36 C 194/2021

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Martinem Havlíkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalované a žalovaného 2. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované a žalovaného o zaplacení 3 846 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku ve výši 3 846 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky ve výši 3 846 Kč jdoucím od 1. 9. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 600 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaných vydání rozhodnutí, kterým by žalovaným bylo uloženo zaplatit mu částku uvedenou ve výroku I. tohoto rozsudku s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba dům [adresa] na adrese v [obec], [ulice a číslo]. Dne 8. 4. 2015 uzavřel žalobce se žalovanými nájemní smlouvu č. [rok] [číslo], jejímž předmětem byl nájem bytu [číslo] který je umístěn ve II. nadzemním podlaží domu [adresa] na shora uvedené adrese. Nájem byl uzavřen dle čl. VIII. bod 1 ve spojení s čl. X. bodem 6 nájemní smlouvy na dobu určitou od 1. 5. 2015 do 31. 3. 2016 s možností automatické prolongace o 6 měsíců. Žalobce oznámil žalovaným, že trvá na ukončení nájmu k 31. 3. 2019, oznámení o ukončení nájmu oba žalovaní převzali. Nájemní vztah tedy zanikl k 31. 3. 2019 s tím, že byt byl předán dne 11. 1. 2019. Žalovaní dluží žalobci nedoplatek na vyúčtování služeb za rok 2019 ve výši 3 846 Kč splatný dne 31. 8. 2020. Žalovaní dosud žalobci dlužnou částku nezaplatili. Zdejší soud již ve věci rozhodoval v řízení vedeném pod sp. zn. 36 C 73/2020, kdy rozsudkem ukládal žalovaným povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 14 483 za dlužné nájemné za období od října 2018 do faktického předání bytu dne 11. 1. 2019 a nedoplatek na službách za užívání bytu ve výši 1 532 Kč nezaplatili.

2. Žalovaní se k podané žalobě nevyjádřili.

3. Protože žalobce předložil spolu se žalobou dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí soudu ve věci bez nařízení jednání podle § 115 a o.s.ř., dotázal se soud účastníků, zda s tímto postupem souhlasí. Žalobce ani žalovaní se ve stanovené lhůtě nevyjádřili, soud tedy souhlas předpokládal podle § 101 odst. 4 o.s.ř. a jednání ve věci nenařizoval.

4. Z žalobcem předložených důkazů bylo zjištěno, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba dům [adresa] na adrese v [obec], [ulice a číslo] (výpis z [list vlastnictví]). Z nájemní smlouvy ze dne 8. 4. 2015 č. 2015 [číslo] uzavřené mezi žalobcem a žalovanými bylo zjištěno, že žalovaní se na základě této smlouvy stali nájemci bytu [číslo] ve II. nadzemním podlaží budovy v [obec], ulice [ulice a číslo] o kuchyni a 3 pokojích. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 1. 5. 2015 do 31. 3. 2016 s možností automatické prolongace o 6 měsíců. Strany si současně ujednaly nájemné, které bylo splatné k poslednímu dni kalendářního měsíce, za který se platí nájemné včetně záloh na služby s tím, že dle přiloženého evidenčního listu pro výpočet nájemného platného od 1. 1. 2018 činilo nájemné částku ve výši 4 317 Kč. Dopisem ze dne 15. 10. 2018 žalobce oznámil žalovaným, že nájem končí k datu 31. 3. 2019. K předání bytu došlo dne 11. 1. 2019 (protokol o převzetí bytu). Dlužná částka ve výši 3 846 Kč představující nedoplatek na službách spojených s užíváním bytu za rok 2019 vyplývá z rozúčtování služeb za období od 1. 1. 2019 – 31. 12. 2019, přičemž žalovaní měli tuto částku uhradit nejpozději do 31. 8. 2020. Předžalobní upomínkou ze dne 1. 12. 2020 byli žalovaní vyzvání žalobcem k zaplacení dlužné částky do 7 dnů ode dne doručení upomínky. <i>5. Podle § 2201 občanského zákoníku z. č. 89/2012 Sb. (dále též jen „občanský zákoník“) se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci byt k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.</i> <i>6. Podle § 2237 občanského zákoníku vyžaduje smlouva písemnou formu.</i> <i>7. Podle § 2251 odst. 1 věta druhá občanského zákoníku společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby.</i> 8. Soud s ohledem na shora uvedené skutečnosti a zákonná ustanovení konstatuje, že nárok žalobce je zcela důvodný, a proto bylo žalobci vyhověno. Žalobce doložil, že žalovaní byli nájemci shora uvedeného bytu na základě platně uzavřené nájemní smlouvy, na jejímž základě se žalovaní zavázali hradit žalobci za užívání bytu nájemné a náklady na služby spojené s užíváním bytu. Žalobce rovněž shora konstatovanými listinami dostatečně osvědčil dobu trvání nájemního vztahu. Z vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu za rok 2019 byla osvědčena výše požadovaných doplatků za služby, ze kterého rovněž vyplývá lhůta splatnosti nedoplatku na službách. Žalovaní však své povinnosti z nájemní smlouvy řádně a včas nesplnili, na svou obranu v tomto řízení ničeho neuvedli, pročež soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, a to včetně úroků z prodlení s odkazem na ustanovení § 1970 občanského zákoníku. Úrok z prodlení je stanoven od 1. září následujícího roku, za který je vyúčtování provedeno. Žalobcem požadovaná výše úroků neodporuje ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

9. Výrokem II. tohoto rozsudku bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Žalobce byl ve sporu plně úspěšný, má proto právo dle § 142 a § 142a o.s.ř. na plnou náhradu nákladů řízení. Soud žalobci však přiznal, co se týče náhrady nákladů řízení pouze částku odpovídající zaplacenému soudnímu poplatku ve výši 400 Kč a 2 úkonům po 100 Kč za každý úkon (podání návrhu ve věci samé a výzvy k plnění – předžalobní upomínky ze dne 1. 12. 2020) ve smyslu ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb., neboť nebylo důvodu přiznat žalobci náhradu nákladů za právní zastoupení, když statutární města jsou dostatečně materiálně a personálně vybavena, aby byla schopna hájit svá práva i bez zastoupení advokátem. Soud podotýká, že i [územní celek] má svůj odbor právní a legislativní. V daném případě nebyl prokázán opak, proto náklady statutárního města na zastoupení advokátem soud neshledal jako náklady účelně vynaložené a s odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 2077/14, které následně odkazuje i na nálezy I. ÚS 2929/07, I. ÚS 1452/09 a IV. ÚS 1087/09, včetně III. ÚS 2984/09, pak náklady řízení za právní zastoupení advokátem nepřiznal. Lhůta k plnění byla stanovena taktéž v daném případě dle § 160 odst. 1 o.s.ř., místo plnění pak k rukám právního zástupce žalobce dle § 149 o.s.ř.

10. O lhůtách ke splnění veškerých povinností z tohoto rozsudku soud rozhodoval podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a stanovil pro splnění povinnosti třídenní lhůtu, když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.