36 C 1/2024

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Martinem Havlíkem ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 44 572,17 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 27 356,76 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 27 356,76 Kč jdoucím od 1. 3. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbylém rozsahu zamítá.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 44 572,17 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že: „Žalovaný dne 28.2.2020 uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, (dále jen jako „Právní předchůdce žalobce“) Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, (dále jen "Smlouva"). Na základě této Smlouvy poskytl Právní předchůdce žalobce žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Převzetí finanční prostředků žalovaný potvrdil svým vlastnoručním podpisem na Smlouvě, k uvedenému prosím vizte poslední větu rámečkem ohraničeného textu Smlouvy obsahujícího počet a výši týdenních splátek závazku, na první, resp. druhé straně Smlouvy, případně textaci na první, resp. druhé straně Smlouvy. Spolu s jistinou se žalovaný zavázal Právnímu předchůdci žalobce splatit i poplatek ve výši 30 490 Kč, který představoval smluvně sjednané příslušenství pohledávky. Poplatek je tvořen dílčími položkami, které jsou jednotlivě vypsány ve Smlouvě, k tomu prosím vizte rámečkem ohraničený text Smlouvy obsahující rozklad závazku, na první, resp. druhé straně Smlouvy, případně textaci na první, resp. druhé straně Smlouvy. Žalovaný se tak zavázal Právnímu předchůdci žalobce splatit celkovou částku ve výši 60 490 Kč, a to v 78 pravidelných týdenních splátkách, které měly být spláceny v hotovosti k rukám osoby pověřené Právním předchůdcem žalobce případně na bankovní účet Právního předchůdce žalobce, přičemž první splátka byla dle Smlouvy splatná 7. den ode dne uzavření smlouvy a každá následující pak do konce následujícího týdenního období, resp. do 7 dnů po uhrazení předchozí splátky. K uvedenému prosím vizte poslední větu rámečkem ohraničeného textu Smlouvy obsahujícího počet a výši týdenních splátek závazku, na první, resp. druhé straně Smlouvy, případně textaci na první, resp. druhé straně Smlouvy a dále čl. 3, případně čl. 4 Smluvních podmínek Smlouvy o spotřebitelském úvěru. Při řádném splácení půjčky by pak splatnost poslední splátky, jakož i celková splatnost závazku připadla na den 27.8.2021. Žalobce doplňuje, že výše poslední předepsané splátky mohla být sjednána odlišně. Žalobce doplňuje, že shora definovaný sjednaný souhrnný poplatek představuje příjem plynoucí původnímu věřiteli z poskytnutí peněžních prostředků žalovanému, a tedy jeho ekonomická funkce je totožná s funkcí úroků, kteréžto jsou nepochybně příslušenstvím pohledávky. Souhrnný poplatek je jiným označením pro úroky vypočtené ke dni uzavření smlouvy o půjčce. Právní předchůdce žalobce neprecizoval, jestli kromě úroků byly do souhrnného poplatku započteny i jiné položky. Je třeba ale zdůraznit, že zmíněný souhrnný poplatek byl jediným požadovaným poplatkem v souvislosti se sjednáním a realizací předmětné smlouvy. Z toho lze dovodit, že náklady spojené s vyřízením žádosti o půjčku, náklady návštěv obchodních zástupců za účelem převzetí splátek a jiné takové náklady, jejichž úhradu finanční a nefinanční instituce běžně požadují po svých klientech, právní předchůdce žalobce zahrnul do souhrnného poplatku. V daném případě nebylo sjednáno stranami smlouvy ani jiné úročení půjčky a žalovaný tak byl již při podpisu smlouvy o půjčce srozuměn s konečnou výší smluvního plnění jako odměny za půjčku, tedy nákladů spojených s půjčkou jako takovou za dobu jejího trvání, tj. od 28.2.2020 do 27.8.2021. Smluvní úroková sazba byla sjednána ve výši 79,20 % ročně, k uvedenému vizte první, resp. druhou stranu Smlouvy. Žalobce doplňuje, že žalovaný si mohl zvolit způsob splácení závazku a tzv. hotovostní režim splácení byl volitelný a závisel na vůli dlužníka. V případě volby takového režimu splácení žalovaným je tato skutečnost uvedena ve Smlouvě a žalovaný tuto skutečnost stvrdil svým vlastnoručním podpisem. K uvedenému případně vizte první stranu Smlouvy. Právní předchůdce žalobce s odbornou péčí prověřoval pravdivost tvrzení žalovaného ohledně příjmů a výdajů za účelem ověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím finančních prostředků, resp. spotřebitelského úvěru. K uvedenému vizte dokument nazvaný Zákaznická karta, kde jsou uvedeny údaje o zaměstnání, příjmech a výdajích žalovaného. Pravdivost údajů v označeném dokumentu uvedených žalovaný stvrdil svým vlastnoručním podpisem. Žalovaný však závazek včetně sjednaného příslušenství nesplatil řádně a včas, a to tím, že ani ke dni splatnosti poslední splátky, tj. ke dni 27.8.2021 svůj závazek nesplnil. Žalovaný Právnímu předchůdci žalobce uhradil částku ve výši 2 643,24 Kč. Jednotlivé úhrady splátek byly započítány na jistinu a poplatek. Na poplatek tak byla započtena částka ve výši 2 215,41 Kč a na jistinu pohledávky byla alokována částka ve výši 427,83 Kč. Žalovaný se tak ode dne 28.8.2021 dostal do prodlení s úhradou částky 57 846,76 Kč, kterou představoval součet zůstatku jistiny pohledávky ve výši 29 572,17 Kč a zůstatku souhrnného poplatku ve výši 28 274,59 Kč. V důsledku prodlení žalovaného vzniknul Právnímu předchůdci žalobce nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky a dále na sjednané sankční poplatky. K Uvedenému vizte čl. 6 Smluvních podmínek Smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 19.12.2022 mezi Právním předchůdcem žalobce a žalobcem došlo s účinností ke dni 20.12.2022 k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobce. K uvedenému vizte čl. 2 odst. 2.1. smlouvy o postoupení pohledávek. Potvrzení o realizované úhradě úplaty za portfolio pohledávek žalobce soudu předkládá v příloze tohoto návrhu. Žalovaný byl o změně věřitele informován přípisem Právního předchůdce žalobce, který je přílohou tohoto žalobního návrhu. V souladu s čl. 12 odst. 12.1. odeslání dopisu podepsaného osobou oprávněnou za Právního předchůdce žalobce, který oznamoval žalovanému změnu věřitele, zajistil žalobce. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 80 081,76 Kč a skládala se z: - nesplacené jistiny ve výši 29 572,17 Kč - nesplaceného poplatku ve výši 28 274,59 Kč, když poplatek představuje příslušenství pohledávky vypočítané do dne splatnosti poslední splátky závazku, tj. do 27.8.2021 - z nesplacených poplatků za upomínání žalovaného a za předání pohledávky k vymáhání ve výši 1 200 Kč. Poplatky byly sjednány v čl. 6 Smluvních podmínek Smlouvy o spotřebitelském úvěru, kdy Právní předchůdce žalobce byl oprávněn účtovat si opakovaně poplatek za písemnou upomínku při prodlení s úhradou splátky závazku a dále poplatek za zahájení vymáhání pohledávky oddělením Centrálního vymáhání pohledávek Právního předchůdce žalobce. Shora definované poplatky představují účelně vynaložené náklady spojené s vymáháním pohledávky. - z nesplacené smluvní pokuty ve výši 21 035 Kč. K odůvodnění a výpočtu smluvní pokuty vizte text nároku č. 2 Vzhledem k tomu, že smluvně sjednané příslušenství pohledávky, tj. poplatek, bylo žalobci postoupeno pevnou částkou, je v žalobním návrhu společně s poplatky spojenými s prodlením žalovaného uplatněno jako Kapitalizovaný úrok ve výši 29 474,59 Kč, který se skládá z nesplaceného poplatku ve výši 28 274,59 Kč a z nesplacených poplatků za upomínání žalovaného a za předání pohledávky k vymáhání ve výši 1 200 Kč. Žalobce dále požaduje zákonný úrok z prodlení v sazbě určené dnem následujícím po dni splatnosti poslední splátky závazku, a to za období od prvního dne následujícího po dni splatnosti poslední splátky závazku, tj. od 28.8.2021 do zaplacení, a to z postoupené jistiny ve výši 29 572,17 Kč. Žalobce požaduje přiznat smluvní úrok v sazbě 79,20 % ročně z nesplacené jistiny úvěru ve výši 29 572,17 Kč, a to za období 90 dnů ode dne následujícího po dni splatnosti poslední splátky závazku, tj. od 28.8.2021 do 26.11.2021 ve výši 5 775,08 Kč, a dále pak smluvní úrok v sazbě 8,50 % ročně za období ode dne následujícího po uplynutí shora uvedených devadesáti dní, tj. od 27.11.2021 do zaplacení. Sazba požadovaného smluvního úroku z úvěru za období po uplynutí devadesáti dnů, s ohledem na ust. § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v platném znění, odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení žalovaného, zvýšené o 8 procentních bodů nebyl-li sjednán úrok nižší. Žalobce uvádí, že ku prospěchu žalovaného smluvní úrok shora definovaným způsobem požaduje i v případě, kdy ust. § § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v platném znění, na závazek žalovaného nedopadá. Žalobce rovněž požaduje úhradu účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání spojených s uplatněním pohledávky, a to ve výši 265 Kč. K nárokovaným účelně vynaloženým nákladům mimosoudního vymáhání spojeným s uplatněním pohledávky za žalovaným žalobce uvádí, že nejprve vyvíjel snahu vyřešit celou záležitost mimosoudně, kdy v dopise ze dne 15.2.2023 vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky či ke kontaktování žalobce na sděleném telefonním čísle. Zároveň byl žalovaný informován o tom, že v případě jeho nesoučinnosti bude žalobce nárokovat úhradu účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání pohledávky, o jejichž výši byl žalovaný v dopise informován (k uvedenému prosím vizte poslední stranu dopisu):- Odchozí dopis 48 Kč- Odchozí dopis doporučeně 74 Kč- Odchozí telefonický hovor 72 Kč- Osobní návštěva 217 KčPřílohou tohoto žalobního návrhu je i dokument nazvaný Výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky, který obsahuje výčet provedených úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky, na které se vztahuje shora uvedený ceník. V rámci tohoto žalobního návrhu pak žalobce ku prospěchu žalovaného nenárokuje náhradu za všechny úkony uvedené ve výpisu, ale pouze za část z nich, a to z důvodu přiměřenosti a účelnosti takových nákladů. Žalobce nárokuje přiznání nákladů mimosoudního vymáhání pohledávky v celkové výši 265 Kč, za odeslaný obyčejný dopis v počtu 1, za odeslaný doporučený dopis v počtu 0, za odchozí (spojené) telefonické hovory v počtu 0 a cestu pověřeného terénního pracovníka žalobce na kontaktní adresu žalovaného z důvodu osobní návštěvy v počtu 1. Žalobce doplňuje, že kopie obyčejně zaslaných dopisů jsou přílohou tohoto návrhu, dále pak, že žalobce může na vyžádání soudu poskytnout soubor se zvukovým záznamem hovoru se žalovaným, jsouli náklady za takový úkon tímto žalobním návrhem nárokovány. Ode dne postoupení pohledávky na žalobce žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Poslední upomínku před podáním žaloby ze dne 29.5.2023 žalobce předkládá i s dokladem o odeslání (§ 142a občanského soudního řádu). V důsledku prodlení žalovaného vznikl Právnímu předchůdci žalobce, resp. i žalobci nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení, k uvedenému vizte čl. 6 Smluvních podmínek Smlouvy o spotřebitelském úvěru. Smluvní pokuta byla na žalobce postoupena ve výši 21 035 Kč. Žalobce nicméně požaduje smluvní pokutu z nesplacené jistiny pohledávky ve výši 29 572,17 Kč v sazbě 0,1 % denně, a to za období od 28.8.2021 do 17.1.2023, tj. za období, které předchází podání žalobního návrhu. Výše žalobním návrhem uplatněné smluvní pokuty tak činí 15 000 Kč, když v takto vypočtené smluvní pokutě je zahrnuta i postoupená smluvní pokuta, je-li žalobcem nárokovaná výše smluvní pokuty vyšší než postoupená smluvní pokuta. Žalobce napočítal smluvní pokutu i po postoupení pohledávky za žalovaným, proto její výše uplatněná žalobním návrhem může činit více, něž kolik bylo na smluvní pokutě postoupeno. Vypočítaná smluvní pokuta reflektuje zákonné omezení jejího výpočtu vyplývající z ust. § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V žalobním návrhem uplatněné výši se smluvní pokuta stala splatnou nejpozději ke dni podání žalobního návrhu. Ode dne následujícího po dni podání žalobního návrhu žalobce požaduje zákonný úrok z prodlení ze shora vypočtené smluvní pokuty, a to do zaplacení.“2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě. Žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu jeho konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, vycházel soud pouze z důkazů, které předložila žalobkyně.

4. Na základě předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za zjištěné, že žalovaný uzavřel dne 28. 2. 2020 s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, , smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, , na jejímž základě předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit ve 78 týdenních splátkách po 776 Kč. Vedle jistiny úvěru ve výši 30 000 Kč, se žalovaný zavázal zaplatit předchůdci žalobkyně poplatky za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, poplatky za komfortní a flexibilní splácení ve výši 7 587 Kč a úrok ve výši 21 403 Kč. Úvěr byl žalovanému poskytnut v hotovosti při podpisu úvěrové smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. V článku 6.1 si strany ujednaly právo poskytovatele úvěru na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Strany si dále ve smlouvě ujednaly ve smlouvě další finanční sankce spojené s prodlením žalovaného ve formě smluvních pokut, upomínacích poplatků specifikovaných v bodě 1 tohoto rozsudku. Výše RPSN byla ve smlouvě vyjádřena 129,67 % a úrok 79,2 % ročně. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z postupní smlouvy ze dne 16. 12. 2022 a přílohy k postupní smlouvě s tím, že žalovaný byl o postoupení pohledávky informován oznámením o postoupení pohledávky ze dne 20. 12. 2022, ve kterém byl vyzván k zaplacení dlužné částky do 28. 2. 2023 (postupní smlouva, příloha k postupní smlouvě, oznámení o postoupení pohledávky, potvrzení o zaplacení kupní ceny za postoupení pohledávek) s tím, že oznámení bylo podáno k poštovní přepravě dne 16. 2. 2023 (podací arch). Předžalobní výzvou ze dne 3. 4. 2023 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky zástupcem žalobce.

5. Podle § 1723 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „občanský zákoník“) závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo jiné skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá.

6. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Podle ust. § 573 občanského zákoníku se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

9. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění, dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a předchůdcem žalobkyně nevznikl uzavřením shora uvedené smlouvě o úvěru závazek v podobě úvěru podle ust. § 2395 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, byť strany uvedené smlouvy zjevně uzavření tohoto druhu závazku zamýšlely, což soud dovozuje ze zřejmého obsahu smlouvy, a dále z odkazu na ustanovení občanského zákoníku v úvodních ustanoveních smlouvy.

10. Soud dospěl k závěru o neplatnosti závazku – smlouvě o úvěru, kterou dovozuje z ujednání o výši úroků, které měl žalovaný z půjčených peněz předchůdci žalobkyně zaplatit. Soud totiž dospěl k závěru, že částka z titulu smlouvy o úvěru ve výši 30 490 Kč, kterou měl žalovaný vedle jistiny ve výši 30 000 Kč zaplatit navíc, byť je ve smlouvě označena jako „poplatek“, by v případě platné smlouvy nemohla představovat nic jiného, než zmíněné úroky ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, tedy formu úplaty za poskytnuté finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Předchůdce žalobkyně je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, resp. spotřebitelských úvěrů, a zmíněná odměna označovaná ve formulářových smlouvách jako poplatek sestávající z úroků, poplatků za zpracování úvěru, poplatků za služby komfortního a flexibilního splácení by za předpokladu platnosti závazku nemohla být z hlediska právní kvalifikace tohoto ujednání ničím jiným, než zmíněným úrokem. Na tomto závěru nemůže bez dalšího nic změnit ani fakt, že částky souhrnného poplatku byly ve smlouvě o zápůjčce rozděleny na čtyři části: a to na úroky, poplatků za zpracování úvěru, poplatků za služby komfortního a flexibilního splácení. Je tomu tak proto, že podle názoru soudu se jedná pouze o formální rozčlenění tohoto poplatku tak, aby vypadal příznivěji, aniž by však toto rozdělení reflektovalo skutečné rozdělení žalobkyní (resp. jejím právním předchůdcem) poskytovaných služeb. Je zřejmé, že za zjištěného skutkového stavu nebylo možno učinit jakýkoli jiný závěr, než že celé rozčlenění poplatků je ryze formální a že celá částka souhrnného poplatku nemůže představovat nic jiného než právě úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Takto požadovaný nárok tedy zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků, slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zcela zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. V tomto kontextu soud dodává, že vedle úroků lze nepochybně sjednat i poplatky, které kryjí různé služby související s poskytnutím finančních prostředků, nicméně soud s ohledem na shora uvedené skutečnosti považuje celý nárok z titulu „příslušenství“ (jak jej žalobkyně mimo jiné označuje ve své žalobě) jako ujednání o úrocích s tím, že ujednání o úrocích, které ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 68%, je ujednáním neplatným dle § 588 obč. zák. pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů lze rovněž odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. § 658 odst. 1 občanského zákoníku v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze tedy dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Jelikož je v daném případě již na první pohled ve smlouvách vyjádřen úrok, zjišťoval soud průměrnou výši úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v únoru 2020 činila 8,08 % ročně (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možno takto vysokou sazbu úroků v daném případě akceptovat. Naopak z dostupných zjištění vyplývá, že se jednalo o standardní nabídku úvěru. V případě smlouvy o úvěru pak platí, že ujednání o úrocích je esenciální náležitostí úvěrové smlouvy a je-li neplatná část ujednání o úrocích, je neplatná celá smlouva o úvěru vč. ujednání o sankčních poplatcích.

11. Žalovanému tudíž nevznikla jiná povinnost než žalobkyni vrátit poskytnutou jistinu ve výši 30 000 Kč. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru jako celku představovalo všechno plnění předchůdce žalobkyně žalované plnění z neplatného právního jednání, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil. Z hlediska právního posouzení se tu jedná o bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 obč. zák. Podle § 2991 odst. 1 obč. zák. přitom platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se bezdůvodně obohatil o částku 30 000 Kč.

12. Žalobkyně v řízení doložila, že žalovanému bylo skutečně poskytnuto plnění ve výši 30 000 Kč, současně bylo ze žalobních tvrzení zjištěno, že žalovaný uhradil částku ve výši 2 643,24 Kč. Soud tudíž vyhověl žalobě co do částky 27 356,76 Kč představující rozdíl mezi bezdůvodně vyplacenou částkou ve výši 30 000 Kč a žalovaným vrácenou částkou ve výši 2 643,24 Kč. Žalovaný se přijetím částky 30 000 Kč od předchůdce žalobkyně bez právního důvodu bezdůvodně obohatil (§ 2991 občanského zákoníku) a toto bezdůvodné obohacení na výzvu žalobkyně dosud v plné výši nevrátil, je tedy povinen zbytek bezdůvodného obohacení žalobkyni vrátit. Počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení určil soud podle oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 2. 2023, ve kterém byl žalovaný poprvé prokazatelně vyzván k vrácení částky do 28. 2. 2023 dnů s tím, že k této listině byl přiložen poštovní podací arch, ze kterého vyplývá, že oznámení bylo podáno k poštovní přepravě dne 16. 2. 2023. V souladu s ust. § 573 občanského zákoníku se žalovanému tato výzva dostala do jeho sféry nejpozději dne 21. 2. 2023 a od 1. 3. 2023 je tedy žalovaný v prodlení se splněním svého dluhu. Jelikož však žalovaný na výzvu dluh nesplnil, má žalobkyně podle ust. § 1970 občanského zákoníku nárok na zaplacení úroku z prodlení, jehož výše požadovaná žalobkyní neodporuje ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl (výrok I. tohoto rozsudku) a k plnění určil běžnou lhůtu dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., ve zbývajícím rozsahu žalobu včetně požadovaného příslušenství zamítl (výrok II. tohoto rozsudku) v důsledku absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy vč. všech vedlejších ujednání, které nelze oddělit od en bloc neplatné úvěrové smlouvy.

13. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., když úspěch stran byl téměř shodný, a proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků tohoto řízení právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.