34 C 64/2021

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Tomášem Kamenickým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 15 932 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 600 Kč od 21. 11. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 032 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení ve výši 1 644,19 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 932 Kč s příslušenstvím rozepsaným ve výroku. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela dne 29. 10. 2019 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalovanému dne 29. 10. 2019 částku 8 000 Kč a žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 2 600 Kč. Poplatek i jistina zápůjčky byly splatné 20. 11. 2019, žalovaný je však neuhradil. Žalobkyni vzniklo právo na vrácení jistiny zápůjčky, zaplacení poplatku, zaplacení účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 2 500 Kč za písemné výzvy ze dne 27. 11. 2019, 4. 12. 2019, 11. 12. 2019, 20. 12. 2019 a 4. 1. 2020 a dále na zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 832 Kč za období od 21. 11. 2019 do 9. 11. 2020 ve výši 0,1 % z dlužné částky denně.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně a žalovaný projevili dne 29. 10. 2019 vůli zavázat se na straně žalobkyně přenechat žalovanému částku 8 000 Kč, aby s ní naložil podle své úvahy, a na straně žalovaného tuto částku vrátit do 20. 11. 2019 a zaplatit za to žalobkyni částku 2 600 Kč. Strany si ve smlouvě sjednaly též to, že ocitne-li se žalovaný v prodlení s vrácením zápůjčky, bude povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně. Strany si sjednaly též povinnost žalovaného zaplatit částku 500 Kč jako poplatek za odeslání listinné upomínky při prodlení žalovaného s vrácením zápůjčky. Žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku dne 29. 10. 2019. Dopisy ze dne 27. 11. 2019, 4. 12. 2019, 11. 12. 2019, 20. 12. 2019 a 4. 1. 2020 upomněla žalobkyně žalovaného o zaplacení zápůjčky a poplatku. Dne 1. 10. 2020 vyzvala žalobkyně žalovaného k dobrovolné úhradě žalované pohledávky a upozornila ho, že nebude-li zaplaceno, obrátí se na soud se žalobou.

4. Projevy vůle žalobkyně a žalovaného jsou prokázány smlouvou o zápůjčce ze dne 29. 10. 2019, viz zejména čl. 1 a 1.3, v nichž je sjednána povinnost poskytnout a vrátit 8 000 Kč, zaplatit poplatek ve výši 2 600 Kč a je zde sjednána splatnost dluhu na 20. 11. 2019, čl. 2, v němž je domluvena povinnost žalovaného zaplatit paušální náhradu nákladů za odeslání písemných upomínek a též jeho povinnost zaplatit smluvní pokutu pro případ nevrácení zápůjčky řádně a včas. Poskytnutí peněz je prokázáno výpisem z účtu ze dne 29. 10. 2019, učinění upomínek pěti písemnými upomínkami datovanými stejně jako shora a učinění předžalobní upomínky dopisem ze dne 1. 10. 2020 a podacím lístkem ze stejného dne.

5. Po právní stránce soud vyšel z § 2390 o. z., neboť žalobkyně a žalovaný se zavázali, že žalobkyně přenechá žalovanému zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil zpět věc stejného druhu a žalovaný se zavázal tuto věc, tj. peníze, vrátit, a zaplatit úrok a to za současného předání a převzetí předmětu zápůjčky. Úrokem se zde rozumí sjednaný poplatek ve výši 853 Kč. Materiálně (obsahově) vzato, je úrokem odměna úvěrujícího za poskytnutí úvěru úvěrovanému. Naproti tomu pod poplatkem za poskytnutí úvěru se rozumí odměna a kompenzace úvěrujícímu za povinnost úvěrujícího udržovat disponibilní zdroje, z nichž by k žádosti úvěrovaného úvěr poskytl. V souzeném případě ovšem taková povinnost žalobkyni nevznikla, protože byla uzavřena smlouva o zápůjčce. Jelikož žalobkyně neměla povinnost udržovat disponibilní zdroje, z nichž by mohla k žádosti žalovaného poskytovat úvěr, je třeba na poplatek ve výši 2 600 Kč hledět tak, že se jedná o odměnu žalobkyně za poskytnutí zápůjčky, tedy o úrok. Pokud jde o výši úroku, soud jej posuzoval mimo jiné i z hledisek §§ 580 a 588 o. z. a dospěl k závěru, že úrok ve výši 2 600 Kč za poskytnutí prostředků ve výši 8 000 Kč na dobu 1 měsíce není nemravným. Uvedený závěr je třeba činit zejména s ohledem na to, že zápůjčka byla poskytnuta v nízkém objemu a na krátkou dobu. Tzv. mikropůjčky jsou specifickým segmentem úvěrového trhu, u nichž se pro účely srovnání s úrokovými sazbami úvěrů poskytovaných peněžními ústavy nabízí srovnání s úročenými úvěry z kreditních karet, jejichž úročení se pohybuje v sazbách kolem 20 % ročně. Jelikož judikatura Nejvyššího soudu pro závěr o nemravnosti ujednání o úroku zpravidla vyžaduje (s přihlédnutím k dalším okolnostem) dosažení trojnásobku běžné úrokové sazby bank, nelze v souzeném případě sjednanou úrokovou sazbu považovat za nemravnou. Soud proto žalobkyni přiznal právo na zaplacení (vrácení) jistiny úvěru ve výši 8 000 Kč a zaplacení úroku ve výši 2 600 Kč.

6. Strany si současně sjednaly smluvní pokutu ve smyslu § 2048 o. z. pro případ porušení smluvené povinnosti žalovaným a stanovily způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, tj. 0,1 % z dlužné částky denně, a proto je žalobkyně oprávněna požadovat její zaplacení bez ohledu na to, zda jí vznikla škoda. Smluvní pokuta v sazbě 0,1 % denně z 8 000 Kč za období od 21. 11. 2019 do 9. 11. 2020 činí 2 832 Kč.

7. Povinnost žalovaného k náhradě účelně vynaložených nákladů za zaslání upomínek ve výši 500 Kč za jednu má oporu ve smluvním ujednání účastníků. Žalobkyně zaslala žalovanému pět takových upomínek, proto by její účelně vynaložené náklady měly činit 2 500 Kč. Jelikož je však jejich výše zjevně nepřiměřená (nehledě na to, že žalobkyně odeslala žalovanému pět po sobě s přibližně týdenním odstupem), lze za přiměřený náklad požadovat částku 100 Kč. Soud proto přisoudil žalobkyni z tohoto nároku 300 Kč za odeslání tří upomínek k vrácení zápůjčky (první, třetí a páté) a zbývající částku 2 200 Kč považuje ve smyslu § 122 odst. 1 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru za smluvní pokutu. Jelikož souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí ve smyslu § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru v souzené věci přesáhnout částku 4 000 Kč a soud žalobkyni již přisoudil smluvní pokutu ve výši 2 832 Kč, má žalobkyně za odeslání upomínek, posouzených jako smluvní pokuta, nárok pouze na dalších 1 168 Kč.

8. Soud proto žalobkyni přisoudil celkem částku 14 900 Kč složenou z jistiny zápůjčky ve výši 8 000 Kč, poplatku ve výši 2 600 Kč, smluvní pokuty za prodlení s vrácením zápůjčky ve výši 2 832 Kč, účelně vynaložených nákladů na odeslání upomínek ve výši 300 Kč a další smluvní pokuty ve výši 1 168 Kč. Co do zbývající částky 1 032 Kč, odpovídající tvrzením žalobkyně o účelně vynaložených nákladech na odeslání upomínek, žalobu zamítl.

9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy převážně procesně úspěšná žalobkyně má proti žalovanému právo na náhradu poměrné části nákladů řízení. Poměr jejích úspěchu činí 93,52 %, po zohlednění úspěchu žalovaného jí proto náleží náhrada 87,04 % nákladů řízení. Při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení soud přihlédl k tomu, že výše odměny za zastupování advokátem má být určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (§ 151 odst. 2 část věty první před středníkem o. s. ř.), neboť nejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle ustanovení § 147 o. s. ř. nebo § 149 odst. 2 o. s. ř. a ani okolnosti případu v projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (§ 151 odst. 2 část věty první za středníkem o. s. ř.). Takový zvláštní právní předpis v současnosti neexistuje, neboť vyhláška č. 484/2000 Sb., která upravovala sazby odměny advokáta stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni, byla nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12 dnem 7. 5. 2013 zrušena a Ministerstvo spravedlnosti od 7. 5. 2013 do dneška nesplnilo svou povinnost stanovenou v § 374a písm. c) o. s. ř.; zároveň po novelizaci advokátního tarifu provedené vyhláškou č. 120/2014 Sb. (vložení nového § 14b AT) jsou dobré důvody myslet si, že ke splnění této povinnosti ani nedojde. Soud za této situace určil paušální sazbu odměny pro řízení v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem ve výši 500 Kč. Kromě této paušální sazby odměny advokáta vznikly žalobkyni náklady spočívající v paušální náhradě hotových výdajů ke čtyřem úkonům právní služby ve výši 400 Kč (4 x 100 Kč) dle § 14b odst. 5 písm. a) AT, a též náklady spočívající v zaplaceném soudním poplatku za žalobu ve výši 800 Kč. Vzhledem k tomu, že advokát žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům, které žalobkyni vznikly, rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % z odměny za zastupování a režijního paušálu (§ 137 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 2 větou druhou o. s. ř.) Náklady řízení tak činí 1 889 Kč ( ( (500 Kč + 400 Kč) x 1,21) + 800 Kč) a výše náhrady činí 1644,19 Kč.