36 C 103/2018

Plný text

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Martinem Havlíkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o náhradu majetkové újmy

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 115 538 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 459 543 Kč, zamítá.

III. Žalobkyně je povinna nahradit žalované k rukám jejího zástupce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] na náhradě nákladů řízení částku ve výši 157 656,15 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna nahradit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-město 79,91 % nákladů státu za vyplacená svědečná a znalečná, o jejichž konkrétní výši a lhůtě splatnosti bude rozhodnuto v samostatném usnesení.

V. Žalovaná je povinna nahradit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-město 20,09 % nákladů státu za vyplacená svědečná a znalečná, o jejichž konkrétní výši a lhůtě splatnosti bude rozhodnuto v samostatném usnesení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 575 081 Kč z titulu majetkové újmy. Žalobu odůvodnila tím, že majetková újma vznikla žalobkyni dne 12. 10. 2016 v [katastrální uzemí] v důsledku havárie rozvodu (tzv. předávacího zařízení) zemního plynu pro společnost [právnická osoba] Ke vzniku havárie došlo při likvidaci výrobních hal na pozemku p. [číslo] v k. ú. [obec] ve vlastnictví [právnická osoba] a.s. odstraňováním těchto staveb, kdy tyto demoliční práce prováděla žalovaná jako subdodavatel zhotovitele a nepostupovala v souladu se souhlasem k odstranění stavby a projektovou dokumentací. [právnická osoba] v červnu 2016 oznámila svůj záměr odstranit halu na pozemku p. [číslo] v k. ú. [obec] a požádala žalobkyni o vyjádření k tomuto záměru. Žalobkyně ve svém vyjádření požadovala zachování stávajících sítí a projednání přemístění a přeložek přípojek plynu. Před zahájením demolice haly projednal ředitel pro investice [právnická osoba] se zástupcem žalobkyně postup při přeložce přípojek plynu. Předávací místa měla být zachována, stěna haly ubourána na výšku 1 m a na ni měly být přemístěny přípojky plynu. Dodávka plynu měla být obnovena od 1. 11. 2016. Dne 4. 10. 2016 byl na žádost [právnická osoba] uzavřen přívod plynu z předávacích míst do plynových přípojek. Dne 12. 10. 2016 došlo při demoličních pracích k pádu stěny haly na pozemku p. [číslo] včetně té části s předávacími místy. Předávací místa byla pádem zdemolována, došlo k vytržení podzemního plynového potrubí ze země a značnému úniku plynu. K havárii byl přivolán hasičský záchranný sbor a Policie ČR. Podařilo se kontaktovat plynového technika žalobkyně a tak asi po 15 minutách byl přívod plynu uzavřen uzavíracím ventilem v regulační stanici [anonymizováno] a tím bylo předejito další možné škodě a obecnému ohrožení. Majetková újma žalobkyni vznikla v důsledku zdemolování zařízení ve vlastnictví žalobkyně –předávacího zařízení plynu pro společnost [právnická osoba], dále tím, že žalobkyně nemohla v období od 1. 11. 2016 do 4. 1. 2017 poskytovat dodávky plynu svým odběratelům, tedy [právnická osoba] [anonymizováno] a [anonymizováno], ale musela svému dodavateli distribučních služeb hradit tyto služby v plné výši a další majetkové újmy vzniklé žalobkyni v důsledku masivního úniku plynu. Dlužná částka tak sestává z částky ve výši 280 400 Kč z titulu vybudování nového předávacího místa, 291 169 Kč za nemožnost dodávek plynu odběratelům a úhrady služeb dodavateli distribučních služeb a částky ve výši 3 512 Kč za únik plynu při havárii. Škoda tedy vznikla jednáním žalované, které mělo minimálně formu vědomé nedbalosti, kdy žalovaná, ač si měla ke svému postavení vykonavatele demoličních prací počínat tak, aby svým jednáním nezpůsobila škody na cizím majetku, porušila minimálně obecnou prevenční povinnost, neboť žalobkyně se zcela jasně a konkrétně vyjádřila svým přípisem ze dne 15. 6. 2016 do stavebního řízení vedeného u stavebního úřadu při MÚ [obec], že se na demolované budově nachází přípojka zemního plynu pro [právnická osoba] a [právnická osoba] a že nemá námitek k odstranění stavby za předpokladu ponechání dosavadních sítí. Tyto skutečnosti měla žalovaná vědět při obvyklé pozornosti a žalobkyně je přesvědčena, že žalovaná tyto skutečnosti před vznikem havárie věděla a přesto si počínala tak, že jejím jednáním újma vznikla. Žalovaná svoji odpovědnost nepopírala ani při řešení následků havárie s pojišťovnou při vyřizování pojistné události.

2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila. Předně žalovaná uvedla, že není ve sporu pasivně legitimována, což ostatně vyplývá i z podané žaloby, kde žalobkyně opírá svá žalobní tvrzení o dohody uzavřené se společností [právnická osoba], když ovšem žalovaná nebyla účastníkem uzavíraných dohod. Žalovaná postupovala v souladu se smlouvou o dílo ze dne 2. 9. 2016 se [právnická osoba] skart a nebyla nikým upozorněna na to, že by měla v rámci provádění demoličních prací vynechat nějaké objekty. Pokud jde o požadavek žalobkyně na úhradu služeb dodavateli distribučních služeb ve výši 291 169 Kč, pak k tomu žalovaná uvedla, že žalobkyně ve svém prvním dopise, ve kterém uplatňovala škodu, uváděla, že porucha na plynovém vedení byla odstraněna po 31 hodinách od havárie a k přerušení dodávky plynu mělo dojít ve vztahu ke společnostem [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno], které ovšem neuplatňují žádnou náhradu škody a požadovala nahradit škodu spočívající v nákladech na opravu hlavního řadu [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ve výši 22 900 Kč O přerušení dodávek pro společnost [právnická osoba], se v uvedeném dopisu nehovoří. Přesto žalobkyně žaluje škodu za nemožnost dodávky plynu svým odběratelům po dobu 2 měsíců, což je v rozporu s tím, co uváděla v dopisu. V tomto dopise se hovoří i o tom, že žalobkyni slíbil, že přístavky nebudou součástí demolice p. [příjmení] a nikoliv žalovaná. Je tak zřejmé, že žalovaná není ve sporu pasivně legitimována. Ve vztahu k nákladům na vybudování nových připojovacích míst ve výši 280 400 Kč žalovaná uvedla, že nejprve žalobkyně požadovala po žalované uhradit pořizovací hodnotu přístavku měření pro [anonymizováno] z roku 2009 ve výši 182 000 Kč a přístavku měření pro [anonymizováno] z roku 2012 ve výši 138 000 Kč, tedy celkem v částce 320 000 Kč. Žalovaná ve vztahu k výši škody uvedla, že takovýto požadavek na úhradu starých přístavků v jejich pořizovací hodnotě je neadekvátní i v případě, pokud by za škodu odpovídala. Žalobkyně měla navíc v úmyslu přístavky odstranit a to pravděpodobně vzhledem k jejich uplynulé životnosti a vystavět nové, což měla mít již povolené stavebním úřadem předtím, než k tvrzené škodě došlo. Žalobkyně navíc ani v žalobě neuvádí, jaké povinnosti měla žalovaná porušit a ani příčinnou souvislost mezi porušením povinností žalované a vznikem škody. Žalovaná dále v průběhu řízení uvedla, že pokud došlo k pádu stěny na předávací zařízení, pak k takovémuto pádu došlo bez zavinění žalované, kdy stěna demolované budovy se samovolně uvolnila a spadla na plynová zařízení bez jejího zavinění.

3. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaná prováděla demoliční práce v [anonymizována dvě slova] a že dne 12. 10. 2016 došlo k pádu stěny v hale na pozemku par. [číslo] včetně části s předávacími místy. Sporné mezi účastníky zůstalo škodní jednání žalované, její zavinění, příčinná souvislost mezi jednáním a následkem a účelnost, adekvátnost a výše uplatněné náhrady škody.

4. Rozsudkem ze dne 12. 12. 2018 rozhodl Okresní soud Plzeň-město jako rozsudkem mezitímním o tom, že právní základ nároku žalobou uplatněného je opodstatněný s tím, že o výši a náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v rozsudku konečném. Soud prvního stupně vyšel ze skutkového závěru, že žalovaná prováděla demoliční práce budov na základě smlouvy o dílo uzavřené mezi žalovanou a [právnická osoba] skart. Soud vzal za prokázané, že žalovaná věděla, že v průběhu demoličních prací mají zůstat zachována předávací místa (předávací místa žalobkyně za účelem dodávky plynu). Za vyvrácené vzal soud tvrzení žalobkyně, že by na místě měla zůstat zeď o výšce 1,5 m, na kterou by měly být umístěny předložky plynového potrubí. Žalovaná však podle názoru soudu prvního stupně porušila prevenční povinnost podle § 2900 občanského zákoníku, neboť v závěru bouracích prací nebylo z její strany postupováno správně. Na straně žalované došlo neodborným vedením stavby k porušení předepsaného postupu prací, v důsledku čehož došlo k pádu stěny na přístavek, čímž v příčinné souvislosti došlo ke vzniku škody na straně žalobkyně. Další chybou u žalované bylo to, že práce s pásovým rypadlem svěřila nezpůsobilé osobě. Soud prvního stupně shledal na straně žalované zaviněné jednání, neboť podle jeho názoru žalovaná z projektové dokumentace věděla, že může způsobit žalobkyni škodu, pokud nebude postupovat při demoličních pracích řádně jako profesionál, jehož předmětem podnikání je mj. i odstraňování staveb, bez přiměřených důvodů spoléhala na to, že žalobkyni škodu nezpůsobí, a jednala tak minimálně ve formě vědomé nedbalosti. V důsledku jednání žalované vznikla žalobkyni škoda, a to z důvodu poškozeného předávacího místa, z důvodu nemožnosti dodávek plynu odběratelům a z důvodu úniku plynu. Co se pasivní legitimace týče, soud uzavřel, že žalovaná se zavázala provést demolici samostatně, neexistuje zde vztah podřízenosti k [příjmení] [anonymizováno], a proto žalovaná ve smyslu § 2914 občanského zákoníku jednala vlastním jménem a na vlastní riziko. Soud prvního stupně se vyjádřil i k procesní stránce věci, totiž že k námitce žalované, že žalobkyní byly listinné důkazy – spis Policie ČR, spis Stavebního úřadu [obec] a spis [právnická osoba], označeny neurčitě a žalobkyně ani ve stanovené lhůtě neoznačila důkazní návrhy konkrétními listinami z těchto spisů. Soud považoval za dostačující, že žalobkyně označila jako důkazní návrhy tyto spisy a byla-li následně soudem vyzvána ke specifikaci konkrétních listin tak, aby soud nemusel provádět k důkazu celý obsah spisu, pak žalobkyně k výzvě soudu tyto listiny následně označila a uvedla, co jimi chce prokazovat. Jedná se tedy pouze o specifikaci listin založených v již řádně označeném důkazu. Soud prvního stupně rovněž přihlédl ke skutečnosti, že v koncentrační lhůtě nemohla žalobkyně listiny specifikovat, neboť nebyla účastníkem v řízeních, v nichž byly tyto spisy vedeny, a mohla se s nimi seznámit až poté, co soudu byly zaslány.

5. Usnesením Krajského soudu v Plzni č. j. [číslo jednací] ze dne 27. 3. 2019 odvolací soud zrušil mezitímní rozsudek soudu 1. stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud souhlasil se skutkovými závěry soudu 1. stupně, které mají oporu v provedeném dokazování, podle nichž příčinou pádu stěny na předávací místa byl neodborný postup prací ze strany žalované, přičemž žalované bylo známo, že předávací místa mají zůstat při demolici v průběhu demoličních prací zachována. Na místo toho se však odvolací soud odchýlil od právního hodnocení, které zaujal soud 1. stupně ve svém mezitímním rozsudku, kdy uvedl, že skutkový závěr soudu 1. stupně měl být posouzen dle ustanovení § 2924 občanského zákoníku Odvolací soud dále ve svém zrušovacím usnesení uvedl, že žalovaná podle skutkových zjištění soudu 1. stupně prováděla bezpochyby demoliční práce v rámci předmětu svého podnikání, jako subdodavatel na základě smlouvy uzavřené se společností [právnická osoba] Rozhodující pro posouzení, zda se jedná o tento zvláštní typ povinnosti k náhradě škody vznikající bez ohledu na protiprávnost a na zavinění (srov. např. [příjmení], p. náhrada újmy z provozních činností – vybrané otázky, soudní rozhledy 6/2015), je to, zda má škoda původ v povaze činnosti žalovaného nebo věci při této činnosti použité (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2009 sp. zn. 25 Cdo 2429/2007). Pro demoliční práce, bourání staveb je právě typické to, že je zasahováno do stavebních konstrukcí, tyto jsou rozebírány, s čímž je typicky spojeno riziko pádu uvolňovaného materiálu z výšky. Odvolací soud se rovněž ztotožnil se závěrem soudu 1. stupně, co se týče pasivní věcné legitimace (k tomu srov. bod 11 usnesení [název soudu] č. j. [číslo jednací]). Odvolací soud se však neztotožnil s problematikou, zda byly splněny všechny předpoklady pro vznik povinnosti hradit škody, neboť soud 1. stupně nezodpověděl na otázku, jaká konkrétní škoda v důsledku toho vznikla. Dle odvolacího soudu pak byl bezproblémový pouze ten závěr, že v důsledku pádu stěny na předávací místo došlo k úniku plynu, který unikal do té doby, než se podařilo jeho přívod uzavřít. Dle názoru odvolacího soudu nebylo ze strany žalující dostatečně dotvrzeno, co vlastně konkrétně mělo být pádem stěny poškozeno. Obdobné nejasnosti dle odvolacího soudu panovaly i o tom, jaká konkrétní škoda vlastně vznikla v případě, který soud 1. stupně ve svém rozsudku označuje jako„ nemožnost dodávek plynu odběratelům“. Podle obsahu žaloby požadovala žalobkyně částku 291 169 Kč z důvodu toho, že„ od 1. 11. 2016 do 4. 1. 2017 nemohla poskytovat dodávky plynu svým odběratelům, tedy společnosti [právnická osoba], ale musela svému dodavateli distribučních služeb hradit tyto služby v plné výši“. Teprve z přílohy k žalobě založené ve spise na č. l. 44 se lze dočíst, že částku 291 169 Kč stanovila žalobkyně jako poměrnou část za měsíce listopad a prosinec 2016 z celkové výše roční platby za maximální denní rezervovanou kapacitu. Zde si soud 1. stupně měl již na počátku řízení vyjasnit, v čem vlastně spočívá uplatněná škoda. Tedy zda žalobkyně požaduje po žalované uhradit to, co v daném období musela uhradit svému dodavateli distribučních služeb, nebo zda se jedná o částku, kterou v důsledku škodné události nedostala zaplacenou od svých odběratelů, jak by se dalo dovodit z dopisu ze dne 30. 6. 2017. V prvém případě by soud 1. stupně musel učinit úvahu, zda se vůbec může jednat o škodu. Mělo-li by se jednat o druhý případ, musel by si soud 1. stupně ujasnit, jaké odběratele měla žalobkyně na mysli (z žaloby by se dalo dovodit, že pouze [právnická osoba] – [právnická osoba], ovšem z dopisu ze dne 30. 6. 2017 by se dalo dovodit, že jak [právnická osoba] – [právnická osoba], tak i společnost [právnická osoba]). Dále aby dospěl soud k posouzení základu nároku, by soud 1. stupně musel odpovědět na otázku, zda v příčinné souvislosti se shora popsanou škodnou událostí je škoda, která měla vznikat po celé tvrzené období od 1. 11. 2016 do 4. 1. 2017. V závěru pak odvolací soud uvedl, že soud 1. stupně měl v prvé řadě vést žalobkyni k tomu, aby uvedla konkrétní skutková tvrzení o tom, jaká škoda měla vzniknout a je žalobou k náhradě požadována. Soud 1. stupně sice poskytl poučení straně žalující podle ustanovení § 118a o. s. ř. při jednání dne 29. 6. 2018, toto poučení bylo však pouze obecné a soud 1. stupně se spokojil s velmi obecnou odpovědí žalující strany. V další fázi pak bylo zdejšímu soudu uloženo, aby si ujasnil, co je vlastně předmětem řízení, jaká konkrétní škoda k náhradě je žalobkyní požadována. Nemůže žalobkyni tolerovat to, aby stran vymezení rozsahu této škody odkázal na svědecké výpovědi. Soudu bylo dále uloženo, aby poskytl straně žalující poučení dle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. v konkrétní podobě tak, aby z nesplnění takovéto povinnosti bylo možno vyvodit negativní důsledky v podobě neunesení odpovídajících břemen ze strany žalobkyně.

6. Poté, co byl mezitímní rozsudek soudu 1. stupně zrušen, soud ve věci nařídil ústní jednání na den 29. 5. 2019. K dotazu soudu žalobkyně uvedla ve vztahu k nemožnosti dodávek plynu svým dodavatelům, že požaduje zaplacení částky 291 169 Kč z toho důvodu, že z důvodu poškození předávacích zařízení musela žalobkyně uhradit svému dodavateli distribučních služeb částku 291 169 Kč za nemožnost dodávek [právnická osoba] a [anonymizováno] z toho důvodu, že v období od 1. 11. 2016, kdy mělo dojít k obnovení dodávek, ke kterým v důsledku škodného jednání žalované nedošlo a mělo dojít tedy k obnovení takovýchto dodávek [anonymizováno] a [anonymizováno], avšak termín obnovení dodávek se protáhl až do 4. 1. 2017 z toho důvodu, že žalobkyně musela obnovit předávací místa, která musela přeložit na jiná místa, vybudovat tedy nová předávací zařízení s tím, že ale žalobkyně musela uhradit rezervované množství, které má na základě smlouvy s [anonymizováno] rezervováno u [anonymizováno] s tím, že tuto částku [právnická osoba] zaplatila. Pokud jde o dotaz soudu, jímž se dotazoval žalobkyně ve vztahu k poškozenému zařízení, co tedy konkrétně je žalobou požadováno, žalobkyně uvedla, že požaduje po žalované zaplacení částky 280 400 Kč a to z titulu vybudování nového předávacího zařízení pro [právnická osoba]. V žádném případě pak není žalobou uplatňováno jakési podzemní potrubí, když je uplatňována pouze částka z titulu vybudování nových poškozených předávacích zařízení. Žalobkyně nebyla schopna vyjádřit se u tohoto jednání, co konkrétně bylo poškozeno a co konkrétně požaduje k náhradě. Na toto pak reagovala až v poskytnuté lhůtě. Rovněž pak nebyla schopna uvést, z čeho sestává částka 280 400 Kč s odkazem na jí předložené faktury. Žalovaná při tomto jednání setrvala na svých tvrzeních, že dodávky plynu byly obnoveny dne 13. 10. 2016 a žalobkyni tak nebránilo ničeho, aby plynule navázala na uskutečnění dodávek svým odběratelům a to jak [anonymizováno] tak i [anonymizováno]. Pokud pak žalobkyně požaduje náhradu za nemožnost dodávek plynu v takto vysoké částce, pak žalovaná zastávala názor, že žalobkyni nic nebránilo v tom, aby těmto 2 společnostem plyn dodávala. Žalobkyně tak mohla plynule navázat na dodávky plynu těmto společnostem, avšak zvolila jiný postup spočívající ve vybudování nových předávacích míst, přičemž jí ničeho nebránilo v tom, aby dodávala plyn, případně aby opravila stará předávací zařízení.

7. Při tomto jednání pak bylo poskytnuto žalobkyni poučení dle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. a to, aby dotvrdila a označila důkazy k prokázání jejích tvrzení, co konkrétně bylo poškozeno (zdemolováno) a co konkrétně požaduje k náhradě, tj. co bylo poškozeno a náhradu čeho požaduje k odškodnění. Současně ve vztahu k výši uplatněné škody ve výši 280 400 Kč a založeným fakturám ve spise, jež byly soudu předloženy s žalobou, jí bylo uloženo, aby konkretizovala, jak dospěla k výši uplatněné škody, tj. z jakých konkrétních položek uvedených v předložených daňových dokladech uplatněná škoda sestává; dále aby dotvrdila a označila důkazy k prokázání jejích tvrzení, v čem konkrétně spočívá uplatněná škoda ve výši 291 169 Kč, tedy zda požaduje uhrazení toho, co musela uhradit svému dodavateli distribučních služeb – v tomto případě jí bylo uloženo, aby prokázala vztah mezi ní a dodavatelem distribučních služeb a ujednání o maximální rezervované kapacitě 10 000 m3 plynu a dotvrdila a prokazála skladbu žalované částky a označila důkazy k prokázání svých tvrzení, že skutečně hradila služby dodavateli distribučních služeb v plné výši 291 169 Kč - či zda požaduje zaplacení částky, kterou nedostala zaplacenou od svých odběratelů a o jaké odběratele se jedná. Dále, aby dotvrdila a označila důkazy k prokázání svých tvrzení, z jakého důvodu je požadována náhrada škody za tvrzené období od 1. 11. 2016 do 4. 1. 2017 a dotvrdila a označila důkazy k prokázání svých tvrzení, že po celé tvrzené období od 1. 11. 2016 do 4. 1. 2017 vznikala škoda a že je škoda v celém svém období v příčinné souvislosti se škodným jednáním žalované, po kterou nebylo možno dodávat plyn dodavatelům či odběratelům a prokázala, respektive označila důkazy k prokázání svých tvrzení, ohledně množství uniklého plynu ve specifikované výši 3 512 Kč. Dále pak bylo žalobkyni poskytnuto poučení, aby ve vztahu ke všem 3 dílčím nárokům požadovaným z titulu náhrady majetkové újmy, prokázala, že tato škoda skutečně vznikla, tj. že vynaložila finanční prostředky na její odčinění a dále o povinnosti nést v uvedeném rozsahu břemeno tvrzení a důkazní a o následcích jeho neunesení.

8. Na tuto výzvu reagovala žalobkyně svým podáním ze dne 10. 6. 2019, ve kterém specifikovala částky, které požaduje k náhradě škody za poškozené předávací zařízení ve výši 280 400 Kč pro [právnická osoba], kdy odkázala na obsah faktur, ze kterých vyplývá, co konkrétně bylo vynaloženo žalobkyní na obnovení předávacího zařízení pro společnost [právnická osoba] Pokud jde o poškozené předávací místo a tu skutečnost, že toto bylo v majetku žalobkyně, pak žalobkyně k tomuto tvrdila a odkázala na kontrolní přehled majetku žalobkyně za období roku 2016, ze kterého vyplývá, že žalobkyni vlastnila toto předávací místo, kdy i prováděla daňové odpisy tohoto majetku. Ve vztahu k tomu, co konkrétně bylo poškozeno a je požadováno jako nové, myšleno ve smyslu předávacího zařízení, pak žalobkyně soudu doložila výkres předávacího zařízení [anonymizováno], který je založen ve spise na č. l. 235 s jeho popisky, kdy k tomuto uvedla, že bylo poškozeno předávací zařízení v rozsahu na tomto obrázku uvedeném, kdy se jedná o 3 x kulový kohout [anonymizována tři slova], 1 x filtr plynový [anonymizována dvě slova], 1 x rotační plynoměr [anonymizována dvě slova], 1 x přepočítač [anonymizováno] a mechanické měřidlo. Rovněž pak ve vztahu k nákladům na obnovení předávacího zařízení odkázala na další materiál, který bylo nutno vynaložit na znovuobnovení předávacího zařízení, jenž je specifikován v přiložených fakturách. Pokud se jedná o nemožnost dodávek plynu a otázky, v čem spočívá uplatněná škoda ve výši 291 169 Kč, pak k tomuto žalobkyně uvedla, že se jedná o škodu, která jí vznikla jako provozovateli [anonymizováno] v důsledku toho, že od 1. 11. 2016 do 4. 1. 2017 v důsledku poškození předávacích míst až do výroby a do zprovoznění nových předávacích míst nemohla dopravovat plyn svým odběratelům a to odběratelům [anonymizováno] a [anonymizováno]. Dále pak žalobkyně uvedla, že se jedná o neuskutečněnou platbu za maximální denní rezervovanou kapacitu 10 000 m3 plynu po dobu zmíněných 2 měsíců, tj. kapacitu, kterou měla pro své odběratele zajištěnou, zaplacenou, ale za kterou od odběratelů zaplaceno nedostala, dle cenového rozhodnutí ERU pro rok 2016 je výše roční platby za maximální denní rezervovanou kapacitu 10 000 m3 plynu 1 747 011 Kč bez DPH a tomu odpovídá platba za měsíce listopad a prosinec 2016 ve výši 291 169 Kč bez DPH, kdy žalobkyně účtuje pouze náklady za rezervovanou kapacitu, ale už nepožaduje za dodávku určitého množství plynu a platbu za OTE. K prokázání svých tvrzení, že po celé tvrzené období od 1. 11. 2016 do 4. 1. 2017 vznikala škoda a že je škoda v celém požadovaném období v příčinné souvislosti se škodným jednáním žalované, žalobkyně neoznačila žádný důkaz.

9. Pro stručnost odůvodnění tohoto rozsudku ve vztahu ke zjištěnému skutkovému stavu soud s ohledem na usnesení Krajského soudu v Plzni, ve kterém Krajský soud v Plzni, pokud jde o skutkový stav věci, dal za pravdu soudu 1. stupně, si soud dovoluje z velké části odkázat na závěr o skutkovém stavu věci, který zdejší soud zaujal ve svém rozsudku č. j. 36 C 103/2018-188 pod body č. 5 – 16 a jeho zhodnocení pod bodem 27.

10. Po zrušení mezitímního rozsudku zdejšího soudu byl zjištěn následující skutkový stav:

11. Při ústním jednání, které se ve věci konalo dne 14. 6. 2019, byly provedeny listinné důkazy vztahující se k uplatněné škodě ve výši 280 400 Kč za předávací zařízení pro [právnická osoba] s tím, že se jednalo o vystavené faktury vztahující se k vybudování nového předávacího zařízení (faktury označené jako: [anonymizováno 15 slov], vyúčtování výkonů údržby, faktura [číslo] [rok], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo]). Soud pro stručnost tohoto odůvodnění pak odkazuje na ve spise založené faktury, které byly provedeny k důkazu s tím, že z těchto faktur bylo zjištěno, že žalobkyně poptávala materiál a za tento skutečně zaplatila (jak vyplývá z faktur a k důkazu provedených výpisů z účtu), kdy se jednalo o materiál na vybudování nového předávacího zařízení. Nicméně z těchto faktur se dále podává, že faktury se vztahovaly na vybudování 2 nových předávacích míst a to jak pro předávací místo pro [anonymizováno], tak i na předávací místo pro [anonymizováno]. Žalovaná k těmto fakturám pak následně uvedla, že sporuje výši žalobkyní vynaložených nákladů na vybudování nového předávacího místa s ohledem na skutečnost, že v účetních dokladech jsou fakturovány i komponenty, které vůbec nepatří do předávacího zařízení (faktura [číslo] – rotační pístový plynoměr [anonymizována dvě slova], avšak součástí předávacího zařízení měl být plynoměr [anonymizována dvě slova]). S ohledem na tuto skutečnost pak nechal soud k návrhu žalobkyně zpracovat znalecký posudek ke stanovení obvyklé hodnoty předávacího zařízení v době jeho poškození s přihlédnutím k nákladům, které bylo nutno vynaložit na znovuuvedení předávacího zařízení do provozu, neboť nebylo při stanovení výše škody s ohledem na spornou výši vynaložených nákladů možno bez dalšího vycházet pouze z předložených faktur. Zástupce žalobkyně pak soudu předložil listinu, která je založená ve spise na č. l. 365 ze dne 11. 1. 2017 obsahující vyjádření statutárního orgánu žalobkyně, ve kterém se uvádí: zničením původních předávacích míst a nutnosti vyrobit a instalovat nová, došlo ke zpoždění dodávky obnovy plynu o 64 dnů, namísto od 1. 11. 2016 byla dodávka těmto společnostem [anonymizováno] a [anonymizováno] obnovena až 4. 1. 2017. Po celou tuto dobu musela žalobkyně svému dodavateli distribučních služeb hradit tyto služby v plné výši, nicméně fakturovat služby svým odběratelům nemohla, neboť jim tyto služby z důvodu havárie nemohla poskytovat. V tomto vyjádření se dále uvádí, že žalobkyně přemístila předávací místa o cca 100 metrů dále, blíže ke spotřebičům odběratelů a z tohoto důvodu musel být rovněž prodloužen podzemní plynovod, který tak nahradil zdemolované přípojky plynu.

12. Z obsahu náčrtku na č. l. 235 žalobkyně splnila svou procesní povinnost k dotvrzení toho, co konkrétně mělo být poškozeno pádem stěny na předávací zařízení. Pokud jde o náklady vynaložené na nové vybudování předávacího zařízení pro [právnická osoba], pak k tomuto soud odkazuje na k důkazu provedené faktury v tomto řízení, které jsou založeny v přílohové obálce tohoto spisu. Pokud jde o jednotlivé faktury, pak ve vztahu ke všem těmto fakturám zdejší soud uvádí, že z těchto faktur vyplynulo, jaké konkrétní komponenty měla žalobkyně na předávací zařízení zakoupit a nově vynaložit s tím, že z obsahu těchto faktur byla rovněž zjištěna i ta skutečnost, že skutečně žalobkyně tyto náklady vynaložila s ohledem na skutečnost, že ve fakturách jsou vždy uvedeny poznámky o platbách. Nicméně soud nemohl s ohledem na námitku žalované ohledně účelnosti a adekvátnosti vynaložených nákladů vycházet pouze z těchto faktur a to zejména i s ohledem na tu skutečnost, že v mnoha fakturách se objevovaly jiné komponenty, které nebylo potřeba pro zhotovení daného zařízení (faktura [číslo] kde je fakturován rotační pístový plynoměr o rozměrech [anonymizováno], nicméně z předloženého náčrtku na č. l. 235 by se mělo jednat o rotační plynoměr [anonymizováno], rovněž pak nebylo soudu zřejmé, z jakého důvodu je v některých fakturách účtováno za vyhotovení nového předávacího místa pro [právnická osoba] až šestinásobek ceny oproti nákladům, které byly vynaloženy na vyhotovení předávacího zařízení pro [právnická osoba]). Z tohoto důvodu tedy bylo nutné zpracovat znalecký posudek ke zhodnocení výše škody. Skutečnost, že předávací zařízení pro [právnická osoba] bylo ve vlastnictví žalobkyně v době jeho poškození, pak vyplývá z předložené listiny – HIM – kontrolní přehled majetku, ve kterém je označena tato plynová přípojka s uvedením její zůstatkové ceny k 12/ 2016 ve výši 120 177 Kč s tím, že žalobkyně tuto přípojku (předávací zařízení) z daňového hlediska odepisovala. Tvrzení žalované, že kiosek, v němž bylo umístěno poškozené předávací zařízení, není ve vlastnictví žalobkyně, pak bylo vyvráceno proplacenou fakturou č. [rok] ze dne 19. 1.0 2009, ve kterém dodavatel vyúčtoval žalobkyni částku k proplacení za zhotovení krycí skříně. Soud se tedy ztotožnil s tvrzeními žalobkyně o tom, že existovaly dva kiosky na dvě předávací místa (pro [právnická osoba] a [anonymizováno]), jak ostatně vyplývá i ze smlouvy o dílo č. [anonymizováno] [rok], která se vztahuje k předávacímu zařízení pro společnost [právnická osoba], a ze které mj. vyplývá, že žalobkyně coby zhotovitel provedla díla – přípojku STL plynovodu pro společnost [právnická osoba], vč. kiosku, které jsou tedy ve vlastnictví [právnická osoba] (smlouva o dílo č. [anonymizováno] [rok]). K důkazu byla dále provedena ve spise založená fotodokumentace vztahující se k zachycení stavu předávacího zařízení před a po jeho poškození (fotodokumentace). Ze smlouvy o sdružených službách na dodávku zemního plynu ze dne 1. 12. 2012 bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala dodávat [anonymizováno] zemní plyn a [anonymizováno] se jí za to zavázal hradit cenu plynu s předpokládaným ročním odběrem 63 MWh. Ze smlouvy o připojení odběrného místa zemního plynu č. [anonymizováno] [číslo] [rok] ze dne 13. 11. 2009 bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala dodávat [právnická osoba] zemní plyn a [anonymizováno] se jí za to zavázal hradit cenu plynu s denní kapacitou 8 000 m3. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky plynu číslo [spisová značka] ze dne 12. 12. 2013 vyplývá, že společnost [právnická osoba] se zavázala dodávat denní množství plynu pro žalobkyni ve výši 1 500 m3. K důkazu byly k dodávkám plynu provedeny ještě další dvě smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a [právnická osoba] ze dne 20. 2. 2010, ke které nebyla žalobkyně uvést, z čeho konkrétně vyplývá denní kapacita rezervovaného plynu. Ze smlouvy o distribuci plynu ze dne 5. 1. 2010 bylo zjištěno, že [právnická osoba] se zavázala rezervovat denně pro žalobkyni maximální distribuční kapacitu 37 000 m3. K platbám za rezervovanou kapacitu plynu byly soudu předloženy výpisy z účtu žalobkyně za období od 11/ 2016 – 1/ 2017, ze kterých vyplývá, že žalobkyně hradila [právnická osoba] ([anonymizováno]) měsíčně částky přesahující 600 000 Kč. K výši uniklého plynu při havárii byla provedena k důkazu faktura [právnická osoba] [číslo] v celkové výši 111 476,67 Kč, přičemž výše uniklého plynu vyplývá z hodinového diagramu, provedenému k důkazu.

13. Ze znaleckého posudku [číslo] [rok] ze dne 15. 7. 2019 a z jeho dodatku [číslo] ze dne 11. 10. 2019 zpracovaného znaleckým ústavem [právnická osoba] obsahující znaleckou doložku byly zjištěny následující skutečnosti. Zástupce znaleckého ústavu provedl dne 20. 6. 2019 místní šetření v areálu, ve kterém došlo ke škodní události. Znalecký ústav v tomto svém posudku a v jeho dodatku dospěl k závěru, že předávací místo pro odběratele [příjmení] [příjmení] bylo totálně zničeno a bylo tedy nutné jeho nové vybudování. Současně ústav vyloučil opravu těchto předávacích zařízení. Pokud jde o hodnotu předávacího místa v době jeho poškození, pak zde znalecký ústav dospěl k závěru o časové ceně 114 026 Kč. Pokud jde o hodnotu předávacích míst v okamžiku jejich vybudování, pak znalec odkázal na ve spise založené listiny, ze kterých vyplývá hodnota nových předávacích zařízení ve výši 280 400 Kč. Nad rámec zadaného znaleckého úkolu pak znalec uvedl, že dovozuje povinnost žalované na vzniku škody ve výši 10 %, neboť zjistil, že na vzniku škod se podíleli účastníci výstavby a to investor tím, že nezabezpečil statický průzkum a neprovedl řádné předání staveniště, když nezabezpečil odpojení plynu pro celé staveniště, kdy dovozuje podíl na škodě ve výši 10 %, dále projektant, který neprovedl statické posouzení štítové zdi na stabilitu po celý průběh bouracích prací a neprovedl návrh zabezpečení předávacích míst a plynového potrubí, které se nacházelo na staveništi po celou dobu bouracích prací, přestože věděl a vědět musel, že toto plynové zařízení je upevněno na štítové zdi bourané haly a že tato hala je v ochranném pásmu dráhy, kdy dovozuje podíl projektanta ve výši 40 %; dále dovozuje podíl na vzniku škody stavebního úřadu, který vydal vadné stavební povolení bouracích prací na projekt vykazující vady, které vážně ohrožují práva dotčených účastníků a veřejné zájmy s tím, že dovozuje podíl na škodě ve výši 40 % a v závěru pak i žalované, která měla pravděpodobně po odborné stránce upozornit na absenci zabezpečení ochrany předávacích míst a plynového potrubí a zabezpečit postup tak, aby nedošlo ke vzniku škod. Podíl odpovědnosti byl stanoven vzhledem ke skutečnosti, že výkon stavbyvedoucího může vykonávat autorizovaný technik a že zhotovitel neměl a nemá povinnost kontrolovat statické výpočty s podílem na škodě ve výši 10 %. Znalecký ústav se dále vyjádřil ke znaleckému posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení], kdy se ne zcela ztotožnil se závěry tohoto znalce, a to zejména pokud jde o zhodnocení ztužení haly. Znalecký ústav pak dodal, že pokud bylo předávací místo užíváno několik roků, pak by měla být nová cena předávacího místa snížena v závislosti na velikosti opotřebení předávacího místa v době vzniku škody (strana 7 dodatku znaleckého posudku).

14. Při výslechu zástupce znaleckého ústavu [anonymizováno] [jméno] [příjmení] setrval na svých závěrech, nicméně pokud jde o ve spise založenou fakturaci, pak k té uvedl, že samotnou fakturaci nikterak nerozporovali, tuto pouze zběžně proběhli a z fakturace dále nevycházeli při stanovení výše škody. Vycházeli především ze stavu, jaký tam byl v roce 2009. K dotazu pak pověřený zástupce znaleckého ústavu uvozeného tím, zda částka 280 400 Kč, která vychází z žalobkyní předložených faktur, odpovídá realitě, tj. tomu, co na místě je, pak k tomuto uvedl, že tímto se nezabývali, zabývali se především pořizovací hodnotou z roku 2009, kterou je dle jejich názoru nutno navýšit o 50 % a přihlédnout k nákladům na uvedení do provozu. K dotazu soudu pak znalec uvedl, že by bylo možné dospět k závěru o výši škody na základě předložené fakturace, nicméně odkázal na znění dodatku č. 1, ve kterém se uvádí, že z doložených dokladů v soudním spise nelze určit hodnotu kiosku a předávacího místa vzhledem k tomu, že doložené doklady přesně nespecifikují v uvedených položkách práce, materiál a ceny na vybudování kiosku a předávacího místa samostatně a jednoznačně. Pro řádné posouzení nově vybudovaného předávacího místa včetně kiosku by bylo nutné doložit projekt skutečného provedení nového předávacího zařízení a kiosku v takovém stupni, aby bylo možné dle tohoto projektu kontrolovat fakturované práce a dodávky. Nejlépe doložit projekt skutečného provedení ve stupni výrobní dokumentace. U doložených pokladních dokladů a vyúčtování výkonu údržby v soudním spise by bylo nutné doložit přesný výkaz a výměr jednotlivých prací a dodávek a tím vyloučit náklady na nástroje, jak uvádí pokladní doklady a množství hodin, jak se uvádí ve vyúčtování. Projekt skutečného provedení včetně výkazu výměr a vynaložených nákladů znalecký ústav vyžadoval již při zpracování znaleckého posudku, nicméně tyto mu nebyly doloženy. K dotazu soudu, zda by bylo tedy možné na základě faktur dospět k výši škody, pak znalecký ústav uvedl, že pokud by mu nebyly doloženy tyto doklady, o kterých hovoří ve znaleckém posudku, pak by to zřejmě možné bylo. K dotazu pak zástupce ústavu uvedl, že pokud jde o dobu, která je nutná pro znovuobnovení, respektive znovu zhotovení předávacího zařízení uvedl, že doba cca 2 dnů je zcela dostačující ke znovuobnovení předávacího místa. Po skončení výslechu zástupce znaleckého ústavu byla strana žalující vyzvána, aby soudu předložila listiny, které jsou uvedeny ve znaleckém posudku znaleckého ústavu, tak aby mohl znalec následně zpracovat znalecký posudek s ohledem na výkazy výměr. K této výzvě pak zástupce žalobkyně předložil toliko pouze revizní knihu a další již ve spise založené důkazy, které předkládal již před touto výzvou. Dále pak uvedl, že projekt skutečného provedení nového předávacího místa, projekt skutečného provedení ve vstupní výrobní dokumentaci a přesný výkaz výměr jednotlivých prací a projektovou dokumentaci týkající se poškozeného předávacího zařízení žalobkyně nemá. Z žalobkyní předložené revizní knihy na č. l. 348 a následující bylo zjištěno, že plynový rozvod byl předán a uveden do provozu dne 1. 12. 2016 s tím, že ze zprávy o revizi plynového zařízení na č. l. 350 p. v. bylo zjištěno, že zařízení je schopné bezpečného provozu a to ke dni 1. 12. 2016 s tím, že vlastní tlaková zkouška plynovodu byla provedena 30. 11. 2016.

15. Usnesením č. j. [číslo jednací] byl zadán dodatek znaleckému ústavu s dotazem, aby znalecký ústav stanovil výši škody na předávacím zařízení a to na základě znaleckého posouzení obvyklé hodnoty předávacího zařízení k datu jeho poškození se zohledněním účelně a nutně vynaložených nákladů, které musela žalobkyně vynaložit na znovuuvedení předávacího zařízení do provozu. Dále pak se soud dotazoval ústavu, jaká byla obvyklá hodnota rozbitého předávacího zařízení po jeho poškození. Z dodatku č. 2 ke znaleckému posudku ze dne 24. 8. 2020 bylo zjištěno, že obvyklá hodnota nového zařízení na základě kalkulace dle doložené fotodokumentace a fakturace založené ve spise byla zjištěna znalcem ve výši 203 923 Kč. Nicméně k této výši přítomný zástupce znaleckého ústavu při výslechu uvedl, že se jedná o cenu za zcela nové předávací místo, ve kterém není zohledněna doba užívání a stáří tohoto předávacího zařízení, kdy se jedná o kompletně nové náklady a nový materiál, který by bylo nutné vynaložit na to, aby bylo toto předávací zařízení znovu vybudováno. K dotazu soudu, aby tedy znalec odpověděl na otázku, jaká byla obvyklá hodnota předávacího zařízení k 12. 10. 2016 s přihlédnutím k účelně, adekvátně vynaloženým nákladům, které musela žalobkyně vynaložit na znovu uvedení do provozu a s přihlédnutím k době užívání samotného předávacího zařízení, znalec odkázal na úkol 5.1 dodatku znaleckého posudku, ve kterém dospěl k závěru o výši 114 026 Kč, kdy dle znaleckého ústavu tedy tato cena odráží hodnotu předávacího zařízení ke dni 12. 10. 2016 s přihlédnutím k jeho stáří a rovněž i s přihlédnutím k nákladům, které bylo nutno vynaložit na znovuuvedení předávacího zařízení do provozu a to tedy s tím, že se jedná o hodnotu takovéhoto zařízení s přihlédnutím k dalším nákladům nutným na znovuuvedení do provozu ke dni 12. 10. 2016. Znalec dále uvedl, že z technického hlediska odhaduje životnost předávacího zařízení na dobu 30-40 let v závislosti na údržbě. Pokud jde o obvyklou hodnotu předávacího zařízení po jeho poškození, pak tuto znalec vyčíslil částkou ve výši 2 000 Kč s tím, že ústav nedoporučil opravu vzhledem k důležitosti tohoto zařízení. Pokud jde o obvyklou pořizovací hodnotu nově vybudovaného předávacího zařízení, pak tu stanovil znalec na výši 209 254,50 Kč sestávající z nákladů na předávací zařízení ve výši 203 923 Kč a nákladů na opravu potrubí ve výši 5 331,50 Kč. K dotazu soudu zástupce znaleckého ústavu pak setrval na svém závěru ohledně obvyklé doby pro zhotovení nového předávacího zařízení a to v době cca 2 dnů, kdy konzultant, jehož přibral ke zhotovení dodatku č. 2, uvedl nutnou dobu práce ve výši 37 hodin, kdy sám zástupce znaleckého ústavu dovodil, že se jedná o dobu dostatečnou k tomu, aby bylo předávací zařízení znovu vybudováno a to včetně případného provedení tlakových zkoušek a dalších nutných zkoušek, které jsou nutné k uvedení takovéhoto předávacího místa do provozu.

16. S ohledem na nastalou procesní situaci, kdy dle názoru soudu bylo provedeno dostatečné dokazování ve vztahu ke zjištění vzniku a výše škody za poškozené předávací zařízení a následné nové vybudování předávacího zařízení v majetku žalobkyně pro [právnická osoba] [příjmení] a skutečnosti, že žalobkyně nedostatečně zareagovala na procesní výzvu dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. ve vztahu k částce 291 169 Kč, bylo soudem rozhodnuto o tom, že další dokazování nebude pro nadbytečnost prováděno a zbylé důkazní návrhy stran byly pro nadbytečnost zamítnuty (jednalo se zejména o listinné důkazy žalobkyně k nákladům na zhotovení původního předávacího zařízení, neboť výše škody byla zjištěna znaleckým posudkem; žalobkyní navržené účastnické výslechy, jimiž chtěla žalobkyně suplovat svá skutková tvrzení; žalovanou navržené důkazy – smlouvy o dodávkách plynu mezi [anonymizováno] a [anonymizováno] a [anonymizováno] a [příjmení] [příjmení] [jméno] – vztahující se k žalované částce 291 169 Kč z důvodu neunesení důkazního břemene žalobkyně; rovněž pak soud nezadával ke zpracování geodetické zaměření nových předávacích míst z důvodu jejich zaměření, neboť na místě byl přítomen znalec a současně bylo prokázáno, že předávací místa byla skutečně postavena cca 100 až 130 metrů od jejich původního umístění; dále pak soud neprováděl ani projekt a výslech projektanta na nová předávací místa, neboť taková osoba neexistuje, když žalobkyně nenechala zpracovat projekt na nová předávací místa).

17. V závěrečném návrhu žalobkyně navrhla, aby bylo žalobě zcela vyhověno a žalované byla uložena povinnost nahradit jí částku uvedenou v žalobě včetně náhrady nákladů řízení.

18. V závěrečném návrhu zástupce žalované uvedl ve vztahu k náhradě škody za zničené předávací zařízení, že odkazuje na zjištění znaleckého ústavu a výslech zástupce znalce, který dospěl k závěru ohledně obvyklé ceny předávacího zařízení ke 12. 10. 2016 ve výši 114 026 Kč, kdy dovozuje, že dle jeho názoru je to právě ta škoda, kterou by měla žalovaná žalobkyni uhradit. Pokud jde o žalovanou částku ve výši 291 169 Kč, pak k tomuto žalovaná setrvala na svém stanovisku, že tento nárok žalobkyně neuznává a odkázala zejména pak na zjištění znalce, který uvedl, že k vybudování, respektive nahrazení připojovacího místa mohlo dojít v řádu několika dnů a bylo zcela na žalobkyni, kdy vybuduje nové předávací místo. Namísto toho žalobkyně přesunula a přeložila plynové vedení v délce cca 100-130 metrů, kdy žalovaná má za to, že právě tato doba vybudování tohoto vedení se podepsala na tom, že předávací místo nebylo vyrobeno v řádu několika dnů. Rovněž pak žalovaná odkázala na výpověď svědka [příjmení], který uvedl, že přívod plynu byl uzavřen po dobu asi 2 dnů a že došlo k přerušení dodávek pouze pro [právnická osoba] a [anonymizováno] s tím, že přípojka pro [anonymizováno] měla být překládána a [právnická osoba] byla zásobována vlastním distributorem po dobu cca 2 měsíců a to od odstavení odběrného místa, ke kterému došlo již před havárií. Žalovaná dále odkázala na výslech svědka [jméno], který potvrdil tu skutečnost, že [právnická osoba] byla před havárií napojena na distribuci od [anonymizováno]. Rovněž pak žalovaná zdůraznila, že svědek [příjmení] uvedl, že ke dni havárie nebylo zřejmé, jakým způsobem bude [právnická osoba] od žalobkyně připojen. Dále pak odkázal na to, že svědek uvedl, že plynové vedení bylo již odřezáno, tzn. bylo zřejmé, že žalobkyně nebude [právnická osoba] až do vybudování nového připojení plyn dodávat. Svědek [příjmení] pak uvedl, že žádná dohoda mezi [právnická osoba] a žalobkyní o dalším připojení v té době uzavřena nebyla. Dle názoru žalované je tak zcela zřejmé, že [právnická osoba] ani [anonymizováno] neměly v úmyslu odebírat v roce 2016 od žalobkyně plyn, tudíž ani žalobkyně po nich nemohla chtít uhrazení poplatku za rezervovaný příkon. Dle názoru žalované zde tedy není žádná příčinná souvislost mezi údajným ušlým ziskem žalobkyně a porušením povinnosti žalovanou. Pokud jde o únik plynu ve výši 3 512 Kč, pak k tomuto zástupce žalované ve svém závěrečném návrhu uvedl, že toto akceptuje, tzn. žalovaná tedy navrhuje, aby soud v případě, kdy nedojde k dalšímu zkoumání jednotlivých zařízení, tak aby přiznal žalobkyni částku 114 026 Kč po odečtení hodnoty zařízení a přičtení částky 3 512 Kč z důvodu úniku plynu. V ostatním bylo navrženo, aby soud žalobu zamítl a přiznal žalované náhradu nákladů řízení dle úspěchu ve věci. <i>19. Podle § 2894 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (dále též jen „občanský zákoník“) zahrnuje povinnost nahradit jinému újmu vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).</i> <i>20. Podle § 2895 občanského zákoníku je škůdce povinen nahradit škodu bez ohledu na své zavinění v případech stanovených zvlášť zákonem.</i> <i>21. Podle § 2900 občanského zákoníku platí, že vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného.</i> <i>22. Podle § 2909 občanského zákoníku kdo porušil právní povinnost, nebo kdo může a má vědět, že ji poruší, oznámí to bez zbytečného odkladu osobě, které z toho může újma vzniknout a upozorní ji na možné následky. Splní-li oznamovací povinnost, nemá poškozený právo na náhradu té újmy, které mohl po oznámení zabránit.</i> <i>23. Podle § 2910 občanského zákoníku škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.</i> <i>24. Podle § 2911 občanského zákoníku způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti.</i> <i>25. Podle § 2912 odst. 1 občanského zákoníku nejedná-li škůdce, jak lze od osoby průměrných vlastností v soukromém styku důvodně očekávat, má se za to, že jedná nedbale. Podle odst. 2 téhož ustanovení, dá-li škůdce najevo zvláštní znalost, dovednost nebo pečlivost, nebo zaváže-li se k činnosti, k níž je zvláštní znalosti, dovednosti nebo pečlivosti zapotřebí, a neuplatní-li tyto zvláštní vlastnosti, má se za to, že jedná nedbale.</i> <i>26. Podle § 2924 občanského zákoníku platí, že kdo provozuje závod nebo jiné zařízení sloužící k výdělečné činnosti, nahradí škodou vzniklou z provozu, ať již byla způsobena vlastní provozní činností, věci při ní použitou nebo vlivem činnosti na okolí. Povinnosti se zprostí, prokáže-li, že vynaložil veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo.</i> <i>27. Podle § 2951 odst. 1 občanského zákoníku se škoda nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.</i> <i>28. Podle § 2952 občanského zákoníku se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk).</i> <i>29. Podle § 2969 odst. 1 občanského zákoníku se při určení výše škody na věci vychází z její obvyklé ceny v době poškození a zohlední se, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit.</i> 30. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru o tom, že žaloba je částečně důvodná.

31. Pokud jde o žalobkyní požadovanou náhradu škody z titulu škody na předávacím zařízení, pak k tomuto soud odkazuje, pokud jde o škodné jednání, následek a příčinnou souvislost, zejména na své závěry, které uvedl ve svém mezitímním rozsudku č. j. 36 C 103/2018-188, přičemž jeho závěry byly do značné míry potvrzeny odvolacím soudem, jak vyplývá ze zrušovacího usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. 61 Co 65/2019-208. S odkazem na toto rozhodnutí soud dodává, že postupem žalované při demolici haly v [katastrální uzemí] tedy skutečně došlo ke vzniku škody na majetku žalobkyně a to předávacího zařízení žalobkyně, jímž byla zásobována zemním plynem [právnická osoba] [příjmení]. Soud je na základě provedeného dokazování toho názoru, že žalobkyně odpovídá za tuto škodu z titulu ustanovení § 2924 občanského zákoníku. V dalším řízení, které bylo ve věci vedeno po zrušovacím rozhodnutí Krajského soudu v Plzni, soud tedy setrval na svých závěrech ohledně té skutečnosti, že skutečně vlivem pádu stěny na předávací zařízení došlo ke škodě na majetku ve vlastnictví žalobkyně. Skutečnost, že předávací zařízení vč. kiosku, ve kterém bylo předávací zařízení umístěno, bylo skutečně v majetku žalobkyně je doložena listinami založenými ve spise, zejména pak k důkazu provedeným výkazem [anonymizováno] - dlouhodobý majetek žalobkyně za rok 2016 a faktur vztahujících se k pořízení starého předávacího zařízení, které žalobkyně soudu předložila k důkazu. Žalobkyně odpovídá za tuto škodu z titulu své provozní činnosti. Soud se neztotožňuje se znalcem naznačenou spoluodpovědností žalované, dle které by měla žalovaná odpovídat jen co do 10 %. K tomuto nutno konstatovat, že znalecký ústav se v tomto rozsahu vyjadřoval k právní otázce, což znaleckému ústavu nepřísluší a ani na to nebyl nikým tázán. V průběhu řízení bylo však zjištěno z výslechu svědka [příjmení], [anonymizováno] a [příjmení], že žalovaná v průběhu demolice zcela určitě věděla o tom, že před demolovaným objektem má zůstat zachováno předávací zařízení, kdy zde měly zůstat 3-4 sloupy, nicméně v průběhu demolice došlo k pádu části stěny na přístavky. Svědek [příjmení], stavbyvedoucí žalované, k tomuto jako stavbyvedoucí uvedl, že ohledně přístavku bylo jasně v projektové dokumentaci uvedeno, že přístavek má být ponechán na místě, což si ale svědek sám vysvětlil tak, že přístavek bude ponechán na místě tak, že nechají volně stát kus zdi, na který je přístavek namontován a ve zbytku se stěna zdemoluje a nechali tedy na místě stát pouze část zdi. [příjmení] [příjmení] potvrdil, že na místě nechal skutečně stát část stěny tak, jak bylo domluveno se svědkem [příjmení], na který byl nalepen přístavek, a následně pak došlo k pádu stěny včetně přístavku. Z obsahu správního spisu bylo zjištěno, že přístavek bude ponechán na místě a v případě pochybností o stabilitě nosných prvků konstrukcí v průběhu bourání je nutno zajistit prohlídku bourané stavby statikem. Z těchto provedených důkazů tedy bylo zcela jednoznačně prokázáno, že žalovaná věděla o tom, že má přístavek zůstat na místě a nemá dojít k jeho demolici. Rovněž nutno přihlédnout i k té skutečnosti, že žalovaná je profesionálkou v demoličních pracích, a dále je nutno odkázat i na to, že ze zprávy správního orgánu jasně vyplývá, že pokud vzniknou pochybnosti ohledně statiky objektu, má toto ihned zhotovitel řešit se statikem, přičemž způsob nezbourání části zdi zvolil sám stavbyvedoucí, vědom si projektové dokumentace a otázky statiky, který jak sám uvedl, postupoval dle demoliční dokumentace a mělo mu být tedy jasné jako profesionálovi, že může dojít k pádu stěny vlivem špatné statiky. Nicméně rozhodnutí provedl on sám a v důsledku tohoto jeho rozhodnutí došlo k pádu stěny a zdemolování předávacího zařízení, tj. ke škodnému jednání, které je nutno přičítat k tíži žalované. Sama žalovaná tedy nepostupovala jako profesionálka a tudíž za škodu odpovídá z titulu odpovědnosti dle ustanovení § 2924 občanského zákoníku. K tomuto soud již jen nad rámec konstatuje, že žalovaná je profesionálkou a i ona sama mohla rozpoznat případnou vadnost projektové dokumentace a na vadnost upozornit, případně podle takovéto projektové dokumentace nepostupovat a demoliční práce vůbec nezahajovat. Za tohoto stavu tedy soud nepřihlížel k vyjádření znalce ohledně spoluodpovědnosti dalších subjektů, neboť případná spoluodpovědnost dalších subjektů by již za takovéhoto zjištěného stavu mohla představovat maximálně povinnost k náhradě škody rukou společnou a nerozdílnou. Nicméně nutno odkázat na ustanovení § 2924 věta druhá, dle kterého platí, že povinnosti se škůdce zprostí, prokáže-li, že vynaložil veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo. K tomuto soud dodává, že žalovaná zcela evidentně jako profesionálka nepostupovala, neboť pokud by si prostudovala řádně projektovou dokumentaci, postupovala řádně a případně přivolala statika, mohla by rozpoznat případnou vadnost projektové dokumentace a v demoličních pracích dále nepostupovat bez přivolání statika a zajištění stavby proti pádu. Žalovaná tudíž nevynaložila veškerou nezbytnou péči, kterou lze po ní požadovat. Ve zbytku je pak možno v této otázce odkázat i na ustanovení § 2915 odst. 1 občanského zákoníku, kdy současně se dle názoru soudu zcela evidentně nejedná o případ zvláštního zřetele hodný dle ustanovení § 2915 odst. 2 občanského zákoníku.

32. Ve vztahu ke zjištění samotné výše škody soud uvádí, že poté, co byl mezitímní rozsudek zdejšího soudu odvolacím soudem zrušen, zaměřil soud pozornost na zjištění, čeho konkrétně se žalobkyně domáhá k náhradě škody z titulu poškození předávacího zařízení pro [právnická osoba] [příjmení] a co konkrétně mělo být poškozeno. K tomuto soud odkazuje na shora uvedený procesní postup soudu, kdy žalobkyni při dalším jednání poučil dle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., přičemž žalobkyně v tomto rozsahu adekvátně reagovala na výzvu soudu, kdy uvedla a soudu předložila plánek starého předávacího zařízení s uvedením, že právě těchto komponentů, ze kterých staré předávací zařízení sestává, se domáhá náhrady škody, neboť tyto byly zdemolovány. Rovněž pak součástí svých skutkových tvrzení žalobkyně učinila vystavené faktury, ve kterých bylo uvedeno, že jednotlivé komponenty, které byly nutné pro znovuobnovení předávacího zařízení, byly rovněž i zaplaceny (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu 29 Cdo 1089/2000). Žalobkyně tedy tímto postupem napravila svůj předchozí deficit, kdy v předchozím řízení neurčitě uváděla, čeho konkrétně se domáhá a co konkrétně mělo být poškozeno. Pokud žalovaná v průběhu řízení uváděla, že bylo možné například provést opravu poškozeného předávacího zařízení, pak k tomuto soud odkazuje na znalecká zkoumání, kdy znalecký ústav zcela jednoznačně uvedl, že předávací zařízení bylo fatálně a zcela poškozeno a nedoporučoval by opravu. Z tohoto důvodu tedy bylo nutné postavit celé nové předávací zařízení. Ke konkrétní výši škody, kterou je nutno s ohledem na vadný postup žalované při demolici reparovat, soud odkazuje na ustanovení § 2969, ze kterého vyplývá, že při určení výše škody se vychází z její obvyklé ceny v době poškození a zohlední se, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit. Zničení věci spočívá nejen ve zmaření její podstaty, ale jde též o případ, stane-li se věc plně nepoužitelnou. Věc se patří považovat za zničenou, pokud není oprava již rentabilní. V takovém případě je náhrada možná dodáním obdobné věci nebo poskytnutím její ceny v době jejího poškození. Při určení výše škody na věci se vychází z ceny věci v době, kdy škoda vznikla, nikoliv v době, kdy byl nárok uplatněn nebo kdy o něm rozhoduje soud. To platí jak v případě náhrady za poškození věci, tak v případě náhrady za ztrátu, zničení či odebrání věci vlastníkovi (k tomu srov. Rozhodnutí Nejvyššího soudu 25 Cdo 2885/99 (C1063), rozhodnutí Nejvyššího soudu 25 Cdo 2575/2000 a rozhodnutí Nejvyššího soudu 32 Cdo 4762/2010 a 21 Cdo 813/2016). Soud tedy následně zkoumal výši škody. Žalobkyně k prokázání výše škody soudu předložila toliko pouze faktury, ze kterých vyplývalo, že tyto faktury byly z velké části uhrazeny, nicméně žalovaná důvodně sporovala výši, účelnost a adekvátnost vynaložených nákladů s odkazem na nesprávně fakturované částky (viz bod 11 a 12 tohoto rozsudku), pročež s ohledem na skutečnost, že soudu byly předloženy pouze faktury, soudu nezbylo nic jiného než ve věci nechat zpracovat znalecký posudek ke zjištění výše škody na předávacím zařízení. Samotné zpracování znaleckého posudku bylo ztíženo zejména tou skutečností, že žalobkyně, byť se jedná o předávací zařízení, kterým je dodáván odběratelům zemní plyn, nedisponovala skutečnými projekty provedených prací, výkazy provedených prací či projektovou dokumentací. Tuto skutečnost kritizoval i sám znalecký ústav, kdy následně nezbylo znaleckému ústavu poté, co provedl místní šetření, vycházet toliko pouze z faktur a z fotografií. Znalecký ústav stanovil cenu nového předávacího zařízení ve výši 203 923 Kč. K tomuto však zástupce znaleckého ústavu uvedl, že se jedná o kompletně nové předávací zařízení, ve kterém však není zohledněna doba stáří a používání poškozeného předávacího zařízení, přičemž dle ústavu je nutno zohlednit stáří zařízení a jeho opotřebení (strana 7 dodatku znaleckého posudku). K dotazu soudu ve vztahu k tomu, jaká byla obvyklá hodnota předávacího místa ke dni poškození, tedy předtím, než bylo předávací zařízení poškozeno, s ohledem na jeho stáří a účelně a nutně vynaložené náklady, které musela žalobkyně vynaložit k tomu, aby došlo ke znovuobnovení jeho funkce, pak zástupce znaleckého ústavu uvedl, že se jedná o částku 114 026 Kč. Soud k tomuto konstatuje, že je skutečně nutné vycházet z obvyklé ceny věci v době jejího poškození, kdy není možné vycházet z ceny celého nového předávacího zařízení. Takovýto postup by byl nepřiměřeně tvrdý ve vztahu ke škůdci, kdy zde není důvod pro to, aby škůdce hradil poškozenému kompletně nové předávací zařízení, kdy lze dovodit, že v takovém případě by došlo na straně žalující k bezdůvodnému obohacení, neboť by se obohatila o částku přesahující původní hodnotu předávacího zařízení. Z tohoto důvodu tedy soud při stanovení výše škody vycházel z částky stanovené ústavem ve výši 114 026 Kč. Z této částky je však nutné odečíst část hodnoty rozbitého předávacího zařízení ve výši 2 000 Kč. Pokud jde tedy o výši škody, která žalobkyni vznikla z titulu škodného jednání žalované, které je v příčinné souvislosti se vznikem škody, pak se jedná o částku 112 026 Kč. Pouze pro úplnost soud konstatuje a to zejména s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu, že pokud je v civilním řízení zjištěno, že skutečně došlo ke škodě, je zjištěn její viník a je postavena najisto příčinná souvislost, tak jako je tomu v tomto případě, nicméně osoba poškozená neunáší důkazní břemeno ohledně výše škody, pak není na místě žalobu zamítat pro neunesení důkazního břemene z důvodu neunesení výše škody, kdy je následně na soudu, aby soud takovouto výši škody zkoumal. Ve zbylém rozsahu žalobního návrhu tedy byla žaloba z titulu náhrady škody na předávacím zařízení zamítnuta.

33. Pokud jde o žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení částky 291 169 Kč, pak k tomuto soud konstatuje, že žalobkyně byla v průběhu řízení k tomuto nároku opakovaně poučována a to jak v rámci prvého jednání, které se ve věci konalo, tak i následně po zrušení mezitímního rozsudku, kdy byla mimo jiné vyzvána k tomu, aby jasně postavila na jisto, z jakého titulu se domáhá zaplacení této částky a dále pak mimo jiné byla vyzvána k tomu, aby prokázala, že skutečně hradila služby dodavateli distribučních služeb v plné výši 291 169 Kč. Dále aby dotvrdila a označila důkazy, z jakého důvodu je požadována náhrada této částky za tvrzené období od 1. 11. 2016 do 4. 1. 2017 a dále pak zejména, aby dotvrdila a označila důkazy, že po celé tvrzené období od 1. 11. 2016 do 4. 1. 2017 vznikla škoda a že je škoda v celém tomto období v příčinné souvislosti se škodným jednáním žalované, po kterou nebylo možno dodávat plyn dodavatelům či odběratelům. V tomto kontextu soud konstatuje, že žalobkyně v průběhu celého řízení řádně nereagovala na výzvu soudu a neunesla tak břemeno tvrzení ani břemeno důkazní. Žalobkyně totiž nepostavila na jisto, z jakého titulu se domáhá zaplacení této částky, kdy zcela přesně a jasně neuvedla, zda požaduje po žalované uhradit, co v daném období musela uhradit svému dodavateli distribučních služeb či zda se jedná o částku, kterou v důsledku škodné události nedostala zaplacenou od svých odběratelů. K první situaci nutno uvést, že by se nejednalo o škodu, neboť žalobkyně by tuto částku musela uhradit svým dodavatelům bez ohledu na vznik škodné události. Mělo-li se jednat o druhý případ, pak k tomuto soud konstatuje, že žalobkyně sice v řízení prokázala svá tvrzení o tom, že měla u svých distributorů rezervovanou kapacitu zemního plynu i tu skutečnost, že svému distributorovi [právnická osoba] hradila v období od 11/ 2016 – 1/ 2017 za rezervovanou kapacitu zemního plynu zálohové platby, avšak již neprokázala, že po celé tvrzené období od 1. 11. 2016 do 4. 1. 2017 jí vznikala škoda v důsledku škodného jednání žalované a že je škoda v celém tomto období v příčinné souvislosti se škodným jednáním žalované, po kterou nebylo možno dodávat plyn svým odběratelům. Žalobkyně v řízení nepostavila na jisto, že po celé období, tj. období od listopadu 2016 do ledna 2017, nemohla pouze a jen v důsledku škodného jednání žalované plyn dodávat svým odběratelům. Byť k tomuto byla soudem dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. vyzvána, nenavrhla k tomu žádný důkaz. Naopak tato její tvrzení jsou v příkrém rozporu s provedeným dokazováním, kdy bylo jednak prokázáno, že společnostem [anonymizováno] a [anonymizováno] měly být zahájeny dodávky zemního plynu až od listopadu 2016, jak ostatně vyplývá ze sdělení statutárního orgánu žalobkyně na č. l.

356. Dále pak ústav uvedl, že na obnovu předávacího zařízení postačovaly cca 2 dny a z listiny předložené samotnou žalobkyní bylo zjištěno, že k obnovení předávacího zařízení došlo 13. 10. 2016 v 18 hodin (č. l. 64 spisu). Rovněž nelze ponechat stranou i tu skutečnost, že z revizní knihy vyplývá, že k obnovení dodávek plynu došlo 1. 12. 2016. Soud se tak tedy skutečně kloní k názoru žalované ohledně toho, že k nemožnosti dodávek komodit svým odběratelům přispěla zejména sama žalobkyně a to tím způsobem, že se rozhodla přemístit plynové potrubí o cca 100 metrů blíže ke [právnická osoba], čímž neúměrně dlouho trvalo vybudování nového předávacího místa. Ve vztahu k posouzení příčinné souvislosti je však zcela zásadní, že ke škodě došlo dne 12. 10. 2016, přičemž dle znalce je postačující doba ke znovuobnovení, resp. znovupostavení předávacího zařízení, doba cca 2 dnů, tj. žalobkyně měla celých 18 dnů na to, aby do doby, kdy měla zahájit a znovuobnovit dodávky komodit (listopad 2016) [právnická osoba] a [anonymizováno], nechá zbudovat nové předávací zařízení. Pokud pak žalobkyně postupovala jiným způsobem, kdy dle jejích neprokázaných tvrzení mělo dojít k obnovení dodávek až 4. 1. 2017, pak takovýto přístup si zvolila sama žalobkyně a tento přístup nelze klást k tíži žalované. Příčinná souvislost tedy nebyla v této části žaloby prokázána, když naopak má soud za to, že byla vyvrácena provedeným dokazováním, jak popsal soud shora. Rovněž pak nebylo prokázáno, že škoda po celé toto období vznikala z důvodu škodného jednání žalované, kdy je naopak soud toho názoru, že to byla sama žalobkyně, kdo zavinil, že předávací zařízení bylo znovuobnoveno v delší lhůtě, když bylo v řízení zcela jasně postaveno na jisto posudkem znaleckého ústavu, že doba k novému vybudování předávacího zařízení je cca 2 dny, tj. žalobkyně měla dostatek času k znovu vybudování předávacího zařízení do 1. 11. 2016, kdy měly být obnoveny dodávky zemního plynu jejím odběratelům. Soud tedy žalobu v tomto rozsahu zamítl.

34. Pokud jde o požadovanou škodu uplatněnou žalobkyní za uniklý plyn ve výši 3 512 Kč, pak k tomuto soud odkazuje na závěrečný návrh žalované, kdy žalovaná ve svém závěrečném návrhu již tuto částku dále nesporovala a naopak uvedla, že tuto částku akceptuje a navrhla, aby jí soud uložil tuto částku k zaplacení. Z tohoto důvodu tedy soud přisoudil žalobkyni částku ve výši 3 512 Kč k zaplacení.

35. Částka, kterou je tedy žalovaná povinna zaplatit žalobkyni ve výši 115 538 Kč sestává z částek 114 026 Kč z titulu vzniklé škody na zničeném předávacím zařízení, ze které je nutno odečíst částku 2 000 Kč představující hodnotu poškozeného předávacího zařízení a dále přičíst částku 3 512 Kč z titulu výše uniklého plynu při havárii.

36. Výrok III. tohoto rozsudku o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalovaná byla ve věci úspěšná co do částky 459 543 Kč, když v této části byla žaloba zamítnuta, odpovídající 79,91 %, a neúspěšná co do částky 115 538 Kč, když v této části bylo žalobě vyhověno, odpovídající 20,09 %, rozdíl mezi úspěchem žalované a jejím neúspěchem vyjádřený v procentech tedy představuje 59,82 % Náklady řízení žalované v řízení zastoupené advokátem sestávají dle § 137 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., (dále též jen„ a. t.“) z 18 úkonů právní služby advokáta za přípravu a převzetí, odpor ze dne 3. 5. 2018, vyjádření ze dne 22. 7. 2018, odvolání proti mezitímnímu rozsudku ze dne 16. 1. 2019, vyjádření ze dne 12. 6. 2019 a vyjádření ze dne 6. 5. 2020, účasti na jednání dne 29. 2. 2018, 21. 9. 2018, 9. 11. 2018 (trvajícího 4 hodiny a 22 minut – tj. odměna ve výši 3 úkonů dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., 12. 12. 2018, účasti na odvolacím jednání dne 27. 3. 2019, účasti na jednání dne 29. 5. 2019, 14. 6. 2019 trvající déle než dvě hodiny – tj. odměna za 2 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., 17. 1. 2020 a 14. 4. 2021) po 10 620 Kč za úkon dle ust. § 7 a. t., tj. celkem 191 160 Kč, přičemž k odměně je nutno připočíst DPH, jehož je advokát žalované plátcem, ve výši 40 143,60 Kč, tj. odměna v celkové výši 231 303,60 Kč vč. DPH, z režijních náhrad dle § 13 odst. 4 a. t. celkem 5 400 Kč (18 úkonů x 300 Kč), respektive 6 534 Kč vč. DPH. Náklady řízení žalované v řízení zastoupené advokátem jsou dále zvyšovány cestovnými advokáta k ústním jednáním soudu za roky 2018 (4 soudní jednání), 2019 (3 soudní jednání), 2020 (1 soudní jednání) a 2021 (1 soudní jednání) při vzdálenosti [obec] – [obec] – [obec a číslo] km a promeškaného času dle § 14 odst. 1, 3 a. t. za každou jízdu ve výši 800 Kč (tj. 8 půlhodin tam a zpět x 100 Kč). Za rok 2018 učinil zástupce žalované ke zdejšímu soudu 4 jízdy, tj. 1 088 km (4 x 272 km), při spotřebě paliva 6,4 l /100 km, vycházeje z vyhláškové ceny paliva ve výši 29,80 Kč (motorová nafta) činí spotřeba paliva za tyto jízdy celkem 2 075 Kč vč. DPH, jehož je advokát plátcem, sazbě náhrady za 1 km jízdy ve výši 4 Kč v celkové výši 5 265,90 Kč vč. DPH, a náhrady za promeškaný čas v celkové výši 3 872 Kč vč. DPH, tj. cestovné za rok 2018 v celkové výši vč. DPH 11 212,90 Kč. Za rok 2019 učinil zástupce žalované ke zdejšímu soudu 3 jízdy, tj. 816 km (3 x 272 km), při spotřebě paliva 6,4 l /100 km, vycházeje z vyhláškové ceny paliva ve výši 33,60 Kč (motorová nafta) činí spotřeba paliva za tyto jízdy celkem 1 754,70 Kč vč. DPH, jehož je advokát plátcem, sazbě náhrady za 1 km jízdy ve výši 4,10 Kč v celkové výši 4 048,20 Kč vč. DPH, a náhrady za promeškaný čas v celkové výši 2 904 Kč vč. DPH, tj. cestovné za rok 2019 v celkové výši vč. DPH 8 706,90 Kč. Za rok 2020 učinil zástupce žalované ke zdejšímu soudu 1 jízdu, tj. 272 km, při spotřebě paliva 6,4 l [číslo] km, vycházeje z vyhláškové ceny paliva ve výši 31,80 Kč (motorová nafta) činí spotřeba paliva za tuto jízdu celkem 553,60 Kč vč. DPH, jehož je advokát plátcem, sazbě náhrady za 1 km jízdy ve výši 4,20 Kč v celkové výši 1 382,30 Kč vč. DPH, a náhrady za promeškaný čas v celkové výši 968 Kč vč. DPH, tj. cestovné za rok 2020 v celkové výši vč. DPH 2 903,90 Kč. Za rok 2021 učinil zástupce žalované ke zdejšímu soudu 1 jízdu, tj. 272 km, při spotřebě paliva 6,4 l [číslo] km, vycházeje z vyhláškové ceny paliva ve výši 27,20 Kč (motorová nafta) činí spotřeba paliva za tuto jízdu celkem 473,50 Kč vč. DPH, jehož je advokát plátcem, sazbě náhrady za 1 km jízdy ve výši 4,40 Kč v celkové výši 1 448,10 Kč vč. DPH, a náhrady za promeškaný čas v celkové výši 968 Kč vč. DPH, tj. cestovné za rok 2021 v celkové výši vč. DPH 2 889,60 Kč Celkem tedy činí cestovné a náhrada za promeškaný čas advokáta v tomto řízení částku ve výši 25 713,30 Kč. Celkové účelně vynaložené náklady tedy představují částku ve výši 263 550,90 Kč vč. DPH (tedy 231 303,60 Kč z titulu odměny advokáta vč. DPH, 6 534 Kč z titulu režijních náhrad a cestovného a náhrady za promeškaný čas vč. DPH ve výši 25 713,30 Kč). Úspěch žalované v tomto řízení představuje 59,82 %, jak bylo řečeno shora, představující částku ve výši 157 656,15 Kč, to vše v souladu s vyhl. č. 177/1996 Sb. a ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. Soud nepřiznal žalované odměny a režijní paušály za úkony právní služby jejího advokáta uplatněné žalovanou v tomto řízení, kdy se mělo jednat o písemná podání ze dne 27. 6. 2018 (návrh na vstup vedlejšího účastníka do řízení), 14. 8. 2018 (konkretizace navržených důkazů na žádost soudu, přičemž navržené důkazy měly být konkretizovány již ve vyjádření k žalobě), 27. 9. 2018, 13. 11. 2018 a 6. 5. 2019 (obsahující toliko jen vyjádření k procesnímu postupu soudu), 7. 6. 2019 (obsahující toliko jen znalecké otázky), 17. 6. 2019 (vyjádření k procesnímu postupu soudu a sdělení kapacity znalce), 9. 7. 2019 a 19. 7. 2019 (opět sdělení vztahující se ke stavu zpracování ZP), 25. 7. 2019 (přípis přiložený k předkládanému posudku), 15. 11. 2019 (vyjádření ke znaleckému posudku, aniž by k tomu byl soudem dotazován), 29. 11. 2019 (sdělení volných termínů pro potřeby nařízení ú. j.) a 10. 9. 2020 (vyjádření k dodatku ZP, které mohlo zaznít u jednání, navíc bez toho, aniž by byl k vyjádření se k dodatku ZP soudem vyzýván), neboť tyto úkony právní služby soud shledal neúčelně vynaloženými náklady řízení. Žalobkyně je povinna náhradu nákladů řízení zaplatit v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalované.

37. O lhůtách a způsobu splnění veškerých povinností z tohoto rozsudku soud rozhodoval podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a stanovil pro splnění povinnosti třídenní lhůtu, když neshledal důvody pro jiný postup.

38. Výrok IV. a V. je odůvodněn ustanovením § 148 odst. 1 o. s. ř., podle kterého platí, že stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Strany mají dle citovaného zákonného ustanovení povinnost uhradit státu jím zálohované náklady tohoto řízení v poměru svého (ne) úspěchu. Z toho, co bylo řečeno shora je zřejmé, že žalobkyně byla v řízení neúspěšná co do 79,91 % a žalovaná co do 20,09 % a jsou tedy povinny v těchto poměrech nahradit státu jím zálohované náklady řízení. O konkrétní výši státem zálohovaných nákladů řízení nebylo možné rozhodnout v době vyhlášení rozsudku, neboť zástupce znaleckého ústavu při ústním jednání vznesl právo na znalečné spojené s jeho účastí u soudního jednání, tudíž poté, co rozhodnutí o znalečném nabyde právní moci, vydá soud usnesení, ve kterém vyčíslí konkrétní výše nákladů státu po zohlednění stranami zaplacených záloh.