle svých sil a možností hradit měsíční splátky po 1 000 Kč a polovinu z aktuální dlužné částky, nemůže si dovolit vyšší splátky, protože je samoživitelka.
4. Soud dospěl k závěru, že obžalovaná jméno příjmení celé jméno žalované v obec, ulice a číslo, v přesně nezjištěný den předcházející dni 17. 7. 2015 požádala pod jménem jméno příjmení, datum narození, prostřednictvím zákaznického centra u společnosti právnická osoba, IČO, zprostředkovatele úvěrů pro právnická osoba, s.r.o., IČO, o úvěr ve výši 50.000 Kč, ze strany právnická osoba, s.r.o., došlo ke schválení úvěru a na kontaktní adresu adresa žalované, byla zaslána úvěrová smlouva číslo kde jako klient byla uvedena jméno příjmení, datum narození, s disponibilním úvěrovým limitem ve výši 50.000 Kč, jež převzala obžalovaná celé jméno žalované, která tuto smlouvu číslo po dohodě s obžalovanou jméno příjmení celé jméno žalované bez souhlasu jméno příjmení podepsala jako jméno příjmení s datem uzavření 17. 7. 2015, kdy následně právnická osoba, s.r.o., zaslala uvedenou finanční hotovost ve výši 50.000 Kč na bankovní účet jméno příjmení č. bankovní účet u právnická osoba, dne 29. 7. 2015 jméno příjmení vybrala částku ve výši 49.900 Kč bez vědomí toho, že pochází ze shora uvedeného úvěru sjednaného na její osobu, z bankomatu a následně předala obžalované celé jméno žalované, která jí dala 2.000 Kč, zbytek finanční hotovosti si rozdělila s obžalovanou jméno příjmení celé jméno žalované a tuto poté použily pro vlastní potřebu, čímž způsobily právnická osoba, s.r.o., škodu ve výši 50.000 Kč.
5. Suma, jež měla představovat úvěr, činila 50 000 Kč a byla dne 27. 7. 2015 připsána na účet jméno příjmení, která téhož dne vyzvedla z bankomatu 49 900 Kč, načež je předala druhé žalované. Ta z ní distribuovala 2 000 Kč pro jméno příjmení a o zbytek se rozdělila s první žalovanou. Druhá žalovaná zaplatila žalobkyni na dluh ve výši 50 000 Kč do konce roku 2019 celkem 13 300 Kč.
6. Soud je vázán skutkovými zjištěními uvedenými v rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 20. 7. 2016, č. j. 2 T 35/2016-208 o tom, že žalované spáchaly na žalobkyni přečin podvodu dle § 209 odst. 1 a 3 trestního zákoníku, pročež soud tato skutková zjištění do závěru o skutkovém stavu prakticky beze změny převzal.
7. Soud sice není vázán zjištěním trestního soudu o výši škody, a to ani tehdy, představuje-li kvalifikační moment (v případě žalovaných způsobení větší škody představující znak kvalifikované skutkové podstaty stanovený ve 3. odst. § 209 trestního zákoníku), nicméně i poskytnutí této částky je z rozsudku, jakož i z dalších důkazů dobře prokázáno, předně z trestního rozsudku se podává, že z výpisu z účtu jméno příjmení vyplývá, že dne 27. 7. 2015 obdržela částku ve výši 50 000 Kč, druhá žalovaná v přípravném řízení trestním vypovídala, že první žalovaná vymyslela legendu, kterou potom druhá žalovaná sdělila jméno příjmení, tedy že zda by na její účet nemohla být vyplacena pojistka. Když peníze přišly, šla druhá žalovaná s příjmení příjmení k bankomatu a vybraly 49 900 Kč. Z této částky 2 000 Kč dala jméno příjmení, 34 000 Kč první žalované a 13 000 Kč si ponechala. První žalovaná v přípravném řízení trestním uvedla mimo jiné to, že když se celá věc provalila, domluvila se s jméno příjmení a podepsaly si uznání dluhu, v němž prý žalovaná uznala vůči jméno příjmení dluh v celé výši úvěru. Z druhou žalovanou předložených poštovních poukázek typu A na č. l. 23 - 25 plyne, že druhá žalovaná platila žalobkyni splátky po 500 Kč a jednou po 300 Kč, naposledy 8. 12. 2020, celkem 13 300 Kč.
8. Uvedené je třeba hodnotit tak, že jestliže trestní soud provedl důkaz výpisem z účtu, z něhož zjistil, že žalobkyně poskytla žalovaným na účet jméno příjmení 50 000 Kč, je to jednoznačný důkaz, který nevyžaduje přímé hodnocení, zde navíc v kombinaci s tím, že žalované jméno příjmení prezentovaly legendu, kterou jí odůvodnily přijetí sumy na její účet, kterou následně vybraly a částečně si rozdělily. První žalovaná navíc projevovala vůli k nahrazení této sumy jméno příjmení Ani jedna ze žalovaných v tomto řízení odeslání částky 50 000 Kč nepopřela. Druhá žalovaná navíc poukazovala na provedené úhrady s tím, že výslovně uváděla, že doplatí i zbytek dlužné částky odpovídající žalované pohledávce. Kdyby výše škody žalobkyně byla jiná, žalované by se takto nechovaly.
9. Po právní stránce soud vyšel z § 2910 věty první o. z. Podle tohoto ustanovení škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Žalované porušily svou právní povinnost tím, že se vůči žalobkyni dopustily přečinu podvodu podle § 209 odst. 1 a 3 trestního zákoníku, a to eo ipso zaviněně a úmyslně, čímž zasáhly do absolutního práva žalobkyně, konkrétně do vlastnického práva k penězům, které žalobkyně jméno příjmení poskytla. Tímto jejich jednáním došlo ke snížení majetkového stavu žalobkyně o 50 000 Kč, a proto jsou žalované povinny k její náhradě, a to společně a nerozdílně (§ 2915 odst. 1 část věty první před středníkem o. z.).
10. Ve vztahu k druhé žalované jsou navíc plněny předpoklady konkludentního uznání dluhu dle § 2054 odst. 2 o.z., neboť druhá žalovaná dluh částečně plnila, nicméně jelikož ve vztahu k první žalované tyto účinky nenastaly, protože jednání druhé žalované ji nezavazuje, bylo třeba ve vztahu k ní věc posoudit nehledě na vyvratitelnou domněnku o existenci a trvání dluhu.
11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16 137,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 835 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 36 700 Kč sestávající z částky 2 580 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 1 290 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 2 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 820 Kč ve výši 2 482,20 Kč.
12. Lhůtu k plnění soud rozložil do splátek podle § 160 odst. 1 části věty za středníkem o. s. ř., neboť druhá žalovaná to takto navrhla a žalobkyně odsouhlasila. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalované povinnosti uložené jim tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.