36 C 213/2025

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Martinem Havlíkem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného t. č. neznámého pobytu zastoupený opatrovníkem Jméno opatrovníka sídlem Adresa opatrovníka o 29 388,01 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 9 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 9 000 Kč jdoucím od 9. 2. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbylé části zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-město 71,88 % nákladů řízení spočívajících v nákladech státu za ustanoveného opatrovníka, přičemž o konkrétní výši a lhůtě plnění bude rozhodnuto samostatným usnesením.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení částky 29 388,01 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že: „Mezi žalovaným a společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , se , adresa, , došlo dne 28.12.2022 k uzavření Smlouvy o úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“). Dle smluvního ujednání je nedílnou součástí této Smlouvy také Předpis splátek, který tvoří její přílohu č.

1. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 15.000,00 Kč (dále také jen „úvěr“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy (viz první strana Smlouvy). Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, tj. do sjednaného data poslední řádné splátky dle Smlouvy a dle Předpisu splátek dne 28.02.2024 se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok v pevné výši 761,00 Kč (viz první strana Smlouvy). Žalovaný se dále zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce paušální ceny za plnění a za služby související s poskytnutím tohoto úvěru (jak při jeho sjednávání, tak i poté, v době trvání smluvního vztahu). Žalovaný se zavázal zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 7.350,00 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2.077,00 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2.700,00 Kč, (dále společně také jen „Úhrady za služby“). Veškeré Úhrady za služby byly sjednány na první straně Smlouvy. Celkovou dlužnou částku ve výši 27.888,00 Kč, odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroku v pevné výši a Úhrad za služby, se žalovaný zavázal uhradit v 14měsíčních splátkách po 1.992,00 Kč (viz první strana Smlouvy a Předpis splátek). Poslední splátku tak byl povinen uhradit nejpozději do 28.02.2024. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 28.02.2023 ve výši , právnická osoba, ,00 Kč. Dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky tak vzniklo právnímu předchůdci žalobce právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na: jistině úvěru 11.902,13 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 481,36 Kč, úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy 5.751,00 Kč, úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 1.632,09 Kč, úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště 2.121,43 Kč Na dlužnou částku nebylo následně ze strany žalovaného ničeho zaplaceno. Vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazen ve lhůtě sjednané ve Smlouvě, tj. k 28.02.2024, úročí se neuhrazená jistina úvěru ve výši 11.902,13 Kč od 29.02.2024 dále úrokem s úrokovou sazbou ve výši 8,00 % ročně. Úroková sazba úroku z úvěru ve výši sazba 8,00 % ročně je sjednána v článku „Splatnost, úrok a RPSN“ Smlouvy. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátek vzniklo právnímu předchůdci žalobce také právo požadovat zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 14,75 % ročně. Na základě smluvního ujednání (viz první strana Smlouvy), aprobovaného občanským zákoníkem, je úrokem z prodlení úročena splatná nezaplacená částka jistiny úvěru ve výši 11.902,13 Kč a splatná nezaplacená částka úroku v pevné výši 481,36 Kč. V důsledku porušení smluvních povinností žalovaného hradit splátky řádně a včas vzniklo právnímu předchůdci žalobce rovněž právo na úhradu smluvní pokuty sjednané přímo ve Smlouvě. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené Smlouvy byla ze strany společnosti , právnická osoba, . postoupena žalobci na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14.10.2024, se všemi právy s ní spojenými, včetně práva ze smluvní pokuty, a to s účinností ke dni 25.10.2024. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou procesní legitimaci. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo ze strany žalovaného na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení: neuhrazené jistiny ve výši 11.902,13 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 481,36 Kč - úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 5.751,00 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1.632,09 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2.121,43 Kč, smluvní pokuty ve výši 7.500,00 Kč, úroku vyčísleného od 29.02.2024 do 01.09.2024 z dlužné jistiny ve výši 879,99 Kč, zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do 01.09.2024 ve výši 1.723,96 Kč. Dále žalobce požaduje rovněž zaplacení: úroků z úvěru ve výši 8,00 % p.a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 11.902,13 Kč od 02.09.2024 do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 14,75 % p.a. z částky ve výši 12.383,49 Kč, sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 11.902,13 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 481,36 Kč, od 02.09.2024 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobcem písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Tato výzva byla žalovanému odeslána doporučeně dne 24.01.2025. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena. Žalobce je tak nucen se domáhat splnění svého nároku prostřednictvím soudu.“2. Usnesením zdejšího soudu ze dne 9. 2. 2026 č. j. 36 C 213/2025-70 soud ustanovil žalovanému z důvodu jeho neznámého pobytu opatrovníka z řad advokátů , tituly před jménem, , jméno FO, . Opatrovník žalovaného navrhl, aby soud žalobu zamítl z důvodu nedostatečných skutkových tvrzení žalobce o způsobu zápočtu splátek.

3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobce s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasil již v žalobě, opatrovník žalovaného uvedl, že s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí.

4. Na základě předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za zjištěné, že žalovaný uzavřel dne 28. 12. 20222 s právním předchůdcem žalobce smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč celkem 27 888 Kč, přičemž 15 000 představuje dle smlouvy úvěr a 12 888 Kč je ve smlouvě označeno jako poplatky, které jsou rozděleny na úrok ve výši 761 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 7 350 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěru ve výši 2 077 Kč a za inkaso plateb 2 700 Kč. Z tabulky umoření vyplývá, že žalovaný uhradil 6 000 Kč. Pohledávky za žalovaným byly původním věřitelem postoupeny žalobci smlouvou o postoupení pohledávek, jak vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 10. 2024 a přílohy k postupní smlouvě. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem označeným jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 11. 2024. Výzvou ze dne 24. 1. 2025 byl žalovaný vyzván k vrácení dlužné částky do 8. 2. 2025. Výzva byla podána k poštovní přepravě dne 24. 1. 2025.

5. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. Soud dospěl k závěru o neplatnosti smlouvy, kterou dovozuje z ujednání o výši úroků, které měl žalovaný z půjčených peněz předchůdci žalobci zaplatit. Soud totiž dospěl k závěru, že částka ve výši 12 888 Kč, kterou měl žalovaný vedle jistiny ve výši 15 000 Kč zaplatit navíc, byť je ve smlouvě označena jako poplatky, by v případě platné smlouvy nemohla představovat nic jiného, než zmíněné úroky ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, tedy formu úplaty za poskytnuté finanční prostředky. Předchůdce žalobce je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, resp. spotřebitelských úvěrů, a zmíněná odměna označovaná ve formulářových smlouvách jako další poplatky by za předpokladu platnosti závazků nemohly být z hlediska právní kvalifikace tohoto ujednání ničím jiným, než zmíněnými úroky. S ohledem na shora uvedené skutečnosti považuje celý nárok z titulu „poplatků“ jako ujednání o úrocích s tím, že ujednání o úrocích, které ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představují 73,65 % ročně, je ujednáním neplatným dle § 588 obč. zák. pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů lze rovněž odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. § 658 odst. 1 občanského zákoníku v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze tedy dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Jelikož je v daném případě již na první pohled ve smlouvách vyjádřen úrok, zjišťoval soud průměrnou výši úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato činila cca 10,26% ročně (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možno takto vysokou sazbu úroků v daném případě akceptovat. Naopak z dostupných zjištění vyplývá, že se jednalo o standardní nabídku úvěru.

6. Jelikož je ujednání o úroku esenciální náležitostí úvěrové smlouvy, platí, že pokud je neplatné ujednání o úroku, je neplatná celá úvěrová smlouva. Žalovanému tudíž nevznikla jiná povinnost než žalobci vrátit půjčenou jistinu ve výši 15 000 Kč. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru jako celku představovalo všechno plnění předchůdce žalobce žalované plnění z neplatného právního jednání, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil. Z hlediska právního posouzení se tu jedná o bezdůvodné obohacení dle § 2991 občanského zákoníku. Žalovaný se bezdůvodně obohatil o částku 15 000 Kč. Jak bylo shora uvedeno, z obsahu žaloby vyplývá, že žalovaný uhradil dosud celkem částku 6 000 Kč. Ze shora uvedených důvodů tedy soud z titulu této úvěrové smlouvy uložil žalovanému, aby žalobci zaplatil zbytek bezdůvodného obohacení ve výši 9 000 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, uložil mu soud povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku, jehož výše vyplývá z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud jde o počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení, pak k tomuto soud uvádí, že z obsahu spisu bylo zjištěno, že poprvé byl žalovaný vyzván žalobcem k vrácení finančních prostředků předžalobní výzvou ze dne 24. 1. 2025, kde byl vyzván k vrácení dlužné částky do 8. 2. 2025. Z přiloženého podacího archu bylo zjištěno, že oznámení bylo podáno k poštovní přepravě dne 24. 1. 2025. Jelikož tak žalovaný neučinil, dostal se od 9. 2. 2025 do prodlení s plněním svého peněžitého závazku. Obrátil-li se žalobce na soud s nárokem převyšujícím částku bezdůvodného obohacení, neučinil tak po právu, jak vyplývá ze shora uvedeného odůvodnění a soud proto žalobu ve zbytku pod výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.

7. Výrok III. o náhradě nákladů řízení má svou oporu v § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož by měl převážně úspěšný žalovaný právo na náhradu nákladů řízení. Předmět řízení představoval částku ve výši 36 346,57 Kč sestávající z jistiny a úroků ke dni rozhodnutí soudu. Žalovaný byl úspěšný co do částky 26 127,51 Kč (71,88 %) a neúspěšný co do částky 10 219,06 Kč (28,12 %), měl by proto právo na zaplacení 43,76 % nákladů řízení. Z obsahu spisu se však podává, že žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, pročež soud rozhodl tak, jak je uvedeno pod výrokem III. tohoto rozsudku.

8. Jelikož byl žalovanému ustanoven opatrovník z řad advokátů a současně byl žalovaný z převážné části úspěšný, uložil soud žalobci s odkazem na ust. § 148 o. s. ř. k úhradě 71,88 % nákladů řízení představující úspěch žalovaného v řízení. Zbylých 28,12 % nákladů řízení ponese stát, neboť v této části byl žalobce úspěšný. O konečné výši a lhůtě splatnosti nákladů státu bude moci být rozhodnuto však teprve až poté, co opatrovník náklady vyčíslí a soud je proplatí.

9. O lhůtách k plnění bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.