36 C 118/2021

Plný text

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Martinem Havlíkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 26 340 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 26 340 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 949,27 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 17 623,59 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 20 284,91 Kč jdoucím od 7. 12. 2019 do zaplacení a úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 20 284,91 Kč jdoucím od 7. 12. 2019 do zaplacení se zamítá.

II. Žádný z účastníků tohoto řízení nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobce se podanou žalobou ke zdejšímu soudu dne 30. 10. 2020 domáhal po žalovaném zaplacení částky 26 340 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. a II. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnil tím, že:„ Mezi společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec], a žalovaným došlo dne 27.04.2015 k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o půjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy smluvní podmínky obsažené na další straně Smlouvy (dále jen„ Podmínky“). V důsledku fúze sloučením se dne 30.09.2016 stala právním nástupcem společnosti [právnická osoba], [IČO], společnost [právnická osoba] (dnes pod názvem [právnická osoba]), [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], tj. právní předchůdce žalobce. Před uzavřením Smlouvy posoudil právní předchůdce žalobce schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Dle dikce ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr probíhá na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Odstavec 3 téhož ustanovení pak stanoví povinnost spotřebitele poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Žalobce, resp. jeho právní předchůdce jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka (žalovaného) a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka (část„ Dokumenty k ověření“, resp.„ Dokumenty na ověření finanční situace“), mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Tuto skutečnost potvrzuje i předmětná Smlouva, jejímž podpisem žalovaný stvrdil ujednání v čl. 7 Podmínek:„ Zákazník potvrzuje, že Úvěrující sám nebo prostřednictvím svého obchodního zástupce před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet půjčku, a to i na základě informací získaných od Zákazníka, které jsou obsahem karty zákazníka a o kterých Zákazník prohlašuje, že jsou pro tento účel dostatečné, úplné, pravdivé a přesné. Zákazník dále potvrzuje, že je schopen posoudit, zda tato Smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci.“ V čl. 7 Podmínek žalovaný dále prohlásil, že věřiteli před uzavřením Smlouvy poskytl úplné, pravdivé a přesné údaje nezbytné pro posouzení jeho schopnosti splácet poskytnutou půjčku, resp. zápůjčku, a že má plnou způsobilost Smlouvu uzavřít a je schopen splatit celou dlužnou částku dle podmínek ve Smlouvě. Úplnost, přesnost a pravdivost veškerých uvedených údajů žalovaný stvrdil svým podpisem i v kartě zákazníka při vyplňování žádosti o spotřebitelský úvěr. Nashromážděné a ověřené údaje byly příslušným spolupracovníkem právního předchůdce žalobce odeslány do obchodního informačního systému právního předchůdce žalobce, který obsahuje skóringový model zahrnující kritéria, vycházející ze statistických dat, a který schopnost splácet požadovanou částku vyhodnotil. Na základě odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení věřitele byla teprve s žalovaným uzavřena předmětná Smlouva. Právní předchůdce žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, které uvedl v kartě zákazníka. Žalobce si navíc dovoluje zdůraznit, že žalovaný by se v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů, mohl dopustit trestného činu úvěrového podvodu dle ust. § 211 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, v pozdějším znění. Nepochybně pak není povinností úvěrující instituce prověřovat, zda se osoba žádající o úvěr nedopouští pokusu o úvěrový podvod a zda jedná poctivě. V tomto směru žalobce poukazuje na ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 nového občanského zákoníku, která říkají, že„ každý má povinnost jednat v právním styku poctivě“ a že„ má se za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře“. Jedná se o principy, které zná již starší judikatura a ze kterých plyne, že není povinností jedné strany a priori nedůvěřovat straně druhé, nýbrž naopak, vychází se ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 13.000,00 Kč (dále jen„ jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši [číslo] s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně sjednanou v čl. 1 Podmínek a odměnu za administrativní činnost ve výši 2.600,00 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 5.200,00 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy a veškerých poplatků se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 390,00 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 06.06.2016. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobci uhradil pouze částku 9.643,64 Kč, z toho: na jistinu 3.006,59 Kč, na úrok za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy 1.820,00 Kč, na poplatek za administrativní činnost 2.600,00 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek 2.217,05 Kč. Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalovaného uhrazena dne 30.10.2018. Již ze smluvních ujednání bylo žalovanému známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 06.06.2016. Ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky tak již žalovaný byl v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobce mohl od tohoto dne požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Právní předchůdce žalobce měl současně ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky, a to až do jejího úplného zaplacení. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného ke dni 06.06.2016 řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 9.993,41 Kč ode dne 07.06.2016 až do zaplacení dále úrokem ve výši 23,72 % ročně sjednané v čl. 1 Podmínek. Protože žalovaný byl v okamžiku splatnosti poslední sjednané splátky v prodlení se zaplacením více než jedné ze splátek (a nikoliv pouze jedné nebo pouze poslední sjednané splátky), nebyly z jeho strany splněny podmínky pro prodloužení účinnosti Smlouvy dle příslušných smluvních ujednání. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], [IČO], postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 06.12.2019 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 06.12.2019. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 06.12.2019. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou aktivní legitimaci. Ke dni postoupení 06.12.2019 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 12.976,36 Kč, skládající se z: dlužné jistiny ve výši 9.993,41 Kč, dlužného úroku za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 0,00 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 0,00 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2.982,95 Kč, (dlužný úrok za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy a dlužné poplatky společně dále jen„ dlužné úhrady za služby“). Příslušenství pohledávky pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení: celkové dlužné částky ve výši 12.976,36 Kč, sestávající se z dlužné jistiny ve výši 9.993,41 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 2.982,95 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 8.415,05 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2.840,22 Kč, úroků ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 9.993,41 Kč od 07.12.2019 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 9.993,41 Kč od 07.12.2019 do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 8.415,05 Kč žalobce uvádí, že se jedná o úrok ve výši 23,72 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 9.993,41 Kč od 07.06.2016 (tj. ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky) do data postoupení 06.12.2019. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 2.840,22 Kč žalobce uvádí, že se jedná o zákonný úrok z prodlení počítaný z dlužné jistiny ve výši 9.993,41 Kč od 14.06.2016 (tj. od marného uplynutí týdenní lhůty běžící od splatnosti poslední sjednané splátky) do data postoupení 06.12.2019. Mezi společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec], a žalovaným došlo dne 06.02.2015 k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o půjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy smluvní podmínky obsažené na další straně Smlouvy (dále jen„ Podmínky“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 20.000,00 Kč (dále jen„ jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 2.800 s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně sjednanou v čl. 1 Podmínek a odměnu za administrativní činnost ve výši 4.000,00 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 8.000,00 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy a veškerých poplatků se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 600,00 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 18.03.2016. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobci uhradil pouze částku 21.436,36 Kč, z toho: na jistinu 9.708,50 Kč, na úrok za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy 2.800,00 Kč, na poplatek za administrativní činnost 4.000,00 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek 4.927,86 Kč Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalovaného uhrazena dne 30.10.2018. Již ze smluvních ujednání bylo žalovanému známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 18.03.2016. Ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky tak již žalovaný byl v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobce mohl od tohoto dne požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Právní předchůdce žalobce měl současně ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky, a to až do jejího úplného zaplacení. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného ke dni 18.03.2016 řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 10.291,50 Kč ode dne 19.03.2016 až do zaplacení dále úrokem ve výši 23,72 % ročně sjednané v čl. 1 Podmínek. Protože žalovaný byl v okamžiku splatnosti poslední sjednané splátky v prodlení se zaplacením více než jedné ze splátek (a nikoliv pouze jedné nebo pouze poslední sjednané splátky), nebyly z jeho strany splněny podmínky pro prodloužení účinnosti Smlouvy dle příslušných smluvních ujednání. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], [IČO], postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 06.12.2019 jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 06.12.2019. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 06.12.2019. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou aktivní legitimaci. Ke dni postoupení 06.12.2019 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 13.363,64 Kč, skládající se z: dlužné jistiny ve výši 10.291,50 Kč, dlužného úroku za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 0,00 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 0,00 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 3.072,14 Kč, (dlužný úrok za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy a dlužné poplatky společně dále jen„ dlužné úhrady za služby“). Příslušenství pohledávky pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení: celkové dlužné částky ve výši 13.363,64 Kč, sestávající se z dlužné jistiny ve výši 10.291,50 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 3.072,14 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 9.208,54 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3.109,05 Kč, úroků ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10.291,50 Kč od 07.12.2019 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10.291,50 Kč od 07.12.2019 do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 9.208,54 Kč žalobce uvádí, že se jedná o úrok ve výši 23,72 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 10.291,50 Kč od 19.03.2016 (tj. ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky) do data postoupení 06.12.2019. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 3.109,05 Kč žalobce uvádí, že se jedná o zákonný úrok z prodlení počítaný z dlužné jistiny ve výši 10.291,50 Kč od 26.03.2016 (tj. od marného uplynutí týdenní lhůty běžící od splatnosti poslední sjednané splátky) do data postoupení 06.12.2019. Před podáním žaloby byl žalovaný dle § 142a o.s.ř. žalobcem písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena. Žalobce je tak nucen se domáhat splnění svého nároku prostřednictvím soudu.“ 2. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl z důvodu promlčení práva žalobkyně.

3. Žalobce v rámci repliky uvedl, že jeho nárok není promlčený, neboť žalovaný částečnými platbami v celkové výši 31 080 Kč, které hradil na obě zápůjčky, dluh vůči žalobci uznal, a proto s ohledem na 10 letou promlčení lhůtu nemohlo dosud dojít k promlčení práva žalobce. Dále pak žalobce na podporu svých tvrzení ohledně uznání dluhu a 10 leté promlčecí lhůty odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu ČR (23 Cdo 405/2013, 23 Cdo 2914/2015, 32 Cdo 170/2010).

4. Soud ve věci nařídil ústní jednání, ke kterému se žalovaný, ač byl řádně a včas k jednání obeslán, bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.

5. Soud po provedeném dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Žalovaný uzavřel dne 6. 2. 2015 s právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] [anonymizováno] smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 20 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit v 58 týdenních splátkách po 600 Kč celkem 34 800 Kč, přičemž 20 000 Kč představuje dle smlouvy zápůjčku a 14 800 Kč je ve smlouvě označeno jako poplatek, který je dále rozčleněn na úrok ve výši 2 800 Kč, administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a částka za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč. První splátka byla splatná 7. den od data uzavření smlouvy. Žalovaný dále uzavřel s právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] [anonymizováno] dne 27. 4. 2015 smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 13 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit v 58 týdenních splátkách po 390 Kč celkem 22 620 Kč, přičemž 13 000 Kč představuje dle smlouvy zápůjčku a 9 620 Kč je ve smlouvě označeno jako poplatek, který je dále rozčleněn na úrok ve výši 1 820 Kč, administrativní činnost ve výši 2 600 Kč a částka za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 200 Kč. První splátka byla splatná 7. den od data uzavření smlouvy. Nedílnou součástí obou smluv o zápůjčce byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formulářů smluv. Na základě těchto podmínek byly mezi stranami sjednány úroky ve výši ve výši 23,72 % ročně. Pohledávky za žalovaným byly původním věřitelem postoupeny žalobci smlouvou o postoupení pohledávek, jak vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem označeným jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019. Žalobce ke svým tvrzením ohledně plateb žalovaného přiložila tabulky na č. l. 19-20, ze kterých vyplývá, že žalovaný měl celkem zaplatit částku ve výši 31 080 Kč. Předžalobní upomínkou ze dne 3. 9. 2020 byl žalovaný zástupcem žalobce vyzván k zaplacení dlužné částky. Z listin založených na č. l. 44-45 spisu bylo zjištěno, že průměrné úrokové sazby korunových úvěrů poskytovaných bankami domácnostem s fixací sazby nad 1 rok do 5 let byly v dubnu 2015 12,55% a v únoru 2015 12,74 %. <i>6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>7. Podle § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.</i> <i>8. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 téhož zákonného ustanovení platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>9. Podle § 609 o. z. platí, že nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit.</i> <i>10. Podle § 610 odst. 1 o. z. platí, že k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno.</i> <i>11. Podle § 619 odst. 1 o. z. platí, že jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běže ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.</i> <i>12. Podle § 629 odst. 1 o. z. trvá promlčecí lhůta tři roky.</i> 13. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění, dospěl soud k závěru, že žalobě nelze vyhovět, neboť žalovaný vznesl důvodnou námitku promlčení práva žalobce.

14. Soud ve vztahu k oběma smlouvám o zápůjčce dospěl k závěru, že mezi žalovaným a [právnická osoba] [anonymizováno] nevznikl uzavřením shora specifikovaných smluv o zápůjčce závazek v podobě úročné zápůjčky podle ust. § 2390 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, dle kterého platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce; a dle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku, dle kterého lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky, byť strany uvedené smlouvy zjevně uzavření tohoto druhu závazku zamýšlely, což soud dovozuje ze zřejmého obsahu smlouvy, a dále z odkazu na ustanovení občanského zákoníku v úvodních ustanoveních smlouvy.

15. Soud dospěl k závěru o neplatnosti závazku – smluv o zápůjčkách, kterou dovozuje z ujednání o výši úroků, které měl žalovaný z půjčených peněz předchůdci žalobci zaplatit. Soud totiž dospěl k závěru, že částka z titulu obou smluv, které měl žalovaný vedle poskytnutých jistin ve výši 20 000 Kč, ve výši 13 000 Kč zaplatit navíc, byť jsou ve smlouvách označeny jako poplatek, by v případě platné smlouvy nemohla představovat nic jiného, než zmíněné úroky ve smyslu ust. § 2392 odst. 1 občanského zákoníku, tedy formu úplaty za poskytnuté finanční prostředky. Předchůdce žalobce je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, resp. spotřebitelských úvěrů, a zmíněná odměna označovaná ve formulářových smlouvách jako poplatek za administrativní činnost či za hotovostní inkaso by za předpokladu platnosti závazku nemohla být z hlediska právní kvalifikace tohoto ujednání ničím jiným, než zmíněným úrokem. Na tomto závěru nemůže bez dalšího nic změnit ani fakt, že částky souhrnného poplatku byly ve smlouvě o zápůjčce rozděleny na tři části: na úroky, poplatek za administrativní činnost a poplatek za hotovostní inkaso splátek. Je tomu tak proto, že podle názoru soudu se jedná pouze o formální rozčlenění tohoto poplatku tak, aby vypadal příznivěji, aniž by však toto rozdělení reflektovalo skutečné rozdělení žalobcem (resp. jejím právním předchůdcem) poskytovaných služeb. Je zřejmé, že za zjištěného skutkového stavu nebylo možno učinit jakýkoli jiný závěr, než že celé rozčlenění poplatků je ryze formální a že celá částka souhrnného poplatku nemůže představovat nic jiného než právě úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Takto požadovaný nárok tedy zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků, slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zcela zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. V tomto kontextu soud dodává, že vedle úroků lze nepochybně sjednat i poplatky, které kryjí různé služby související s poskytnutím finančních prostředků, nicméně soud s ohledem na shora uvedené skutečnosti považuje celý nárok z titulu„ souhrnného poplatku“ jako ujednání o úrocích s tím, že ujednání o úrocích, které ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 66,53 % ročně je ujednáním neplatným dle § 588 obč. zák. pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů lze rovněž odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. § 658 odst. 1 občanského zákoníku v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze tedy dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Jelikož je v daném případě již na první pohled ve smlouvách vyjádřen úrok, zjišťoval soud průměrnou výši úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tyto sazby se pohybují kolem 12,6 %. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možno takto vysokou sazbu úroků v daném případě akceptovat. Naopak z dostupných zjištění vyplývá, že se jednalo o standardní nabídky zápůjček.

16. Soud se dále zabýval tím, zda lze obsah ujednání o úrocích oddělit od ostatního obsahu smluv o zápůjčce, neboť v případě zápůjčky, na rozdíl od úvěru, jehož pojmovým znakem je ujednání o úrocích, lze zápůjčku sjednat jako bezúročnou. V daném případě dospěl soud k závěru o neoddělitelnosti ujednání od ostatního obsahu smluv. Soud přitom dospěl k závěru, že v daném případě nelze ujednání o platbách nad rámec poskytnutých jistin oddělit od ostatního obsahu smluv. Předchůdce žalobce by bez jakýchkoli pochybností zmíněné zápůjčky bez takového ujednání jako právnická osoba podnikající v oboru poskytování spotřebitelských úvěru neposkytl. Jednalo se o adhezní smlouvu, která nepřipouštěla jakoukoli negociaci ze strany žalovaného, který měl pouze možnost zápůjčky za stanovených parametrů přijmout nebo odmítnout (smlouva typu„ take it or leave it“). Je-li pak nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nemravná celá smlouva jako právní jednání. Pouze pro přehlednost soud poukazuje na to, že tyto závěry jsou aprobovány i [název soudu], např. v jeho rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka].

17. Žalovanému tudíž nevznikla jiná povinnost než žalobci vrátit půjčenou jistinu v souhrnné výši 33 000 Kč. S ohledem na absolutní neplatnost smluv o zápůjčce jako celku představovalo všechno plnění předchůdce žalobce žalované plnění z neplatného právního jednání, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil. Z hlediska právního posouzení se tu jedná o bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 obč. zák. Podle § 2991 odst. 1 obč. zák. přitom platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se bezdůvodně obohatil o částku 33 000 Kč. Jak vyplývá z obsahu žaloby, žalovaný uhradil dosud celkem částku 31 080 Kč a zbývalo mu vrátit na bezdůvodném obohacení částku ve výši 1 920 Kč.

18. Žalovaný však v řízení vznesl námitku promlčení práva žalobce. K tomu žalobce uvedl, že žalovaný svými dílčími platbami uznal svůj dluh. Soud se neztotožnil s žalobcem ohledně otázky uznání dluhu žalovaným, neboť žalovaný plnil na svůj dluh ve splátkách dle dohody stran vyjádřené v absolutně neplatných smlouvách – tudíž se v tomto případě jedná o dílčí plnění, na které nedopadá ust. § 2054 odst. 2 o. z. V tomto kontextu zdejší soud odkazuje např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1008/2009 nebo 32 Cdo 786/2009, dle kterých platí, že„ takovou povahu nemá dílčí plnění, kdy dluh je podle dohody stran, ze zákona nebo z rozhodnutí soudu (či jiného státního orgánu) rozdělen na několik relativně samostatných zřetelně oddělených plnění, která samostatně (většinou postupně) dospívají (například plnění dluhu sjednané ve splátkách).“ Za daného stavu tudíž žalovaný nemohl svými dílčími platbami na zápůjčky dluh uznat, neboť se jednalo o dílčí plnění, navíc v době, kdy ani žalobce nepřistoupil k zesplatnění celého dluhu. Jiná situace by byla, kdyby žalovaný po zesplatnění celého dluhu na zesplatněný dluh prováděl částečné úhrady – zde by se již nejednalo o dílčí plnění z důvodu zesplatnění dluhu.

19. Za daného skutkového stavu byla tudíž námitka žalobce ohledně uznání dluhu shledána nedůvodnou, pročež nemohlo dojít k prodloužení promlčecí lhůty ze tří na deset let a soud se dále v řízení zabýval námitkou promlčení práva vznesenou žalovaným v jeho vyjádření.

20. Z obsahu spisu a žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný přijal z titulu absolutně neplatných smluv o zápůjčkách (viz shora) plnění dne 6. 2. 2015 ve výši 20 000 Kč a 27. 4. 2015 ve výši 13 000 Kč. Žalobce mohl nejpozději den následující požadovat po žalovaném vrácení zapůjčených finančních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení, tj. tříletá promlčecí lhůta počala běžet již den následující po poskytnutí finančních prostředků – tedy 7. 2. 2015 a 28. 4. 2015 a uplynula dne 7. 2. 2018 a 28. 4. 2018. Žaloba byla ke zdejšímu soudu podána až 30. 10. 2020, tedy po uběhnutí promlčecí lhůty a soud žalobu s ohledem na žalovaným důvodně vznesenou námitku promlčení dle § 609 a § 610 o. z. zamítl.

21. Výrok III. o náhradě nákladů řízení má svou oporu v § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož by měl v řízení úspěšný žalovaný právo na náhradu jím účelně vynaložených nákladů řízení po procesně podlehnuvším žalobci. Ze spisu je ale zřejmé, že žalovanému v průběhu řízení žádné náklady nevznikly, a to ani jako nezastoupenému žalovanému ve smyslu vyhlášky č. 254/2015 Sb. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.