36 C 140/2024

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Martinem Havlíkem ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 13 658,67 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 2 205,37 Kč zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 13 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 000 Kč jdoucím od 16. 9. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se ve zbylém rozsahu zamítá.

IV. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 658,57 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že: „Žalovaný uzavřel dne 8.7.2022 se společností , Anonymizováno, ´, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, , , adresa, – , právnická osoba, (dále jen „původní věřitel“) smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“), jejíž nedílnou součástí byl formulář pro standardní (předsmluvní) informace o spotřebitelském úvěru (dále jen „formulář“). Proces uzavření smlouvy byl koncipován tak, že původní věřitel se zavázal poskytnout žalovanému úvěr do 3 dnů od uzavření úvěrové smlouvy. Smlouva o úvěru byla mezi smluvními stranami považována za uzavřenou v okamžiku, kdy žalovaný připojil na tuto smlouvu o úvěru, kterou původní věřitel zaslal žalovanému na jím verifikovaný e-mail, jedinečný autorizační kód, který mu původní věřitel přidělil na základě jeho žádosti o úvěr a zaslal SMS zprávou na mobilní telefon, který uvedl žalovaný. Smluvní dokumentace byla následně vložena do klientské zóny na webové stránky původního věřitele s tím, že dokumentace byla k dispozici po celou dobu trvání smluvního vztahu z této úvěrové smlouvy. Mezi smluvními stranami se má takto podepsaná smlouva za smlouvu postavenou na roveň písemné smlouvě. K uvedenému prosím vizte čl. IV. odst. 3. uzavřené smlouvy. Na základě uzavřené smlouvy o úvěru č. , hodnota, tak byla žalovanému na jím uvedený bankovní účet poukázána jistina úvěru ve výši 13 000 Kč. Tuto se zavázal původnímu věřiteli splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru, který představoval kapitalizovanou úplatu za poskytnutí úvěru složenou z poplatku za sjednání úvěru a kapitalizovaného smluvního úroku, a to za období od poskytnutí úvěru do jeho splatnosti. K poplatku za poskytnutí úvěru prosím vizte čl. II. odst. 2. písm. a) smlouvy a Sazebník v závěrečné části smlouvy. Protože se však žalovaný dostal do prodlení v důsledku řádného nesplacení úvěru, byl původní věřitel dle uzavřené smlouvy oprávněn požadovat plnění sjednané v čl. II. odst. 2. písm. b) smlouvy. Celkem se tak žalovaný zavázal původnímu věřiteli vrátit částku ve výši 18 819 Kč, která se skládala z jistiny ve výši 13 000 Kč a poplatku ve výši 5 819 Kč, který představoval kapitalizovanou úplatu za poskytnutí úvěru složenou z poplatku za sjednání úvěru a kapitalizovaného smluvního úroku, to vše se splatností do 7.8.2022. Celá částka byla splatná najednou v jediné splátce. K uvedeném uprosím vizte čl. II. odst. 2. písm. b) smlouvy. Žalovaný však svůj závazek ze smlouvy o úvěru nesplatil řádně a včas ve sjednaném termínu splatnosti, tj. do dne 7.8.2022. Žalovaný na svůj závazek právnímu předchůdci žalobce uhradil částku ve výši 0 Kč, která byla alokována tak, že na jistinu byla alokována částka ve výši 0 Kč a na poplatek za poskytnutí úvěru byla alokována částka ve výši 0 Kč. Ode dne 8.8.2022 se tak žalovaný ocitnul v prodlení s úhradou částky ve výši 18 819 Kč, kterou tvořil nedoplatek jistiny úvěru ve výši 13 000 Kč a nedoplatek poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5 819 Kč, který se skládal z kapitalizovaného smluvního úroku a poplatku za poskytnutí úvěru. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo původnímu věřiteli právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny a v souladu s čl. VIII. odst. 1. písm. a), c), a d) smlouvy i právo na úhradu smluvního úroku z úvěru, účelně vynaložených nákladů na vymáhání pohledávky a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky ohledně níž je žalovaný v prodlení. Dne 18.07.2022 byla mezi původním věřitelem a věřitelem uzavřena Rámcová smlouva o postoupení pohledávek (dále jen jako „smlouva o postoupení pohledávek“). Na základě této smlouvy pak došlo k postoupení pohledávek, a to konkrétně prostřednictvím Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.8.2023. Postoupení pohledávek se stalo účinným ke dni 21.8.2023, tj. okamžikem zaplacení kupní ceny za jednotlivé portfolio pohledávek. K uvedenému prosím vizte § 3 odst. 2. a § 5 rámcové smlouvy. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 28.8.2023. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 32 849,83 Kč a skládala se z následujícího: nesplacené jistiny ve výši 13 000 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5 819 Kč, smluvní pokuty ve výši 658,67 Kč, postoupeného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků ve výši 3 372,16 Kč, za období od 1. dne prodlení po celkové splatnosti závazku, tj. od 8.8.2022 do 27.4.2023, kdy základem pro výpočet úroku byla postoupená jistina pohledávky ve výši 13 000 Kč, která byla v uvedeném období úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 36 % ročně. K uvedenému prosím vizte čl. II. odst. 2. písm. b) smlouvy, a to řádek s názvem „Úroková sazba (pevná – úrok)“, poplatků za odeslání písemných upomínek ve výši 10 000 Kč. Žalobce učinil rozhodnutí, že v soudním řízení nebude nárokovat část postoupených poplatků za odeslání písemných upomínek a zároveň, že provede revizní přepočet postoupené smluvní pokuty a postoupeného smluvního úroku z úvěru po splatnosti. Rozklad pohledávky za žalovaným tak bude následující: nesplacená jistina ve výši 13 000 Kč, nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5 819 Kč, postoupeného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků po revizním přepočtu ve výši 3 372,16 Kč, za období od 1. dne prodlení po celkové splatnosti závazku, tj. od 8.8.2022 do 27.4.2023, kdy základem pro výpočet úroku byla postoupená jistina pohledávky ve výši 13 000 Kč, která byla v uvedeném období úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 36 % ročně. K uvedenému prosím vizte čl. II. odst. 2. písm. b) smlouvy, a to řádek s názvem „Úroková sazba (pevná – úrok)“, poplatky za odeslání písemných upomínek ve výši 500 Kč, smluvní pokuta ve výši 658,67 Kč, k odůvodnění výpočtu smluvní pokuty prosím vizte text k nároku č.

2. K úročení jistiny půjčky i po datu konečné splatnosti úvěru žalobce uvádí, že kupříkladu komentář C.H.Beck k ust. § 2392 odst. 1 jenž upravuje úročení zápůjčky uvádí, že úroky se platí za dobu od přenechání peněžních prostředků zapůjčitelem do vrácení půjčených peněžních prostředků. Není-li však doba, za kterou se mají platit úroky, smluvně upravena, vydlužitel je povinen platit úroky do doby skutečného splacení zápůjčky; je povinen platit úroky i za dobu, ve které je v prodlení s vrácením zápůjčky (viz LAVICKÝ, Petr. Občanský zákoník: komentář. Praha: C.H. Beck, 2015. Velké komentáře. ISBN 978-80-7400-287-8.). Žalobce dále podpůrně odkazuje na § 11 odst. 3 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinný do 30.11.2016 v němž je uvedeno, že došlo-li k odstoupení podle odstavce 1, je spotřebitel povinen věřiteli bez zbytečného odkladu, nejpozději do 30 dnů ode dne odeslání odstoupení, zaplatit jistinu. V tomto případě je spotřebitel povinen zaplatit věřiteli úrok ve výši, na kterou by věřiteli vznikl nárok, pokud by k odstoupení od smlouvy nedošlo, a to za období ode dne, kdy byl spotřebitelský úvěr čerpán, do dne, kdy je jistina splacena. Dále pak žalobce odkazuje na zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který nahradil zákon č. 145/2010 Sb., který rovněž upravuje úročení jistiny pohledávky až do jejího splacení. K uvedenému prosím vizte § 118 odst. 4 písm. b): „Došlo-li k odstoupení od smlouvy o spotřebitelském úvěru, je spotřebitel povinen poskytovateli bez zbytečného odkladu, nejpozději do 30 dnů ode dne odeslání odstoupení, zaplatit úrok ve výši, na kterou by poskytovateli vznikl nárok, pokud by k odstoupení od smlouvy nedošlo, a to za období ode dne, kdy byl spotřebitelský úvěr čerpán, do dne, kdy je jistina splacena“. Zákon sice řeší situaci, kdy došlo k odstoupení od smlouvy, avšak žalobce má za to, že v kombinaci s výkladem v komentáři a v souladu s principem per analogiam legis se uvedená formulace dá aplikovat i na období prodlení dlužníka. Vzhledem k tomu, že smluvně sjednané příslušenství pohledávky bylo žalobci postoupeno v kapitalizované výši, je v žalobním návrhu uplatněno jako Kapitalizovaný úrok. Výše požadovaného kapitalizovaného úroku 9 691,16 Kč je tak tvořena součtem nesplaceného úroku 3 372,16 Kč, postoupených poplatků za poskytnutí úvěru 5 819 Kč a postoupených poplatků za upomínání 500 Kč. Žalobce rovněž požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 987,40 Kč, po revizním přepočtu za období od 1. dne prodlení po splatnosti závazku, tj. od 8.8.2022 do 15.8.2023, kdy základem pro výpočet zákonného úroku z prodlení byla postoupená jistina pohledávky ve výši 13 000 Kč. Zákonný úrok z prodlení za uvedené období byl na žalobce postoupen shora uvedenou smlouvou o postoupení pohledávek, kdy však nebyl ke dni postoupení pohledávky a pro potřebu vyčíslení úplaty za postoupení pohledávky vyčíslován. Žalobce dále požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši určené datem splatnosti pohledávky od následujícího dne po účinnosti postoupení pohledávky, tj. od 22.8.2023 z jistiny ve výši 13 000 Kč. Ode dne postoupení pohledávky neuhradil žalovaný na svůj dluh ničeho V důsledku prodlení žalovaného vzniklo původnímu věřiteli v souladu s čl. VIII. odst. 1. písm. d) smlouvy právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. V rámci revizního přepočtu smluvní pokuty žalobce ku prospěchu žalovaného požaduje smluvní pokutu pouze z nesplacené jistiny pohledávky ve výši 13 000 Kč, a to za období od 8.8.2022, tj. ode dne následujícího po dni splatnosti úvěru, do 27.9.2022. Žalobce tak po žalovaném nárokuje úhradu smluvní pokuty ve výši 658,67 Kč. Smluvní pokuta je požadována za zkrácené období ku prospěchu dlužníka, neboť časové omezení smlouvou o úvěru stanoveno nebylo. Žalobce tak učinil z toho důvodu, aby si smluvní pokuta zachovala svoji zajišťovací funkci, a aby nedocházelo k neomezenému narůstání její výše, a tedy i vymizení její funkce jako sankce za nesplácení dluhu. Žalobce doplňuje, že smluvní pokuta byla v rámci revizního přepočtu vypočítána nejdéle do data 15.8.2023, tj. do Rozhodného dne dle čl. III. odst. 1. smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.07.2022 ve vztahu k druhému odstavci dílčí smlouvy o postoupení pohledávek, to jest ke dni předcházejícímu dni předání datové pásky, v důsledku čehož mohlo dojít k jejímu ponížení oproti postoupené výši. Vypočítaná smluvní pokuta reflektuje zákonné omezení jejího výpočtu vyplývající z ust. § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s odkazem na ust. § 168 odst. 1 téhož zákona. Poslední upomínku před podáním žaloby ze dne 3.1.2024 žalobce předkládá i s dokladem o odeslání (§ 142a občanského soudního řádu).“2. Ve vyjádření ze dne 28. 5. 2024 se žalobkyně vyjadřuje k ověření úvěruschopnosti žalovaného, čerpání úvěru, výpočtu smluvních úroků, úhradám žalovaného a upomínkám a vzala žalobu částečně zpět co do částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku, pročež soud postupoval v souladu s ust. § 96 odst. 1 – 4 o. s. ř. a řízení v tomto rozsahu zastavil (výrok I. tohoto rozsudku).

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě. Žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu jeho konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, vycházel soud pouze z důkazů, které předložila žalobkyně.

5. Na základě předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za zjištěné, že žalovaný uzavřel dne 8. 7. 2022 s právním předchůdcem žalobkyně společností , Anonymizováno, ´, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, , Anonymizováno, . o, Anonymizováno, smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , na jejímž základě předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému převodem na jeho bankovní účet úvěr ve výši 13 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit do 30 dnů od poskytnutí úvěru spolu s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 5 434,34 Kč a úrokem ve výši 384,66 Kč. RPSN představovalo 618,07 % (!). Strany si dále sjednaly ve smlouvě poplatky a pokuty specifikované v bodě 1 tohoto rozsudku (úvěrová smlouva, potvrzení o platbě na č. l. 14 a 15 spisu, potvrzení banky žalovaného o přijetí platby ze dne 20. 5. 2024). Upomínkami ze dne 12. 8. 2022, 17. 8. 2022, 27. 8. 2022 a 6. 9. 2022 byl žalovaný vyzýván k úhradě dluhu. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z postupní smlouvy ze dne 18. 7. 2022 a přílohy k postupní smlouvě s tím, že žalovaný byl o postoupení pohledávky informován oznámením o postoupení pohledávky ze dne 28. 8. 2023 (postupní smlouva, příloha k postupní smlouvě, oznámení o postoupení pohledávky, potvrzení o zaplacení kupní ceny za postoupení pohledávek) s tím, že oznámení bylo podáno k poštovní přepravě dne 31. 8. 2023 (podací arch). Předžalobní výzvou ze dne 3. 1. 2024 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky.

6. Podle § 1723 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „občanský zákoník“) závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo jiné skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá.

7. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Podle ust. § 573 občanského zákoníku se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

10. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění, dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a předchůdcem žalobkyně nevznikl uzavřením shora uvedené smlouvě o úvěru závazek v podobě úvěru podle ust. § 2395 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, byť strany uvedené smlouvy zjevně uzavření tohoto druhu závazku zamýšlely, což soud dovozuje ze zřejmého obsahu smlouvy, a dále z odkazu na ustanovení občanského zákoníku v úvodních ustanoveních smlouvy.

11. Soud dospěl k závěru o neplatnosti závazku – smlouvě o úvěru, kterou dovozuje z ujednání o výši úroků, které měl žalovaný z půjčených peněz předchůdci žalobkyně zaplatit. Soud totiž dospěl k závěru, že částka z titulu smlouvy o úvěru ve výši 5 434,34 Kč, kterou měl žalovaný vedle jistiny ve výši 13 000 Kč zaplatit navíc, byť je ve smlouvě označena jako „celkové poplatky za sjednání úvěru“, by v případě platné smlouvy nemohla představovat nic jiného, než zmíněné úroky ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, tedy formu úplaty za poskytnuté finanční prostředky ve výši 13 000 Kč. Předchůdce žalobkyně je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, resp. spotřebitelských úvěrů, a zmíněná odměna označovaná ve formulářových smlouvách jako „celkové poplatky za sjednání úvěru“ by za předpokladu platnosti závazku nemohla být z hlediska právní kvalifikace tohoto ujednání ničím jiným, než zmíněným úrokem. Na tomto závěru nemůže bez dalšího nic změnit ani fakt, že tato částka je požadována vedle „úroku ve výši 384,66 Kč. Je tomu tak proto, že podle názoru soudu se jedná pouze o formální rozčlenění poplatků tak, aby vypadal příznivěji, aniž by však toto rozdělení reflektovalo skutečné rozdělení žalobkyní (resp. jejím právním předchůdcem) poskytovaných služeb. Je zřejmé, že za zjištěného skutkového stavu nebylo možno učinit jakýkoli jiný závěr, než že celé rozčlenění poplatků je ryze formální a že celá částka poplatků nemůže představovat nic jiného než právě úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Takto požadovaný nárok tedy zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků, slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zcela zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. V tomto kontextu soud dodává, že vedle úroků lze nepochybně sjednat i poplatky, které kryjí různé služby související s poskytnutím finančních prostředků, nicméně soud s ohledem na shora uvedené skutečnosti považuje celý nárok z titulu „příslušenství“ (jak jej žalobkyně mimo jiné označuje ve své žalobě) jako ujednání o úrocích s tím, že ujednání o úrocích, které ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 537 % ročně je ujednáním neplatným dle § 588 obč. zák. pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů lze rovněž odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. § 658 odst. 1 občanského zákoníku v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze tedy dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Jelikož je v daném případě již na první pohled ve smlouvách vyjádřen úrok, zjišťoval soud průměrnou výši úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v červenci 2022 činila cca 12 % ročně (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možno takto vysokou sazbu úroků v daném případě akceptovat. Naopak z dostupných zjištění vyplývá, že se jednalo o standardní nabídku úvěru. V případě smlouvy o úvěru pak platí, že ujednání o úrocích je esenciální náležitostí úvěrové smlouvy a je-li neplatná část ujednání o úrocích, je neplatná celá smlouva o úvěru. To vše platí i s přihlédnutím, že se jednalo o úvěr s relativně krátkou dobou splatnosti, když závěr o absolutní neplatnosti smlouvy je umocněn i dalšími sankčními ujednání o poplatcích a smluvních pokutách, které byly mj. rovněž předmětem tohoto řízení.

12. Žalovanému tudíž nevznikla jiná povinnost než žalobkyni vrátit poskytnutou jistinu ve výši 13 000 Kč. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru jako celku představovalo všechno plnění předchůdce žalobkyně žalované plnění z neplatného právního jednání, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil. Z hlediska právního posouzení se tu jedná o bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 obč. zák. Podle § 2991 odst. 1 obč. zák. přitom platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se bezdůvodně obohatil o částku 13 000 Kč.

13. Žalobkyně v řízení doložila, že žalovanému bylo skutečně poskytnuto plnění ve výši 13 000 Kč, dle žalobních tvrzení a pasivity žalovaného v tomto řízení žalovaný ničeho neuhradil. Soud tudíž vyhověl žalobě co do částky 13 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaný se přijetím částky 13 000 Kč od předchůdce žalobkyně bez právního důvodu bezdůvodně obohatil (§ 2991 občanského zákoníku) a toto bezdůvodné obohacení na výzvu žalobkyně dosud v plné výši nevrátil, je tedy povinen zbytek bezdůvodného obohacení žalobkyni vrátit. Počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení určil soud podle oznámení o postoupení pohledávky ze dne 28. 8. 2023, ve kterém byl žalovaný poprvé prokazatelně vyzván k vrácení částky do 10 dnů od doručení oznámení s tím, že k této listině byl přiložen poštovní podací arch, ze kterého vyplývá, že oznámení bylo podáno k poštovní přepravě dne 31. 8. 2023. V souladu s ust. § 573 občanského zákoníku se žalovanému tato výzva dostala do jeho sféry nejpozději dne 5. 9. 2023 a od 16. 9. 2023 je tedy žalovaný v prodlení se splněním svého dluhu. Jelikož však žalovaný na výzvu dluh nesplnil, má žalobkyně podle ust. § 1970 občanského zákoníku nárok na zaplacení úroku z prodlení, jehož výše požadovaná žalobkyní neodporuje ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl (výrok I. tohoto rozsudku) a k plnění určil běžnou lhůtu dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., ve zbývajícím rozsahu žalobu včetně požadovaného příslušenství zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).

14. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., když úspěch stran byl s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby a požadované příslušenství téměř shodný, a proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků tohoto řízení právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.