36 C 216/2025

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Martinem Havlíkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o návrh na vydání platebního rozkazu pro částku 66 526 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 15 608 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 15 608 Kč jdoucím od 26. 10. 2024 do zaplacení, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbylém rozsahu zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 66 526 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 24. 7. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s efektivní úrokovou sazbou 76,05 % ročně, a to ve 48 měsíčních splátkách po 3 049 Kč splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce počínaje srpnem 2023. Žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut podle článku 6.1 smlouvy ve výši 1 497 Kč. V důsledku prodlení žalovaného se splácením došlo k zesplatnění celého úvěru v souladu s bodem 6.3 smlouvy k datu 19. 6. 2024. Podle bodu 6.4 smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nesplacená jistina úvěru a veškeré nesplacené úroky staly součástí nové jistiny úvěru a novou jistinou tak byla částka 45 889,95 Kč. Podle bodu 6.5 smlouvy jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Dlužná částka sestává z jistiny ve výši 45 889,95 Kč, smluvní pokuty dle bodu 6. 1. smlouvy ve výši 1 497 Kč, náhrady nákladů dle čl. 6.2 úvěrové smlouvy ve výši 1 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 17 392,31 Kč dle čl. 6.5 smlouvy a pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 748 Kč. Dále se žalobkyně domáhá po žalovaném přiznání úroku z úvěru ve výši 76,05 % ročně omezeným ust. § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru a zákonných úroků z prodlení. Žalovaný na dlužnou částku uhradil částku ve výši 24 392 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, listiny jí byly doručovány v souladu s § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) na adresu uvedenou v centrální evidenci obyvatel. Žalovaný se k jednání nedostavil, soud proto postupoval v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

3. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Účastníci tohoto řízení uzavřeli dne 24. 7. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 40 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet ve 36 měsíčních splátkách po 3 049 Kč vždy ke 15. dni příslušného měsíce. Strany se dohodly na úrokové sazbě 76,04 % ročně. Strany si dále dohodly smluvní pokuty a poplatky uvedené v bodu 1 tohoto rozsudku (úvěrová smlouva, oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru, splátkový kalendář ke smlouvě, prohlášení klienta, výpis z NRKI a SOLUS, karta klienta, kopie OP žalovaného). Přílohou č. 1 smlouvy tvořilo pojištění schopnosti splácet úvěr, ve které se žalovaný s ohledem na uzavřenou úvěrovou smlouvu zavázal splácet měsíční poplatek za pojištění ve výši 374 Kč. Žalovaný se tak ve smlouvě o úvěru zavázal hradit pojištění schopnosti splácet úvěr. Úvěr byl žalovanému vyplacen 25. 7. 2023 na jeho účet, jak vyplývá z dokladu o vyplacení úvěru, a potvrzení banky žalovaného ze dne 17. 7. 2025. Žalovaný byl opakovaně vyzýván k zaplacení dlužné částky (ve spise založené upomínky). Podle systému časových řad ARAD dostupných na www.cnb.cz činila průměrná úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v červenci 2023 při spotřebě v rozmezí od jednoho roku do pěti let včetně 9,97 % ročně.

4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „O. Z.“) občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžení prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 2048 O. Z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

6. Podle § 1970 O. Z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, žádat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb.; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za sjednanou výše takto stanovená.

7. Podle § 2991 odst. 1, 2 O. Z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Podle § 580 O. Z. platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 O. Z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

10. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, nárok žalobkyně je jen částečně důvodný, a to pokud jde o částku 15 608 Kč, která představuje dlužnou jistinu po odečtení plateb ze strany žalovaného ve výši 24 392 Kč. Strany neuzavřely platně smlouvu o úvěru podle § 2395 O. Z., jelikož za situace, kdy sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v prosinci 2023 při spotřebě v rozmezí od jednoho roku do pěti let včetně činila 9,97 % ročně, je ujednání stran o úrokové sazbě 76 % ročně, nemravné podle § 580 OZ, k němuž soud přihlíží z úřední povinnosti podle § 588 OZ (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004 publikované v časopise Soudní judikatura pod číslem 13/2005). Ujednání o úroku je totiž esenciální náležitostí smlouvy o úvěru, bez níž úvěrová smlouva (jakož i smlouva o pojištění) nemůže být platná, a v tomto případě tak nelze aplikovat ustanovení § 575 ani § 576 O. Z. Není-li platná úvěrové smlouva pozbývají platnosti i další ujednání o poplatcích, smluvních pokutách a pojištění navazující právě na neplatnou úvěrovou smlouvu. V tomto kontextu nutno podotknout, že ke shodným závěrům dospěl i Krajský soud v Plzni v řízeních pod sp. zn. 25 Co 354/2019, 25 Co 403/2019 a 64 Co 272/2019. Nebyla-li smlouva uzavřena platně, nicméně žalobkyni se podařilo prokázat, že žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč a sdělila mu, že požaduje, aby minimálně tyto prostředky byly vráceny ve sjednané lhůtě, bylo žalobě vyhověno pouze v té části, která odpovídá nevrácené jistině. Na straně žalovaného totiž došlo k bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 O. Z., jelikož obdržel plnění bez právního důvodu s ohledem na neplatnost smlouvy a v souladu s § 2991 odst. 1 O. Z. je tak povinen toto bezdůvodné obohacení vrátit, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s § 1970 O. Z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.. Úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán až od 26. 10. 2024, neboť z obsahu spisu a vyjádření zástupkyně žalobkyně u jednání bylo zjištěno, že žalovaný byl poprvé prokazatelně vyzván k zaplacení dluhu předžalobní upomínkou ze dne 10. 10. 2024 ve lhůtě 15 dnů od data odeslání upomínky, která byla odeslána dne 10. 10. 2024, žalovaný tak měl plnit do 25. 10. 2024, jelikož tak neučinil, dostal se od 26. 10. 2024 do prodlení s plněním svého dluhu (§ 1970 O. Z.). Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu absolutně neplatnou, nebylo možné vyhovět ani nároku na zaplacení sjednaných smluvních pokut a pojištění, neboť tyto nároky žalobkyně se odvíjí od absolutně neplatné smlouvy. Ve zbytku soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.

11. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když úspěch stran v řízení je téměř shodný, pročež soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.