34 C 44/2021

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Tomášem Kamenickým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 8 169 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 400 Kč od 1. 8. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 2 769 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 162 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 655,10 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 400 Kč od 13. 12. 2019 do 31. 7. 2020, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 516,39 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Předmětem řízení byl žalobkyní uplatněný procesní nárok na zaplacení částky 8 169 Kč s příslušenstvím rozepsaným ve výroku co do 5 400 Kč z titulu úvěrové smlouvy, nákladů na upomínky ve výši 150 Kč a co do 2 619 Kč z titulu smluvní pokuty.

2. Soud vzal za prokázané, že žalovaná a společnost [právnická osoba] dne 14. 6. 2018 v písemné smlouvě o úvěru [číslo] kterou se měnila smlouva ze dne 6. 6. 2018, projevily vůli zavázat se na straně společnosti [právnická osoba] poskytnout žalované úvěr ve výši 5 400 Kč a na straně žalované úvěr vrátit do 30 dnů od jeho poskytnutí a zaplatit k tomu úroky ve výši 261,81 % ročně, tj. 1 162 Kč s tím, že ve smlouvě byla sjednána možnost prodloužení doby splatnosti, a to 11x, pokaždé o 30 dní a pokaždé za poplatek ve výši 1 162 Kč. Ve smlouvě je výslovně uvedeno, že posouzení úvěruschopnosti klienta vychází z nastavené maximální doby splatnosti úvěru, která s ohledem na jeho snadné prodloužení činí až 360 dní. Současně si strany ujednaly pro případ porušení povinnosti žalované zaplatit jakoukoli splátku dle této smlouvy řádně a včas, její povinnost zaplatit společnosti [právnická osoba] smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta byla splatná následující den po dni prodlení. Smlouva se měla stát účinnou přijetím kontrolní platby ve výši 1 Kč z účtu žalované a vystavením potvrzení o přijetí platby společností [právnická osoba] Žalovaná dne 11. 8. 2015 poslala kontrolní platbu ve výši 1,11 Kč z účtu vedeného na její jméno, který je současně účtem, na který jí společnost [právnická osoba] poté poskytla úvěr. [právnická osoba] poskytla žalované dne 6. 6. 2018 částku 1 400 Kč a 14. 6. 2018 částku 4 000 Kč. V dohodě o postoupení pohledávek ze dne 9. 12. 2019 se společnost [právnická osoba] a žalobkyně dohodly, že společnost [právnická osoba] postoupí na žalobkyni soubor pohledávek, mezi něž byla zařazena též pohledávka vůči žalovanému a žalobkyně jí za to zaplatí postupní cenu. Ve smlouvě o postoupení pohledávek bylo sjednáno, že postoupení pohledávek se stane účinným po zaplacení postupní ceny. Žalobkyně zaplatila postupní cenu dne 12. 12. 2019. Dne 7. 1. 2020 oznámila společnost [právnická osoba] žalované, že žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Tento dopis byl odeslán na adresu žalované dne 8. 1. 2020. Dne 24. 7. 2020 vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení dlužné částky a upozornila ji, že nebude-li zaplaceno, podá žalobu. Tento dopis byl odeslán dne 28. 7. 2020.

3. Po právní stránce soud posoudil věc podle § 2395 o. z. ve spojení s §§ 580 a 588 o. z., neboť projevy vůle právní předchůdkyně žalobkyně a žalované směřovaly k tomu, aby se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala, že žalované poskytne na její požádání a v její prospěch peněžní prostředky do určité částky a žalovaná se chtěla zavázat poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalovaná se chtěla zavázat zaplatit úroky, což je dle zmíněného ustanovení podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru, nicméně v souzeném případě se jedná o úrok nepřiměřený, tedy příčící se dobrým mravům podle § 580 o. z., a proto je smlouva neplatná. Porušení dobrých mravů je důvodem neplatnosti, k němuž soud podle § 588 o. z. přihlíží i bez návrhu. V dané věci byla předmětem úvěru částka 12 000 Kč a k ní byl sjednaný roční úrok ve výši 261,81 % ročně. Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem na spotřebu v červnu 2018 činila 8,85 %. Sjednaný úrok tedy daleko přesahuje úrokovou sazbu úvěrů poskytovaných peněžními ústavy. Z toho důvodu jej soud považuje za rozporný s dobrými mravy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004), přičemž na věc nedopadne ani § 577 o. z., neboť ten nelze použít, je-li úvěrová smlouva ve zjevném rozporu s dobrými mravy ve více parametrech, než pouze v ujednání o úrocích, přičemž v daném případě je nemravnost ujednání o úrocích umocňována ujednáním o smluvní pokutě ve výši 0,1 % z dlužné částky denně, který navíc nerespektuje § 122 zákona o spotřebitelském úvěru. Ve prospěch vyššího úroku nelze argumentovat ani tím, že smlouva měla být uzavřena na dobu jednoho měsíce, kdy sama smlouva předpokládá další prodlužování doby splatnosti úvěru (úvěruschopnost žalovaného byla posuzována ve vztahu k maximální možné smluvně připuštěné možnosti prodloužení úvěru, tzn. ani sama žalobkyně nepočítala s tím, že by jí žalovaný úvěr do jednoho měsíce vrátil) vždy zpoplatněným částkou 1 162 Kč. Nemravný je též předpoklad prodlužování splatnosti úvěru z jednoho měsíce na dobu jednoho roku, kdy každé prodloužení o dobu jednoho měsíce je zpoplatněno částkou 1 162 Kč (odpovídající svou výši měsíčnímu kapitalizovanému úroku), který dostává žalovaného do srovnatelného ekonomického postavení, jako kdyby se zavázal vrátit úvěr ve výši 5 400 Kč do jednoho roku od jeho poskytnutí a k tomu platit měsíčně úrok ve výši 1 162 Kč. Z toho důvodu má soud smlouvu o úvěru jako celek za neplatnou. Žalovaná pohledávka byla postoupena z původního věřitele, společnosti [právnická osoba] na žalobkyni smlouvou podle § 1879 o. z. ve spojení s § 1887 o. z., kdy žalovaná pohledávka je součástí postupovaného souboru a odkládací podmínka převodu vlastnického práva k pohledávkám podle § 548 odst. 1 věty první a odst. 2 věty první. o. z. byla splněna. Toto postoupení bylo podle § 1882 odst. 1 o. z. oznámeno žalované. Omyl stran smlouvy ohledně právní kvalifikace postupované pohledávky není významný (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011 sp. zn. 31 Cdo 678/2009). Jelikož je smlouva neplatná, jsou účastníci povinni podle § 2993 o. z. vrátit to, co plnili. Žalovaná neplnila ničeho a právní předchůdkyně žalobkyně plnila žalovanému peněžité plnění ve výši 5 400 Kč, o které se žalovaná obohatila. Žalobkyně vyzvala žalovanou k jejímu vrácení dopisem ze dne 24. 7. 2020, který dle pravidla v § 573 o. z. došel žalované dne 31. 7. 2020. V tento den měla žalovaná podle § 1958 odst. 1 o. z. žalobkyni bezdůvodné obohacení vrátit. Neučinila-li tak, byl ode dne následujícího podle § 1968 o. z. v prodlení a žalobkyni vzniklo právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z., ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/ 2013 Sb.

4. Pokud jde o žalobkyní uplatněný procesní nárok na zaplacení smluvní pokuty a nákladů na upomínky, jsou tato ujednání pro jejich akcesoritu ke smlouvě o úvěru rovněž neplatná, a tudíž žalobkyně nemá právo na jejich zaplacení. Soud proto žalobu ve zbytku (smluvní pokuta, náklady na upomínky, poplatek za poskytnutí úvěru, úrok z prodlení žalovaný před splatností bezdůvodného obohacení) zamítl.

5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 516,39 Kč, přičemž tato částka představuje 34,68 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 67,34 % a úspěchu žalované v rozsahu 32,66 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 019 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.