36 C 102/2021

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Martinem Havlíkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 13 097 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 13 097 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky ve výši 1 496 Kč jdoucím od 1. 11. 2019 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky ve výši 11 601 Kč jdoucím od 1. 9. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 200 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalované uloženo zaplatit mu částku uvedenou ve výroku I. tohoto rozsudku s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce je vlastníkem domu [adresa] na adrese v [obec], [ulice a číslo]. Dne 7. 2. 2018 uzavřel žalobce se žalovanou nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl nájem bytu [číslo] umístěný v 5. nadzemním podlaží domu [adresa] Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 30. 9. 2018 s možností automatické prolongace o 6 měsíců, pokud žalobce neoznámí žalované ve lhůtě 30 dnů před dnem ukončení nájmu, že trvá na ukončení nájmu. Žalované bylo dne 30. 7. 2019 doručeno oznámení o ukončení nájemního vztahu uplynutím doby určité ke dni 30. 9. 2019 a byla vyzvána k opuštění a odevzdání bytu ke dni skončení nájmu. Byt byl však předán až dne 15. 10. 2019 nevyklizený. Žalobce se tudíž domáhá touto žalobou zaplacení částky 1 496 Kč odpovídající běžnému nájemného (nájemné bylo ujednáno ve výši 3 093 Kč) a dále požaduje zaplatit nedoplatek na službách za rok 2019 ve výši 11 601 Kč, který byl splatný dne 31. 8. 2020. Žalovaná dosud dlužnou částku neuhradila ani přes výzvu zástupce žalobce.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Protože žalobce předložil spolu se žalobou dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí soudu ve věci bez nařízení jednání podle § 115 a o.s.ř., dotázal se soud účastníků, zda s tímto postupem souhlasí. Žalobce ani žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřili, soud tedy jejich souhlas předpokládal podle § 101 odst. 4 o.s.ř. a jednání ve věci nenařizoval.

4. Z žalobcem předložených důkazů bylo zjištěno, že žalobce je vlastníkem nemovitosti popsané v bodě 1 tohoto rozsudku (výpis z [list vlastnictví]). Z nájemní smlouvy ze dne 7. 2. 2018 č. [rok] [číslo] uzavřené mezi žalobcem a žalovanou bylo zjištěno, že žalovaná se na základě této smlouvy stala nájemcem bytu [číslo] v 5. nadzemním podlaží budovy v [obec], ulice [ulice a číslo] Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou s možností prolongace o 6 měsíců popsané v bodě 1 tohoto rozsudku. Strany si současně ujednaly nájemné, které bylo splatné k poslednímu dni kalendářního měsíce, za který se platí nájemné včetně záloh na služby s tím, že dle přiloženého evidenčního listu pro výpočet nájemného platného od 1. 10. 2019 činilo nájemné částku ve výši 3 093 Kč. Žalobce rozúčtováním služeb za období od 1. 1. 2019 do října 2019 rozúčtoval žalované za služby spojené s užíváním bytu částku ve výši 11 601 Kč splatnou do 31. 8. 2020. Oznámením ze dne 29. 7. 2019 oznámil žalobce žalované, že trvá na ukončení nájemního vtahu dnem 30. 9. 2019 a vyzval jej k vyklizení a předání bytu v termínu do 30. 9. 2019 (výzva a žalovanou podepsaná doručenka). Z protokolu o převzetí bytu ze dne 15. 10. 2019 bylo zjištěno, že žalovaná předala byt žalobci až dne 15. 10. 2019 s četnými závadami na předmětu nájmu. Předžalobní výzvou ze dne 16. 11. 2020 vyzval žalobce žalovanou k zaplacení dlužného vyúčtování služeb. <i>5. Podle § 2201 občanského zákoníku se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci byt k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.</i> <i>6. Podle § 2237 občanského zákoníku vyžaduje smlouva písemnou formu.</i> <i>7. Podle § 2246 odst. 1 občanského zákoníku si strany ujednané nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc.</i> <i>8. Podle § 2251 odst. 1 věta druhá občanského zákoníku společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby.</i> <i>9. Podle § 2295 občanského zákoníku má pronajímatel právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá.</i> 10. Soud s ohledem na shora uvedené skutečnosti a zákonná ustanovení konstatuje, že nárok žalobce je zcela důvodný, a proto bylo žalobě vyhověno. Žalobce doložil, že mezi stranami byla platně uzavřena nájemní smlouva, na základě které se žalovaná zavázala platit žalobci nájemné a zálohy na služby. V řízení bylo spolehlivě zjištěno, že k zániku nájmu došlo z důvodu uplynutí doby určité dnem 30. 9. 2019, avšak žalovaná předala žalobci byt až dne 15. 10. 2019. Žalovaná tedy v období od 1. 10. 2019 do 15. 10. 2019 užívala byt bez právního důvodu. Domáhal-li se tedy žalobce zaplacení úplaty za nájemné dle ust. § 2295 občanského zákoníku za období od 1. 10. 2019 do 15. 10. 2019, je nutno posoudit jeho nárok důvodným. Výše nájemného vyplývá z nájemní smlouvy ve spojení s evidenčními listy. Z vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu za rok 2019 byla osvědčena výše požadovaných doplatků za služby. Žalované byla tudíž uložena povinnost uhradit žalobkyni důvodně požadovanou částku ve výši 13 097 Kč. Pokud jde o lhůty splatnosti jednotlivých plateb za„ nájemné“, pak v tomto kontextu odkazuje soud na nájemní smlouvu, dle které měla žalovaná hradit nájemné ve lhůtě splatnosti do konce kalendářního měsíce, ve kterém se nájemné platí. Splatnost vyúčtování nedoplatku na službách (§ 1180, § 1181 občanského zákoníku ve spojení s § 7 zákona č. 67/2013 Sb.), pak vyplývá z vyúčtování služeb. Žalovaná však své povinnosti z nájemní smlouvy řádně a včas nesplnila, na svou obranu v tomto řízení ničeho neuvedla, pročež soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, a to včetně úroků z prodlení s odkazem na ustanovení § 1970 občanského zákoníku. Úrok z prodlení ve vztahu k dlužnému„ nájemnému“ počíná plynout prvním dnem následujícího měsíce než je ten, za který nájemné uhrazeno nebylo, co se týče vyúčtování služeb, datum splatnosti je stanoven vždy od 1. září následujícího roku, za který je vyúčtování provedeno. Žalobcem požadovaná výše úroků neodporuje ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

11. Výrokem II. tohoto rozsudku bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Žalobce byl ve sporu plně úspěšný, má proto právo dle § 142 a § 142a o.s.ř. na plnou náhradu nákladů řízení. Soud žalobci však přiznal, co se týče náhrady nákladů řízení pouze částku odpovídající zaplacenému soudnímu poplatku ve výši 1 000 Kč a 2 úkonům po 100 Kč za každý úkon (podání návrhu ve věci samé a výzvy k plnění – předžalobní upomínky) ve smyslu ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb., neboť nebylo důvodu přiznat žalobci náhradu nákladů za právní zastoupení, když statutární města jsou dostatečně materiálně a personálně vybavena, aby byla schopna hájit svá práva i bez zastoupení advokátem. Soud podotýká, že i město Plzeň má svůj odbor právní a legislativní. V daném případě nebyl prokázán opak, proto náklady statutárního města na zastoupení advokátem soud neshledal jako náklady účelně vynaložené a s odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 2077/14, které následně odkazuje i na nálezy I. ÚS 2929/07, I. ÚS 1452/09 a IV. ÚS 1087/09, včetně III. ÚS 2984/09, pak náklady řízení za právní zastoupení advokátem nepřiznal. Lhůta k plnění byla stanovena taktéž v daném případě dle § 160 odst. 1 o.s.ř., místo plnění pak k rukám zástupce žalobce dle § 149 o.s.ř.

12. O lhůtách ke splnění veškerých povinností z tohoto rozsudku soud rozhodoval podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a stanovil pro splnění povinností třídenní lhůtu, když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.