36 C 264/2020

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Martinem Havlíkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 270 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 196 442,15 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 196 442,15 Kč jdoucím od 4. 8. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 73 557,85 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 73 557,85 Kč jdoucím od 4. 8. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 50 317,94 Kč k rukám jejího zástupce [titul] [jméno] [jméno], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 270 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 270 000 Kč jdoucím od 4. 8. 2020 do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně a žalovaný jsou spoluvlastníky (každý o velikosti id. ½) pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova – [adresa] - rodinný dům v [katastrální uzemí], [územní celek], nacházející se na adrese [adresa žalobkyně a žalovaného] (dále též jen„ nemovitost“). V katastru nemovitostí jsou společné nemovitosti stále vedeny v SJM účastníků, nicméně dne [datum] nabyl právní moci rozvodový rozsudek účastníků tohoto řízení a následně marně uplynula lhůta pro vypořádání SJM. V nemovitosti, která slouží jako ubytovna, si žalovaný uzamkl byt o velikosti 1+1 (dále též jen„ byt“), kdy v tomto rozsahu nadužívá nemovitost nad rozsah svého spoluvlastnického podílu. Uzamčený byt o velikosti 1+1 včetně vlastního sociálního zařízení nacházející se ve společné nemovitosti, dříve standardně užívalo 6 osob. Při kalkulaci 4 000 Kč za osobu za měsíc činí zisk z užívání těchto prostor 24 000 Kč měsíčně, kdy každému z účastníků řízení náleží polovina této odměny. Za období od prosince 2017 do května 2020, kteréžto je předmětem tohoto řízení, je to celkem za 30 měsíců na podíl žalobkyně částka ve výši 360 000 Kč ( (30 x 24 000 Kč) /2), od prosince 2017 do května 2020 vyplácí žalovaný žalobkyni kompenzaci 3 000 Kč měsíčně, uhradil jí tedy celkem 90 000 Kč. Žalobkyně touto žalobou požaduje po žalovaném, rozdíl mezi částkou ve výši 360 000 Kč a částkou 90 000 Kč, tj. částku 270 000 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky prostřednictvím zástupce žalobkyně výzvou ze dne 23. 7. 2020, ve které byla žalovanému poskytnuta lhůta k úhradě dlužné částky do 3. 8. 2020. Jelikož pak žalovaný ničeho neuhradil nad již uhrazených 90 000 Kč, požaduje žalobkyně po žalovaném zákonný úrok z prodlení jdoucí od 4. 8. 2020 do zaplacení. Na výzvu soudu pak žalobkyně doplnila svou žalobu svým podáním ze dne 4. 11. 2020, jehož součástí byla projektová dokumentace zachycující mj. byt. Současně předložila soudu fotodokumentaci s tvrzením, že z této dokumentace jasně vyplývá, že v bytě bylo možno ubytovat až 7 osob, neboť je zde vidět 7 postelí. Žalobkyně dále uvedla, že měla možnost ubytovat v bytě 6 osob, které by za užívání hradily standardní nájemné ve výši 4 000 Kč za osobu na měsíc, jak potvrdí svědek [příjmení].

2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil a navrhl, aby ji soud jako nedůvodnou zamítl. Ve vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že jak žalobkyně sama uvádí, žalovaný hradí žalobkyni po celou dobu částku ve výši 3 000 Kč měsíčně za užívání bytu, a má za to, že se jedná o dostatečně vysokou částku, která představuje ½ obvyklého nájemného za část prostor, které žalovaný užívá, kdy se skutečně jedná o byt o velikosti 1+1. Částka 6 000 Kč za celý tento byt je částkou zcela přiměřenou a tato suma odpovídá běžnému nájemnému v místě a čase obvyklém za srovnatelný nájemní byt, tudíž žalovaný ničeho žalobkyni nedluží. Pokud žalobkyně vychází z toho, že v daném bytě může být ubytováno až 6 osob s tím, že se tak mělo dít v minulosti, tato její úvaha je nesprávná a je na žalobkyni, aby tato svá tvrzení prokázala. Nicméně žalovaný uvedl, že v bytě o velikosti 1+1 o výměře cca 30- 35 m2 není možné reálně tolik osob (6) najednou ubytovat, jelikož by to odporovalo nejen rozměrům, ale i rozumné bytové kvalitě. Dále je pak na žalobkyni, aby prokázala, že byt užívalo v minulosti standardně 6 osob, jakož aby prokázala, že v daném období měla skutečně tolik zájemců, aby byt 6 osob obývalo. Žalovaný je přesvědčen o tom, že částka, kterou žalobkyni hradí, odpovídá polovině běžného nájmu, přičemž za účelem podložení tohoto svého tvrzení předložil soudu srovnatelné nabídky nájemního bydlení v obdobných bytech.

3. Při ústním jednání, které se ve věci konalo dne 12. 2. 2021, strany prohlásily tyto skutečnosti za nesporné: že v žalovaném období od prosince 2017 do května 2020 měly nemovitost uvedenou v žalobě v podílovém spoluvlastnictví a to každý ve výši ideální poloviny; že celá nemovitost byla v minulosti užívána za účelem ubytovny; rovněž pak bylo mezi stranami nesporné, že pokud jde o užívací titul žalovaného k užívání bytu, pak k tomuto prohlásily za nesporné, že mezi nimi neexistovala žádná dohoda o užívání části prostoru žalovaným, ani rozhodnutí většiny, případně ani rozhodnutí soudu; dále bylo nesporné, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě výzvou ze dne 23. 7. 2020; že prostory včetně předmětného bytu byly v minulosti užívány za účelem ubytovny; že obvyklé nájemné na 1 osobu v prostorech uváděných v žalobě představovalo 130 Kč včetně všech nákladů a to nákladů na spotřebu, úklid, praní prádla a dalších nákladů, které byly spojeny s ubytováním. Mezi stranami pak byla rovněž i nesporná maximální kapacita ubytovacího zařízení o 34 místech, jakož i to, že žalovaný uhradil žalobkyni za dobu jeho užívání předmětné části nemovitosti, kterou užíval od prosince 2017 do května 2020, částku ve výši 90 000 Kč, tj. 30 měsíců x 3 000 Kč. Mezi stranami zůstala sporná žalobkyní požadovaná výše za žalovaným provedené nadužívání bytu a výše nákladů spojených s užíváním bytu.

4. Žalovaný ve svém podání ze dne 30. 3. 2021 setrval na svých tvrzeních popsaných pod bodem 2 tohoto rozsudku. Nadto pak žalovaný uvedl, že je patrné z jím předkládaných fotografií z 12. 2. 2021, že v bytě nejsou aktuálně ubytováni žádní lidé, byt je prázdný a připraven k pronajmutí. Žalovaný dále uvedl, že pokud by žalobkyně měla mít na něco nárok, pak je nutno z částky 130 Kč/den, tedy 3 900 Kč měsíčně, odečíst náklady spojené s užíváním bytu, zejména náklady na spotřebu. Dále je nutné odečíst z této částky poměrnou část hypotéky, která byla hrazena z příjmů z pronájmu ubytovny. Žalovaný dále poukázal na skutečnost, že ubytovací kapacita je maximálně 34 míst, ovšem místa jsou obsazována kolísavě, kdy průměrná obsazenost je nyní kolem 20 - 25 míst a na ubytovně kapacita není zcela naplněna. Žalovaný dále odkázal na následující výdaje spojené s provozem ubytovny: náklady na hypotéku 18 960 Kč měsíčně, spotřeba energie, spotřeba plynu, spotřeba vody - vše hrazeno zálohově, náklady na odvoz odpadu ve výši 4 717 Kč pololetně, náklady na pojištění nemovitosti ve výši 9 576 Kč ročně, daň z nemovitosti ve výši 3 425 Kč ročně, úklid představující fixní náklad ve výši 4 000 Kč. Žalovaný dále odkázal na další řízení vedená u zdejšího soudu a to řízení ve věci [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka], kdy navrhoval provést tyto spisy k důkazu. Na výzvu soudu, aby označil konkrétní listiny, které chce z těchto spisů číst k důkazu, již nereagoval. Dle žalovaného tak měsíční výdaje činí a činily minimálně částku 50 829 Kč, když v této částce nejsou zahrnuty náklady na praní ložního prádla, náklady na zakoupení vybavení nemovitosti a tak podobně. Celkovou tuto částku je pak nutné vydělit počtem obsazených míst, tedy pokud bude žalovaný vycházet z obsazenosti 25 míst, jedná se o nákladovou položku 2 033 Kč na 1 ubytovaného. Z nájemného ve výši 3 900 Kč měsíčně, tak zůstává toliko částka okolo 1 867 Kč. Při obsazenosti 4 osobami v předmětném bytě je čistý zisk na jednoho ze spoluvlastníků částka 3 734 Kč. Pokud tedy žalovaný hradil žalobkyni částku 3 000 Kč měsíčně, spotřebovával ze záloh na energie toliko teplo, vodu a elektřinu za jeho osobu a nikoliv za 4 osoby, hradil žalobkyni částku zcela adekvátní a nic tak žalobkyni nedluží. K prokázání těchto svých tvrzení pak žalovaný navrhl provést k důkazu mimo jiné výpisy z jeho účtu a fotografie z 12. 2. 2021. Dále pak navrhl, aby si soud učinil dotazy na [anonymizováno 5 slov] či FÚ za účelem zjištění nákladů jakož i dotazy na vodárny a elektrárny. Žalovaný ve svém vyjádření z 20. 4. 2021 dále mimo jiné uvedl, že dne 7. 11. 2019 hradil i náklady na údržbu kotle ve výši 7 737 Kč.

5. Žalobkyně v doplnění žaloby ze dne 19. 4. 2021 uvedla, že v prosinci 2020 u ní poptával ubytování pro 6 [anonymizováno] pracovníků pan [jméno] [příjmení]. Tehdy volala žalobkyně žalovanému, zda by nechtěl byt uvolnit, psala mu i SMS zprávu, na kterou žalovaný nereagoval. Byt je jednou z nejlukrativnějších částí nemovitosti, protože má samostatnou kuchyň, koupelnu a WC. V bytě bydlelo obvykle 6 osob, výjimečně 7 nebo 5, ale pokud jich bydlelo méně než 6, vždy se tak doplácelo do 6 osob, kdy si tyto prostory pronajímala v minulosti agentura [anonymizováno], která hradila za 6 osob. To, že byt skutečně obývalo až 6 osob, vyplývá z jí předložené dokumentace, kdy v kuchyni jsou vidět 2 manželské postele a 5 postelí je vidět na fotografiích z pokoje. Prostory mají společný vodoměr s garsonkou, elektroměr je pouze jeden pro celou ubytovnu. Topení je na elektrickou energii, plynový sporák v kuchyni je napojen na společný plynoměr pro celou nemovitost. Při fluktuaci nájemníků není možné pokaždé provádět odečty a vyúčtování a také se neprovádí. Funguje to klasicky jako při ubytování v penzionu, kdy platba za spotřebované služby je součástí nájemného. Výši těchto nákladů nelze obecně říci, nelze ji vyjádřit ani paušálem, neboť v nemovitosti a v prostorách se stejně svítí, jako když jsou tam 3 osoby a stejně tak jako když je tam osob 8. To samé platí o vytápění. Čím více je tedy osob ubytováno, tím menší podíl každé osoby na těchto nákladech.

6. Při ústním jednání, které se ve věci konalo dne 19. 5. 2021, poskytl soud účastníkům tohoto řízení procesní poučení dle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 118b o. s. ř. a poskytl jim lhůtu k doplnění svých tvrzení a označení důkazů. V koncentrační lhůtě žalobkyně svým podáním ze dne 3. 6. 2021 doplnila svou žalobu. K prokázání svých tvrzení, že předmětný byt v minulosti užívalo standardně 6 osob, žalobkyně předložila vyúčtování za období od dubna do listopadu 2017, ze kterého vyplývá, že ubytovna byla v tomto období vždy plně obsazena a to v některém období dokonce až 44 osobami. Po celé období od dubna do listopadu 2017 měla byt v pronájmu agentura [anonymizováno], která za tento byt platila za 6 osob za uvedené období částku ve výši 4 000 Kč za měsíc za osobu a to i v případě, kdy tento byt plně neobsadila. Tato tvrzení podpoří navrhovaný svědek [příjmení], který ubytování pro uvedenou agenturu zajišťoval. Žalobkyně nesouhlasila s tím, aby si žalovaný zabral byt pouze pro sebe a opakovaně jej vyzývala, aby byt opustil, aby byl tento byt opět pronajat. O pronájem předmětnému bytu byl i nadále zájem. K těmto tvrzením označila žalobkyně k důkazu výslechy svědků pana [příjmení] a paní [příjmení], kteří v minulosti poptávali pronájem bytu.

7. Žalovaný v rámci svého koncentračního vyjádření ze dne 1. 6. 2021 setrval na tom, že nesouhlasí s podanou žalobou z již sdělených důvodů. Rovněž pak odkázal na to, že faktická obsazenost ubytovny v období od prosince 2017 do května 2020 byla kolísavá, kdy se jednalo o obsazenost ubytovny v rozmezí [číslo] osob. Společně s tímto vyjádřením předložil žalovaný k důkazu vyúčtování sepsaná žalovaným, která každý měsíc předkládal žalobkyni za období od prosince 2017 do května 2020 s tvrzením, že z těchto listin jsou patrné nejen příjmy, a tedy i počet ubytovaných v jednotlivých měsících, ale i náklady, které byly spojeny s provozem ubytovny v daném měsíci. Žalobkyně tato vyúčtování nikdy nerozporovala, žalovaný předkládal žalobkyni společně s vyúčtováním i doklady o zakoupených věcech. Veškeré náklady, které byly spojeny s provozem ubytovny, jsou uvedeny ve vyúčtováních. Součástí žalovaným předložených listin, byly rovněž daňové doklady vztahující se k jím uvedeným nákladům (např. náklady na malování, barvu, malíře, čisticí prostředky, zhotovení nových klíčů, zakoupení žárovek, deratizace ubytovny, atp.).

8. Při ústním jednání, které se ve věci konalo 17. 9. 2021 a kterého byli přítomni oba dva účastníci, oba dva ve shodě potvrdili, že částky uvedené v písemných vyúčtováních obsahující výpočet odměny pro žalobkyni, byly následně žalovaným vyplaceny žalobkyni.

9. S ohledem na skutečnost, že mezi stranami bylo nesporné, že strany mají nemovitost v podílovém spoluvlastnictví o velikosti každý id. ½ a dále pak s ohledem na nespornou skutečnost, že si žalovaný v období od prosince 2017 do května 2020 sám zabral byt bez dohody účastníků či bez rozhodnutí soudu, dále pak i s ohledem na nespornou skutečnost ohledně výše pronájmu za lůžko na osobu ve výši 130 Kč za den, soud zaměřil pozornost, pokud jde o dokazování, na prokázání té skutečnosti, zda v minulosti byt užívalo 6 osob a zda měla žalobkyně dostatek zájemců, aby tento byt užívalo 6 osob i nadále v předmětném období, přičemž zde tížilo důkazní břemeno žalobkyni. Předmětem dokazování byla i výše nákladů spojená s užíváním bytu, zde tížilo důkazní břemeno stranu žalovanou. Soud po provedeném dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci.

10. Svědek [jméno] [příjmení] potvrdil, že v roce 2019 a opakovaně i v roce 2020 měl zájem o dlouhodobé ubytování 6 osob v bytové jednotce 1+1 v nemovitosti (písemné potvrzení svědka na č. l. 22 spisu). Svědek v rámci své svědecké výpovědi uvedl, že v minulosti asi v období od dubna 2017 do cca března nebo února 2018 bydlel v předmětném bytě, po dobu co byl ubytovaný v bytě, v tomto bytě bydleli ve dvou až třech lidech. Svědek potvrdil, že v předmětném prostoru bylo možné ubytování až pro 6 lidí. K dotazu soudu, zda se někdy v minulosti stalo, že by v bytě bydlelo 6 lidí dohromady, svědek uvedl, že ano, protože přijížděl různý počet zaměstnanců z jiných zemí. Ne vždy tam bydlelo 6 osob, někdy tam bydlelo 5 osob, někdy 3 osoby. 6 lůžek sice není tak komfortní, ale když je skupina kamarádů nebo 1 rodina, tak je to pro ně výhoda, aby bydleli spolu. V ubytovně přestal bydlet, protože si našel sám pro sebe jiný byt. Na konci roku 2019 a začátku roku 2020 kontaktoval žalobkyni ohledně ubytování v bytě, kdy poptával ubytování pro 6 lidí, kdy je chtěl ubytovat v tomto bytě, protože to je jediná jednotka, která má vlastní sociální zařízení, nicméně k ubytování nedošlo, protože byt byl uzavřen. Svědek uvedl, že se tam platilo 4 000 Kč za lůžko. Za byt vždy platila agentura, kdy platila za celý tento pokoj. K závěrečnému dotazu pak svědek uvedl, že agentura práce [anonymizováno] platila za celý pokoj, kdy platila za všech 6 lůžek, jednalo se o paušál a to z toho důvodu, aby tam agentura měla rezervu lůžek. K dotazu soudu pak potvrdil, že pokud jde o fotografie založené ve spise na č. l. 23-26, pak se jedná o předmětný pokoj, o kterém vypovídal.

11. Svědek [jméno] [příjmení] potvrdil, že v roce 2018 a opakovaně i v roce 2019, měli zájem o dlouhodobé ubytování 6 osob v bytové jednotce 1+1 v nemovitosti (písemné potvrzení svědka ze dne 4. 11. 2020 na č. l. 29 spisu). Svědek v rámci své svědecké výpovědi uvedl, že v minulosti bydlel na ubytovně, ale chtěl změnit ubytování, a proto volal žalobkyni, bylo to někdy v roce 2018, kdy sháněl ubytování pro 5 až 6 osob. K dotazu uvedl, že tam chtěl bydlet dlouhodobě. Následně asi v rozmezí 3/4 roku až 2 let volal paní [celé jméno žalobkyně] znova s žádostí o ubytování, kdy tato mu řekla, že se nic zatím neuvolnilo. K dotazu soudu uvedl, že za ubytovnu hradí 4 000 Kč až 5 000 Kč měsíčně.

12. Svědkyně [jméno] [příjmení] uvedla, že asi 4 nebo 5 let zpátky sháněla ubytování pro známé z [země], kdy kontaktovala žalobkyni, která jí řekla, že momentálně nemůže ubytovat zájemce o ubytování, kdy místo tam je, ale ubytovat je nemůže. K dotazu soudu uvedla, že pokud si správně pamatuje, pak se jednalo asi o rok 2017, kdy sháněla ubytování pro 4 osoby.

13. Z žalobkyní předložených fotografií na č. l. 23-26 spisu vyplývá, že v předmětném bytě byla lůžka pro 6 osob. Fotografie byly pořízeny dne 20. 2. 2016, jak vyplývá z printscreenů na č. l. 191 –192. To, že se jedná o totožný prostor, vyplývá mimo jiné i z fotografií předložených stranou žalovanou na č. l. 56-62 spisu pořízených v roce 2021, nicméně to, kolik lůžek je zde umístěno po květnu 2020, již není v dané věci předmětné. Velikost bytu a jeho umístění pak vyplývá z půdorysu založeného ve spise na č. l. 66, ve kterém jsou obsaženy rozměry bytu, kdy soud dovozuje, že byt má cca 40 m2. Z emailu žalobkyně směřované žalovanému ze dne 31. 5. 2018 vyplývá, že žalobkyně v tomto emailu sděluje žalovanému následující:„ Jak dobře víš, nesouhlasím ani s tím, že už od listopadu blokuješ úplně zbytečně prostory pro 6 lidí a to i přesto, že jsem měla zájemce o pronájem těchto prostor.“ Předžalobní výzvou ze dne 23. 7. 2020 byl žalovaný vyzván k zaplacení nadužívání ve lhůtě do 3. 8. 2020 s tím, že z předloženého podacího archu se podává, že tuto výzvu žalovaný převzal dne 30. 7. 2020.

14. Z předložených vyúčtování, kterými žalovaný vyúčtovával podíl žalobkyně na zisku za pronájem nemovitosti za období dubna 2017 až května 2020, byly zjištěny následující skutečnosti. Na tomto místě soud poznamenává, že ve vztahu ke zjištěným počtům osob v daných měsících soud postupoval tak, že příjem uvedený ve vyúčtováních vydělil částkou 130 Kč a počtem dnů v měsíci a následně výsledek aritmeticky zaokrouhlil s tím, že nad 0,51 bylo zaokrouhlováno nahoru, pod 0,50 bylo zaokrouhlováno dolů. Z vyúčtování za duben 2017 byly zjištěny příjmy ve výši 173 600 Kč a soud tedy dospěl k závěru o tom, že nemovitost obývalo 45 osob. Z vyúčtování za květen 2017 byly zjištěny příjmy ve výši 164 390 Kč a soud dospěl k závěru o 41 osobách. Z vyúčtování za červen 2017 byl zjištěn příjem ve výši 157 390 Kč a soud vycházel ze 40 osob. Z vyúčtování za červenec 2017 byl zjištěn příjem ve výši 162 140 Kč a soud tak vycházel ze 40 osob. Z vyúčtování ze srpna 2017 byl zjištěn příjem ve výši 143 410 Kč a soud vycházel z 36 osob. Z vyúčtování za září 2017 byl zjištěn příjem ve výši 126 500 Kč a soud tak vycházel z 32 osob. Z vyúčtování za říjen 2017 byl zjištěn příjem ve výši 137 923 Kč a soud tak vycházel z 34 osob. Z vyúčtování za listopad 2017 byl zjištěn příjem ve výši 128 800 Kč a soud tak vycházel z 33 osob. Z vyúčtování za prosinec 2017 byl zjištěn příjem 122 040 Kč a soud tak vycházel z 30 ubytovaných osob. Náklady na prádlo představují částku 549 Kč. Z vyúčtování za leden 2018 byl zjištěn příjem ve výši 117 620 Kč a soud tak vycházel z počtu osob 29, náklady na prádlo 794 Kč. Z vyúčtování za únor 2018 byl zjištěn příjem ve výši 116 340 Kč a soud tak vycházel z 32 osob, náklady na prádlo 545 Kč. Z vyúčtování za březen 2018 byl zjištěn příjem 122 940 Kč a soud tak vycházel z 31 osob, náklady na prádlo 624 Kč. Z vyúčtování za duben 2018 byl zjištěn příjem ve výši 124 100 Kč a soud tak vycházel z počtu osob 32, náklady na prádlo 487 Kč. Z vyúčtování za květen 2018 byl zjištěn příjem ve výši 116 490 Kč a soud tak vycházel z 29 ubytovaných, náklady na prádlo 695 Kč. Z vyúčtování za červen 2018 byl zjištěn příjem ve výši 123 600 Kč a soud tak vycházel z 32 ubytovaných, náklady na prádlo 797 Kč. Z vyúčtování za červenec 2018 byl zjištěn příjem 120 490 Kč a soud tak vycházel z počtu osob 30, náklady na prádlo 819 Kč. Z vyúčtování za srpen 2018 byl zjištěn příjem ve výši 116 150 Kč a soud tak vycházel z 29 osob, náklady na prádlo 784 Kč. Z vyúčtování za září 2018 byl zjištěn příjem ve výši 121 500 Kč a soud tak vycházel z počtu ubytovaných 31 osob, náklad na prádlo 768 Kč. Z vyúčtování za říjen 2018 byl zjištěn příjem ve výši 117 520 Kč a soud tak vycházel z 29 ubytovaných, náklady na prádlo 638 Kč. Z vyúčtování za listopad 2018 byl zjištěn příjem ve výši 118 080 Kč a soud tak vycházel z 30 ubytovaných – neuvádí se náklady na prádlo, tudíž žalovaný v tomto rozsahu ve vztahu k nákladům na prádlo, byť uvádí, že se jedná o fixní náklad, neunesl důkazní břemeno. Z vyúčtování za prosinec 2018 byl zjištěn příjem 112 060 Kč a soud tak vycházel z počtu osob 28, náklady na prádlo 625 Kč. Z vyúčtování za leden 2019 byl zjištěn příjem 119 480 Kč a soud tak vycházel z 30 osob, náklady na prádlo 705 Kč. Z vyúčtování za únor 2019 byl zjištěn příjem 113 880 Kč a soud tak vycházel z počtu ubytovaných 31, náklady na prádlo 727 Kč. Z vyúčtování za březen 2019 byl zjištěn příjem ve výši 118 500 Kč a soud tak vycházel z 29 ubytovaných, náklady na prádlo 694 Kč. Z vyúčtování za duben 2019 byl zjištěn příjem ve výši 112 340 Kč a soud tak vycházel z počtu ubytovaných 29 osob, náklady na prádlo 689 Kč. Z vyúčtování za květen 2019 byl zjištěn příjem 109 120 Kč a soud tak vycházel z počtu ubytovaných 27, náklady na prádlo 450 Kč. Z vyúčtování za červen 2019 byl zjištěn příjem ve výši 94 933 Kč a soud tak vycházel z počtu ubytovaných 24, náklady na prádlo 728 Kč. Z vyúčtování za červenec 2019 byl zjištěn příjem 109 180 Kč a soud tak vycházel z počtu ubytovaných 27, náklady na prádlo 897 Kč. Z vyúčtování za srpen 2019 byl zjištěn příjem ve výši 114 910 Kč a soud tak vycházel z počtu ubytovaných 29 osob, náklady na prádlo 634 Kč. Z vyúčtování za září 2019 byl zjištěn příjem ve výši 110 000 Kč a soud tak vycházel z počtu ubytovaných 28, náklady na prádlo 836 Kč. Z vyúčtování za říjen 2019 vyplývá příjem ve výši 108 580 Kč a soud tak vycházel z počtu ubytovaných 27, náklady na prádlo 589 Kč. Z vyúčtování za listopad 2019 byl zjištěn příjem ve výši 85 190 Kč a soud tak vycházel z počtu ubytovaných 22, náklady na prádlo 684 Kč. Z vyúčtování za prosinec 2019 byl zjištěn příjem ve výši 78 710 Kč a soud tak vycházel z počtu ubytovaných 20 osob, náklady na prádlo 514 Kč. Z vyúčtování za leden 2020 byl zjištěn příjem 85 980 Kč a soud tak vycházel z počtu ubytovaných 21 osob, náklady na prádlo 628 Kč. Z vyúčtování za únor 2020 byl zjištěn příjem 73 570 Kč a soud tedy vycházel z počtu ubytovaných 20, náklady na prádlo 584 Kč. Z vyúčtování za březen 2020 vyplývá příjem ve výši 82 530 Kč a soud tak vycházel z počtu osob 23, náklady na prádlo 626 Kč. Z vyúčtování za duben 2020 byl zjištěn příjem ve výši 88 500 Kč, soud tak vycházel z počtu osob 23, náklady na prádlo 528 Kč. Z vyúčtování za květen 2020 byl zjištěn příjem 88 930 Kč, soud tak vycházel z počtu 23 osob a náklad na prádlo 715 Kč. Ve všech vyúčtováních jsou uvedeny další náklady, které uváděl žalovaný ve svém podání na č. l. 133-137 spisu (podání ze dne 1. 6. 2021 – bod 7 tohoto rozsudku), které se naprosto shodují i s listinnými důkazy založenými ve spise, které předkládal soudu žalovaný a jež soud pro nadbytečnost neprováděl, neboť tyto fixní náklady byly již všechny zohledněny ve vyúčtováních a o tyto náklady (odpovídající jedné polovině s ohledem na výši spoluvlastnických podílů na nemovitosti) byla již jednou ponížena výplata žalobkyni za pronájem nemovitosti. Dvojí odečítání těchto fixních nákladů (na rozdíl od spotřebních nákladů) nepřicházelo v úvahu. Ze zprávy [anonymizováno] ze dne 3. 6. 2021 bylo zjištěno, že v nemovitosti došlo k následujícímu odběru elektřiny: v období od 2. 6. 2017 do 28. 5. 2018 představovaly náklady na elektřinu 81 591,99 Kč, v období od 29. 5. 2018 do 27. 5. 2019 představovaly náklady na odběr elektřiny částku ve výši 83 288,99 Kč a v období od 28. 5. 2019 do 26. 5. 2020 představovaly náklady na odběr elektřiny částku ve výši 92 384,07 Kč. Pokud jde o odběr plynu, pak z téže zprávy bylo zjištěno, že za období od 25. 11. 2017 do 29. 5. 2018 byl odebrán plyn za 69 699,47 Kč, v období od 30. 5. 2018 do 7. 6. 2019 byl odebrán plyn za 93 655,39 Kč a v období od 8. 6. 2019 do 29. 5. 2020 byl odebrán plyn za 91 306,49 Kč. Ze zprávy [anonymizováno] [obec] ze dne 28. 5. 2021 bylo zjištěno, že za období od 19. 4. 2017 do 23. 4. 2018 byla odebrána voda za 63 647 Kč, v období od 24. 4. 2018 do 25. 4. 2019 byla odebrána voda za 73 199 Kč a v období od 26. 4. 2019 do 30. 4. 2020 byla odebrána voda za 71 406,17 Kč.

15. Další důkazní návrhy a to účastnický výslech žalovaného, žalovaným označené listiny na č. l. 7-10, 51-55, 77-85, 138-140, 143-155, 188, jakož i dotazy na [anonymizováno 7 slov] a [anonymizována dvě slova] [obec] nebyly soudem prováděny z toho důvodu, že veškeré žalovaným označené náklady, které v průběhu řízení označil a o nichž uváděl, že by se měly odečítat z čistého nájmu, soud k důkazu neprováděl, neboť všechny tyto náklady byly již zohledněny ve vyúčtováních za období od prosince 2017 do května 2020, kdy není důvodu, aby soud prováděl odečítání nákladů duplicitně, jak již soud uvedl shora. Z těchto důvodů soud tyto důkazní návrhy pro nadbytečnost zamítl. Rovněž pak soud neprováděl k důkazu účastnický výslech žalovaného pro jeho nadbytečnost, kdy byl dostatečně zjištěn skutkový stav věci, aby soud mohl ve věci rozhodnout. Rovněž pak byly zamítnuty i důkazní návrhy strany žalované na provedení k důkazu spisy zdejšího soudu [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka], neboť se jednak jedná o nadbytečné důkazy a druhak pak žalovaný na výzvu soudu, aby označil, jaké konkrétní listiny chce z těchto spisů číst, nereagoval a soud tudíž tento důkazní návrh jako neurčitý a nadbytečný zamítl. <i>16. Podle § 1012 zákona č. 89/2012 Sb., o. z. (dále též jen občanský zákoník) platí, že vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. [příjmení] se zakazuje nadmíru přiměřenou poměrům závažně rušit práva jiných osob, jakož i vykonávat takové činy, jejichž hlavním účelem je jiné osoby obtěžovat nebo poškodit.</i> <i>17. Podle § [číslo] odst. 1 platí, že podíl vyjadřuje míru účasti každého spoluvlastníka na vytváření společné vůle a na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví věci. Dle odst. 2 platí, že velikost podílu vyplývá z právní skutečnosti, na níž se zakládá spoluvlastnictví nebo účast spoluvlastníka ve spoluvlastnictví. To spoluvlastníkům nebrání, aby si velikost podílu ujednali jinak; takové ujednání musí splňovat náležitosti stanovené pro převod podílu.</i> 18. Z rozsudku Najvyššieho súdu ČSR z 27. 9. 1979 sp. zn. 2 Cz 54/79 vyplývá, že„ jestliže jeden ze spoluvlastníků v rozporu s dohodou a proti vůli ostatních spoluvlastníků sám užívá předmět spoluvlastnictví, musí ostatním spoluvlastníkům poskytnout náhradu. Náhrada se v takovém případě stanoví ode dne, kdy došlo k porušení dohody, která předtím upravovala společné užívání nemovitosti. Nedodržením dohody o užívání předmětu spoluvlastnictví se nic nemění na existenci spoluvlastnického vztahu.“ 19. V rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdon 1313/97 (R 19/2001) Nejvyšší soud konstatoval, že právo spoluvlastníka na náhradu za to, že neužívá společnou věc v rozsahu odpovídajícím jeho spoluvlastnickému podílu, je dáno zákonem – vyplývá z ustanovení § 137 odst. 1 o. z., tj. z práva spoluvlastníka podílet se na užívání společné věci v míře odpovídající jeho podílu. Rozsah tohoto užívacího práva ke společné věci (stejně jako výše spoluvlastnického podílu) nemůže být proti vůli spoluvlastníka rozhodnutí spoluvlastníků modifikováno. Neumožňují-li existující poměry nebo rozhodnutí, popřípadě dohoda spoluvlastníků některému spoluvlastníkovi plnou realizaci tohoto práva, náleží mu za to odpovídající náhrada.

20. Nejvyšší soud dále v rozsudku sp. zn. 28 Cdo 1213/99 vyslovil názor, podle kterého spoluvlastnický podíl ve smyslu ust. § 137 odst. 1 o. z. není jen mírou účasti ve vlastnickém vztahu ke společné věci, nýbrž také určuje rozsah práv a povinností jednotlivých spoluvlastníků za trvání spoluvlastnického vztahu i při jeho zániku. Spoluvlastnický podíl je mírou účasti na vztahu ke společné věci, i pokud jde o užívání věci. Proto tam, kde spoluvlastníkovi není zajištěno užívání věci ve spoluvlastnictví v rozsahu určeném jeho podílem, má nárok na poskytnutí tomu odpovídající náhrady. Nelze pokládat za odporující ustanovení občanského zákoníku o podílovém spoluvlastnictví, že spoluvlastníkovi, který své právo užívat věc nemohl realizovat buď vůbec, nebo pouze částečně, náleží peněžité vyrovnání. V rozsudku sp. zn. 28 Cdo 725/2008 Nejvyšší soud dospěl k závěru, že neumožňují-li existující poměry nebo rozhodnutí, popřípadě dohoda spoluvlastníků některému spoluvlastníkovi plnou realizaci práva, náleží mu za to odpovídající náhrada, přičemž jde o náhradu za omezení spoluvlastnického práva a to i s odkazem na článek 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Pro posouzení výše náhrady pro vyloučeného spoluvlastníka pak není – podobně jako v jiných případech stanovení náhrady za omezení práva – rozhodující to, co spoluvlastník užívající věc nad rámec podílu získává – tedy oč se obohatí, ale podstatná je újma vznikající vyloučenému spoluvlastníku. Tu musí soud stanovit na základě úvahy vycházející ze skutkového zjištění ohledně toho, co by spoluvlastník při obvyklém užívání věci v rámci svého podílu získal. V tomto leží důkazní břemeno na osobě poškozené.

21. Soud s ohledem na shora uvedená citovaná zákonná ustanovení a judikaturu dovolacího soudu dospěl po provedeném dokazování k závěru, že žalobkyni náleží náhrada za omezení jejího práva užívat jednotku způsobem, jakým byla užívána do doby, než ji žalovaný sám svým rozhodnutím začal výlučně užívat. V daném případě je nutné mít na mysli zejména tu skutečnost, že předmětná nemovitost je v podílovém spoluvlastnictví účastníků tohoto řízení s ohledem na zákonnou fikci vypořádání společného jmění manželů, kdy každému ze spoluvlastníků náleží id. 1/2. V minulosti, a to bylo nesporné, byl tento prostor užíván za účelem ubytovny, tj. za účelem poskytování ubytovacích služeb zájemcům o ubytování. Nelze se tedy ztotožnit s tvrzením žalovaného, že by soud při zjišťování výše náhrady měl vycházet z běžného nájemného v místě a čase obvyklém za srovnatelný nájemní byt. Nutno mít totiž na mysli, že tento byt byl nesporně v minulosti užíván za účelem poskytování ubytovacích služeb, rovněž i z tohoto důvodu soud zamítl důkazní návrhy (inzerce bytů) strany žalované k prokázání výše běžného nájemného jiných obdobných bytů. Provedeným dokazováním bylo zcela jednoznačně prokázáno, že byt v minulosti obývalo 6 osob. Jednak tato skutečnost vyplývá nepřímo z k důkazu provedeným vyúčtováním za období od dubna 2017 do července 2017, ze kterých bylo zjištěno, že v té době bylo v ubytovně ubytováno od 40 - 45 osob. Pokud bylo mezi stranami nesporné, že maximální kapacita ubytovny byla cca 34 osob, pak je zcela evidentní, že tato maximální kapacita byla v minulosti opakovaně překračována až o dalších 11 osob. Za takovéhoto stavu a po zjištění toho, že v bytě, bylo umístěno 6 lůžek, soud dospívá k názoru, že skutečně zde v minulosti bylo ubytováváno i 6 osob, jinak si soud nedovede vysvětlit, kde jinde by oněch až 11 osob ubytovaných nad nespornou kapacitu 34 osob bylo ubytováno. Dále je tato skutečnost prokázána i výslechem slyšeného svědka [příjmení], který uvedl, že zde skutečně 6 lůžek v tomto konkrétním bytě umístěno bylo, byť on sám tento byt v minulosti užíval toliko asi ve 3 osobách. Na druhou stranu ale svědek [příjmení] jasně uvedl a postavil na jisto, že agentura [anonymizováno] poskytovala spoluvlastníkům finanční plnění za všech 6 lůžek, tzn., že za tento daný byt bylo účastníkům hrazeno jako by tam bylo ubytováno 6 osob. Svědek rovněž potvrdil, že v minulosti byt užívalo i 6 osob. Žalobkyni dále tížilo důkazní břemeno ohledně prokázání té skutečnosti, že pokud by žalovaný sám ze své vůle nezačal byt výlučně užívat, pak by se jí podařilo v bytě ubytovat až 6 osob, tj. dostalo by se jí náhrady za 6 osob. Tato skutečnost byla prokázána svědecky a to zejména svědeckými výpověďmi, kdy svědkyně [příjmení] potvrdila, že v roce 2017 poptávala ubytování, a svědci [příjmení] a [anonymizováno] uvedli, že v období let 2018, 2019 a 2020 opakovaně u žalobkyně poptávali ubytování až pro 6 osob, nicméně byli žalobkyní odmítnuti z důvodu uzavření bytu. To, že skutečně tomu tak bylo a že skutečně docházelo k poptávkám ubytování je dále podpořeno i emailem žalobkyně z května 2018, ve kterém žalobkyně uvádí žalovanému, že nesouhlasí s tím, že žalovaný úplně zbytečně blokuje prostory pro 6 lidí a to i přesto, že měla zájemce o pronájem těchto prostor. Žalobkyni se tudíž podařila prokázat ta skutečnost, že v minulosti daný prostor užívalo 6 osob (minimálně se jí podařila prokázat ta skutečnost, že za tento byt bylo hrazeno agenturou [anonymizováno] jako kdyby tam 6 osob bylo ubytováno), jakož i ta skutečnost, že v uvedeném období měla zajištěné zájemce o ubytování, jak potvrdili svědci [příjmení] a [anonymizováno].

22. Pokud jde o výši újmy, která žalobkyni vznikla tím, že žalovaný sám ze svého rozhodnutí výlučně užíval byt, pak k tomuto soud uvádí, že žalobkyně se domáhala zaplacení částky 270 000 Kč představující částku za nadužívání, kterou by dle jejích tvrzení, jinak utržila z důvodu užívání bytové jednotky 6 osobami, které hradily částku 130 Kč za den po odečtení přijatých plateb od žalovaného ve výši 90 000 Kč. Předně soud konstatuje, že pokud jde o žalobkyní stanovený způsob újmy, pak nutno k tomuto konstatovat, že nelze paušálně říct, že za každý měsíc by žalobkyni náleželo 24 000 Kč měsíčně, neboť každý měsíc má jiný počet dnů. K tomuto soud dále odkazuje na tabulku, která je uvedena pod bodem 27 tohoto odůvodnění. Soud se nicméně ztotožnil s námitkou žalovaného, že od výše újmy je nutno odečítat spotřební náklady spojené s užíváním bytu (na rozdíl od fixních a již jednou ve vyúčtováních zohledněných nákladů), kdy se jedná o náklady na prádlo a náklady na dodávané energie (plyn, voda a elektřina). Pokud jde o náklady na prádlo, pak zde soud uvádí, že výše uvedené náklady na prádlo uvedené v jednotlivých vyúčtováních soud vydělil počtem ubytovaných v tom kterém měsíci, aby zjistil, jaký náklad to představovalo na 1 ubytovaného. Pokud jde o náklady na elektřinu, plyn a vodu, pak zde soud uvádí, že se neztotožňuje s tvrzením žalobkyně, že se jedná toliko o marginální částky, kdy by zde byly stále stejné náklady na elektřinu, plyn a vodu s ohledem na stejné spotřeby, jako kdyby zde bylo ubytovaných 20 či 25 osob, neboť dochází ke stejné spotřebě. S tímto tvrzením se nelze ztotožnit, neboť je soud toho názoru, že zcela logicky je jiná spotřeba elektřiny, plynu a vody, když ubytovnu užívá 20 osob, než když ji užívá 30 osob a to s ohledem na to, že voda je užívána mimo jiné za účelem vaření či hygieny, pokud jde o elektřinu pak rovněž i elektřina je využívána ve větším rozsahu 30 osobami například než 20 osobami (používání elektroniky, světla, atp.). Rovněž pokud jde o plyn, pak nelze vyloučit, že plyn sloužící mimo jiné k vaření (v bytě je umístěn plynový sporák, jak uvedla sama žalobkyně) bude zcela evidentně jinak užíván větším počtem osob.

23. K výpočtu plynu soud uvádí následující. Výše spotřeby plynu v daných obdobích popsaných shora (69 699,47 Kč; 93 655,39 Kč a 91 306,49 Kč) soud vydělil prokázaným počtem uživatelů ubytovny s tím, že za období od prosince 2017 do května 2018 zde bylo ubytováno 183 osob plus k těmto je nutno přičíst + 6 (za každý měsíc jeden), neboť plyn, elektřinu i vodu zde využíval i žalovaný, jak sám uvedl, tj. výši spotřeby je nutno vydělit 189 a tedy jednicový náklad představuje 368,78 Kč na osobu (69 699,47 Kč/189 osob). Pokud jde o období od června 2018 do května 2019, zde byl zjištěn počet osob 355 plus 12 (za žalovaného) a tedy jednicový náklad představuje 255,19 Kč na osobu (93 655,39 Kč/367 osob). Pokud jde o období od června 2019 do května 2020, zde ubytovnu prokazatelně užívalo 287 osob plus 12 a tedy jednicový náklad představuje 305,37 Kč na osobu (91 306,49 Kč/299 osob).

24. Pokud jde o elektřinu, pak zde bylo zjištěno, že za období od června 2017 do května 2018 ubytovnu obývalo 398 osob plus 6 za žalovaného a tedy jednicový náklad představuje 201,96 Kč na osobu (81 591,99 Kč/404 osob). V období od června 2018 do května 2019 představuje jednicový náklad 226,95 Kč na osobu vycházeje z počtu uživatelů ubytovny 355 + 12 za žalovaného, to vše vyděleno 83 288,99 Kč. Pokud jde o období od června 2019 do května 2020, zde se jedná o částku 308,98 Kč za osobu vycházeno z počtu uživatelů ubytovny 287 + 12 za žalovaného, tj. 299 děleno 92 384,07 Kč.

25. Pokud jde o náklady na vodu, pak zde za období od prosince 2017 do dubna 2018 bylo vycházeno z nákladu na osobu 138,36 Kč při počtu ubytovaných za období od dubna 2017 do dubna 2018 455 osob plus 5 za žalovaného, tj. 460 osob děleno 63 647 Kč. Pokud jde o období od května 2018 do dubna 2019, jedná se o náklad ve výši 198,37 Kč na osobu při počtu uživatelů ubytovny 357 osob plus 12 za žalovaného děleno 73 199 Kč. Pokud jde o období od května 2019 do května 2020, zde se jedná o náklad ve výši 218,37 Kč na osobu při počtu uživatelů ubytovny 314 plus 13 za žalovaného a zjištěné spotřebě 71 406,17 Kč.

26. Od hrubého zisku (počet dnů v měsíci x nesporná částka 130 Kč), kterého by účastníci dosáhli při obvyklém užívání bytu, pokud by žalovaný byt neužíval výlučně, soud následně odečetl shora zjištěné jednicové náklady na prádlo, elektřinu, plyn a vodu, čímž soud dospěl k pravděpodobnému měsíčnímu čistému příjmu na osobu za ten který měsíc. Dále tento čistý zisk soud vynásobil počtem 6 osob (uživatelů bytu), kdy následně soud dospěl k závěru, že výdělek, kterého by se oběma dvěma spoluvlastníkům dostalo za dané období od prosince 2017 do května 2020, by při normálním běhu skutečností, pokud by žalovaný tuto část nemovitosti nezačal svévolně užívat na úkor žalobkyně, představoval částku 572 884,29 Kč za 6 uživatelů bytu. Polovina této částky, tedy částka ve výši 286 442,15 Kč, představuje újmu žalobkyně spočívající v tom, že žalovaný si svévolně zabral byt ke svému výlučnému užití, neboť se žalobkyni podařilo prokázat, že byt v minulosti užívalo 6 osob, jakož i to, že měla poptávky na ubytování 6 osob v bytě, za což jí přísluší náhrada, kterou by při obvyklém užívání věci v rámci svého podílu získala nebýt protiprávního jednání žalovaného. Od této částky je potřeba odečíst platby žalovaného ve výši 90 000 Kč, přičemž rozdíl ve výši 196 442,15 Kč představuje újmu, která žalobkyni vznikla tím, že žalovaný užíval byt výlučně ke své potřebě na úkor žalobkyně. V této části tedy soud žalobě vyhověl, pokud jde o úrokové příslušenství, pak soud odkazuje na předžalobní výzvu žalobkyně, ve které žalobkyně stanovila žalovanému lhůtu k plnění do 3. 8. 2020 s tím, že předžalobní výzva byla žalovanému doručena proti jeho vlastnímu podpisu dne 30. 7. 2020. Žalovaný je tedy tudíž povinen uhradit žalobkyni s odkazem na ust. § 1970 občanského zákoníku rovněž i zákonný úrok z prodlení, jehož výše vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013.

27. Závěrem soud konstatuje, že žalobkyně emailem, fotografiemi, vyúčtováními za období dubna 2017 až července 2017 a výslechy svědků [příjmení], [příjmení] a [anonymizováno] prokázala, že byt byl v minulosti užíván 6 osobami a že bylo v jejích možnostech zajistit ubytování 6 osob v období let 2017 až 2020. To, zda by byl byt skutečně toliko osobami využíván po celé období, již nelze spolehlivě zjistit ani prokázat a to právě z důvodu chování žalovaného, který si prostor uzamkl a užíval jej ke své libosti. Takovéto svévolné jednání však musí být hodnoceno na úkor žalovaného. Žalovaný nemůže účinně odkazovat na rozumnou kvalitu bydlení 6 uživateli bytu, pokud sám v minulosti profitoval z toho, že byt byl v minulosti 6 osobami užíván. Ve zbylém rozsahu soud shledal žalobu nedůvodnou a to s odkazem na výše zjištěných nákladů a ve zbytku tedy byla žaloba výrokem II. tohoto rozsudku zamítnuta. Pro výpočet újmy pak soud odkazuje na tabulku:

28. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142a o. s. ř. V řízení byla z převážné části úspěšná žalobkyně, má proto právo na náhradu poměrné části nákladů, které jí v řízení vznikly. Dopisem svého zástupce ze dne 23. 7. 2020 a podacím archem pošty žalobkyně osvědčila, že žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním žaloby zaslala výzvu k plnění nároku, který je projednáván v souzené věci. Náklady žalobkyně, v řízení zastoupené advokátem, sestávají podle § 137 o.s.ř. ze soudního poplatku za řízení, odměny za zastoupení žalobkyně advokátem, hotových výdajů zástupce žalobkyně a 21% DPH. Soudní poplatek za řízení činí 10 800 Kč Náklady řízení žalobkyně dále sestávají z 8,5 úkonu právní služby advokáta za převzetí a přípravu zastoupení, sepis výzvy se základním rozborem, sepis žaloby, ½ úkon za jednání ze dne 12. 2. 2021, při kterém nebylo jednání k žádosti obou stran zahájeno, sepis vyjádření ze dne 16. 4. 2021 a 3. 6. 2021 a účasti na ústních jednáních dne 19. 5. 2021, 17. 9. 2021 a 14. 1. 2022 po 9 380 Kč za úkon dle ust. § 7 a. t., tj. celkem 79 730 Kč, z 9 režijních náhrad dle § 13 odst. 4 a. t. celkem 2 700 Kč (9 úkonů x 300 Kč), přičemž k odměně zástupce a režijním paušálům je nutno připočíst DPH, jehož je advokát žalobkyně plátcem, ve výši 21 %, tj. DPH ve výši 17 310,30 Kč. Celkové účelně vynaložené náklady žalobkyně tedy představují částku ve výši 110 540,30 Kč vč. DPH. Žalobkyně byla v řízení úspěšná ze 72,76 %, a neúspěšná z 27,24%, soud proto žalovanému uložil zaplatit žalobkyni 45,52 % nákladů, které žalobkyni v řízení vznikly, tedy částku 50 317,94 Kč. Jak již soud uvedl shora, nepřiznal žalobkyni odměnu za celý úkon za ústní jednání ze dne 12. 2. 2021, neboť nedošlo k faktickému zahájení jednání k návrhu obou stran (§ 11 odst. 3 vyhlášky ve spojení s § 11 odst. 2 písm. g) vyhlášky), pročež jí přísluší jen odměna za ½ úkon. Soud rovněž nepřiznal žalobkyni odměnu jejího zástupce za vyjádření ze dne 4. 11. 2020, neboť jím žalobkyně reagovala toliko pouze na výzvu soudu k doplnění skutkových tvrzení (nikoliv na odpor žalovaného proti platebnímu rozkazu), která však měla zaznít již v žalobě, tak aby soud nemusel žalobkyni vyzývat k doplnění nedostatečných skutkových tvrzení. Náklady řízení je žalovaný povinen složit k rukám zástupce žalobkyně v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.

29. O lhůtách ke splnění veškerých povinností z tohoto rozsudku soud rozhodoval podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a stanovil pro jejich splnění třídenní lhůtu, neboť neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.