34 C 399/2024

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Bc. Tomáše Kamenického a přísedících Jany Dráždíkové a PhDr. Bc. Richarda Šedivce ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená obecnou zmocněnkyní Jméno zmočněnkyně bytem Adresa zmočněnkyně proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru

I. Okamžité zrušení pracovního poměru ze dne , datum, je neplatné.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 3 200 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalované určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne , datum, . Žalobu odůvodnila tím, že pro žalovanou pracovala na základě pracovní smlouvy ze dne , datum, na pracovním místě barmanky a servírky v restauraci , právnická osoba, , Anonymizováno, v , Anonymizováno, ulici v , Anonymizováno, . Žalobkyni bylo dne , datum, doručeno okamžité zrušení pracovního poměru, které žalovaná odůvodnila opakovaným nevhodným chováním k zákazníkům a několikadenní absencí v průběhu měsíce října 2024. Žalobkyně dne , datum, oznámila žalované, že nesouhlasí s okamžitým zrušením pracovního poměru a trvá na dalším zaměstnávání. Tvrzení žalované o několikadenní neomluvené absenci žalobkyně v práci v říjnu 2024 jsou lživá a účelová, žalobkyně byla v práci v souladu s rozvrhem směn a od , datum, do , datum, čerpala dovolenou schválenou tehdejším jednatelem žalované , adresa, . Žalovaná neměla k chování žalobkyně k zákazníkům žádných výtek. Jediný případ, který byl mezi účastníky skutečně řešen se udál těsně před dáním okamžitého zrušení pracovního poměru, kdy se jednalo o negativní recenzi zákaznice směřovanou k žalobkyni. Žalovaná o této recenzi informovala žalobkyni a vyžádala si bližší okolnosti, které žalobkyně obratem sdělila, načež je žalovaná vzala na vědomí a dále neřešila. Samotná recenze není dostatečným důvodem k závěru, že žalobkyně hrubě porušila své pracovní povinnosti, může být pouze podnětem k prošetření celé situace.

2. Žalovaná se ve věci samé nevyjádřila; uvedla jen, že dne , datum, změnila společníka, nemá zaměstnance, plánuje rozvíjet podnikání v jiné oblasti, a proto není schopna se vyjádřit k žalobním tvrzením.

3. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně pracovala pro žalovanou na základě pracovní smlouvy ze dne , datum, na pracovním místě barmanky a servírky s místem výkonu práce v , Anonymizováno, a , Anonymizováno, a nástupem do práce dne , datum, . Žalobkyně pracovala v souladu s rozvrhem směn na říjen 2021 od 1. do 5. a od 11. do , datum, , od 21. do , datum, čerpala dovolenou a v jiné dny pracovní směnu neměla. Dne , datum, poslal jednatel žalované , adresa, žalobkyni prostřednictvím aplikace WhatsApp negativní recenzi nespokojené zákaznice z návštěvy dne , datum, , dle níž byla žalobkyně neochotná a dávala najevo, že ji nebaví práce. Žalobkyně na zprávu odpověděla v tom duchu, že přítomné tři zákaznice chtěly dva různé druhy pizzy napůl a ona jim vysvětlovala, že to nedělají, načež se jedna z nich naštvala, objednala si jen horký džus a poté odešla dříve než její kamarádky, které si nestěžovaly a při placení nechaly zpropitné. Dne , datum, žalovaná projevila v písemné formě vůli k okamžitému zrušení pracovního poměru se žalobkyní s odkazem na § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce pro hrubé porušení povinností vyplývajících z pracovního poměru, které žalovaná spatřovala v „opakovaném prokazatelném nevybíravém chování k zákazníkům a jejich odchodu, čímž žalované vznikla škoda,“ a také v „neomluvené několikadenní absenci v měsíci říjnu 2024.“ Okamžité zrušení pracovního poměru došlo žalobkyni nejpozději dne , datum, . Téhož dne žalobkyně oznámila žalované, že okamžité zrušení pracovního poměru považuje za neplatné a trvá na dalším zaměstnávání.

4. Uzavření pracovní smlouvy a její obsah jsou prokázány jejím písemným vyhotovením datovaným , datum, na č. l. 6, viz zejména ustanovení o pracovním místě, dni nástupu do práce a povinnosti žalobkyně vykonávat osobně, samostatně, svědomitě a řádně práci stanovenou v pracovní smlouvě.

5. To, že žalobkyně pro žalovanou vykonávala práci od , datum, do , datum, a od , datum, do , datum, v souladu s rozvrhem směn plyne ze zmíněného rozvrhu na č. l. 9, viz zejména sloupec „, Anonymizováno, “, kdy u odpracovaných dní je vyznačeno písmeno „P“. Z rozvrhu je patrné, že se žalobkyně na provozovně střídala s dalšími dvěma pracovníky a dvěma brigádníky tak, aby v restauraci byli přítomní alespoň dva pracovníci žalované s výjimkou , Anonymizováno, . a , datum, . Tvrzení žalobkyně o čerpání dovolené od , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . do , datum, je v souladu jak s rozvrhem směn na říjen 2021, tak s přáním jednatele žalované ve zprávě na WhatsApp ze dne , datum, , aby si užila „, Anonymizováno, “, čímž patrně narážel na výlet žalobkyně do , právnická osoba, .

6. Z dalších zpráv je patrné, že jí jednatel dne , datum, přeposílá stížnost uvedené zákaznice s výše již uvedeným obsahem, na což žalobkyně vzápětí odpovídá, že ví, o jaký stůl se jedná, paní nic neudělala, že jedna ze tří zákaznic chtěla dva různé druhy pizzy napůl a ona jí vysvětlila, že to nedělají, takže paní, která si objednala horký džus, se naštvala a předčasně opustila restauraci. Jedna z nich si dala pizzu sama, seděly v restauraci 3 hodiny a když se jich ptali, jestli něco nechtějí, tak nic nechtěly. Jednatel žalované obratem žalobkyni vytýká, že zmínka zákaznice o tom, že žalobkyni práce nebaví a že to dává hodně najevo je „moc super, to může platit reklamy donekonečna.“ Žalovaná odpovídá, že ji práce baví, paní byla jen naštvaná, že jí něco nepovolila. Odešla dřív než její kamarádky, které byly „úplně v pohodě“ a při placení jí nechaly zpropitné. Nato jednatel žalované odpovídá, že „snad to tak je.“ Navazující komunikace je až z , datum, , v níž strany jednají o uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru, jednatel žalované ji slibuje poslat dlužnou mzdu za říjen v daný, avšak ve skutečnosti ji žalovaná zaplatila až , datum, (potvrzení o přijaté platbě na č. l. 10).

7. Po právní stránce soud uzavřel, že strany uzavřely platnou pracovní smlouvou s náležitostmi podle § 34 odst. 1 zák. práce a ve formě stanovené v § 34 odst. 2 zák. práce. Pracovní poměr vznikl podle § 36 zák. práce dne , datum, . Projev vůle žalované k rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením je třeba podřadit pod § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce.

8. Po zjištění, že žaloba byla ve smyslu § 72 zák. práce podána včas, neboť projev vůle žalované k okamžitému zrušení pracovního poměru byl žalobkyni doručen nejpozději dne , datum, (dle žalobních tvrzení dokonce už , datum, ) a žaloba byla podána dne , datum, , a dále, že žalovaná okamžitě zrušila pracovní poměr se žalobkyní ve lhůtě stanovené v § 58 odst. 1 zák. práce, neboť k neomluveným absencím žalované mělo dojít v říjnu 2021 a návštěvě nespokojené zákaznice dne , datum, , postupoval soud podle § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce a zkoumal, zda žalobkyně porušila povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

9. Okamžité zrušení pracovního poměru podle § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce je ve srovnání s rozvázáním pracovního poměru výpovědí podle § 52 písm. d) zák. práce výjimečným opatřením. K okamžitému zrušení pracovního poměru podle tohoto ustanovení proto může zaměstnavatel přistoupit jen tehdy, jestliže okolnosti případu odůvodňují závěr, že po zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat, aby zaměstnance zaměstnával až do uplynutí výpovědní doby (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2009, sp. zn. 21 Cdo 1831/2008).

10. Dodržování povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci patří k základním povinnostem zaměstnance vyplývajících z pracovního poměru dle § 38 odst. 1 písm. b) zák. práce a spočívá v plnění povinností, které jsou stanoveny právními předpisy, zejména §§ 301 a 302 až 304 zák. práce, pracovním řádem nebo jiným vnitřním předpisem zaměstnavatele, pracovní nebo jinou smlouvou nebo pokynem nadřízeného vedoucího zaměstnance. Má-li být porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci právně postižitelné jako důvod k rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, musí být porušení pracovní povinnosti zaměstnancem zaviněno alespoň z nedbalosti a musí dosahovat určitý stupeň intenzity. Zákoník práce rozlišuje mezi méně závažným porušením pracovní povinnosti, závažným porušením pracovní povinnosti a porušením pracovní povinnosti zvlášť hrubým způsobem. Porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci nejvyšší intenzity, tj. zvlášť hrubým způsobem, je důvodem k okamžitému zrušení pracovního poměru podle § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce.

11. Zákon nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet při posouzení, zda se zaměstnanec dopustil méně závažného porušení pracovní povinnosti, závažného porušení pracovní povinnosti nebo porušení pracovní povinnosti zvlášť hrubým způsobem. V zákoníku práce nejsou pojmy méně závažného porušení pracovní povinnosti, závažného porušení pracovní povinnosti a porušení pracovní povinnost zvlášť hrubým způsobem definovány, přičemž na jejich vymezení závisí možnost a rozsah postihu zaměstnance při jejich porušení.

12. Ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k takovým právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností.

13. Soud může přihlédnout při zkoumání intenzity porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci k osobě zaměstnance, k funkci, kterou zastává, k jeho dosavadnímu postoji, k plnění pracovních úkolů, k době a situaci, v níž došlo k porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci, k míře zavinění zaměstnance, ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností zaměstnance, k důsledkům porušení povinnosti vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci pro zaměstnavatele, k tomu, zda svým jednáním zaměstnanec způsobil zaměstnavateli škodu, apod.

14. Zákon zde ponechává soudu širokou možnost uvážení, aby rozhodnutí o platnosti rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením odpovídalo tomu, zda po zaměstnavateli lze spravedlivě požadovat, aby pracovní poměr zaměstnance u něj nadále pokračoval (judikatura je v této otázce konstantní: srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 1995, sp. zn. 6 Cdo 53/94, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2000, sp. zn. 21 Cdo 1228/99, a řadu navazujících, např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2020, sp. zn. 21 Cdo 2596/2001, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2016, sp. zn. 21 Cdo 4762/2015).

15. Z hmotně-právní úpravy pracovního poměru okamžitým zrušením – z § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce – vyplývá, že povinnost prokázat, že se zaměstnanec skutečně dopustil jednání, v němž byl spatřován důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru, a že jde o jednání představující porušení povinností vyplývajících z pracovního poměru zvlášť hrubým způsobem (že se žalobce po dobu 6 pracovních dnů nedostavil do zaměstnání), má zaměstnavatel. Naproti tomu zaměstnanec má povinnost tvrdit a prokázat, že se o porušení povinností vyplývajících z pracovního poměru zvlášť hrubým způsobem nejednalo (že zde byl legitimní důvod, proč se do zaměstnání nedostavoval – že čerpal dovolenou) – k rozdělení důkazního břemena tímto způsobem viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2008, sp. zn. 21 Cdo 2542/2007, 7. odstavec odůvodnění.

16. Při úvaze, jakým způsobem má být důvod okamžitého zrušení pracovního poměru konkretizován tak, aby byly splněny požadavky vyplývající z ustanovení § 60 zák. práce, je třeba mít na zřeteli, že ustanovení § 55 odst. 1 zák. práce vymezuje jen skutkové podstaty pro okamžité zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele. K tomu, aby bylo možné v konkrétním případě posoudit, zda okamžité zrušení pracovního poměru je platným právním úkonem, je potřeba zjistit, zda nastaly takové skutečnosti, které právní norma předpokládá jako důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru. Z důvodu uvedeného v ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce může zaměstnavatel okamžitě zrušit pracovní poměr tehdy, jestliže zaměstnanec svým konkrétním zaviněným jednáním porušil povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahující se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Důvod okamžitého zrušení pracovního poměru proto musí být uveden nejen tak, aby bylo zřejmé, který z důvodů uvedených v ustanovení § 55 odst. 1 zák. práce byl uplatněn, ale současně takovým způsobem, aby bylo nepochybné, v jakém konkrétním jednání zaměstnance je spatřován; jen taková konkretizace použitého důvodu po skutkové stránce zajišťuje, že nevzniknou pochybnosti o tom, z jakého důvodu byl se zaměstnancem okamžitě zrušen pracovní poměr, a že důvod nebude možné dodatečně měnit. Skutečnosti, které byly důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru, přitom není potřebné rozvádět do všech podrobností, neboť pro neurčitost a nesrozumitelnost projevu vůle je okamžité zrušení pracovního poměru neplatné jen tehdy, kdyby se nedalo ani výkladem projevu vůle zjistit, proč byl pracovní poměr okamžitě zrušen. Výklad projevu vůle – jak bylo uvedeno již výše – však může směřovat jen k objasnění jeho obsahu, tedy ke zjištění toho, co bylo skutečně projeveno, a nelze jím „nahrazovat“ nebo „doplňovat“ vůli, kterou účastník v rozhodné době neměl nebo kterou sice měl, ale neprojevil ji (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 1996, sp. zn. 2 Cdon 198/96, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 11. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4355/2009).

17. K zásadám pro výklad právních jednání pak srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 21 Cdo 5281/2016, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2017, sp. zn. 21 Cdo 3480/2016, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2018, sp. zn. 21 Cdo 2300/2017, a v nich vyjádřený právní názor, že základním hlediskem pro výklad právního jednání je podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 úmysl jednajícího (popřípadě – u vícestranných právních jednání – společný úmysl jednajících stran), byl-li takový úmysl druhé straně (adresátovi projevu vůle) znám, anebo musela-li (musel-li) o něm vědět. Při zjišťování tohoto úmyslu je třeba vycházet z hledisek uvedených v ustanovení § 556 odst. 2 o. z. a přihlédnout též k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají. Teprve v případě, že ani za použití uvedených výkladových pravidel nelze zjistit úmysl jednajícího, se uplatní objektivní metoda interpretace a projevu vůle se přisuzuje význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen.

18. V poměrech souzené věci žalovaná oba výpovědní důvody popsala zcela povšechně a nekonkrétně (neuvedla žádné konkrétní případy nevhodného chování žalobkyně k zákazníkům ani konkrétní dny, kdy dle názoru žalované žalobkyně nenastoupila pracovní směnu bez omluvitelných důvodů).

19. Pokud jde o nevybíravé chování k zákazníkům, jelikož jediným mezi stranami probíraným případem údajného nevhodného chování žalobkyně k zákazníkovi měla být neochota žalobkyně popisovaná v negativní recenzi z návštěvy restaurace dne , datum, a zároveň žalobkyně žalovanou uváděný důvod okamžitého zrušení pracovního poměru i takto pochopila, soud jej ve smyslu § 556 odst. 1 věty první o. z. vyložil tak, že úmysl žalované směřoval k rozvázání pracovního poměru na základě výše popsané negativní recenze.

20. Soud se ztotožňuje s názorem žalobkyně, dle něhož publikování negativní recenze zákazníka restaurace není a nemůže být samo o sobě porušením povinností servírky vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Je tomu tak už jen proto, že servírka odpovídá za to, aby se k zákazníkům restaurace chovala slušně a s úctou, není však odpovědná za jejich subjektivní dojem. Publikování negativní recenze tak mělo být podnětem pro žalovanou, aby záležitost prošetřila, objasnila skutkovou stránku věci (jak se žalobkyně k zákaznici ve skutečnosti chovala) a teprve na výsledcích takového šetření přijala závěr, zda žalobkyně porušila či neporušila své právní povinnosti vztahující se k její vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Jelikož žalovaná takové kroky nepodnikla a bez dalšího uzavřela, že se žalobkyně chová k zákazníkům nevybíravým způsobem a nic dalšího neuvedla, neumožnila soudu přijetí závěru, že se žalobkyně v konkrétním případě dne , datum, k zákaznici skutečně chovala nevhodně, ani neumožnila posoudit intenzitu porušení její pracovně právní povinnosti či jiná výše uvedená kritéria.

21. Vymezení druhého důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru je neurčité, tudíž zdánlivé ve smyslu § 553 odst. 1 o. z., neboť se úmysl žalované nepovedlo objasnit ani výkladem dle § 556 odst. 1 o. z. Žalovaná v okamžitém zrušení pracovního poměru neuvedla, ve kterých dnech dle jejího názoru žalobkyně neomluveně nenastoupila pracovní směnu, její úmysl se nepovedlo objasnit ani jinými důkazními prostředky a ani sama žalobkyně si nebyla jistá, které dny má na mysli, když uvedla, se zřejmě jedná o dobu dovolené ve třetím říjnovém týdnu, která však byla schválena a dle rozvrhu směn žalobkyně směnu neměla. Nebylo tak možné posoudit, kolik a jakých směn měla žalobkyně podle okamžitého zrušení pracovního poměru neomluveně zameškat tak, aby důvod okamžitého zrušení pracovního poměru nemohl být ve smyslu § 60 věty druhé zák. práce dodatečně změněn.

22. Jelikož však v části, v níž šlo o okamžité zrušení pracovního poměru z důvodu nevhodného chování k zákazníkům právní jednání žalované existuje, avšak skutková podstata § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce nebyla jednáním žalobkyně naplněna, soud okamžité zrušení pracovního poměru ze dne , datum, určil dle § 580 odst. 1 o. z. neplatným pro rozpor se zákonem.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 3 200 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 1 200 Kč představující 300 Kč za každý ze čtyř úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (výzva ze dne 19. 11. 2024, žaloba ze dne 16. 12. 2024, vyjádření ze dne 7. 7. 2025, účast na jednání před soudem dne , datum, ).