36 C 103/2018

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Martinem Havlíkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o náhradu majetkové újmy

I. Žaloba se ve zbylé části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 291 169 Kč, zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované k rukám jejího zástupce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] náklady řízení ve výši 205 355,14 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna nahradit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-město náklady státu za vyplacená svědečná a znalečné ve výši 33 191,39 Kč s tím, že ve vztahu k částce 20 000 Kč z této částky se lhůta k plnění žalobkyni nestanovuje, neboť žalobkyně zálohově uhradila 20 000 Kč a žalobkyně je tak povinna zaplatit zbylou částku za vyplacená svědečná a znalečná ve výši 13 191,39 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna nahradit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-město náklady státu za vyplacená svědečná a znalečná ve výši 8 344,58 Kč s tím, že lhůta k plnění se nestanovuje, neboť žalovaná tyto náklady již zálohově zaplatila.

V. Po právní moci tohoto rozsudku se žalované z účtu Okresního soudu Plzeň-město vrací poměrná část zaplacené zálohy na nákladech řízení ve výši 1 655,42 Kč.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 575 081 Kč z titulu majetkové újmy. Žalobu odůvodnila tím, že majetková újma vznikla žalobkyni dne 12. 10. 2016 v [katastrální uzemí] v důsledku havárie rozvodu zemního plynu (tzv. předávacího zařízení) pro společnost [právnická osoba] Ke vzniku havárie došlo při likvidaci výrobních hal na pozemku p. [číslo] v k. ú. [obec] ve vlastnictví [právnická osoba] a.s. odstraňováním těchto staveb, kdy tyto demoliční práce prováděla žalovaná jako subdodavatel zhotovitele a nepostupovala v souladu se souhlasem k odstranění stavby a projektovou dokumentací. [právnická osoba] v červnu 2016 oznámila svůj záměr odstranit halu na pozemku p. [číslo] v k. ú. [obec] a požádala žalobkyni o vyjádření k tomuto záměru. Žalobkyně ve svém vyjádření požadovala zachování stávajících sítí a projednání přemístění a přeložek přípojek plynu. Před zahájením demolice haly ředitel pro investice [právnická osoba], projednal se zástupcem žalobkyně postup při přeložce přípojek plynu. Předávací místa měla být zachována, stěna haly ubourána na výšku 1 m a na ni měly být přemístěny přípojky plynu. Dodávka plynu měla být obnovena od 1. 11. 2016. Dne 4. 10. 2016 byl na žádost [právnická osoba] uzavřen přívod plynu z předávacích míst do plynových přípojek. Dne 12. 10. 2016 došlo při demoličních pracích k pádu stěny haly na pozemku p. [číslo] včetně té části s předávacími místy. Předávací místa byla pádem zdemolována, došlo k vytržení podzemního plynového potrubí ze země a značnému úniku plynu. K havárii byl přivolán hasičský záchranný sbor a Policie ČR. Podařilo se kontaktovat plynového technika žalobkyně a tak asi po 15 minutách byl přívod plynu uzavřen uzavíracím ventilem v regulační stanici [anonymizováno] a tím bylo předejito další možné škodě a obecnému ohrožení. Majetková újma žalobkyni vznikla v důsledku zdemolování zařízení ve vlastnictví žalobkyně – předávacího zařízení plynu pro společnost [právnická osoba], dále tím, že žalobkyně nemohla v období od 1. 11. 2016 do 4. 1. 2017 poskytovat dodávky plynu svým odběratelům, tedy [právnická osoba] a.s. a [anonymizováno], ale musela svému dodavateli distribučních služeb hradit tyto služby v plné výši a další majetkové újmě vzniklé žalobkyni v důsledku masivního úniku plynu. Dlužná částka tak sestává z částky ve výši 280 400 Kč z titulu vybudování nového předávacího místa, 291 169 Kč za nemožnost dodávek plynu odběratelům a úhrady služeb dodavateli distribučních služeb a částky ve výši 3 512 Kč za únik plynu při havárii. Škoda tedy vznikla jednáním žalované, které mělo minimálně formu vědomé nedbalosti, kdy žalovaná, ač si měla ke svému postavení vykonavatele demoličních prací počínat tak, aby svým jednáním nezpůsobila škody na cizím majetku, porušila minimálně obecnou prevenční povinnost, neboť žalobkyně se zcela jasně a konkrétně vyjádřila svým přípisem ze dne 15. 6. 2016 do stavebního řízení vedeného u stavebního úřadu při MÚ [obec], že se na demolované budově nachází přípojka zemního plynu pro [právnická osoba] a [právnická osoba] a že nemá námitek k odstranění stavby za předpokladu ponechání dosavadních sítí. Tyto skutečnosti měla žalovaná vědět při obvyklé pozornosti a žalobkyně je přesvědčena, že žalovaná tyto skutečnosti před vznikem havárie věděla a přesto si počínala tak, že jejím jednáním újma vznikla. Žalovaná svoji odpovědnost nepopírala ani při řešení následků havárie s pojišťovnou při vyřizování pojistné události.

2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila. Předně žalovaná uvedla, že není ve sporu pasivně legitimována, což ostatně vyplývá i z podané žaloby, kde žalobkyně opírá svá žalobní tvrzení o dohody uzavřené se společností [právnická osoba], když ovšem žalovaná nebyla účastníkem uzavíraných dohod. Žalovaná postupovala v souladu se smlouvou o dílo ze dne 2. 9. 2016 se [právnická osoba] skart a nebyla nikým upozorněna na to, že by měla v rámci provádění demoličních prací vynechat nějaké objekty. Pokud jde o požadavek žalobkyně na úhradu služeb dodavateli distribučních služeb ve výši 291 169 Kč, pak k tomu žalovaná uvedla, že žalobkyně ve svém prvním dopise, ve kterém uplatňovala škodu, uváděla, že porucha na plynovém vedení byla odstraněna po 31 hodinách od havárie a k přerušení dodávky plynu mělo dojít ve vztahu ke společnostem [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno], které ovšem neuplatňují žádnou náhradu škody a požadovala nahradit škodu spočívající v nákladech na opravu hlavního řadu [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ve výši 22 900 Kč O přerušení dodávek pro společnost [právnická osoba], se v uvedeném dopisu nehovoří. Přesto žalobkyně žaluje škodu za nemožnost dodávky plynu svým odběratelům po dobu 2 měsíců, což je v rozporu s tím, co uváděla v dopisu. V tomto dopise se hovoří i o tom, že žalobkyni slíbil, že přístavky nebudou součástí demolice p. [příjmení] a nikoliv žalovaná. Je tak zřejmé, že žalovaná není ve sporu pasivně legitimována. Ve vztahu k nákladům na vybudování nových připojovacích míst ve výši 280 400 Kč žalovaná uvedla, že nejprve žalobkyně požadovala po žalované uhradit pořizovací hodnotu přístavku měření pro [anonymizováno] z roku 2009 ve výši 182 000 Kč a přístavku měření pro [anonymizováno] z roku 2012 ve výši 138 000 Kč, tedy celkem v částce 320 000 Kč. Žalovaná ve vztahu k výši škody uvedla, že takovýto požadavek na úhradu starých přístavků v jejich pořizovací hodnotě je neadekvátní i v případě, pokud by za škodu odpovídala. Žalobkyně měla navíc v úmyslu přístavky odstranit a to pravděpodobně vzhledem k jejich uplynulé životnosti a vystavět nové, což měla mít již povolené stavebním úřadem předtím, než k tvrzené škodě došlo. Žalobkyně navíc ani v žalobě neuvádí, jaké povinnosti měla žalovaná porušit a ani příčinnou souvislost mezi porušením povinností žalované a vznikem škody. Žalovaná dále v průběhu řízení uvedla, že pokud došlo k pádu stěny na předávací zařízení, pak k takovémuto pádu došlo bez zavinění žalované, kdy stěna demolované budovy se samovolně uvolnila a spadla na plynová zařízení bez jejího zavinění.

3. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaná prováděla demoliční práce v [anonymizována dvě slova] a že dne 12. 10. 2016 došlo k pádu stěny v hale na pozemku par. [číslo] včetně části s předávacími místy. Sporné mezi účastníky zůstalo škodní jednání žalované, její zavinění, příčinná souvislost mezi jednáním a následkem a účelnost, adekvátnost a výše uplatněné náhrady škody.

4. Rozsudkem č. j. 36 C 103/2018-188 ze dne 12. 12. 2018 rozhodl Okresní soud Plzeň-město jako rozsudkem mezitímním o tom, že právní základ nároku žalobou uplatněného je opodstatněný s tím, že o výši a náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v rozsudku konečném. Soud prvního stupně vyšel ze skutkového závěru, že žalovaná prováděla demoliční práce budov na základě smlouvy o dílo uzavřené mezi žalovanou a [právnická osoba] [anonymizováno]. Soud vzal za prokázané, že žalovaná věděla, že v průběhu demoličních prací mají zůstat zachována předávací místa (předávací místa žalobkyně za účelem dodávky plynu). Za vyvrácené vzal soud tvrzení žalobkyně, že by na místě měla zůstat zeď o výšce 1,5 m, na kterou by měly být umístěny předložky plynového potrubí. Žalovaná však podle názoru soudu prvního stupně porušila prevenční povinnost podle § 2900 občanského zákoníku, neboť v závěru bouracích prací nebylo z její strany postupováno správně. Na straně žalované došlo neodborným vedením stavby k porušení předepsaného postupu prací, v důsledku čehož došlo k pádu stěny na přístavek, čímž v příčinné souvislosti došlo ke vzniku škody na straně žalobkyně. Další chybou u žalované bylo to, že práce s pásovým rypadlem svěřila nezpůsobilé osobě. Soud prvního stupně shledal na straně žalované zaviněné jednání, neboť podle jeho názoru žalovaná z projektové dokumentace věděla, že může způsobit žalobkyni škodu, pokud nebude postupovat při demoličních pracích řádně jako profesionál, jehož předmětem podnikání je mj. i odstraňování staveb, bez přiměřených důvodů spoléhala na to, že žalobkyni škodu nezpůsobí, a jednala tak minimálně ve formě vědomé nedbalosti. V důsledku jednání žalované vznikla žalobkyni škoda, a to z důvodu poškozeného předávacího místa, z důvodu nemožnosti dodávek plynu odběratelům a z důvodu úniku plynu. Co se pasivní legitimace týče, soud uzavřel, že žalovaná se zavázala provést demolici samostatně, neexistuje zde vztah podřízenosti k [příjmení] [anonymizováno], a proto žalovaná ve smyslu § 2914 občanského zákoníku jednala vlastním jménem a na vlastní riziko.

5. Usnesením Krajského soudu v Plzni č. j. 61 Co 65/2019-208 ze dne 27. 3. 2019 odvolací soud zrušil mezitímní rozsudek soudu 1. stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud souhlasil se skutkovými závěry soudu 1. stupně, které mají oporu v provedeném dokazování, podle nichž příčinou pádu stěny na předávací místa byl neodborný postup prací ze strany žalované, přičemž žalované bylo známo, že předávací místa mají zůstat při demolici v průběhu demoličních prací zachována. Na místo toho se však odvolací soud odchýlil od právního hodnocení, které zaujal soud 1. stupně ve svém mezitímním rozsudku, kdy uvedl, že skutkový závěr soudu 1. stupně měl být posouzen dle ustanovení § 2924 občanského zákoníku Odvolací soud dále ve svém zrušovacím usnesení uvedl, že žalovaná podle skutkových zjištění soudu 1. stupně prováděla bezpochyby demoliční práce v rámci předmětu svého podnikání, jako subdodavatel na základě smlouvy uzavřené se společností [právnická osoba] Rozhodující pro posouzení, zda se jedná o tento zvláštní typ povinnosti k náhradě škody vznikající bez ohledu na protiprávnost a na zavinění (srov. např. [příjmení], p. náhrada újmy z provozních činností – vybrané otázky, soudní rozhledy 6/2015), je to, zda má škoda původ v povaze činnosti žalované nebo věci při této činnosti použité (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2009 sp. zn. 25 Cdo 2429/2007). Pro demoliční práce, bourání staveb je právě typické to, že je zasahováno do stavebních konstrukcí, tyto jsou rozebírány, s čímž je typicky spojeno riziko pádu uvolňovaného materiálu z výšky. Odvolací soud se rovněž ztotožnil se závěrem soudu 1. stupně, co se týče pasivní věcné legitimace (k tomu srov. bod 11 usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. 61 Co 65/2019-208). Odvolací soud se však neztotožnil s problematikou, zda byly splněny všechny předpoklady pro vznik povinnosti hradit škody, neboť soud 1. stupně nezodpověděl na otázku, jaká konkrétní škoda v důsledku toho vznikla. Dle odvolacího soudu pak byl bezproblémový pouze ten závěr, že v důsledku pádu stěny na předávací místo došlo k úniku plynu, který unikal do té doby, než se podařilo jeho přívod uzavřít. Dle názoru odvolacího soudu nebylo ze strany žalující dostatečně dotvrzeno, co vlastně konkrétně mělo být pádem stěny poškozeno. Obdobné nejasnosti dle odvolacího soudu panovaly i o tom, jaká konkrétní škoda vlastně vznikla v případě, který soud 1. stupně ve svém rozsudku označuje jako„ nemožnost dodávek plynu odběratelům“. Podle obsahu žaloby požadovala žalobkyně částku 291 169 Kč z důvodu toho, že„ od 1. 11. 2016 do 4. 1. 2017 nemohla poskytovat dodávky plynu svým odběratelům, tedy společnosti [právnická osoba], ale musela svému dodavateli distribučních služeb hradit tyto služby v plné výši“. Teprve z přílohy k žalobě založené ve spise na č. l. 44 se lze dočíst, že částku 291 169 Kč stanovila žalobkyně jako poměrnou část za měsíce listopad a prosinec 2016 z celkové výše roční platby za maximální denní rezervovanou kapacitu. Zde si soud 1. stupně měl již na počátku řízení vyjasnit, v čem vlastně spočívá uplatněná škoda. Tedy zda žalobkyně požaduje po žalované uhradit to, co v daném období musela uhradit svému dodavateli distribučních služeb, nebo zda se jedná o částku, kterou v důsledku škodné události nedostala zaplacenou od svých odběratelů, jak by se dalo dovodit z dopisu ze dne 30. 6. 2017. V prvém případě by soud 1. stupně musel učinit úvahu, zda se vůbec může jednat o škodu. Mělo-li by se jednat o druhý případ, musel by si soud 1. stupně ujasnit, jaké odběratele měla žalobkyně na mysli (z žaloby by se dalo dovodit, že pouze [právnická osoba] – [právnická osoba], ovšem z dopisu ze dne 30. 6. 2017 by se dalo dovodit, že jak [právnická osoba] – [právnická osoba], tak i společnost [právnická osoba]). Dále aby dospěl soud k posouzení základu nároku, by soud 1. stupně musel odpovědět na otázku, zda v příčinné souvislosti se shora popsanou škodnou událostí je škoda, která měla vznikat po celé tvrzené období od 1. 11. 2016 do 4. 1. 2017. V závěru pak odvolací soud uvedl, že soud 1. stupně měl v prvé řadě vést žalobkyni k tomu, aby uvedla konkrétní skutková tvrzení o tom, jaká škoda měla vzniknout a je žalobou k náhradě požadována. Soud 1. stupně sice poskytl poučení straně žalující podle ustanovení § 118a o. s. ř. při jednání dne 29. 6. 2018, toto poučení bylo však pouze obecné a soud 1. stupně se spokojil s velmi obecnou odpovědí žalující strany. V další fázi pak bylo zdejšímu soudu uloženo, aby si ujasnil, co je vlastně předmětem řízení, jaká konkrétní škoda k náhradě je žalobkyní požadována. Nemůže žalobkyni tolerovat to, aby stran vymezení rozsahu této škody odkázal na svědecké výpovědi. Soudu bylo dále uloženo, aby poskytl straně žalující poučení dle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. v konkrétní podobě tak, aby z nesplnění takovéto povinnosti bylo možno vyvodit negativní důsledky v podobě neunesení odpovídajících břemen ze strany žalobkyně.

6. Poté, co byl mezitímní rozsudek soudu 1. stupně zrušen, soud ve věci nařídil ústní jednání na den 29. 5. 2019. K dotazu soudu žalobkyně při tomto jednání uvedla ve vztahu k nemožnosti dodávek plynu svým dodavatelům, že požaduje zaplacení částky 291 169 Kč z toho důvodu, že z důvodu poškození předávacích zařízení musela žalobkyně uhradit svému dodavateli distribučních služeb částku 291 169 Kč za nemožnost dodávek [právnická osoba] a [anonymizováno] z toho důvodu, že v období od 1. 11. 2016, kdy mělo dojít k obnovení dodávek, ke kterým v důsledku škodného jednání žalované nedošlo a mělo dojít tedy k obnovení takovýchto dodávek [anonymizováno] a [anonymizováno], avšak termín obnovení dodávek se protáhl až do 4. 1. 2017 z toho důvodu, že žalobkyně musela obnovit předávací místa, která musela přeložit na jiná místa, vybudovat tedy nová předávací zařízení s tím, že ale žalobkyně musela uhradit rezervované množství, které má na základě smlouvy s [anonymizováno] rezervováno u [anonymizováno] s tím, že tuto částku [právnická osoba] zaplatila. Žalovaná při tomto jednání setrvala na svých tvrzeních, že dodávky plynu byly obnoveny dne 13. 10. 2016 a žalobkyni tak nebránilo ničeho, aby plynule navázala na uskutečnění dodávek svým odběratelům a to jak [anonymizováno] tak i [anonymizováno]. Pokud pak žalobkyně požaduje náhradu za nemožnost dodávek plynu v takto vysoké částce, pak žalovaná zastávala názor, že žalobkyni nic nebránilo v tom, aby těmto 2 společnostem plyn dodávala. Žalobkyně tak mohla plynule navázat na dodávky plynu těmto společnostem, avšak zvolila jiný postup spočívající ve vybudování nových předávacích míst, přičemž jí ničeho nebránilo v tom, aby dodávala plyn, případně aby opravila stará předávací zařízení. Při tomto jednání bylo poskytnuto žalobkyni poučení dle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby dotvrdila a označila důkazy k prokázání jejích tvrzení, co konkrétně bylo poškozeno (zdemolováno) a co konkrétně požaduje k náhradě, tj. co bylo poškozeno a náhradu čeho požaduje k odškodnění. Současně ve vztahu k výši uplatněné škody ve výši 280 400 Kč a založeným fakturám ve spise, jež byly soudu předloženy s žalobou, jí bylo uloženo, aby konkretizovala, jak dospěla k výši uplatněné škody, tj. z jakých konkrétních položek uvedených v předložených daňových dokladech uplatněná škoda sestává; dále aby dotvrdila a označila důkazy k prokázání jejích tvrzení, v čem konkrétně spočívá uplatněná škoda ve výši 291 169 Kč, tedy zda požaduje uhrazení toho, co musela uhradit svému dodavateli distribučních služeb – v tomto případě jí bylo uloženo, aby prokázala vztah mezi ní a dodavatelem distribučních služeb a ujednání o maximální rezervované kapacitě 10 000 m3 plynu a dotvrdila a prokázala skladbu žalované částky a označila důkazy k prokázání svých tvrzení, že skutečně hradila služby dodavateli distribučních služeb v plné výši 291 169 Kč - či zda požaduje zaplacení částky, kterou nedostala zaplacenou od svých odběratelů a o jaké odběratele se jedná. Dále, aby dotvrdila a označila důkazy k prokázání svých tvrzení, z jakého důvodu je požadována náhrada škody za tvrzené období od 1. 11. 2016 do 4. 1. 2017 a dotvrdila a označila důkazy k prokázání svých tvrzení, že po celé tvrzené období od 1. 11. 2016 do 4. 1. 2017 vznikala škoda a že je škoda v celém svém období v příčinné souvislosti se škodným jednáním žalované, po kterou nebylo možno dodávat plyn dodavatelům či odběratelům, a dále o povinnosti nést v uvedeném rozsahu břemeno tvrzení a důkazní a o následcích jeho neunesení.

7. Na tuto výzvu reagovala žalobkyně svým podáním ze dne 10. 6. 2019, ve kterém specifikovala částky, které požaduje k náhradě škody za poškozené předávací zařízení ve výši 280 400 Kč pro [právnická osoba], kdy odkázala na obsah faktur, ze kterých vyplývá, co konkrétně bylo vynaloženo žalobkyní na obnovení předávacího zařízení pro společnost [právnická osoba] Pokud jde o poškozené předávací místo a tu skutečnost, že toto bylo v majetku žalobkyně, pak žalobkyně k tomuto tvrdila a odkázala na kontrolní přehled majetku žalobkyně za období roku 2016, ze kterého vyplývá, že žalobkyni vlastnila toto předávací místo, kdy i prováděla daňové odpisy tohoto majetku. Ve vztahu k tomu, co konkrétně bylo poškozeno a je požadováno jako nové, myšleno ve smyslu předávacího zařízení, pak žalobkyně soudu doložila výkres předávacího zařízení [anonymizováno], který je založen ve spise na č. l. 235 s jeho popisky, kdy k tomuto uvedla, že bylo poškozeno předávací zařízení v rozsahu na tomto obrázku uvedeném, kdy se jedná o 3 x kulový kohout [anonymizována tři slova], 1 x filtr plynový [anonymizována dvě slova], 1 x rotační plynoměr [anonymizována dvě slova], 1 x přepočítač [anonymizováno] a mechanické měřidlo. Rovněž pak ve vztahu k nákladům na obnovení předávacího zařízení odkázala na další materiál, který bylo nutno vynaložit na znovuobnovení předávacího zařízení, jenž je specifikován v přiložených fakturách. Pokud se jedná o nemožnost dodávek plynu a otázky, v čem spočívá uplatněná škoda ve výši 291 169 Kč, pak k tomuto žalobkyně uvedla, že se jedná o škodu, která jí vznikla jako provozovateli [anonymizováno] v důsledku toho, že od 1. 11. 2016 do 4. 1. 2017 v důsledku poškození předávacích míst až do výroby a do zprovoznění nových předávacích míst nemohla dopravovat plyn svým odběratelům a to odběratelům [anonymizováno] a [anonymizováno]. Dále pak žalobkyně uvedla, že se jedná o neuskutečněnou platbu za maximální denní rezervovanou kapacitu 10 000 m3 plynu po dobu zmíněných 2 měsíců, tj. kapacitu, kterou měla pro své odběratele zajištěnou, zaplacenou, ale za kterou od odběratelů zaplaceno nedostala, dle cenového rozhodnutí ERU pro rok 2016 je výše roční platby za maximální denní rezervovanou kapacitu 10 000 m3 plynu 1 747 011 Kč bez DPH a tomu odpovídá platba za měsíce listopad a prosinec 2016 ve výši 291 169 Kč bez DPH, kdy žalobkyně účtuje pouze náklady za rezervovanou kapacitu, ale už nepožaduje za dodávku určitého množství plynu a platbu za OTE. K prokázání svých tvrzení, že po celé tvrzené období od 1. 11. 2016 do 4. 1. 2017 vznikala škoda a že je škoda v celém požadovaném období v příčinné souvislosti se škodným jednáním žalované, žalobkyně neoznačila žádný důkaz.

8. Rozsudkem zdejšího soudu č. j. 36 C 103/2018-454 ze dne 14. 4. 2021 uložil zdejší soud povinnost žalované zaplatit žalobkyni 115 538 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I), žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 459 543 Kč zamítl (výrok II), žalobkyni uložil povinnost nahradit žalované na náhradě nákladů řízení částku 157 656,15 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III), žalobkyni uložil povinnost nahradit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-město na náhradě nákladů státu částku 13 191,39 Kč (výrok IV ve spojení s usnesením ze dne 4. 2. 2022, č. j. 36 C 103/2018-492), žalované pak uložil povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-město náklady státu ve výši 8 344,58 Kč (výrok V ve spojení s usnesením ze dne 4. 2. 2022, č. j. 36 C 103/2018-492). Pokud jde o škodu ve výši 291 169 Kč, pak soud žalobu v této části zamítl, neboť žalobkyně neunesla břemeno tvrzení, kdy nebylo jasné, z jakého titulu se požadované částky domáhá, nicméně mělo-li by se jednat o škodu, která jí vznikla v důsledku toho, že nedostala zaplaceno od svých odběratelů za rezervovanou kapacitu plynu (od kterých by jinak zaplaceno dostala, nebýt-li škodného jednání žalované), pak k těmto svým tvrzením neunesla břemeno důkazní, neboť neoznačila jediný důkaz k prokázání příčinné souvislosti (srov. bod 33 rozsudku, str. 15,„ Mělo-li by se jednat...“ a dále).

9. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni č. j. 61 Co 191/2021-515 ze dne 30. 3. 2022 byl rozsudek zdejšího soudu, co do škody na předávacím zařízení a škody z důvodu úniku plynu potvrzen a ve zbytku co do částky 291 169 Kč zrušen a vrácen zdejšímu soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud se neztotožnil se závěrem nalézacího soudu o neunesení břemene tvrzení žalobkyní, když dle jeho názoru žalobkyně dostatečně tvrdila, pokud uvedla, že se za a) jedná o škodu, která vznikla žalobkyni jako provozovateli [anonymizováno] v důsledku toho, že od 1. 11. 2016 do 4. 1. 2017 v důsledku poškození předávacích míst až do výroby a do zprovoznění nových předávacích míst nemohla dopravovat plyn svým odběratelům pro [právnická osoba] a [právnická osoba], b) jedná se o neuskutečněnou platbu za maximální denní rezervovanou kapacitu 10 000 m3 plynu po dobu zmíněných 2 měsíců, tj. kapacitu, kterou měla pro své odběratele zajištěnou, zaplacenou, ale za kterou od odběratelů zaplaceno nedostala a k tomuto též navrhla příslušné důkazy. Při ústním jednání 14. 6. 2019 pak zástupce žalobkyně doplnil, že žalobkyně měla uzavřenou smlouvu s [anonymizováno] na denní kapacitu 10 000 m3 ve vztahu ke smlouvě mezi [anonymizováno] a [anonymizováno] uvádí, že [anonymizováno] byl prodejcem plynu, tedy plynu jako média. Ve vztahu ke smlouvě o sdružených službách na dodávku [právnická osoba] a [anonymizováno], tedy [anonymizováno], se jedná o smlouvy, které měl uzavřeny s těmito společnostmi a na jejichž základě měl dodávat zasmluvněný plyn těmto dvěma společnostem. Denní kapacita 10 000 m3 vyplývá z těchto smluv. Při tomto ústním jednání pak zástupce žalobkyně uvedl, že denní kapacita 10 000 m3 by měla vyplývat z uvedených smluv, nebyl však schopen přesně specifikovat jednotlivá smluvní ujednání, z kterých by toto vyplývalo. Odvolací soud tak má za to, že žalobkyně dotvrdila zásadní skutečnosti, tedy z jakého titulu výše uvedenou částku požaduje, když škoda má spočívat v platbách žalobkyně ve prospěch společnosti [právnická osoba] za denní rezervovanou kapacitu dodávky plynu (pro společnost [právnická osoba]) ve výši 10 000 m3 v období od 1. 11. 2016 do 4. 1. 2017, přičemž hodnota rezervované kapacity se odvíjí od smlouvy o distribuci plynu uzavřené se společností [právnická osoba] V případě společnosti [právnická osoba] byla s touto společností uzavřena pouze smlouva o připojení odběrného místa k distribuční soustavě a v době uzavření smlouvy byla pro tuto společnost zajištěna distribuční kapacita uvedená ve smlouvě, což v době uzavření smlouvy činilo 8 000 m3 a později mělo dojít k navýšení kapacity, neboť po uzavření smlouvy se denní rezervovaná kapacita dle požadavků smluvní strany průběžně mění. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že i ve vztahu k nároku ve výši 291 169 Kč žalobkyně splnila břemeno tvrzení, když je zřejmé, na základě jakých rozhodných skutečností se nároku domáhá. Kromě břemene tvrzení na žalobkyni leží i důkazní břemeno k prokázání jejích tvrzení, a v tomto směru, aniž by odvolací soud činil jakýkoliv závěr o důvodnosti uplatněného nároku, považuje závěr soudu prvního stupně, že žalobkyně neprokázala ani částečnou důvodnost tohoto nároku, za nepřezkoumatelný, když soud prvního stupně se nevypořádal se všemi (podstatnými) tvrzeními žalobkyně a řádně nezhodnotil provedené důkazy. Učinil-li soud prvního stupně z listiny předložené žalobkyní (na č. l. 64) závěr, že k obnovení předávacího zařízení došlo již 13. 10. 2016 v 18:00 hod. a dále z revizní knihy učinil závěr, že k obnovení dodávky plynu došlo 1. 12. 2016, s takovým skutkovým zjištěním nelze souhlasit, neboť nemá oporu v provedených důkazech. Z prvního důkazu (listiny ve spise na č. l. 64) pouze vyplývá, že v soudem prvního stupně uvedeném čase došlo po opravě k opětovnému uvedení do provozu plynového potrubí, přičemž odstavení úseku plynovodu bylo provedeno poté, co v důsledku výše uvedené havárie došlo k masivnímu úniku plynu a odstavením úseku plynovodu došlo k přerušení dodávky plynu pro [právnická osoba] [anonymizováno] a [anonymizováno]. Z druhého důkazu (revizní knihy ve spise na č. l. 348 a násl.) vyplývá, že revidovaným zařízením byl průmyslový plynovod, respektive jeho určitý úsek přesně specifikovaný v revizní knize, a zařízení bylo dne 1. 12. 2016 shledáno schopným bezpečného provozu. Z těchto listin tak nevyplývají skutečnosti, které by se vztahovaly přímo k nově zbudovanému předávacímu zařízení a je tak nutno považovat za nevypořádanou námitku žalobkyně, že soud prvního stupně, pokud jde o listinu na č. l. 64, zaměňuje obnovení dodávky pro ostatní odběratele po opravě poškozeného plynového vedení s výrobou, instalací a připojením nového odběrného zařízení pro společnosti [právnická osoba] a [právnická osoba] Ve vztahu k důkazu revizní knihou je nutno za nevypořádanou považovat námitku žalobkyně, že jednak samotným prodloužením plynovodu, tj. přivedením plynovodu od místa umístění původního havárií zničeného odběrného místa až do prostoru umístnění nového odběrného zařízení, nedošlo k obnovení dodávky plynu pro odběratele [právnická osoba], a dále že k přemístění odběrného místa cca o 100 m nedošlo bezdůvodně, ale z důvodu nemožnosti obnovení předávacího zařízení na místě jeho původního stanoviště, neboť po zničení původního předávacího zařízení se na místě měla nacházet hromada stavební sutě. Dále pokud soud prvního stupně ve vztahu k době potřebné pro obnovu zařízení k dodávce plynu, včetně zbudování nového předávacího zařízení vyšel z výpovědi zástupce znaleckého ústavu [právnická osoba], dle něhož se mělo jednat o dobu cca 37 hodin, ani s tímto skutkovým zjištěním nelze souhlasit, neboť soud prvního stupně tento nedostatečně odůvodněný závěr znaleckého ústavu převzal, aniž by jej řádně zhodnotil. Zástupce znaleckého ústavu ve své výpovědi před soudem prvního stupně sice uvedl, že rozsah 37 hodin stanovil konzultant znaleckého ústavu, [právnická osoba], která uvedla, že by byla schopna za 37 hodin takto znovu uvést do provozu předávací zařízení, přitom ale nelze přehlédnout, že ve znaleckém posudku bylo při stanovení obvyklé ceny předávacího zařízení vycházeno z rozsahu 37 hodin jako práce nutné na znovuuvedení předávacího zařízení do provozu, když bylo vycházeno z hodnoty práce 450 Kč/hod. Údaj o časovém rozsahu prací, které bylo nutno vynaložit na obnovu předávacího místa, je totiž sám o sobě nedostatečný pro posouzení celkové doby potřebné pro obnovení zařízení způsobilého dodávat plyn společnosti [právnická osoba], tj. doby od okamžiku zničení původního předávacího zařízení v důsledku havárie do doby uvedení do provozu nového předávacího zařízení, včetně případného vybudování nového úseku plynovodu, nemohlo-li být předávací zařízení obnoveno na původním místě. V celkové době je totiž nutno zohlednit nejen dobu potřebnou pro zajištění subjektu odborně způsobilého k provedení potřebných prací po náhlé a nečekané události (havárii, jejímž důsledkem bylo zničení předávacího místa), ale i obvyklou dobu plnění pro provedení sjednaného díla, jež je závislá nejen na rozsahu a náročnosti díla, ale i časových možnostech zhotovitele s ohledem na jeho další pracovní zatížení.

10. Soud po částečném zrušení rozsudku odvolacím soudem nařídil ve věci jednání na den 13. 7. 2022, při kterém si vyjasnil nárok žalobkyně, která již jednoznačně uvedla, že se domáhá po žalované zaplacení částky ve výši 291 169 Kč, kterou uhradila [právnická osoba] [anonymizováno] na základě uzavřené smlouvy o distribuci plynu, a kterou, nebýt škodného jednání žalované, by dostala zaplacenou od [právnická osoba], na základě smlouvy o distribuci zemního plynu mezi žalobkyní a [právnická osoba], přičemž pokud jde o období, za které požaduje zaplacení poplatků za denní rezervovanou distribuční kapacitu 10 000 m3, pak se jedná o období listopadu a prosince 2016. Jednatel žalobkyně při tomto jednání uvedl, že [právnická osoba] zaplatila žalobkyni za distribuci plynu za měsíc říjen 2016, byť jí byl plyn v říjnu dodáván 3 dny. Jelikož [anonymizováno] v listopadu a prosinci nic nedodali, kdy [anonymizováno] dodávalo [anonymizováno], tak [anonymizováno] hradil za distribuci [anonymizováno] Smlouvy mezi žalobkyní a [anonymizováno] a žalobkyní a [anonymizováno] nebyly v té době vypovězeny a byly platné. Současně žalobkyně při tomto jednání založila do spisu faktury na podporu jejích tvrzení ohledně denní rezervované kapacity.

11. Při tomto jednání bylo žalobkyni sděleno, že soud setrvává na svém poučení, které bylo straně žalující poskytnuto již dne 29. 5. 2019, a které jí bylo poskytnuto v souladu s rozhodnutím Krajského soudu v Plzni č. j. 61 Co 65/2019-208 ze dne 27. 3. 2019 a opakovaně i s odkazem na toto poučení, které bylo zopakováno, následně po zopakování poučení, které zaznělo ve vztahu k žalobkyni dne 29. 5. 2019 s odkazem na zrušovací rozhodnutí Krajského soudu v Plzni č. j. 61 Co 191/2021-515 dáno poučení žalobkyni podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby prokázala smluvní vztah pro dobu od 1. 11. 2016 do 31. 12. 2016 mezi žalobkyní a [anonymizováno], jakož i tvrzený smluvní vztah mezi žalobkyní a provozovatelem distribuční soustavy ([anonymizováno]) a smluvní vztah mezi žalobkyní a uživatelem (s ohledem na skutková tvrzení tedy zřejmě [právnická osoba]) vztahující se ke škodnému období od 1. 11. 2016 do 31. 12. 2016, včetně smluvního ujednání o maximální rezervované kapacitě 10 000 m3 plynu mezi žalobkyní a provozovatelem distribuční soustavy ([anonymizováno]), a žalobkyní a jejím uživatelem (zřejmě [právnická osoba]) v období od 1. 11. 2016 do 31. 12. 2016, tedy že žalobkyně měla uzavřeny smlouvy s dodavatelem (provozovatelem distribuční soustavy) a odběratelem (uživatelem) o denní maximální rezervované kapacitě 10 000 m3 v rozhodném období od 1. 11. 2016 do 31. 12. 2016, a dotvrdila a prokázala skladbu žalované částky a označila důkazy k prokázání svých tvrzení, že skutečně hradila služby dodavateli distribučních služeb (tj. [právnická osoba]) v plné výši 291 169 Kč, když soudu byly předloženy jen výpisy z účtu, ze kterých nelze jednoznačně dovodit, že distributorovi ([anonymizováno]) byly skutečně uhrazeny částky za rezervované kapacity pro [právnická osoba], kterých se v tomto řízení domáhá, a dále aby prokázala, že by jí nárok na zaplacení denních rezervovaných distribučních kapacit v žalobou požadovaném období tedy od 1. 11. 2016 do 31. 12. 2016 vznikl, nedošlo–li by ke škodné události a aby dotvrdila a prokázala, z čeho konkrétně, jakých ujednání vyplývá povinnost žalobkyně hradit dodavateli distribučních služeb služby za zálohované kapacity v tvrzené výši za období od 1. 11. 2016 do 31. 12. 2016. Dotvrdila a prokázala, z čeho konkrétně vyplývá, že distribuční služby měly být obnoveny dne 1. 11. 2016. Prokázala, že doba od poškození předávacího zařízení do 30. 10. 2016 byla dobou nedostatečnou k obnovení dodávek a dotvrdila a označila důkazy k prokázání svých tvrzení, z jakého důvodu nebylo možno obnovit předávací zařízení na původním místě ve lhůtě do 30. 10. 2016, když naopak tvrzená faktická doba obnovení předávacího zařízení, tj. 4. 1. 2017 představuje dobu odpovídající nastalé situaci s tím, že soudem bylo současně konstatováno, že případný nedůvodný přesun předávacího zařízení nemůže jít k tíži žalované, tj. jednalo-li by se o nedůvodný přesun bude toto hodnoceno k tíži žalobkyně, a dále, aby dotvrdila a označila důkazy k prokázání svých tvrzení, že po celé tvrzené období od 1. 11. 2016 do 4. 1. 2017, potažmo 31. 12. 2016 vznikala škoda a že škoda vznikala pouze a jen v důsledku škodného jednání žalované a že je v celém svém požadovaném období od 1. 11. 2016 do 31. 12. 2016 v příčinné souvislosti se škodným jednáním žalované, po kterou nebylo možno distribuovat plyn uživatelům, kterým by plyn byl distribuován po 30. 10. 2016 nebýt-li škodného jednání, a aby dotvrdila a prokázala, z jakých důvodů došlo teprve až 4. 1. 2017 k obnovení dodávek. Současně byla žalobkyně poučena o možnosti neúspěchu ve věci, pokud nesplní výzvu soudu.

12. Žalobkyně na poskytnuté poučení reagovala vyjádřením ze dne 18. 7. 2022. Ve svém vyjádření žalobkyně uvedla, že výše rezervované kapacity 10 000 m3 vyplývá z faktur, které soudu předložila společně s vyjádřením. Součástí vyjádření byly rovněž i výpisy z bankovního účtu žalobkyně dokládající, že žalobkyně uhradila svému distributorovi – [anonymizováno] – rezervovanou kapacitu. Dále pak žalobkyně vtělila do jejího vyjádření printscreen elektronické žádosti o rezervaci distribuční kapacity platné od 1. 10. 2021 a email, ve kterém p. [příjmení] za [anonymizováno] žádá p. [příjmení] za žalobkyni o navýšení kapacity na dobu neurčitou pro [anonymizováno] na 10 000 m3. Žalobkyně v závěru svého vyjádření uvedla, že:„ v období od 1. 11. 2016 do 31. 12. 2016 nemohl poskytovat plnění z důvodu havárie plynového zařízení, kterou výlučně zavinila žalovaná. Pokud by k havárii nedošlo, tak by bylo možné obnovit dodávky plynu z původních předávacích míst od 1. 11. 2016. Předávací místa byla zničena, bylo nutné je znovu vybudovat, přeložit je na jiné místo, a to žalobce učinil ve vlastním ekonomickém zájmu za své finanční prostředky a v co nejkratším reálném možném termínu jakého byl za dané situace schopen.“ Žádné jiné důkazy nebyly v podání označeny ani nebyly soudu do doby vyhlášení rozsudku předloženy.

13. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 17. 7. 2022 setrvala na své obraně popsané jednak v průběhu nalézacího řízení tak i jejím odvolání, kdy poukázala na to, že plynovodní přípojka byla součástí demolice, a proto by i v případě, kdy by nedošlo k havárii, bylo nutné udělat novou přípojku, dále odkázala na zjištění vyplývající z výslechu svědka [jméno], který uvedl, že [anonymizováno] byl napojen na [anonymizováno], se kterou měli navíc uzavřenou smlouvu na dobu neurčitou. Žalobkyně navíc v průběhu řízení vůbec netvrdila a neprokazovala, že měla v době likvidace vymyšlenou novou přípojku, či zajištěnou trasu nové přípojky, kdy toto začala řešit až následně. Současně z předložených důkazů vyplynulo, že trasu neměla vůbec připravenou – viz studie [právnická osoba]. Z revizní knihy bylo zjištěno, že přípojka byla dokončena již k 30. 11. 2016, a je tedy otázkou, proč nebyla využita již od 1. 12. 2016. Není pravdou, že by se na původním místě měla nacházet stavební suť, pročež by nebylo možno zde postavit nové předávací zařízení (jak tvrdila žalobkyně v odvolání), kdy svědek [příjmení] uvedl, že přemístění zařízení bylo výhodnější, když na stávajícím místě byla planina a bylo výhodnější prodloužit hlavní řad na budovy [anonymizováno]. Z vyúčtování výkonů údržby předložené žalobkyní navíc vyplývá, že žalobkyně začala bez bližšího odůvodnění s pracemi na přípojce až 10. 11. 2016, tedy 28 dnů po škodní události a všechny práce jak na přípojce, tak na předávacím místě byly dle revizní knihy hotovy dne 30. 11. 2016, tedy za 20 dnů – pokud by tedy žalobkyně měla trasu připravenou, mohla nejpozději od 2. 11. 2016 plyn distribuovat.

14. Žalobkyně v replice uvedla, že úvahy ohledně opětovného připojení [právnická osoba] k distribuční soustavě nesouvisí s podstatou sporu, neboť žalobkyně měla platně uzavřené smlouvy s [anonymizováno] a [anonymizováno], které nebyly v minulosti nikterak vypovězeny. Žalobkyně nové odběrné místo připojila tak rychle, jak bylo možné, bohužel o dva měsíce později z důvodu nutnosti výroby nových odběrných míst. Dle žalobkyně bylo možné odklidit a nové odběrné místo postavit na původním místě, nicméně žalobkyni není zřejmé, jakým způsobem by to přispělo k urychlení obnovení dodávky distribučních služeb, když limitující pro rychlost obnovení distribuce nebylo vybudování přípojky, ale zhotovení technologického zařízení nových odběrných míst, což musí být žalované zřejmé, když sama uvádí, že nová trasa byla včetně revize dokončena k 30. 11. 2016. K těmto svým tvrzením však žalobkyně žádné důkazy neoznačila.

15. V reakci na smlouvy uzavřené mezi [anonymizováno] a [anonymizováno] a [anonymizováno] a [anonymizováno] žalovaná uvedla, že s ohledem na neurčitou dobu uzavření smlouvy [právnická osoba] si byla vědoma toho, že stávající přípojka plynu k měřícímu místu bude odstraněna. Smlouvu lze vypovědět se 3 měsíční lhůtou. Žalovaná dále uvedla, že původní smlouva mezi žalobkyní a [anonymizováno] nemohla být plněna z toho důvodu, že plynovodní přípojka vedená po zdi demolované haly byla k pokynu [anonymizováno] odstraněna, pročež došlo k nemožnosti plnění z důvodu na straně [právnická osoba], která nechala zdemolovat i přípojku, a dluh [právnická osoba] ze smlouvy o dodávce plynu [právnická osoba], jakož i dluh za distribuci plynu, tak zanikl. Žalovaná dále uvedla, že žalobkyně měla veškeré zásadní komponenty pro vybudování nového předávacího zařízení skladem (viz soupisy provedených prací a faktury, které předkládala žalobkyně), netvrdila ani neprokazovala, že nějaké komponenty byly nedostatkovým zbožím s dlouhou dobou dodání, když již pouze ze soupisu provedených prací žalobkyně je zřejmé, že práce na výrobě a instalaci odběrných míst a přípojky plynu trvaly žalobkyni cca 20 dní, ačkoliv dle znalce bylo možné tyto práce provést mnohem rychleji. I kdyby žalovaná vzala oněch 20 dnů, mohla žalobkyně již od 2. 11. 2016 plyn distribuovat.

16. Žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 3. 8. 2022 uvedla, že žalobkyně v průběhu demolice podmiňovala svůj souhlas tím, že na místě zůstane zachováno odběrné zařízení, z čehož lze dovozovat, že počítala s tím, že se k odběru znovu připojí [právnická osoba]. Žalobkyně při výrobě nových odběrných míst postupovala s cílem nová odběrná místa zprovoznit co nejdříve, protože s časovým prodlením se zvyšovala ztráta na tržbách. Tvrzení žalované, že bylo možno postupovat rychleji, není pravdivé, bylo by to proti zájmům žalobkyně. K těmto svým tvrzením opět žádné důkazy neoznačila.

17. Při ústním jednání, které se ve věci konalo dne 3. 8. 2022, žalobkyně ve vztahu k vyúčtování výkonu údržby, které soudu v minulosti k důkazu předložila, uvedla, že pokud jde o práce popsané jako příprava trasy, pak se jedná o práce vztahující se k plynovodnímu potrubí. Pokud jde o zemní práce, pak asi polovina času se vztahuje k nové přípojce a polovina k novému odběrnému zařízení. Zbytek tam uvedených prací se vztahuje ke zhotovení nového předávacího zařízení.

18. Pro stručnost odůvodnění tohoto rozsudku ve vztahu ke zjištěnému skutkovému stavu soud s ohledem na usnesení Krajského soudu v Plzni, ve kterém Krajský soud v Plzni, pokud jde o skutkový stav věci, dal za pravdu soudu 1. stupně, si soud dovoluje z velké části odkázat na závěr o skutkovém stavu věci, který zdejší soud zaujal ve svém rozsudku č. j. 36 C 103/2018-188 pod body č. 5 – 16 a jeho zhodnocení pod bodem 27 a v rozsudku č. j. 36 C 103/2018-454 pod body 11 až 16. Po zrušení rozsudku zdejšího soudu soud doplnil dokazování, ze kterého zjistil, že [právnická osoba] a [anonymizována dvě slova] spolu uzavřely dne 23. 9. 2016 smlouvu o připojení k distribuční soustavě, ve které se [právnická osoba] [anonymizováno] zavázala zajistit [právnická osoba] 10 000 m3 plynu denně. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou (smlouva, příloha [číslo] ke smlouvě). Ze smlouvy o dodávce plynu ze dne 1. 10. 2013 ve znění jejích pozdějších dodatků uzavřené mezi [anonymizováno] a [anonymizováno] bylo zjištěno, že [anonymizováno] se zavázal dodávat [anonymizováno] plynu a zajistit mu na vlastní účet službu distribuce plynu, za což se [anonymizováno] zavázal [právnická osoba] hradit cenu. Denní rezervovaná kapacita plynu byla sjednána na 10 000 m3 denně. Z printscreenu na č. l. 569 p. v. bylo zjištěno, že s účinností od 1. 10. 2012 došlo ze strany žalobkyně k návrhu ze strany [anonymizováno] k navýšení denní kapacitu rezervovaného plynu této společnosti na 10 000 m3 denně. Tvrzení žalobkyně o denní rezervované kapacitě plynu jsou dále prokazována fakturami na č. l. 526 – 537, kterými žalobkyně fakturovala [anonymizováno] v období od 8/ 2016 – 10/ 2016 za denní rezervovanou kapacitu 10 000 m3 plynu. Fakturami za 11 a 12/ 2016 byl žalobkyní vyúčtován [anonymizováno] přeplatek s tím, že z příloh se podává denní rezervovaná kapacita: 0 m3. Fakturami na č. l. 543 – 544 bylo prokázáno, že [anonymizováno] vyfakturoval žalobkyni částky za 11 a 12/ 2016 ve výši 663 192,24 Kč a 882 577,73 Kč, přičemž tyto částky byly žalobkyní proplaceny, jak vyplývá z výpisů z účtu žalobkyně založených v přílohové tabulce (k bodu B. písm. b) I). Závazek žalobkyně hradit svému provozovateli distribučních služeb za rezervovanou distribuční kapacitu vyplývá z hromadné smlouvy o distribuci plynu uzavřené mezi [anonymizována dvě slova] a žalobkyní ze dne 5. 1. 2010. Závazek [právnická osoba] hradit žalobkyni coby provozovateli [anonymizováno] za distribuci plynu cenu vyplývá ze smlouvy o distribuci zemního plynu ze dne 20. 2. 2010 (smlouvy jsou založeny v přílohové obálce žalobkyně„ k bodu B. písm b) V. a VI.). Z žalobkyní předložených listin založených v přílohové obálce žalobkyně vztahujících se k nákupu materiálu na nové předávací zařízení a pracím na předávacím zařízení (k bodu A. písm h, II, III, IV aVak bodu A písm. a) I. a II) bylo zjištěno, že veškeré předložené účetní doklady jsou vystavovány až nejdříve dnem 9. 11. 2016. Z vyúčtování výkonů údržby (tedy vyúčtování prací zaměstnanců žalobkyně) bylo zjištěno, že první práce byly vykazovány až od 10. 11. 2016, tj. bez bližšího odůvodnění až po 27 dnech po havárii. Žalobkyně vyúčtovala na pracích pro oba poškozené (tedy jak [anonymizováno], tak [anonymizováno]) celkem 363 hodin. Soud žádné další důkazy neprováděl, neboť žalobkyně neunesla důkazní břemeno, jak bude popsáno níže, přičemž pokud jde o neprovedení dalších důkazů, pak soud pro stručnost odkazuje na odůvodnění 36 C 103/2018-454 bod 16 a na vyjádření žalobkyně, která při posledním ústním jednání uvedla, že má za to, že byly provedeny veškeré jí označené důkazy.

19. V závěrečném návrhu žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, neboť mezi škodným jednáním a následkem neexistuje příčinná souvislost, kdy [právnická osoba] již před havárií odebírala plyn od jiného dodavatele, současně žalobkyně v době demolice neřešila novou přípojku, došlo k prodlevě při zhotovení nové přípojky, za což žalovaná nenese odpovědnost. Žalobkyně mohla znovuobnovit distribuce již na počátku listopadu, [anonymizováno] neměl důvod rušit smlouvu s novým dodavatelem, a pokud ano, byl vázán tříměsíční výpovědní lhůtou. <i>20. Podle § 2894 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (dále též jen „občanský zákoník“) zahrnuje povinnost nahradit jinému újmu vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).</i> <i>21. Podle § 2895 občanského zákoníku je škůdce povinen nahradit škodu bez ohledu na své zavinění v případech stanovených zvlášť zákonem.</i> <i>22. Podle § 2900 občanského zákoníku platí, že vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného.</i> <i>23. Podle § 2909 občanského zákoníku kdo porušil právní povinnost, nebo kdo může a má vědět, že ji poruší, oznámí to bez zbytečného odkladu osobě, které z toho může újma vzniknout a upozorní ji na možné následky. Splní-li oznamovací povinnost, nemá poškozený právo na náhradu té újmy, které mohl po oznámení zabránit.</i> <i>24. Podle § 2910 občanského zákoníku škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.</i> <i>25. Podle § 2911 občanského zákoníku způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti.</i> <i>26. Podle § 2912 odst. 1 občanského zákoníku nejedná-li škůdce, jak lze od osoby průměrných vlastností v soukromém styku důvodně očekávat, má se za to, že jedná nedbale. Podle odst. 2 téhož ustanovení, dá-li škůdce najevo zvláštní znalost, dovednost nebo pečlivost, nebo zaváže-li se k činnosti, k níž je zvláštní znalosti, dovednosti nebo pečlivosti zapotřebí, a neuplatní-li tyto zvláštní vlastnosti, má se za to, že jedná nedbale.</i> <i>27. Podle § 2924 občanského zákoníku platí, že kdo provozuje závod nebo jiné zařízení sloužící k výdělečné činnosti, nahradí škodou vzniklou z provozu, ať již byla způsobena vlastní provozní činností, věci při ní použitou nebo vlivem činnosti na okolí. Povinnosti se zprostí, prokáže-li, že vynaložil veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo.</i> <i>28. Podle § 2951 odst. 1 občanského zákoníku se škoda nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.</i> <i>29. Podle § 2952 občanského zákoníku se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk).</i> <i>30. Podle § 2969 odst. 1 občanského zákoníku se při určení výše škody na věci vychází z její obvyklé ceny v době poškození a zohlední se, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit.</i> 31. K tomu aby byla žalobkyně ve sporu úspěšná musela tvrdit a prokazovat zejména: škodné jednání, škodný následek a příčinnou souvislost. V průběhu řízení bylo prokázáno, že se žalovaná skutečně dopustila škodného jednání spočívajícího v tom, že zničila předávací zařízení v majetku žalobkyně, která v té době měla platně uzavřenou smlouvu o distribuci plynu se [právnická osoba], které se zavázala zajistit denní rezervovanou kapacitu plynu ve výši 10 000 m3 a [právnická osoba] se jí zavázala za to poskytovat finanční plnění. Dále pak bylo zjištěno, že žalobkyně za denní rezervovanou kapacitu plynu poskytla plnění svému [anonymizováno]. Žalobkyně v řízení tvrdila, že pokud by nebylo škodného jednání na straně žalované, dostala by zaplaceno od svého odběratele za měsíce listopad a prosinec 2016 za rezervované kapacity plynu částku v žalované výši. Bylo tak na žalobkyni, aby dále prokázala, že škoda, která vznikala v celém vymezeném období (měsíce listopad a prosinec 2016) je kryta v celém požadovaném období příčinnou souvislostí – tj. že nebylo možno obnovit dodávky plynu svým odběratelům dříve než 4. 1. 2017 (a že se jedná dobu nezbytně nutnou k znovuobnovení dodávek) a současně tedy, že doba do 30. 10. 2016 byla dobou nedostatečnou k znovuobnovení dodávek.

32. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně příčinné souvislosti mezi škodným jednáním a tvrzenou majetkovou újmou. Předně soud odkazuje na průběh řízení, kdy žalobkyni opakovaně poučoval k tomu, aby mj. prokázala, že by jí nárok vznikl, nebýt-li škodného jednání žalované; prokázala, že doba od poškození předávacího zařízení do 30. 10. 2016 byla dobou nedostatečnou k obnovení dodávek a že nebylo možno obnovit dodávky do 30. 10. 2016, když naopak doba obnovení dne 4. 1. 2017 představovala dobu odpovídající nastalé situaci, dále aby prokázala z jakého důvodu nebylo možno obnovit předávací zařízení na původním místě ve lhůtě do 30. 10. 2016 a zejména aby prokázala, že po celé škodné období škoda vznikala a že vznikala pouze a jen v důsledku škodného jednání žalované a že je v celém svém období v příčinné souvislosti se škodným jednáním žalované a pak, aby prokázala, že k obnovení dodávek došlo až 4. 1. 2017 a z jakých důvodů došlo k obnovení dodávek právě až 4. 1. 2017. K tomuto poučení žalobkyně označila k důkazu faktury vystavené [anonymizováno] či [anonymizováno]. Z těchto listin zcela jednoznačně nelze postavit na jisto skutečnosti, ke kterým byla žalobkyně vyzývána. Problematika příčinné souvislosti byla v tomto řízení soudem avizována opakovaně a nebylo na ni vůbec ze strany žalobkyně opakovaně reagováno (viz poučení soudu z ústních jednání ze dne 29. 6. 2018, 29. 5. 2019 a 13. 7. 2022). Na problematiku příčinné souvislosti odkazoval i odvolací soud (srov. bod 5 odůvodnění tohoto rozsudku).

33. Lze obecně uvést, že škoda vznikala v důsledku (v příčinné souvislosti) se škodným jednáním žalované, protože nebýt-li zdemolování předávacího zařízení, pak by [anonymizováno] hradil zálohy za rezervované denní kapacity, nicméně to pouze za situace, kdy by žalobkyně prokázala, že škoda, která vznikala v období od listopadu do konce prosince, byla v celém svém období v příčinné souvislosti se škodným jednáním žalované. Žalovaná v průběhu řízení sporovala příčinnou souvislost a i soud vnímal otázkou příčinné souvislosti sporně, neboť v řízení bylo zjištěno, že k demolici předávacího zařízení došlo 12. 10. 2016, demoliční souhlas byl vydán 5. 9. 2016, demolice měla být ukončena do konce roku 2016 a měla trvat maximálně 3 týdny dle projektové dokumentace. Současně je co do problematiky příčinné souvislosti nutno přihlédnout ke skutečnosti, že v řízení bylo zjištěno, že předávací zařízení bylo přemístěno oproti původní poloze minimálně o 80 – 100 metrů blíže k budově [anonymizováno], avšak současně nebylo vůbec tvrzeno, proč k takovémuto posunu došlo a tím pádem nebylo ani prokazováno, že se jednalo o nutný, důvodný a nevyhnutelný přesun, který neměl vliv na obnovu dodávek plynu a naopak byl v příčinné souvislosti. Dále je nutno mít stále na mysli i závěr znalce, který uvedl, že doba k znovuuvedení předávacího zařízení do provozu představovala tři dny. Byť se odvolací soud s tímto znaleckým závěrem neztotožnil, pak soud co do příčinné souvislosti bere toto zjištění na vědomí s tím, že bylo na žalobkyni, aby prokázala, že doba oprav a znovuuvedení předávacího zařízení do chodu (respektive obnovení dodávek distribuce plynu odběratelům), pokud k ní došlo až 4. 1. 2017 byla dobou dostatečnou odůvodňující postup opravárenských prací s tím, že žalobkyně žádný důkaz, kterým by bylo postaveno na jisto, že doba do 30. 10. 2016 byla dobou nedostatečnou k vybudování předávacího zařízení (a tedy dobou nedostatečnou k obnovení dodávek) či že doba do 4. 1. 2017 byla dobou nezbytně nutnou k opravě zařízení, neoznačila. Pak tedy z důvodu neprokázání příčinné souvislosti nelze vzít nárok žalobkyně za prokázaný a vyhovět mu.

34. Žalobkyně navíc ani řádně netvrdila a neprokázala, z jakého důvodu bylo nutné přemístit předávací zařízení na jiné místo a že toto přemístění nemělo vliv na příčinnou souvislost mezi škodou a škodným jednáním. Žalobkyně k této problematice nejprve až v průběhu odvolacího řízení uváděla, že to bylo z důvodu hromady sutě. Důkazy k prokázání těchto tvrzení neoznačila. Tato tvrzení jsou navíc v rozporu s fotodokumentací založenou ve spise, ze které se nepodává, že by na místě mělo být enormní množství sutě představující nemožnost vystavení přípojky na stávajícím místě (srov. fotodokumentace založená mj. v přílohové obálce žalobkyně – k bodu A. písm. f) I.). Poté opět neurčitě uváděla jen to, že zařízení bylo nutno přeložit na jiné místo, což učinila ve svém ekonomickém zájmu za své finanční prostředky v co nejkratším reálném termínu, jakého byla za dané situace schopna, či že nové odběrné místo připojila tak rychle, jak to bylo možné, bohužel o dva měsíce později z důvodu nutnosti výroby nových odběrných míst. Takováto tvrzení hodnotí soud jednak jako neurčitá a zejména ničím nepodložená. Pokud jde o dobu zhotovení nové přípojky a předávacího zařízení, pak bylo nutné, aby žalobkyně postavila na jisto (prokázala), že doba do 30. 10. 2016 (respektive do konce října 2016) byla dobou nedostatečnou k obnovení dodávek. Na toto poučení nebylo žalobkyní reagováno. Pokud jde o dobu nutnou k vybudování předávacího zařízení, pak je nutné pamatovat i na tu skutečnost, že si žalobkyně zařízení vybudovala sama znova a tím pádem tedy došlo i k eliminaci další nutné doby k poptání a zajištění subjektu, který by zařízení zhotovil (viz bod 17 rozsudku odvolacího soudu č. j. 61 Co 191/2021-515). Žalobkyně měla řadu komponentů, ze kterých předávací zařízení sestává, navíc ve své dispozici již v době havárie a mohla tak učinit práce bez dalších prodlev (viz přehled dodavatelských faktur – havárie plyn – materiál vydaný z rezervních zásob založený v přílohové obálce žalobkyně k bodu A. písm. h) [příjmení]). Žalobkyně však započala práce spočívající ve vybudování přípojky a výrobě předávacího zařízení až nejdříve dne 10. 11. 2016, tedy cca až po měsíci po havárii. Pozdní zahájení prací žalobkyně neodůvodnila. Navíc práce byly prováděny dle výkonů údržby velice nepravidelně s tím, že pro oba zúčastněné tedy [anonymizováno] a [anonymizováno], měly práce trvat 363 hodin. Pokud by soud přistoupil k žalobkyní uváděnému způsobu stanovení škody na zařízení, která všechny náklady poměrně rozdělovala, pak po vydělení dvěma (práce na zařízení pro [anonymizováno] a [anonymizováno]), by se došlo k době cca 22 dnů představující dobu nutnou na vyhotovení přípojky (ve vztahu k níž nebylo ani postaveno na jisto, zda ji bylo nutno přemístit o cca 80 – 100 metrů a zda se jednalo o důvodný postup) a předávacího zařízení. Pokud by tedy žalobkyně začala ihned na pracích na přípojce a zařízení dne 14. 10. 2016, mohla být na začátku listopadu hotova, a mohlo tak dojít na začátku listopadu k obnovení distribuce služeb s tím, že nelze vyloučit, že by jí [právnická osoba] uhradila za celý měsíc, pokud jí za měsíc říjen uhradila plnou částku, byť jí byl plyn v tomto měsíci dodáván jen 3 dny (viz vyjádření žalobkyně na str. 4 protokolu na č. l. 550 p. v.). Vyúčtování výkonů údržby se jeví soudu ne zcela uvěřitelným, pokud je např. ve vztahu k nátěru sloupků uváděn časový fond 2 x 7,5 hodiny. V tomto bodě se však jedná o zcela hypotetické úvahy soudu, kdy to byla žalobkyně, která měla tyto skutečnosti věrohodným způsobem prokázat.

35. Soud poučoval žalobkyni o jejím důkazním břemenu ohledně příčinné souvislosti i s ohledem na skutečnost, že v řízení bylo zjištěno, že dle znalce je zapotřebí k vybudování předávacího zařízení 3 dnů; dále bylo zjištěno, že předávací zařízení bylo znovuuvedeno do provozu na jiném místě a zejména pak bylo zjištěno ze znaleckého posudku pojišťovny, že plynovodní vedení muselo být provedeno v každém případě nově, když vedení po štítu nebylo z důvodu demolice haly možné, kdy následně provedené podzemní vedení plynu je standardní a spolehlivé řešením problematiky transportu plynu oproti jeho dřívějšímu vyvěšení na konzoly štítové fasády, dále neomezuje výstavbu na uvolněné parcele a jedná se tudíž o zhodnocení. Z posudku tak vyplynulo, že žalobkyně musela po skončení demolice nehledě na škodné jednání žalované postavit nové plynovodní potrubí (které navíc představuje zhodnocení), což musí mít vliv na dobu znovuuvedení zařízení do provozu, přičemž za tuto dobu skutečně nemůže nést žalovaná odpovědnost. Shodně se vyjádřil i svědek [příjmení], který uvedl, že muselo být odstraněno i plynové potrubí, které vedlo po demolované budově, a byl předpoklad, že tam to předávací zařízení zůstane, diskutovali x možností ohledně dalšího připojení, mj. i to jestli se napojí na staré nebo na nové, které se posune k nim, kdy až x měsících došli k tomu, že se napojili na nové posunuté k nim. Tvrzení žalobkyně o tom, že zde existovala domluva ohledně toho, že zůstane stát část zdi demolovaného objektu a na tu se udělají přeložky vzal soud za vyvrácené jednak výslechem [jméno], který uvedl, že bylo maximálně uvažováno o tom, že se [anonymizováno] připojí ke stávajícímu předávacímu zařízení podzemním potrubím a jednak se jeví i nesmyslným s ohledem na posudek pojišťovny, ve kterém se uvádí, že by to stěna bez vyztužení nezvládla a navíc se s takovou informací znalec nikde – tedy v PD demolice, zadání, ani dotazem u projektanta či zadavatele, nesetkal (k tomu viz závěr soudu v rozsudku č. j. 36 C 103/2018-188 bod 27). K tomu nutno přihlédnout i k vyjádření jednatele žalobkyně na č. l. 365, ve kterém uvádí, že z důvodu zboření zdi, na které byla předávací místa umístěna, bylo nutno nová předávací místa přesunout o cca 100 m dále k [anonymizováno] a z toho důvodu musel být prodloužen podzemní plynovod až k novému stanovišti předávacího zařízení, který tak nahradil demolované přípojky plynu – toto prodloužení mělo jednoznačně vliv na dobu znovuuvedení zařízení do provozu za situace, kdy nebyla vůbec na jisto postavena důvodnost a nutnost prodloužení plynovodu, pokud byla předávací místa přemístěna bez současného vysvětlení a tedy i bez prokázání důvodnosti jejich přemístění. S přihlédnutím k žalobkyní tvrzeným nákladům na prodloužení plynovodu ve výši 308 000 Kč (srov. sdělení p. [příjmení] na č. l. 365 a listinu: souhrnný přehled všech dokladů – havárie plyn založenou v přílohové obálce žalobkyně – k bodu A) . písm. h) I) lze dovodit, že se nejednalo o jednoduchou činnost, která by trvala pár dní. Závěr o tom, že škoda vznikala po celé své období pouze a jen v důsledku škodného jednání žalované je tak snižován tím, že: a) nehledě na škodné jednání žalované muselo být postaveno nové plynovodní potrubí, neboť staré bylo součástí demolice, b) nové přípojky byly oproti starým bez bližšího odůvodnění posunuty o cca 80 - 100 metrů, c) práce byly bez bližšího odůvodnění zahájeny až 10. 11. 2016, byť žalobkyně musela již od počátku demoličních prací vědět o tom, že bude nutné vybudovat nové přípojky, což svědčí o nepřipravenosti žalobkyni na to řešit nastalou situaci (viz např. výslech svědka [jméno]). Je tedy zcela evidentní, že následně po skončení demoličních prací muselo dojít k vybudování nového plynovodního potrubí (přípojky), protože původní muselo být odstraněno z toho důvodu, že bylo vedeno po stěnách demolované haly. Bylo tak na žalobkyni, aby prokázala, že právě a jen z důvodu zhotovování nového předávacího zařízení v důsledku škodného jednání žalované nemohlo dojít k obnovení distribuce uživateli [anonymizováno] před 4. 1. 2017 a toto muselo být dáno do příčinné souvislosti – tj. že na vznik škody neměly vliv žádné jiné v řízení zjištěné okolnosti typu – neúměrná doba zhotovení nového zařízení, chybějící dokumentace na nové přípojky či snad neúměrná doba zhotovení nového plynového potrubí. To prokázáno nebylo a žalovaná tak nemůže být povinována k zaplacení požadované částky.

36. S ohledem na obranu žalované a pasivitu žalobkyně k jejímu důkaznímu břemenu pak tedy nelze v daném případě postavit na jisto, zda škoda vznikla z důvodu škodného jednání žalované či z důvodu nedůvodného přemístění zařízení na jiné místo, přičemž přemístění nového zařízení a doba zhotovení nového plynovodního potrubí navíc mohly trvat nedůvodně dlouhou dobu, za což samozřejmě žalovaná nenese žádnou odpovědnost, pokud by však žalobkyně postavila na jisto příčinnou souvislost – tj., že ke škodě došlo pouze a jen z toho důvodu, že žalovaná poškodila zařízení a současně bylo nezbytně nutné zařízení přemístit důvodně na jiné místo a že doba do 4. 1. 2017 byla dobou nezbytně nutnou k uvedení předávacího zařízení do provozu a s tím souvisejícím obnovením dodávek distribuce plynu svým uživatelům a že nebylo možné dodávky obnovit dříve, pak by byla úspěšná. Žalobkyně však toto na jisto nepostavila, pročež soud žalobu zamítl.

37. S ohledem na shora řečené soud dovozuje, že se již dostatečně vypořádal se všemi podstatnými tvrzeními žalobkyně a řádně zhodnotil provedené důkazy (viz bod 15 rozsudku odvolacího soudu č. j. 61 Co 191/2021-515). Se závěry uvedenými tam v bodu 16 se zdejší soud ztotožňuje, nicméně tam uvedená zjištění nemají vliv na to, že žalobkyně v řízení neunesla důkazní břemeno ohledně příčinné souvislosti. Ve vztahu k bodu 17 citovaného odvolacího rozsudku pak zdejší soud uvádí, že bylo primárně na žalobkyni, aby prokázala dobu nezbytně nutnou pro obnovu zařízení, která tak neučinila. Ve zbytku soud odkazuje na shora uvedené odůvodnění. Žaloba tak byla zamítnuta ze stejného důvodu jako v předchozím rozsudku – totiž pro neunesení důkazního břemene ohledně příčinné souvislosti (srov. bod 33 rozsudku č. j. 36 C 103/2018-454).

38. Závěrem pak k obraně žalované ohledně nemožnosti plnění soud uvádí, že touto obranou se již soud nezabýval, neboť bylo primárně na žalobkyni, aby postavila na jisto, že by jí nárok nebýt-li škodného jednání žalované vznikl a že je škoda v celém svém období v příčinné souvislosti, totiž mj. to, že doba do konce října 2016 byla dobou nedostatečnou k obnovení distribuce plynu, resp. že doba do 4. 1. 2017 je dobou úměrnou době nutné k obnovení distribuce – k tomuto poučení nebylo ničeho tvrzeno a tím pádem ani prokazováno. Teprve poté, pokud by žalobkyně unesla své důkazní břemeno, by bylo na místě zkoumat procesní obranu žalované spočívající v zániku závazku (dluhu) z důvodu nemožnosti plnění.

39. Výrok III. tohoto rozsudku o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo (do doby skončení odvolacího řízení vedeného před Krajským soudem v Plzni sp. zn. 61 Co 191/2021) a dále pak dle ust. § 142 odst. 1 o. s.ř., dle kterého platí, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl (po dobu po skončení odvolacího řízení do vyhlášení tohoto rozsudku). Pokud jde o náklady řízení za dobu od podání žaloby do skončení odvolacího řízení, pak k tomuto soud uvádí, že žalovaná byla ve věci úspěšná co do částky 459 543 Kč, když v této části byla žaloba zamítnuta, odpovídající 79,91 %, a neúspěšná co do částky 115 538 Kč, když v této části bylo žalobě vyhověno, odpovídající 20,09 %, rozdíl mezi úspěchem žalované a jejím neúspěchem vyjádřený v procentech tedy představuje 59,82 % Náklady řízení žalované v řízení zastoupené advokátem sestávají dle § 137 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., (dále též jen„ a. t.“) z 20 úkonů právní služby advokáta za přípravu a převzetí, odpor ze dne 3. 5. 2018, vyjádření ze dne 22. 7. 2018, odvolání proti mezitímnímu rozsudku ze dne 16. 1. 2019, vyjádření ze dne 12. 6. 2019 a vyjádření ze dne 6. 5. 2020, účasti na jednání dne 29. 2. 2018, 21. 9. 2018, 9. 11. 2018 (trvajícího 4 hodiny a 22 minut – tj. odměna ve výši 3 úkonů dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., 12. 12. 2018, účasti na odvolacím jednání dne 27. 3. 2019, účasti na jednání dne 29. 5. 2019, 14. 6. 2019 trvající déle než dvě hodiny – tj. odměna za 2 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., 17. 1. 2020 a 14. 4. 2021, vyjádření k odvolání žalobkyně a účast na jednání odvolacího soudu dne 23. 3. 2022) po 10 620 Kč za úkon dle ust. § 7 a. t., tj. celkem 212 400 Kč, přičemž k odměně je nutno připočíst DPH, jehož je advokát žalované plátcem, ve výši 44 604 Kč, tj. odměna v celkové výši 257 004 Kč vč. DPH, z režijních náhrad dle § 13 odst. 4 a. t. celkem 6 000 Kč (20 úkonů x 300 Kč), respektive 7 260 Kč vč. DPH. Náklady řízení žalované v řízení zastoupené advokátem jsou dále zvyšovány cestovnými advokáta k ústním jednáním soudu za roky 2018 (4 soudní jednání), 2019 (3 soudní jednání), 2020 (1 soudní jednání) a 2021 (1 soudní jednání) při vzdálenosti [obec] – [obec] – [obec a číslo] km a promeškaného času dle § 14 odst. 1, 3 a. t. za každou jízdu ve výši 800 Kč (tj. 8 půlhodin tam a zpět x 100 Kč). Za rok 2018 učinil zástupce žalované ke zdejšímu soudu 4 jízdy, tj. 1 088 km (4 x 272 km), při spotřebě paliva 6,4 l [číslo] km, vycházeje z vyhláškové ceny paliva ve výši 29,80 Kč (motorová nafta) činí spotřeba paliva za tyto jízdy celkem 2 075 Kč vč. DPH, jehož je advokát plátcem, sazbě náhrady za 1 km jízdy ve výši 4 Kč v celkové výši 5 265,90 Kč vč. DPH, a náhrady za promeškaný čas v celkové výši 3 872 Kč vč. DPH, tj. cestovné za rok 2018 v celkové výši vč. DPH 11 212,90 Kč. Za rok 2019 učinil zástupce žalované ke zdejšímu soudu 3 jízdy, tj. 816 km (3 x 272 km), při spotřebě paliva 6,4 l [číslo] km, vycházeje z vyhláškové ceny paliva ve výši 33,60 Kč (motorová nafta) činí spotřeba paliva za tyto jízdy celkem 1 754,70 Kč vč. DPH, jehož je advokát plátcem, sazbě náhrady za 1 km jízdy ve výši 4,10 Kč v celkové výši 4 048,20 Kč vč. DPH, a náhrady za promeškaný čas v celkové výši 2 904 Kč vč. DPH, tj. cestovné za rok 2019 v celkové výši vč. DPH 8 706,90 Kč. Za rok 2020 učinil zástupce žalované ke zdejšímu soudu 1 jízdu, tj. 272 km, při spotřebě paliva 6,4 l /100 km, vycházeje z vyhláškové ceny paliva ve výši 31,80 Kč (motorová nafta) činí spotřeba paliva za tuto jízdu celkem 553,60 Kč vč. DPH, jehož je advokát plátcem, sazbě náhrady za 1 km jízdy ve výši 4,20 Kč v celkové výši 1 382,30 Kč vč. DPH, a náhrady za promeškaný čas v celkové výši 968 Kč vč. DPH, tj. cestovné za rok 2020 v celkové výši vč. DPH 2 903,90 Kč. Za rok 2021 učinil zástupce žalované ke zdejšímu soudu 1 jízdu, tj. 272 km, při spotřebě paliva 6,4 l /100 km, vycházeje z vyhláškové ceny paliva ve výši 27,20 Kč (motorová nafta) činí spotřeba paliva za tuto jízdu celkem 473,50 Kč vč. DPH, jehož je advokát plátcem, sazbě náhrady za 1 km jízdy ve výši 4,40 Kč v celkové výši 1 448,10 Kč vč. DPH, a náhrady za promeškaný čas v celkové výši 968 Kč vč. DPH, tj. cestovné za rok 2021 v celkové výši vč. DPH 2 889,60 Kč. Za rok 2022 učinil zástupce žalované k odvolacímu soudu 1 jízdu, tj. 272 km, při spotřebě paliva 6,4 l /100 km, vycházeje z vyhláškové ceny paliva ve výši 36,10 Kč (motorová nafta) činí spotřeba paliva za tuto jízdu celkem 628,40 Kč vč. DPH, jehož je advokát plátcem, sazbě náhrady za 1 km jízdy ve výši 4,70 Kč v celkové výši 1 546,90 Kč vč. DPH, a náhrady za promeškaný čas v celkové výši 968 Kč vč. DPH (8 x 100 Kč – tak jak bylo účtováno i ve vyúčtování na č. l. 441 spisu), tj. cestovné za odvolací jednání v celkové výši vč. DPH 3 146,30 Kč. Celkem tedy činí cestovné a náhrada za promeškaný čas advokáta do skončení odvolacího řízení částku ve výši 28 859,60 Kč. Celkové účelně vynaložené náklady tedy představují částku ve výši 293 123,60 Kč vč. DPH (tedy 257 004 Kč z titulu odměny advokáta vč. DPH, 7 260 Kč z titulu režijních náhrad a cestovného a náhrady za promeškaný čas vč. DPH ve výši 28 859,60 Kč). Úspěch žalované v této části řízení představuje 59,82 %, jak bylo řečeno shora, představující částku ve výši 175 346,54 Kč, to vše v souladu s vyhl. č. 177/1996 Sb. a ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. Soud nepřiznal žalované odměny a režijní paušály za úkony právní služby jejího advokáta uplatněné žalovanou v tomto řízení, kdy se mělo jednat o písemná podání ze dne 27. 6. 2018 (návrh na vstup vedlejšího účastníka do řízení), 14. 8. 2018 (konkretizace navržených důkazů na žádost soudu, přičemž navržené důkazy měly být konkretizovány již ve vyjádření k žalobě), 27. 9. 2018, 13. 11. 2018 a 6. 5. 2019 (obsahující toliko jen vyjádření k procesnímu postupu soudu), 7. 6. 2019 (obsahující toliko jen znalecké otázky), 17. 6. 2019 (vyjádření k procesnímu postupu soudu a sdělení kapacity znalce), 9. 7. 2019 a 19. 7. 2019 (opět sdělení vztahující se ke stavu zpracování ZP), 25. 7. 2019 (přípis přiložený k předkládanému posudku), 15. 11. 2019 (vyjádření ke znaleckému posudku, aniž by k tomu byl soudem dotazován), 29. 11. 2019 (sdělení volných termínů pro potřeby nařízení ú. j.) a 10. 9. 2020 (vyjádření k dodatku ZP, které mohlo zaznít u jednání, navíc bez toho, aniž by byl k vyjádření se k dodatku ZP soudem vyzýván), neboť tyto úkony právní služby soud shledal neúčelně vynaloženými náklady řízení. Pokud jde o náklady řízení žalované po dobu po skončení odvolacího řízení, pak v této části má žalovaná právo s ohledem na její plný úspěch ve věci na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení úspěšné žalované sestávají ze 2 úkonů právní služby advokáta za účast na jednání dne 17. 7. 2022 a 3. 8. 2022 po 9 500 Kč za úkon dle ust. § 7 a. t., tj. celkem 19 000 Kč, přičemž k odměně je nutno připočíst DPH, jehož je advokát žalované plátcem, ve výši 21 %, tj. odměna v celkové výši 22 990 Kč vč. DPH, z režijních náhrad dle § 13 odst. 4 a. t. celkem 600 Kč (2 úkony x 300 Kč), respektive 726 Kč vč. DPH. Náklady dále sestávají z cestovného k ústním jednáním ve dnech 17. 7. 2022 a 3. 8. 2022 v celkové výši 6 292,60 Kč (3 146,30 * 2) za 277 km/jízda, při spotřebě paliva 6,4 l /100 km, vycházeje z vyhláškové ceny paliva ve výši 36,10 Kč (motorová nafta) činí spotřeba paliva za tuto jízdu celkem 628,40 Kč vč. DPH, jehož je advokát plátcem, sazbě náhrady za 1 km jízdy ve výši 4,70 Kč v celkové výši 1 546,90 Kč vč. DPH, a náhrady za promeškaný čas v celkové výši 968 Kč vč. DPH (8 x 100 Kč – tak jak bylo účtováno i ve vyúčtování na č. l. 441 spisu), tj. cestovné za 1 jednání v celkové výši vč. DPH 3 146,30 Kč. Celkové náklady po zrušení rozsudku představují částku 30 008,60 Kč (22 990 Kč + 726 Kč + 6 292,60 Kč). Soud nepřiznal žalované odměnu a režijní paušál za vyjádření ze dne 17. 7. 2022, neboť v něm žalovaná opakuje svá předchozí vyjádření, jakož ani za vyjádření ze dne 1. 8. 2022, ve kterém se žalovaná bez výzvy soudu vyjadřuje k listinným důkazům, neboť tak mohla učinit na následujícím ústním jednání a jedná se tak o neúčelně vynaložené náklady řízení. Celkem tak náklady řízení představují částku ve výši 205 355,14 Kč (175 346,54 Kč + 30 008,60 Kč), kterou je žalobkyně povinna složit k rukám zástupce žalované (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

40. Výrok IV. a V. je odůvodněn ustanovením § 148 odst. 1 o. s. ř., podle kterého platí, že stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Strany mají dle citovaného zákonného ustanovení povinnost uhradit státu jím zálohované náklady tohoto řízení v poměru svého (ne) úspěchu. Z toho, co bylo řečeno shora je zřejmé, že žalobkyně byla v řízení neúspěšná co do 79,91 % a žalovaná co do 20,09 % a jsou tedy povinny v těchto poměrech nahradit státu jím zálohované náklady řízení. Pokud jde o uložené částky, které jsou strany povinny uhradit státu, pak zde soud pro stručnost odkazuje na usnesení zdejšího soudu č. j. 36 C 103/2018-492, kde je podrobně rozepsáno z čeho náklady státu sestávají, když dle zjištění soudu náklady státu za svědečná a znalečná činí částku 41 535,97 Kč, z toho poměrem úspěchu a neúspěchu na žalobkyni připadá povinnost nahradit státu 79,91 % - tedy částku 33 191,39 Kč, přičemž žalobkyně na záloze již uhradila 20 000 Kč, proto je povinna zbylou částku 13 191,39 Kč uhradit v obvyklé 3 denní lhůtě. Žalovaná je povinna nahradit státu 20,09 % - tedy částku ve výši 8 344,58 Kč, nicméně žalovaná již tuto částku zálohově uhradila (na záloze na posudek zaplatila 10 000 Kč), proto jí soud neurčil lhůtu k plnění (tak jako postupoval i ve vztahu k žalobkyni co do částky 20 000 Kč, kde rovněž z důvodu uhrazené zálohy lhůtu k plnění nestanovil). Jelikož žalovaná již svou povinnost zálohovou platbou splnila, bylo současně výrokem V. rozhodnuto o vrácení zbylé části zálohy.

41. O lhůtách a způsobu splnění veškerých povinností z tohoto rozsudku soud rozhodoval podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a stanovil pro splnění povinnosti třídenní lhůtu, když neshledal důvody pro jiný postup.