34 C 76/2023

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Tomášem Kamenickým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 88 459 Kč s přísl.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 51 994 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 51 994 Kč od 6. 8. 2019 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 36 465 Kč s úrokem ve výši 62,46 % ročně z částky 55 000 Kč od 23. 7. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, než celkový úrok za dobu od 23. 7. 2019 dosáhne částky 216 432 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 64 963 Kč od 23. 7. 2019 do 5. 8. 2019, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 969 Kč od 6. 8. 2019 do 21. 8. 2019, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 963 Kč od 22. 8. 2019 do zaplacení, zamítá.

III. Nikdo z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 88 459 Kč s příslušenstvím rozepsaným ve výrocích. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru číslo dne 26. 3. 2019. Na podkladě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 55 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem za poskytnutí úvěru výši efektivní úrokové sazby 83,84 % ročně v 60 měsíčních splátkách po 3 006 Kč splatných vždy k 15. dni daného kalendářního měsíce počínaje květnem 2019. Před poskytnutím úvěru žalobkyně prověřila schopnost žalovaného hradit úvěr z dokladů o příjmech, výpisů z bankovního účtu a prohlášení dlužníka. Dále ověřila úvěrovou historii v databázi SOLUS a v nebankovním registru klientských informací. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy, ocitl se v prodlení hned se zaplacením první splátky úvěru. Do jeho celkového zesplatnění ničeho neuhradil. Po zesplatnění celého úvěru obdržela žalobkyně dne 21. 8. 2019 částku 3 006 Kč, poté už žalovaný neplnil ničeho. V důsledku jeho prodlení došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru v souladu s čl. 6 smlouvy, kde bylo ujednáno, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části v délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. To se stalo u splátky č. 1 splatné 15. 5. 2019, k zesplatnění celého úvěru proto došlo 21. 7. 2019. Než došlo k zesplatnění, vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty v celkové výši 998 Kč a to podle čl. 6 smlouvy ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů, konkrétně u splátek č. 1 a 2, dle čl. 6 smlouvy vzniklo žalobkyni právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 400 Kč (2 x 200 Kč za prodlení se zaplacením splátek č. 1 a 2, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů). V souladu s ujednáním čl. 6 smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru staly součástí tzv. nové jistiny úvěru, která dosáhla výše 63 565,84 Kč. Dále byla sjednána povinnost žalovaného zaplatit úroky z prodlení v zákonné výši z nové jistiny úvěru do jejího úplného zaplacení. V bodu 6.5 smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den jeho zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, v daném případě od 23. 7. 2019 až do jeho úplného zaplacení. Žalobkyně proto požaduje zaplacení nové jistiny úvěru ve výši 60 559,84 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč s příslušenstvím, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s jeho úhradou, a to počínaje 23. 7. 2019 do podání žaloby v kapitalizované výši 26 502 Kč a úrok za poskytnutí úvěru v nominální roční úrokové sazbě 62,46 % ročně z částky 55 000 Kč od 23. 7. 2019 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud vzal za prokázané, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru číslo v níž projevili vůli zavázat se na straně žalobkyně poskytnout žalovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do výše 55 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Došlo k tomu tak, že dne 26. 3. 2019 žalovaný vyplnil formulářový návrh na uzavření smlouvy o úvěru číslo kdy téhož dne od žalobkyně převzal předsmluvní formulář se standardními informacemi o spotřebitelském úvěru obsahujícím stejné parametry jako smlouva, a žalobkyně dne 28. 3. 2019 písemný návrh žalovaného podepsala a téhož dne mu o tom zaslala oznámení se splátkovým kalendářem. Ještě předtím si opatřila výpis záznamů z registru SOLUS, v němž není veden záznam o čerpání jiného úvěru, žalovaný žalobkyni vyplnil dotazník, v němž uvedl, že má příjem ze zaměstnání v čistém 16 800 Kč, jeho životní činí 3 410 Kč (životní minimum) a náklady na bydlení činí 1 000 Kč, celkem 4 410 Kč. Ze mzdy mu s tisícikorunovou rezervou zůstane 11 390 Kč. K tomu předložil potvrzení svého zaměstnavatele o výši příjmu a výplatní pásku. Účastníci si ve smlouvě domluvili výši úvěru na 55 000 Kč, který měl být splácen v 60 měsíčních splátkách po 3 006 Kč splatných k 15. dni daného měsíce při efektivní úrokové sazbě 83,84 % ročně. Celkově mělo být zaplaceno 180 360 Kč. Pro případ prodlení žalovaného s hrazením splátek úvěru si strany sjednaly právo žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení delším 30 dnů a právo žalobkyně na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vzniknou v souvislosti s prodlením žalovaného při prodlení žalovaného se zaplacením té které splátky delším 15 dnů ve výši 200 Kč za jednu splátku. Při prodlení s úhradou kterékoli splátky delším 60 dnů dojde automaticky k zesplatnění celého úvěru. Splatnými se též stávají veškeré úroky, smluvní pokuty a náhrady nákladů, přičemž dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru se ke dni zesplatnění stávají součástí nové jistiny úvěru, jež je splatná nejpozději v den zesplatnění úvěru. Při jejím nezaplacení vzniká žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou ode dne následujícího po zesplatnění až do jejího úplného zaplacení. Žalobkyně poskytla žalovanému dne 27. 3. 2019 částku 55 000 Kč, dne 17. 6. 2019 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužných splátek, dne 21. 7. 2019 vyzvala žalobkyně žalovaného k okamžité úhradě dlužného úvěru a vyčíslila novou jistinu úvěru. Dne 2. 3. 2023 vyzvala žalobkyně žalovaného k dobrovolné úhradě žalované pohledávky a upozornila ho, že nebude-li uhrazeno dobrovolně, obrátí se na soud se žalobou. Žalovaný zaplatil žalobkyni na pohledávku celkem 3 006 Kč.

4. Projevy vůle účastníků k uzavření úvěrové smlouvy jsou prokázány z návrhu na uzavření smlouvy na č. l. 6, základní parametry úvěru jsou sjednány ve smlouvě v části A. Shora uvedené smluvní pokuty a práva žalobkyně vyplývající ze zesplatnění úvěru jsou sjednány ve smluvních ujednáních v čl. 6 (smluvní pokuta ve výši 499 Kč), čl. 6 (právo na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč), čl. 6 písm. b) (zesplatnění úvěru při prodlení s úhradou kterékoli splátky delší 65 dnů), čl. 6 (zesplatnění úroků a jejich přičtení k nové jistině úvěru) a čl. 6 (ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně při nezaplacení nové jistiny úvěru). Skutečnost, že žalobkyně poskytla žalovanému předsmluvní formulář, v němž jsou zachyceny podstatné náležitosti smlouvy, je prokázána předsmluvním formulářem na č. l. 16, prověřování majetkových poměrů žalovaného je prokázáno hodnocením klienta na č. l. 19, potvrzením o výši pracovního příjmu na č. l. 23, výplatní páskou na č. l. 25, hodnocením na č. l. 29 a výpisem záznamů z registru SOLUS na č. l.

30. Poskytnutí peněz je prokázáno dokladem o vyplacení úvěru na č. l. 28, výzvy žalobkyně jsou prokázány dopisy ze dne 17. 6. 2019 na č. l. 14, dne 16. 7. 2019 na č. l. 15 a dne 2. 3. 2023 na č. l.

10. Že žalovaný zaplatil žalobkyni 3 006 Kč je prokázáno kartou klienta na č. l. 11.

5. Po právní stránce soud posoudil věc tak, že projevy vůle účastníků směřovaly k uzavření úvěrové smlouvy podle § 2395 o. z., v níž žalovaný vystupoval v pozici úvěrovaného a spotřebitele podle § 419 o. z. a žalobkyně v pozici úvěrující a podnikatelky podle § 420 odst. 1 o. z., nicméně se jedná o smlouvu absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy podle §§ 580 a 588 o. z. Porušení dobrých mravů je důvodem neplatnosti, k němuž soud přihlíží i bez návrhu.

6. K tomuto závěru vede skutečnost, že žalobkyně poskytuje úvěry jako nebankovní instituce a je zřejmé, že osoby, které o úvěr žádají, by na bankovní produkty nedosáhly. Poskytovány jsou relativně nízké částky a z obojího je zřejmé, že žadatelé o úvěry jsou zpravidla v poměrně tíživé situaci. Žalobkyně je profesionálem na trhu v poskytování úvěrů a její konání, pokud požaduje úroky z půjčené částky významně vyšší, než obvyklé, spoléhaje přitom na malou finanční gramotnost dlužníků či jejich nezodpovědnost popř. tíseň, je nutno posuzovat jako společensky nežádoucí, jako podnikání prováděné za podmínek společností obecně vnímaných jako nespravedlivé a dobrým mravům odporující. Smlouvy obsahují řadu nepřípustných anebo sice obecně přípustných, ale pro žalovaného jako spotřebitele krajně nevýhodných ustanovení, z nichž každý, vyskytoval-li by se ve smlouvách samostatně, by vedl k závěru toliko o částečné neplatnosti smluv, nebo by mohl být odstraněn materiálními korektivy, např. v podobě moderace smluvní pokuty, ale jejich souběh a současné uplatnění v jedné smlouvě vedou k závěru o takové nerovnováze v právech a povinnostech stran smluvního vztahu, že není možné celý obchod hodnotit jinak než jako nemravný. Smlouvy byly uzavřeny adhezním způsobem, žalovaný akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobkyní, jejíž obsah nemohl reálně ovlivnit. Na tom nic nemění ani to, že formálně vzato návrh na uzavření smlouvy učinil žalovaný. Žalovaný se měl zavázat zaplatit úrok ve výši nominální roční úrokové sazby 62,46 % ročně, což více než trojnásobně přesahuje roční procentní sazbu nákladů na úročené úvěry z krátkodobých pětiletých úvěrů, které se na bankovním trhu poskytovaly v sazbě cca 10 – 15 % ročně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005).

7. Ujednání o úrocích z úroků je ujednáním obecně přípustným podle § 1806 věty první o. z., nicméně v souzeném případě umocňuje nerovnováhu stran smluvního vztahu tím, že nezaplacené úroky přirostou k jistině úvěru splatné v náhradní lhůtě při zesplatnění úvěru, čímž se fakticky zajišťuje úročení úroku zákonným úrokem z prodlení. Vezme-li soud v potaz, že nezaplacení tzv. nové jistiny úvěru je vedle úročení původní jistiny běžným úrokem a úročením nové jistiny zákonným úrokem z prodlení kryto rovněž smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru, je závěr o nepřiměřené nerovnováze práv a povinností smluvních stran namístě.

8. Jelikož dle názoru soudu nelze předpokládat, ani z ničeho dovozovat, že by žalobkyně uzavřela spolu se žalovaným smlouvu i bez sjednání vedlejších ujednání týkajících se smluvních pokut a náhrady vedlejších, ale akcesorických ujednání týkajících se smluvních pokut, paušálních nákladů spojených s vymáháním a úrocích z úroků, nelze část smlouvy týkající se úroků oddělit od zbytku smlouvy ve smyslu § 576 obč. zák. a další.

9. Aplikace § 1802 o. z. či též obecnějších § 1792 odst. 1 a § 577 o. z. je však v právních vztazích se spotřebiteli vyloučena. Soud je povinen k eurokonformnímu výkladu § 577 o. z., (jakož i § 1802 o. z. a § 1792 odst. 1 o. z.). Přitom dle čl. 6 odst. 1 směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, dle něhož členské státy stanoví, že nepřiměřené podmínky použité ve smlouvě uzavřené prodávajícím nebo poskytovatelem se spotřebitelem nejsou podle jejich vnitrostátních právních předpisů pro spotřebitele závazné a že smlouva zůstává pro strany závaznou za stejných podmínek, může-li nadále existovat bez dotyčných nepřiměřených podmínek, je třeba vykládat v tom smyslu, že brání takové právní úpravě členského státu, jež vnitrostátnímu soudu umožňuje, aby při rozhodnutí o neplatnosti zneužívající klauzule ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem doplnil uvedenou smlouvu tak, že změní obsah této klauzule (rozsudek SDEU ze dne 14. 6. 2012, ve věci C -618/10, Banco Español de Crédito SA). Je tomu tak proto, že pokud by vnitrostátní soud mohl měnit obsah zneužívajících klauzulí v takové smlouvě, došlo by k eliminaci odrazujícího účinku pro prodávající a poskytovatele (srov. bod 69 odůvodnění) jakož i k poskytování rozdílné úrovně ochrany spotřebitele napříč členskými státy. Vnitrostátní soud má proto ověřit, jaká použitelná vnitrostátní pravidla se na jím řešený spor uplatní, a učinit vše, co spadá do jeho pravomoci, s tím, že vezme v úvahu veškeré vnitrostátní právo a použije metody výkladu jím uznané, aby zajistil plnou účinnost čl. 6 odst. 1 zmíněné směrnice (srov. bod 72 odůvodnění). V souzené věci to znamená provést teleologickou redukci § 577 části věty před středníkem o. z. a § 1802 o. z. ve smyslu zúžení hypotézy těchto právních norem tak, aby nedopadaly na právní vztahy spotřebitelů s podnikateli.

10. Použití těchto ustanovení - nehledě na souvislost s evropským právem - v obdobných případech jako je tento brání též § 6 odst. 2 věta první o. z. V pozadí úvahy o nemravnosti nepřiměřeně vysokých úroků zpravidla přesahujících trojnásobek běžných úroků poskytovaných bankami, stojí skutková domněnka, dle níž osoby snažící se o uzavření úvěrové či obdobné smlouvy se zjevně nepřiměřeným vysokým úrokem se zpravidla nacházejí ve finanční tísni, přičemž poskytnutí peněz za nepřiměřený úrok je zneužitím jejich životní situace. Žalobkyně přitom smlouvy se shora uvedeným obsahem uzavírá dlouhodobě i navzdory tomu, že jako podnikatelce v oboru poskytování spotřebitelských úvěrů jí právní názory na výši úroku musejí být známy. Jelikož je žalobkyně podle § 6 odst. 1 o. z. povinna jednat v právním styku poctivě, znamená to mimo jiné to, že by neměla uzavírat smlouvy o zápůjčkách v nemravné výši. Použití § 1802 o. z. pak žalobkyni staví do situace, kdy může spoléhat buď na to, že její dlužník, jež se sám zřejmě nachází ve finanční tísni, jí nemravně úročenou zápůjčku vrátí, nebo výše úroku bude soudem moderována na obvyklou sazbu. Takový přístup představuje doslova pobídku žalobkyni, aby ve své praxi pokračovala a tím ze svého nepoctivého jednání v rozporu s § 6 odst. 2 větou první o. z. těžila.

11. Jednou z povinností poskytovatele úvěru je posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Podle § 84 odst. 1 věty druhé a třetí zákona o spotřebitelském úvěru může poskytovatel vyzvat spotřebitele k vysvětlení nebo doplnění jím poskytnutých údajů a dále je povinen jím poskytnuté údaje ověřit způsobem přiměřeným dané situaci. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. V souzené věci přitom bylo zřejmé, že žalovaný vydělává v čistém kolem 16 800 Kč měsíčně. Při uzavírání smlouvy v dotazníku žalobkyně uvedl žalovaný zcela nerealistické údaje týkající se svých životních nákladů, aniž by žalobkyně požadovala vysvětlení či doplnění těchto údajů, případně sdělení, proč tyto náklady jsou tak nízké. Pro žalovaného vyhradila částku 3 410 Kč, která představuje částku životního minima podle § 2 zákona č. 110/2006 Sb. v tehdejším znění, které ale nelze chápat jako standardní vši výdajů žalovaného (člena domácnosti), ale naprosté minimum nezbytné pro zajištění základních potřeb. Běžný spotřebitel ale zpravidla nehospodaří tak, aby vyžil toliko z částky životního minima, a proto by nemělo být k výdajům žadatelů o úvěr přistupováno tak, že jakákoli částka přesahující sumu životního minima bez ohledu na skutečné výdaje žadatele může sloužit k úhradě splátek poskytnutého úvěru. Zcela nerealistické jsou pak i náklady na bydlení uvedené žalovaným.

13. Jsou proto souběžně dány důvody pro vyslovení neplatnosti smlouvy též podle § 87 odst. 1 z důvodu uvedeného v § 86 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru, kdy nehledě na dikci druhé věty § 87 odst. 1 zmíněného zákona je třeba splnění povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele zkoumat z úřední povinnosti (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 OPR-Finance).

14. V posuzované věci došlo ke sjednání nemravně vysokého úroku, soud není oprávněn tato ujednání nahradit úrokem běžným dle vlastního spravedlivého uvážení, protože použití § 557 části věty před středníkem o. z. a též § 1802 o. z. na souzenou věc brání čl. 6 odst. 1 směrnice Rady 93/13 EHS. Protože ujednání o úrocích je podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru, je smlouva neplatná.

15. Jelikož je smlouva neplatná, má žalobkyně právo na vrácení toho, co plnila podle § 2993 věty první o. z. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 55 000 Kč, žalovaný jí vrátil 3 006 Kč, a proto má žalobkyně právo na zaplacení částky 51 994 Kč.

16. K zaplacení této částky vyzvala žalobkyně žalovaného dopisem ze dne 21. 7. 2019, který v souladu s § 573 o. z. došel žalovanému 24. 7. 2019. Žalovaný byl proto povinen podle § 1958 odst. 2 o. z. zaplatit v desetidenní lhůtě stanovené žalobkyní, tj. do pondělí 5. 8. 2019, nestalo-li se tak, ocitl se žalovaný od 6. 8. 2019 v prodlení podle § 1968 o. z. a žalobkyni proto vzniklo právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši určené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

17. Pokud jde o žalobkyní uplatněný procesní nárok na zaplacení smluvních pokut, jsou tato ujednání pro jejich akcesoritu ke smlouvám o úvěru rovněž neplatné, a tudíž žalobkyně nemá právo na jejich zaplacení. Soud proto žalobu zamítl, pokud jde o nárok na zaplacení smluvních pokut, paušálních náhrad spojených s vymáháním jednotlivých splátek a dále v části, v níž žalobkyní tvrzený nárok na vrácení úvěrů s příslušenstvím přesahuje přisouzené bezdůvodné obohacení s příslušenstvím.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Jelikož procesní úspěch účastníků je vyrovnaný, soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.