34 C 66/2021

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Tomášem Kamenickým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 10 920 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 000 Kč od 8. 9. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 920 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 982,71 Kč, úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 8 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 017,87 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 000 Kč od 7. 12. 2019 do 7. 9. 2020 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně ze částky 3 000 Kč od 8. 9. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Nikdo z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 920 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 982,71 Kč, úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 8 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 017,87 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba] před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného, na základě uvedené smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal je vrátit a zaplatit za to úrok za sjednanou dobu splácení ve výši 1 120 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč v 58 týdenních splátkách po 240 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 27. 10. 2016. Žalovaný na pohledávku celkem uhradil 3 000 Kč, naposledy dne 19. 9. 2016. Právním nástupcem společnosti [právnická osoba] se v důsledku fúze sloučením dne 30. 9. 2016 stala [právnická osoba] [anonymizováno], která se poté přejmenovala na společnost [právnická osoba]. Žalovaná pohledávka byla touto společností postoupena žalobkyni smlouvou ze dne 6. 12. 2019 s účinností k danému dni, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019. Žalobkyně vyzvala žalovaného předžalobní upomínkou 7 dní před podáním žaloby a splnila tak podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud vzal za prokázané, že společnost [právnická osoba] a žalovaný projevili v písemné formě dne 17. 9. 2015 vůli zavázat se na straně společnosti [právnická osoba] poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 8 000 Kč, kterou žalovaný téhož dne od společnosti [právnická osoba] převzal a na straně žalovaného půjčku vrátit a zaplatit úroky ve výši 1 120 Kč v sazbě 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a náklady na hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 240 Kč, kdy poslední splátka připadla na 27. 10. 2016 [právnická osoba] zanikla dne 30. 9. 2016 v důsledku fúze sloučením se [právnická osoba] [anonymizováno]. Ve smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 si [právnická osoba] [anonymizováno] a žalobkyně dohodly, že [právnická osoba] [anonymizováno] postoupí na žalobkyni soubor pohledávek, mezi něž byla zařazena též pohledávka vůči žalovanému a žalobkyně jí za to zaplatí postupní cenu. Dopisem ze dne 6. 12. 2019 odeslaným dne 7. 1. 2020 oznámila společnost [právnická osoba] (předtím [právnická osoba]) žalovanému, že žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Žalobkyně dopisem ze dne 3. 9. 2020 odeslaným dne 4. 9. 2020 vyzvala žalovaného, aby žalovanou sumu dobrovolně uhradil, jinak podá žalobu.

4. Projevy vůle účastníků k uzavření smlouvy s výše uvedeným obsahem jsou prokázány z písemné smlouvy ze dne 17. 9. 2015, v bodě 1 je sjednána výše zápůjčky, v bodě 2 poplatky, počet splátek a jejich výše je v oddílu hotovostní režim, zde je též kvitance žalovaného o převzetí částky 8 000 Kč. Fúze sloučením společnosti [právnická osoba] se [právnická osoba] [anonymizováno] je soudu znám z úřední činnosti. Uzavření smlouvy o postoupení pohledávek je prokázáno smlouvou ze dne 6. 12. 2019, podstatné náležitosti jsou v čl. I bod 1 a 3 smlouvy, pohledávka za žalovaného je na straně [číslo] přílohy ke smlouvě o postoupení pohledávek. Oznámení postoupení pohledávky společnosti [právnická osoba] je prokázáno dopisem ze dne 6. 12. 2019 a jeho odeslání podacím lístkem ze dne 7. 1. 2020. Učinění předžalobní výzvy žalobkyní je prokázáno z dopisu ze dne 3. 9. 2020 a jeho odeslání podacím lístkem ze dne 4. 9. 2020.

5. Po právní stránce soud posoudil věc podle §§ 2390 a 2392 odst. 1 věty první obč. zák. ve spojení s §§ 580 a 588 obč. zákoníku, neboť projevy vůle právního předchůdkyně žalobkyně a žalovaného směřovaly k tomu, aby se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala přenechat žalovanému peníze, aby je užil podle libosti a žalovaný se chtěl zavázat peníze po dohodnutém čase vrátit, zaplatit úroky a vedle toho zaplatit též další plnění označená jako poplatek na administrativní činnost a náklady za hotovostní inkaso splátek. Žalovaný se chtěl zavázat zaplatit úroky, což § 2392 odst. 1 věta první obč. zákoníku výslovně umožňuje, ovšem v souzeném případě se jedná o úrok nepřiměřený, tedy příčící se dobrým mravům podle § 580 obč. zákoníku, a proto je smlouva neplatná. Porušení dobrých mravů je důvodem neplatnosti, k němuž soud podle § 588 obč. zák. přihlíží i bez návrhu. Co se týká nepřiměřené výše úroků, je třeba uvést, že soud na rozdíl od žalobkyně za úrok nepovažuje pouze kapitalizovaný úrok vyjádřený jako první z kalkulačních položek vypočtených shora a jak je výslovně označen ve smlouvě. Materiálně (obsahově) vzato je úrokem odměna věřitele za poskytnutí zápůjčky vydlužiteli. V souzeném případě touto odměnou není toliko položka označena jako úrok, ale touto odměnou je součet všech kalkulačních položek„ poplatku“. Tento„ poplatek“ je třeba chápat celý jako kapitalizovaný úrok. Takové posouzení v obdobném případě přesvědčivě odůvodnil Krajský soud v Praze, v rozsudku ze dne 18. 2. 2003, sp. zn. 28 Co 33/2003, s nímž se zdejší soud ztotožňuje. Co se týká položek odměny, které smlouva označuje jako„ poplatek za administrativní činnost“ a„ náklady hotovostního inkasa“, materiálně se jedná o odměnu za sjednání závazku. S pravidelným sjednáním takové odměny však nový občanský zákoník ke smlouvě o zápůjčce, např. na rozdíl od obchodního zákoníku, který ve svém § 499 odměnu za sjednání závazku výslovně připouštěl u smlouvy o úvěru, nepočítá. Taková úprava u smlouvy o úvěru je odůvodněna tím, že se jedná o poplatek za udržování zdroje prostředků, které budou v budoucnu úvěrem poskytnuty. U smlouvy o zápůjčce k zapůjčení peněžních prostředků nedochází na požádání vydlužitele, a proto povinnost udržovat volné prostředky zapůjčiteli nevzniká. Další kalkulační položky„ poplatku“ tedy nejsou ekonomicky vzato ničím jiným, než odměnou zapůjčitele za poskytnutí zápůjčky, a proto je třeba na ně hledět jako na součást úroku. V dané věci byla předmětem zápůjčky částka 8 000 Kč a k ní byl sjednaný úrok ve výši 5 920 Kč, tj. přibližně 74 % ročně. Sjednaný úrok tedy daleko přesahuje úrokovou sazbu úvěrů poskytovaných peněžními ústavy. Z toho důvodu ji soud považuje za rozpornou s dobrými mravy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Jelikož dle názoru soudu nelze předpokládat, ani z ničeho dovozovat, že by právní předchůdce žalobkyně smlouvu uzavřel spolu se žalovanou i bez sjednání vedlejších ujednání týkajících se administrativního poplatku a nákladů za hotovostní inkaso splátek, nelze část smlouvy týkající se úroků oddělit od zbytku smlouvy ve smyslu § 576 obč. zák. Jelikož je smlouva neplatná, jsou účastníci si povinni podle § 2991 obč. zák. vrátit to, co plnili. Žalobkyně poskytla žalovanému 8 000 Kč, on jí vrátil 3 000 Kč, proto má žalobkyně právo na zaplacení 5 000 Kč. Pokud jde o universální sukcesi [právnická osoba] [anonymizováno] vůči společnosti [právnická osoba], tu soud posoudil podle § 61 odst. 1 zákona o přeměnách obchodních společností a družstev, dle něhož fúzí sloučením dochází k zániku společnosti nebo družstva nebo více společností nebo družstev a přechod mění zanikající společnosti nebo družstva na nástupnickou společnost nebo družstvo; nástupnická společnost nebo družstvo vstupuje do právního postavení zanikající společnosti nebo družstva, nestanoví-li zvláštní zákon něco jiného. Žalovaná pohledávka byla dále postoupena ze [právnická osoba], [anonymizováno] (resp. poté [právnická osoba]) na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek podle § 1879 o. z. ve spojení s § 1887 o. z., kdy žalovaná pohledávka je součástí postupovaného souboru. Toto postoupení bylo podle § 1882 odst. 1 o. z. oznámeno žalované. K postoupení je způsobilá i pohledávka na vydání bezdůvodného obohacení, je však třeba, aby ve smlouvě o postoupení pohledávky byla postupovaná pohledávka po skutkové stránce nezaměnitelně vymezená, což je v daném případě splněno. Omyl ohledně právní kvalifikace postupované pohledávky není významný (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011 sp. zn. 31 Cdo 678/2009). Žalobkyně vyzvala žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení dopisem ze dne 3. 9. 2020, který v souladu s domněnkou stanovenou v § 573 o. z. došel do dispoziční sféry žalovaného dne 7. 9. 2020. Žalovaný byl proto podle § 1958 odst. 1 o. z. povinen zaplatit dne 8. 9. 2020, nezaplatil-li v tento den, ocitl se podle § 1968 o. z. v prodlení a žalobkyni vznikl podle § 1970 o. z. nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši určené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy převážně procesně úspěšný žalovaný by měl proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož mu však žádné náklady nevznikly, soud povinnost k jejich náhradě žalobkyni neukládal.