36 C 196/2022

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Martinem Havlíkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zdržující se na adrese v  ulice a číslo , PSČ obec o vyklizení nemovitosti, o zaplacení částky ve výši 32 400 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen vyklidit byt [číslo] o velikosti [anonymizováno] nacházející se v [anonymizováno] podlaží domu [adresa] v [obec], [ulice a číslo], zapsaný v k. ú. [obec], [územní celek], okres [okres], na [list vlastnictví], u [stát. instituce], [stát. instituce], a vyklizený jej předat žalobkyni ve lhůtě do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 31 800 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 500 Kč jdoucím od 21. 9. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 100 Kč jdoucím od 21. 1. 2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 100 Kč jdoucím od 21. 2. 2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 100 Kč jdoucím od 21. 3. 2022 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Řízení se co do částky 600 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 600 Kč jdoucím od 21. 9. 2021 do zaplacení, zastavuje.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám její zástupkyně [anonymizováno] [jméno] [příjmení] náklady řízení ve výši 19 784,80 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném vyklizení nemovitosti specifikované ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela dne 25. 5. 2021 nájemní smlouvu, kterou pronajala žalovanému jako nájemci nemovitost specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku. Nájemní poměr byl sjednán a dobu do 1. 6. 2021 do 31. 5. 2022. Z důvodů hrubého porušování nájemcových povinností (neplacení nájemného a služeb, nemovitost užíval žalovaný v rozporu s obecnými pravidly slušného soužití) vypověděla žalobkyni nájemní smlouvu výpovědí z 21. 3. 2022 dle § 2291 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“). Pokud by snad soud neuznal výpověď za platnou z důvodu absence dle § 2286 o. z., odkázala žalobkyně na skutečnost, že nájemní poměr i tak zanikl uplynutím doby určité, přičemž žalovaný byl před skončením nájemního vztahu opakovaně písemně žalobkyní upozorňován na to, že žalobkyně s ním nechce setrvat v nájemním poměru. Žalovaný nemovitost do doby vydání soudního rozhodnutí nevyklidil.

2. Žalobkyně se dále žalobou doručenou zdejšímu soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky 32 400 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku II. a III. tohoto rozsudku. Žaloba byla původně vedena pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobu odůvodnila tím, že na základě shora specifikované nájemní smlouvy se žalovaný zavázal žalobkyni hradit nájemné ve výši 7 500 Kč a zálohy na služby ve výši 1 200 Kč, celkem 8 700 Kč měsíčně ke každému 20. dni v měsíci, za které se nájemné a zálohy hradí. Žalovaný neuhradil nájemné ve výši 7 500 Kč a služby ve výši 600 Kč (žalobkyně požaduje na službách méně) za měsíce září 2021, leden, únor a březen 2022, celkem tak dluží žalobkyni částku ve výši 32 400 Kč (tedy 4 x 7 500 Kč a 4 x 600 Kč). Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s plněním svých povinností z nájemní smlouvy, požaduje žalobkyně rovněž zákonný úrok z prodlení.

3. Usnesením zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [spisová značka] soud obě věci spojil ke společnému projednání s tím, že bylo rozhodnuto o tom, že věc bude dále vedena pod sp. zn. [spisová značka].

4. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

5. Soud ve věci nařídil ústní jednání na den 23. 11. 2022, ke kterému se žalovaný, ač byl řádně a včas k jednání předvolán, bez omluvy nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). Zástupce žalobkyně před zahájením jednání vzal žalobu částečně zpět, soud proto postupoval dle ust. § 96 odst. 1, 2, 3 a 4 o. s. ř. a řízení v této části pod výrokem III. tohoto rozsudku zastavil. Souhlas žalovaného nebyl vyžadován, neboť žaloba byla částečně vzata zpět před zahájením jednání ve věci samé.

6. Soud po provedeném dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Strany spolu dne 25. 5. 2021 uzavřely písemnou nájemní smlouvu na dobu určitou a to na dobu 1 roku s účinností od 1. 6. 2021 do 31. 5. 2022 s možností prodloužení na základě písemné dohody obou smluvních stran, a to za stejných podmínek jako v této smlouvě, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému k nájmu nemovitost specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku, za což se žalovaný zavázal hradit žalované ke každému 20. dni v měsíci ve výši specifikované v evidenčním listě (nájemní smlouva). Z evidenčního listu ze dne 25. 5. 2021 bylo zjištěno, že nájemné činí 7 500 Kč a služby 1 200 Kč. Byt byl žalovanému předán dne 26. 5. 2021 (předávací protokol podepsaný žalovaným z 26. 5. 2021). Z výpisu z KN na č. l. 7 bylo zjištěno, že žalobkyně je vlastnicí nemovitosti specifikované ve výroku I. tohoto rozsudku. Výpovědí ze dne 21. 3. 2022 žalobkyně s odkazem na ust. § 2291 o. z. vypověděla nájemní smlouvu z důvodu soustavného nehrazení nájemného ze strany žalovaného a z důvodu užívání bytu v rozporu s obecnými pravidly slušného soužití. Výpověď neobsahuje poučení dle § 2286 o. z. Výpověď byla podána k poštovní přepravě dne 22. 3. 2022 (výpověď, poštovní arch). Dopisem ze dne 6. 5. 2022 vyzvala žalobkyně žalovaného k vyklizení nemovitosti mj. s odůvodněním, že nemá zájem na dalším pokračování nájemního vztahu jeho obnovením. Dopis byl podán k poštovní přepravě téhož dne (výzva, poštovní podací arch). Žádné další důkazy nebyly navrhovány a tudíž ani prováděny. <i>7. Podle § 2201 o. z. platí, že nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.</i> <i>8. Podle § 2230 odst. 1 o. z. platí, že užívá-li nájemce věc i po uplynutí nájemní doby a pronajímatel ho do jednoho měsíce nevyzve, aby mu věc odevzdal, platí, že nájemní smlouva byla znovu uzavřena za podmínek ujednaných původně. Dle odst. 2 téhož ustanovení platí, že ustanovení odstavce 1 se nepoužije přesto, že nájemce věc dál užívá, dala-li strana v přiměřené době předem najevo, že nájem skončí nebo již dříve nájem vypověděla.</i> <i>9. Podle § 2246 odst. 1 o. z. platí, že strany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc.</i> <i>10. Podle § 2285 o. z. platí, že pokračuje-li nájemce v užívání bytu po dobu alespoň tří měsíců po dni, kdy měl nájem bytu skončit, a pronajímatel nevyzve v této době nájemce, aby byt opustil, platí, že je nájem znovu ujednán na tutéž dobu, na jakou byl ujednán dříve, nejvýše ale na dobu dvou let; to neplatí, ujednají-li si strany něco jiného. Výzva vyžaduje písemnou formu.</i> <i>11. Podle § 2286 odst. 2 o. z. platí, že vypoví-li nájem pronajímatel, poučí nájemce o jeho právu vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem, jinak je výpověď neplatná.</i> <i>12. Podle § 2292 o. z. platí, že nájemce odevzdá byt pronajímateli v den, kdy nájem končí. Byt je odevzdán, obdrží-li pronajímatel klíče a jinak mu nic nebrání v přístupu do bytu a v jeho užívání.</i> 13. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru o důvodnosti podaných žalob. Ve vztahu k oběma žalobám soud konstatuje, že žalobkyně v řízení prokázala, že s žalovaným platně uzavřela nájemní smlouvu k nemovitosti, jejímž je vlastníkem, na jejímž základě vzniklo žalovanému na dobu určitou do 31. 5. 2022 užívací právo k nemovitosti, žalovaný se naopak zavázal za užívání nemovitosti hradit žalobkyni nájemné ve výši 7 500 Kč měsíčně a služby spojené s užíváním nemovitosti ve výši 1 200 Kč. Žalobkyně v řízení tvrdila, že žalovaný jí dosud neuhradil nájemné za měsíce září 2021, leden 2022, únor 2022 a březen 2022 ve výši 7 500 Kč/měsíc a služby za měsíce leden 2022, únor 2022 a březen 2022 ve výši 600 Kč měsíčně, to vše splatné do 20. dne v měsíci, za který se platí nájemné v souladu s nájemní smlouvou. Tvrzení žalobkyně mají oporu v nájemní smlouvě, jakož i ve výpovědi a dopisu z 6. 5. 2022, kterými žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení dlužných částek. Pokud jde o vyklizení nemovitosti, žalobkyně prokázala, že je vlastníkem nemovitosti a současně prokázala i to, že nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 31. 5. 2022, přičemž prolongace nájemní smlouvy byla možná jen na základě písemné dohody obou stran. Soud na základě dokazování dospěl k závěru, že nájemní poměr zanikl ke dni 31. 5. 2022, avšak nikoliv na základě absolutně neplatné výpovědi z 21. 3. 2022, která neobsahovala poučení dle § 2286 odst. 2 o. z., pročež je absolutně neplatná (§ 588 o. z.), ale na základě plynutí času. Současně bylo v řízení výpovědí z 21. 3. 2022 a dopisem z 6. 5. 2022 prokázáno, že žalobkyně dala opakovaně dostatečným způsobem před skončením nájemního poměru žalovanému najevo, že nájem skončí (§ 2230 o. z.). Za takového stavu tedy nedošlo k prolongaci nájmu a žalovaný byt po 31. 5. 2022 užívá bez platného právního titulu, tudíž bezdůvodně. Žalovaný zůstal v řízení zcela nečinný a na svou obranu ničeho neuvedl, soud tudíž vycházel z nikým nesporovaných žalobních tvrzení týkajících se toho, že žalovaný nájmy a služby za shora uvedené období neuhradil a že byt dosud užívá. Za situace popsané shora, soud oběma žalobám s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení vyhověl. Žalovaný je tudíž povinen vyklidit byt ve lhůtě 15 dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) a zaplatit žalobkyni částku ve výši 31 800 Kč sestávající z dlužného nájemného a záloh na služby spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o. z. splatných dle nájemní smlouvy s tím, že výše úroku z prodlení požadovaná žalobkyní neodporuje ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a to v obvyklé pariční lhůtě 3 dnů dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

14. Výrok IV. tohoto rozsudku je odůvodněn ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. dle kterého platí, že i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Žalobkyně byla v řízení neúspěšná jen do nepatrné části (výrok III. tohoto rozsudku), pročež soud aplikoval právě citované procesní ustanovení. Náklady řízení žalobkyně v řízení zastoupené advokátem sestávají dle § 137 o. s. ř. ze zaplacených soudních poplatků, odměny advokáta, režijních paušálů advokáta a DPH, neboť zástupce žalobkyně je plátcem této daně. Žalobkyně v řízení uplatnila dva nároky, tudíž má právo na zaplacení dvou soudních poplatků v souhrnné výši 6 620 Kč (5 000 Kč ze žaloby na vyklizení a 1 620 Kč ze žaloby na zaplacení), odměny advokáta dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 2 420 Kč za každý ze 4 úkonů právní služby (příprava a převzetí věci, předžalobní výzva, podání návrhu ve věci samé a účast zástupce na ústním jednání dne 23. 11. 2022), tedy částky 9 680 Kč, 4 režijních paušálů dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300 Kč/úkon, tedy částky 1 200 Kč a DPH počítané z odměny a režijních paušálů ve výši 2 284,80 Kč. Ve zbylém rozsahu se žalobkyně práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdala (ve smyslu § 12 odst. 3 vyhlášky 177/1996 Sb.). Celkové náklady řízení tedy představují částku ve výši 19 784,80 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 o. s. ř.).

15. O lhůtách rozhodoval soud dle § 160 odst. 1 o. s. ř., kdy s ohledem na pasivní přístup žalovaného k tomuto řízení nespatřil důvody pro stanovení odlišných než zákonných lhůt.