36 C 2/2025

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Martinem Havlíkem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 22 242 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 1 110,59 Kč zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 8 650 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 8 650 Kč jdoucím od 26. 9. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se ve zbylé části zamítá.

IV. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení částky 22 242 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že: „Mezi žalovaným a společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , se , adresa, , došlo dne 31.10.2022 k uzavření Smlouvy o úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“). Dle smluvního ujednání je nedílnou součástí této Smlouvy také Předpis splátek, který tvoří její přílohu č. , hodnota, . Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 10.000,00 Kč (dále také jen „úvěr“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy (viz první strana Smlouvy). Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, tj. do sjednaného data poslední řádné splátky dle Smlouvy a dle Předpisu splátek dne 31.12.2023 se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok v pevné výši 507,00 Kč (viz první strana Smlouvy). Žalovaný se dále zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce paušální ceny za plnění a za služby související s poskytnutím tohoto úvěru (jak při jeho sjednávání, tak i poté, v době trvání smluvního vztahu). Žalovaný se zavázal zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 4.900,00 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1.385,00 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 1.800,00 Kč, (dále společně také jen „Úhrady za služby“). Veškeré Úhrady za služby byly sjednány na první straně Smlouvy. Celkovou dlužnou částku ve výši 18.592,00 Kč, odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroku v pevné výši a Úhrad za služby, se žalovaný zavázal uhradit v 14 měsíčních splátkách po 1.328,00 Kč (viz první strana Smlouvy a Předpis splátek). Poslední splátku tak byl povinen uhradit nejpozději do 31.12.2023. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 11.11.2022 ve výši 1.350,00 Kč. Dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky tak vzniklo právnímu předchůdci žalobce právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na: jistině úvěru 9.316,15 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 440,53 Kč, úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy 4.528,00 Kč, úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 1.285,89 Kč, úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště 1.671,43 Kč Na dlužnou částku nebylo následně ze strany žalovaného ničeho zaplaceno. Vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazen ve lhůtě sjednané ve Smlouvě, tj. k 31.12.2023, úročí se neuhrazená jistina úvěru ve výši 9.316,15 Kč od 01.01.2024 dále úrokem s úrokovou sazbou ve výši 8,00% ročně. Úroková sazba úroku z úvěru ve výši sazba 8,00% ročně je sjednána v článku „Splatnost, úrok a RPSN“ Smlouvy. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátek vzniklo právnímu předchůdci žalobce také právo požadovat zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 14,75% ročně. Na základě smluvního ujednání (viz první strana Smlouvy), aprobovaného občanským zákoníkem, je úrokem z prodlení úročena splatná nezaplacená částka jistiny úvěru ve výši 9.316,15 Kč a splatná nezaplacená částka úroku v pevné výši 440,53 Kč. V důsledku porušení smluvních povinností žalovaného hradit splátky řádně a včas vzniklo právnímu předchůdci žalobce rovněž právo na úhradu smluvní pokuty sjednané přímo ve Smlouvě. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené Smlouvy byla ze strany společnosti , právnická osoba, . postoupena žalobci na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.05.2024, se všemi právy s ní spojenými, včetně práva ze smluvní pokuty, a to s účinností ke dni 29.05.2024. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou procesní legitimaci. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo ze strany žalovaného na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení: neuhrazené jistiny ve výši 9.316,15 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 440,53 Kč - úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 4.528,00 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1.285,89 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 1.671,43 Kč, smluvní pokuty ve výši 5.000,00 Kč, úroku vyčísleného od 01.01.2024 do 22.04.2024 z dlužné jistiny ve výši 599,09 Kč, zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do 22.04.2024 ve výši 1.187,76 Kč Dále žalobce požaduje rovněž zaplacení: úroků z úvěru ve výši 8,00% p.a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 9.316,15 Kč od 23.04.2024 do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 14,75% p.a. z částky ve výši 9.756,68 Kč, sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 9.316,15 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 440,53 Kč, od 23.04.2024 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobcem písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Tato výzva byla žalovanému odeslána doporučeně dne 11.09.2024.“2. Podáním ze dne 14. 3. 2025 vzal žalobce žalobu částečně zpět o částku 1 110,59 Kč, soud proto postupem dle § 96 odst. 1 – 4 o. s. ř. řízení v tomto rozsahu zastavil (výrok I.).

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobce s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasil již v žalobě. Žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu jeho konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, vycházel soud pouze z důkazů, které předložil žalobce.

5. Na základě předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za zjištěné, že žalovaný uzavřel dne 31. 10. 2022 s právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, . smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 10 000Kč a žalovaný se zavázal zaplatit v 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč celkem 18 592 Kč, přičemž 10 000 Kč představuje dle smlouvy úvěr a 8 592 Kč je ve smlouvě označeno jako poplatek, který je dále rozčleněn na úrok ve výši 507 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 900 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 385 Kč a inkasní poplatek ve výši 1 800 Kč. Pohledávky za žalovaným byly původním věřitelem postoupeny žalobci smlouvou o postoupení pohledávek, jak vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem označeným jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 6. 2024 (bez podacího archu). Platby žalovaného v celkové výši 1 350 Kč vyplývají z žalobcem předložené tabulky umoření na č. l.

8. Předžalobní upomínkou ze dne 10. 9. 2024 byl žalovaný zástupcem žalobce vyzván k zaplacení dlužné částky.

6. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění, dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a předchůdcem žalobce nevznikl uzavřením shora uvedené smlouvy závazek v podobě úvěru podle ust. § 2395 občanského zákoníku, dle kterého, byť strany uvedené smlouvy zjevně uzavření tohoto druhu závazku zamýšlely, což soud dovozuje ze zřejmého obsahu smlouvy, a dále z odkazu na ustanovení občanského zákoníku v úvodních ustanoveních smlouvy.

7. Soud dospěl k závěru o neplatnosti závazku – smlouvy o úvěru, kterou dovozuje z ujednání o výši úroků, které měl žalovaný z půjčených peněz předchůdci žalobce zaplatit. Soud totiž dospěl k závěru, že částka z titulu smlouvy o úvěru ve výši 8 592 Kč, kterou měl žalovaný vedle jistiny ve výši 10 000 Kč zaplatit navíc, byť j ve smlouvě označena jako poplatky, které jsou dále jen formálně rozčleněny na úrok a další poplatky by v případě platné smlouvy nemohly představovat nic jiného než zmíněné úroky ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, tedy formu úplaty za poskytnuté finanční prostředky. Předchůdce žalobce je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, resp. spotřebitelských úvěrů, a zmíněná odměna označovaná ve formulářových smlouvách jako další poplatky by za předpokladu platnosti závazků nemohly být z hlediska právní kvalifikace tohoto ujednání ničím jiným než zmíněnými úroky. S ohledem na shora uvedené skutečnosti považuje celý nárok z titulu „poplatků“ jako ujednání o úrocích s tím, že ujednání o úrocích, které ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představují 73,64 % ročně, je ujednáním neplatným dle § 588 obč. zák. pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů lze rovněž odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. § 658 odst. 1 občanského zákoníku v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze tedy dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Jelikož je v daném případě již na první pohled ve smlouvách vyjádřen úrok, zjišťoval soud průměrnou výši úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato činila 10,21 % ročně (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možno takto vysokou sazbu úroků v daném případě akceptovat. Naopak z dostupných zjištění vyplývá, že se jednalo o standardní nabídku úvěru.

8. Jelikož je ujednání o úroku esenciální náležitostí úvěrové smlouvy, pak platí, že pokud je neplatné ujednání o úroku, je neplatná celá úvěrová smlouva. Žalovanému tudíž nevznikla jiná povinnost než žalobci vrátit půjčenou jistinu ve výši 10 000 Kč. S ohledem na absolutní neplatnost smluv o úvěru jako celku představovalo všechno plnění předchůdce žalobce žalované plnění z neplatného právního jednání, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil. Z hlediska právního posouzení se tu jedná o bezdůvodné obohacení dle § 2991 občanského zákoníku, dle kterého platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se bezdůvodně obohatil o částku 10 000 Kč. Žalovanému tudíž nevznikla jiná povinnost než žalobci vrátit půjčenou jistinu ve výši 10 000 Kč. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru jako celku představovalo všechno plnění předchůdce žalobce žalované plnění z neplatného právního jednání, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil. Z hlediska právního posouzení se tu jedná o bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 obč. zák. Podle § 2991 odst. 1 obč. zák. přitom platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se bezdůvodně obohatil o částku 10 000 Kč. Jak bylo shora uvedeno, z obsahu žaloby a listin k ní připojených vyplývá, že žalovaný uhradil dosud celkem částku 1 350 Kč, a proto mu soud uložil povinnost zaplatit žalobci zbytek bezdůvodného obohacení ve výši 8 650 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, uložil mu soud povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku, jehož výše vyplývá z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud jde o počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení, pak k tomuto soud uvádí, že z obsahu spisu bylo zjištěno, že poprvé byl žalovaný prokazatelně vyzván žalobcem k vrácení finančních prostředků předžalobní výzvou ze dne 10. 9. 2024, kde byl vyzván k vrácení dlužné částky do 25. 9. 2024. Z přiloženého podacího archu bylo zjištěno, že výzva byla podána k poštovní přepravě dne 11. 9. 2024. Podle § 573 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., se oznámení dostalo do sféry žalovaného dnem 16. 9. 2024 a do 25. 9. 2024 měl žalovaný žalobci vrátit peněžní prostředky. Jelikož tak žalovaný neučinil, dostal se od 26. 9. 2024 do prodlení s plněním svého peněžitého závazku. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu. Obrátil-li se žalobce na soud s nárokem převyšujícím částku bezdůvodného obohacení, neučinil tak po právu, jak vyplývá ze shora uvedeného odůvodnění a soud proto žalobu ve zbytku pod výrokem III. tohoto rozsudku zamítl.

9. Výrok IV. o náhradě nákladů řízení má svou oporu v § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož by měl v řízení převážně úspěšný žalovaný právo na náhradu jím účelně vynaložených nákladů řízení po procesně podlehnuvším žalobci. Ze spisu je ale zřejmé, že žalovanému v průběhu řízení žádné náklady nevznikly, a to ani jako nezastoupenému žalovanému ve smyslu vyhlášky č. 254/2015 Sb. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.