36 C 154/2024

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Martinem Havlíkem ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno proti žalované: Jméno žalované A , narozená Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A , Anonymizováno Jméno žalované B , Anonymizováno Anonymizováno žaloba o zaplacení 16 031,43 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 16 031,43 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 16 031,43 Kč jdoucím od 7. 5. 2024 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 600 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou k zdejšímu soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 16 031,43 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná je občankou Bulharské republiky, přičemž jako občanka Evropské unie byla v České republice zaměstnána u společnosti , právnická osoba, ., když zaměstnavatel přihlásil žalovanou z titulu zaměstnání v České republice k veřejnému zdravotnímu pojištění u žalobkyně v období od 4. 11. 2017 do 19. 1. 2018 prostřednictvím dvou formulářových podání ze dne 15. 11. 2017 a 22. 1. 2018. Žalovaná byla jako cizinka u žalobce evidována pod číslem pojištěnce , Anonymizováno, . Podle § 3 odst. 2 zák. č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění zdravotní pojištění zaniká dnem, kdy osoba bez trvalého pobytu na území České republiky přestala být zaměstnancem. Ukončením zaměstnání zdravotní pojištění nezanikne, pouze tehdy, pokud občan jiného členského státu Evropské unie po ukončení zaměstnání pobírá podle českých právních předpisů některou z peněžitých dávek (podpora v nezaměstnanosti, nemocenská, apod.), což však u žalované zjištěno nebylo. Podle § 12 písm. j) shora uvedeného zákona byla žalovaná povinna při zániku zdravotního pojištění vrátit do 8 dnů žalobci průkaz pojištěnce vydaný žalobcem – Evropský průkaz zdravotního pojištění (dále jen EHIC). Žalovaná taktéž byla povinna oznámit žalobkyni změnu své situace, tedy v daném případě ukončení zaměstnání v České republice, která je rozhodná pro její nárok na věcné dávky veřejného zdravotního pojištění. Žalovaná však ani jednu z výše citovaných povinností nesplnila, a navíc v období od 30. 11. 2019 do 4. 12. 2019 se v Nizozemsku neoprávněně prokazovala žalobkyní vydaným potvrzením dočasně nahrazujícím EHIC, přestože v té době pojištěncem žalobkyně nebyla. Následně bylo žalobkyni kanceláří zdravotního pojištění, která je styčným místem státního přeúčtování nákladů ve věcné dávky veřejného zdravotního pojištění předloženo vyúčtování nákladů za poskytnuté věcné dávky vyhotovené dne 12. 4. 2021 a 21. 4. 2021 za období od 30. 11. 2019 – 4. 12. 2019, odpovídající zdravotním službám čerpaným na území Nizozemska žalovanou v částkách 9 943,41 Kč a 6 088,02 Kč, které bylo žalobkyní uhrazeno dne 21. 5. 2021 a 8. 10. 2021, konkrétně se jednalo o náklady na ambulantní péči. Žalovaná se při poskytování těchto zdravotních služeb prokázala EHIC s platností do 31. 12. 2019 vydaným žalobkyní, proto žalobkyni nezbylo než postupovat v souladu s čl. 2 odst. 2 Rozhodnutí administrativní komise č. , hodnota, ze dne 18. 6. 2023, ze kterého vyplývá oprávnění zahraniční zdravotní pojišťovny požadovat po žalobci náhradu nákladů na zdravotní služby poskytnuté žalované na základě platného potvrzení dočasně nahrazujícího EHIC i v případě, že v období průběhu zdravotního pojištění u žalobkyně je odlišné. Žalobkyně tak ve shora uvedených dnech uhradila na účet kanceláře zdravotního pojištění částky odpovídající zdravotním službám čerpaným žalovanou v Nizozemí. Žalobkyně tak vynaložila náklady na zdravotní služby v celkové výši 16 031,43 Kč v důsledku zaviněného protiprávního jednání žalované. Žalovaná byla vyzývána k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 31. 1. 2022, kterou ve lhůtě splatnosti do 8 dnů od doručení výzvy neuhradila.

2. Soud se nejdříve zabýval tím, zda je ve věci dána jeho pravomoc (mezinárodní příslušnost) předmětný spor rozhodovat a pokud ano, jaký procesní předpis aplikovat a dle jakého hmotného práva věc rozhodnout. V souvislosti s tímto soud odkazuje na usnesení Krajského soudu v Plzni, č. j. 61 Co 20/2023-40, ve kterém se Krajský soud jako soud odvolací podrobně zabýval určením mezinárodní příslušnosti v obdobné věci a dospěl k závěru, že mezinárodní příslušnost českých soudů je dána. Místně příslušným k projednání a rozhodnutí věci pak může být dle místa sídla pobočky žalobkyně též zdejší soud, navíc místní nepříslušnost ani nedostatek mezinárodní příslušnosti nebyly žalovanou ani namítány. Hmotné právo, které soud aplikoval, bylo určeno dle Nařízení Řím II opět podle místa vzniku škody. Soud tedy aplikoval právo české.

3. Žalovaná se k věci nevyjádřila.

4. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně i žalovaná s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasily, resp. žalobkyně výslovně souhlasila a žalovaná se v rámci lhůty ve výzvě doručené jí do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřila, ačkoliv byla poučeny o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Na základě předložených listinných důkazů má soud za listinnými důkazy jasně podložený skutkový stav, který zcela koresponduje s tvrzeními žalobkyně obsaženými v žalobě, když bylo případně na žalované, aby tvrdila a prokazovala opak, ale nestalo se tak (individuální výkazy žalobkyně – přehledy, vyúčtování nákladů za poskytnuté věcné dávky , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , potvrzení o provedených platbách 21. 5. 2021 a 8. 10. 2021, výzvy k úhradě ze dne 31. 1. 2022 a 7. 3. 2022, faktura z 31. 1. 2022, listiny na č. l. 12-13 a 23-27, předžalobní upomínka z 23. 1. 2024, evropský průkaz zdravotního pojištění žalované platný do 31. 12. 2019).

6. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Žalovaná byla v daném období pojištěncem žalobkyně, a to na základě článku 11 odst. 1 ve spojení s článkem 11 odst. 3 písm. a) Nařízení č. 883/2004. Dle § 3 odst. 2 písm. b) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění pak došlo k zániku pojištění v okamžiku, kdy žalovaná přestala být zaměstnancem na území České republiky, tedy ke dni 19. 1. 2018. Žalovaná pak porušila povinnost stanovenou v § 12 písm. j) zákona č. 48/1997 Sb., když do osmi dnů nevrátila žalobkyni Evropský průkaz zdravotního pojištění, když právo ho používat jí příslušelo pouze po dobu jeho účasti ve veřejném zdravotním pojištění žalobkyně, tedy po dobu trvání zaměstnání v ČR. Zároveň porušila i povinnost zakotvenou v článku 76 odst. 4 Nařízení č. 884/2004 ve spojení s článkem 3 odst. 2 Nařízení č. 987/2009 oznámit žalobkyni změnu situace, tedy v daném případě ukončení zaměstnání v České republice, která je rozhodná pro její nárok na věcné dávky veřejného zdravotního pojištění. S ohledem na skutečnost, že žalovaná čerpala v období od 30. 11. 2019 do 4. 12. 2019 zdravotní péči na území Nizozemska, která byla vyúčtována v částce 16 031,43 Kč, žalobkyni nezbylo než tuto částku uhradit zahraniční zdravotní pojišťovně. V této souvislosti pak soud odkazuje na rozhodnutí administrativní komise č. , hodnota, ze dne 18. 6. 2003 a č. , hodnota, ze dne 18. 6. 2003. Zaviněným protiprávním jednání žalované tak vznikla ve sféře žalobkyně škoda ve smyslu ustanovení § 2910 občanského zákoníku, a to ve výši 16 031,43 Kč, kterou žalovaná ve lhůtě splatnosti dle předžalobní upomínky neuhradila. S ohledem na shora uvedené tak soud žalobě vyhověl a uložil žalované předmětnou škodu žalobkyni nahradit. Protože se žalovaná dostala do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.

7. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 151 odst. 3 o. s. ř., kdy žalobkyně, která byla ve věci zcela úspěšná, má vůči žalované právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně, která nebyla v řízení zastoupena zástupcem ve smyslu ustanovení § 137 odst. 2 o. s. ř., a nedoložila výši svých hotových výdajů, pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, a dále dvou úkonů po 300 Kč dle § 3 odst. 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za zaslání předžalobní upomínky a sepis žaloby. Celkem tak náklady řízení žalobkyně představuje částka 1 600 Kč. Lhůta k plnění byla opětovně stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.