36 C 265/2024

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Martinem Havlíkem ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 23 079,60 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 16 800 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 16 800 Kč jdoucím od 16. 6. 2024 do zaplacení a náklady řízení ve výši 1 003,15 Kč, přičemž náklady řízení jsou splatné k rukám zástupce žalobce , tituly před jménem, , jméno FO, , a to vše formou pravidelných měsíčních splátek po 1 000 Kč měsíčně splatných ke každému poslednímu dni v měsíci, až do úplného zaplacení, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť jediné splátky řádně a včas.

II. Žaloba se ve zbylém rozsahu zamítá.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení:)

2. částky 23 079,60 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že: „Pohledávka vznikla na základě Smlouvy o úvěru č. , hodnota, mezi Žalobcem a Žalovaným uzavřené dne 2024-02-26 distančním způsobem na adrese www., Anonymizováno, ., Anonymizováno, (dále jen „Smlouva“), na základě které se Žalobce zavázal poskytnout Žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 16800 Kč s možností postupného čerpání a Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit Žalobci spolu s příslušenstvím dle čl. IV a čl. IX Smlouvy, a to k datu splatnosti dle čl. IX Smlouvy. Nedílnou součástí Smlouvy je dle čl. I, odst. 2 a čl. VIII Smlouvy mimo jiné Sazebník a Všeobecné obchodní podmínky Žalobce, s nimiž byl Žalovaný v souladu s čl. VIII před podpisem Smlouvy seznámen, tyto si přečetl, s jejich obsahem vyslovil souhlas a výslovně přijal zejména následky porušení Smlouvy a sankce, jak jsou ve Všeobecných podmínkách Žalobce a Sazebníku stanoveny. Žalovaný se zavázal, že poskytnuté peněžní prostředky vrátí a zaplatí Žalobci poplatek za poskytnutí úvěru a další poplatky za Žalovaným objednané volitelné služby, a to všechno za podmínek uvedených v čl. II, odst. 5 Smlouvy a čl. 2 Sazebníku. Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky www., Anonymizováno, ., Anonymizováno, vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a poskytl údaje, na základě kterých Žalobce posoudil jeho úvěruschopnost a to následujícím způsobem. Žalobce při ověřování úvěruschopnosti nejprve zjistil u žalovaného následující informace: celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Tyto informace žalovaný sdělil žalobci, což vyplývá ze PDF souboru „uveruschopnost“ či „creditworthiness“, který byl soudu zaslán v příloze žalobního návrhu. Dále žalobce ověřil, zda se žalovaný nenachází v následujících registrech: výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru PČR hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob (registr , Anonymizováno, ), výpis katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy, výpis z registru „sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Po vyplnění žádosti o poskytnutí úvěru žalovaným a před poskytnutím úvěru žalobce shromáždil a zkontroloval informace uvedené žalovaným, jakož i jakékoliv jiné informace s ním související, včetně osobních informací, a to včetně informací získávaných prostřednictvím databází příslušných rejstříků, komerčních služeb a případně získaných prostřednictvím sociálních sítí, k čemuž žalovaný dal svůj souhlas. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedl žalobce podle interní metodiky schválené ČNB (doložený soubor s názvem „jine_CreditworthinessMethodology.pdf“) a zcela v souladu se zákonnými požadavky vymezenými v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, především s pak požadavky stanovenými v § 86 odst. 1 a 2. Žalobce nejprve nahlédl do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníka – spotřebitele, konkrétně do databází vedených spol. CNCB – Czech Non- Banking , právnická osoba, , která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), dále insolvenčního rejstříku, do centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet, nebyl veden ani v insolvenčním rejstříku a ani v evidenci exekucí. Následně žalobce vycházel z informací získaných od dlužníka získaných prostřednictvím licence , Anonymizováno, – , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, (Poskytovatel služby informování o platebním účtu) v souladu s tzv. druhou směrnicí Evropské unie o platebních službách (PSD2) – Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2366 ze dne 25. listopadu 2015 o platebních službách na vnitřním trhu (EU) 2015/2366, kdy na základě souhlasu žalovaného poskytuje třetí strana (banka či jiná finanční instituce) informace o platebním účtu a transakcích, které jsou vykonané na účtech žalovaného. Případně žalobce vycházel z žalovaným předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek prokazujících jeho pravidelný příjem. Žalobcem ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 13750 Kč, která umožňuje bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté žalovanému, což žalobce dokládá výpisem o posouzení úvěruschopnosti (soubor s názvem „jine_creditworthiness.pdf“). Žalovaný dále provedl lustraci dokladu předloženého dlužníkem v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR. Dotazy do jednotlivých registrů proběhly před vyhodnocením úvěruschopnosti Žalovaného a to dne : Bankovní a Nebankovní registr klientských informací: 2024-02-26 Centrální evidence exekucí: 2023-11-15 ISIR: 2024-01-18 Neplatné doklady MV ČR: 2024-01-02. Žalovaný následně správnost svých identifikačních údajů, (jméno a příjmení, trvalý pobyt, e-mail, telefonní číslo a číslo bankovního účtu) Žalobci potvrdil ve Smlouvě. Nadto se Žalovaný sekundárně jednoznačně identifikoval (potvrdil správnost čísla účtu, vlastníka účtu, jméno a příjmení) Smlouva o spotřebitelském úvěru byla se žalovaným uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se Žalovaný přihlásil pomocí dvou faktorového ověření. V prostoru klientského profilu byl Žalovanému nejprve zpřístupněn formulář SECCI (Standard European Consumer Credit Information, tj. standardní předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru), který odsouhlasil a poté návrh smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou žalovaný odsouhlasil kliknutím na opt-in volbu „Podepisuji“. Žalovanému byla posléze smlouva o spotřebitelském úvěru a formulář SECCI automaticky zaslán na jím uvedenou emailovou adresu. Úvěr byl Žalovanému vyplacen na účet , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, prostřednictvím bankovního převodu z bankovního účtu Žalobce společnosti , právnická osoba, . takto: Dne 2024-02-26, v částce 16800 Kč Žalovaný si při sjednávání Smlouvy zvolil následující volitelné služby, v souladu s čl. II Smlouvy a čl. 2 Sazebníku: - služba “Presto” za poplatek ve výši 165 Kč - informační SMS servis za poplatek ve výši 29 Kč. Jedná se o služby, které jsou volitelné a je na uvážení zájemce o úvěr, zda je bude chtít využít. Úvěr byl splatný dne 2024-03-27. Částky zaplacené Žalovaným jsou použity nejprve na úhradu výdajů, které je třeba nahradit, dále na úhradu úroků z prodlení, pak smluvních pokut, poté poplatků za doplňkové služby a nakonec na zaplacení jistiny úvěru. Žalobce dále v důsledku prodlení Žalovaného se splacením úvěru vznikl nárok na úhradu zákonných úroků z prodlení a smluvní pokuty v souladu s čl. 6.4 Všeobecných obchodních podmínek Žalobce. Žalovaný má k dnešnímu dni ve vztahu k Žalobci nesplacenou pohledávku ve výši: 21364 Kč Jistina: 16800 Kč, Poplatek za poskytnutí úvěru: 4370 Kč, Poplatek za službu „Presto“: 165 Kč, Poplatek za službu „Informační SMS servis“: 29 Kč, Poplatek za poskytnutí úvěru, Poplatek za sjednání úvěru v původní výši 4370 Kč sjednaný v souladu s čl. IV Smlouvy a čl. 1 Sazebníku, Poplatek za expresní vyplacení úvěru – služba „Presto“. Žalovaný si při sjednávání Smlouvy zvolil v souladu s čl. 2 Sazebníku a čl. II Smlouvy službu “Presto”, v původní výši 165 Kč sjednaný v souladu s čl. IV Smlouvy a s čl. 1 Sazebníku. Pokud by soud nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru neměl za prokázaný, požaduje žalobce, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla žalobcem dlužná částka převedena a žalovaný se takto bezdůvodně na úkor žalobce obohatil. Žalobce navrhuje, aby soud provedl k důkazu předkládané potvrzení o provedených transakcí z účtu žalobce, svědčící o zaslání čerpání úvěru žalovanému a dále učinil dotaz na banku žalovaného , právnická osoba, . zda byla v období od 2024-02-26 do 2024-03-28 převedena nárokovaná částka jistiny na bankovní účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, a zda je tento bankovní účet žalovaného, resp. zda má žalovaný k účtu dispoziční oprávnění. Tyto důkazy prokazují, že žalovanému v daném období poskytnuta ze strany žalobce uvedená částka, a o tuto částku se žalovaný bezdůvodně obohatil. Žalobce je oprávněn v souladu s čl. 6.4 VOP a čl. 3 Sazebníku požadovat v případě prodlení Žalovaného úhradu aktuálního zůstatku smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení stávajícího dluhu. Žalobce se rozhodl, že smluvní pokutu počítá pouze za prvních 90 dnů prodlení. Žalovaný se do prodlení dostal následující den po dni splatnosti, který nastal dne 2024-03-27. Žalobce proto požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně, kterou počítá ze zůstatku na úvěru v každém kalendářním dni v určeném období od 2024-03-28 do 2024-06-26. Předžalobní výzva byla odeslána dne 2024-06-07.“3. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila a na svou obranu uvedla, že smlouva je absolutně neplatná z důvodu nemravně vysokých úroků z úvěrů a nepřezkoumání její úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru. Žalovaná požádala o úhradu dluhu formou splátkového kalendáře.

4. Soud ve věci nařídil ústní jednání na den 22. 11. 2024, ke kterému se žalobkyně ani její zástupce po předchozí omluvě nedostavili, soud tudíž jednal v jejich nepřítomnosti. Žalovaná se k nařízenému jednání dostavila, setrvala na své obraně a ke svým osobním, majetkovým a výdělkovým poměrům uvedla, že je nemajetná, žije v nájemním bytě, za který hradí 9 018 Kč a v současné době je vedena jako uchazečka o zaměstnání na ÚP, poté co po 6 měsících dobrovolně ukončila svůj pracovní poměr, kde dosahovala příjmů ve výši 22 000 – 23 000 Kč. V době poskytnutí úvěru byla rovněž vedena na ÚP. Žije sama, nemá žádné vyživovací povinnosti. Žalovaná potvrdila uzavření úvěrové smlouvy a poskytnutí předmětu úvěru.

5. Soud po provedeném dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Žalovaná a žalobkyně dne 26. 2. 2024 uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 16 800 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 4 564 Kč do 27. 3. 2024 (RPSN 1 566 %). Strany si ve smlouvě sjednaly rovněž službu „presto“ za 165 Kč a informační SMS servis za 29 Kč měsíčně. Úvěr byl žalované dle nesporných tvrzení vyplacen. Podle systému časových řad ARAD dostupných na www.cnb.cz činila průměrná úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v únoru 2024 při spotřebě v rozmezí do jednoho roku včetně 8,05 % ročně. Ujednání o smluvní pokutě je vtěleno do všeobecných podmínek, které tvořily součást smlouvy. Dopisem ze dne 7. 6. 2024 žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky do 3 dnů s tím, že dopis byl předán k poštovní přepravě dne 7. 6. 2024. K prověřování úvěruschopnosti byl soudu předložen toliko pouze „výpis o posouzení úvěruschopnosti“ a „identifikované příjmy“, ze kterých nelze dovodit zdroj informací a nevyplývá z něho ani ničeho o závazcích žalované, atp.

6. Soud po právním zhodnocení dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je jen částečně důvodný, a to pokud jde o částku 16 800 Kč, která představuje dlužnou jistinu. Soud se zabýval tím, zda žalobkyně dostatečně posoudila úvěruschopnost (kredibilitu) žalované jako spotřebitele, a to ve smyslu ust. § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ při respektování rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ve kterém Nejvyšší soud dospěl k závěru, že: „Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“ S ohledem na skutková tvrzení žalobkyně a absenci důkazních návrhů soud dospěl k závěru, že žalobkyně dostatečně netvrdila, natož aby prokázala, že si obstarala a měla k dispozici nezbytné, spolehlivé, dostatečné a přiměřené informace od žalované jako spotřebitele a zároveň že i provedla lustraci příslušných databází umožňující posouzení úvěruschopnosti žalované jako spotřebitele. Nepodařilo se jí ani prokázat skutečnost, že se dostatečně zabývala a posuzovala schopnost žalované splatit úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, když z jejích tvrzení a doložených důkazů toto žádným způsobem nevyplývá (není znám zdroj i tak plytkých listin žalobkyně na č. l. 14 a 15). S ohledem na nepřítomnost žalobkyně a zástupce žalobkyně na nařízeném ústním jednání pak nebylo možné dát žalobkyni poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o nutnosti doplnit skutková tvrzení a označit důkazy k jejich prokázání v souvislosti se shora uvedeným, přičemž v tomto kontextu soud podotýká, že procesní poučení soud poskytuje účastníkům řízení zásadně při ústním jednání a nedostavení se účastníka k jednání není důvodem pro odročení jednání. Žalobkyně tudíž neunesla důkazní břemeno vyplývající pro ni z ust. § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je tak předmětná smlouva o úvěru absolutně neplatná. Závěr soudu o tom, že se jedná o absolutní neplatnost je podepřen mj. například i rozhodovací praxí Krajského soudu v Praze (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2019, č. j. 27 Co 143/2019-113) či (a to zejména) rozsudkem Soudního dvora EU (dále jen „SDEU“) ze dne 5. března 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance, ve kterém SDEU dospěl k závěru, že: „články 8 a 23 směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku … musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Z tohoto důvodu soud tedy posoudil smlouvu jako absolutně neplatnou. Žalovaná dále dle názoru soudu platně neuzavřela s žalobkyní smlouvu o úvěru v souladu s § 2395 a násl. OZ, jelikož ujednání o poplatku za sjednání úvěru je třeba vnímat jako ujednání o odměně za poskytnuté peněžní prostředky, a takovéto ujednání tak plní formu úroku a úrok v celkové výši přesahující 300 % ročně je třeba vnímat jako úrok nemravný a tím pádem i neplatný ve smyslu § 580 OZ, k němuž soud přihlíží z úřední povinnosti podle § 588 OZ, jelikož takovýto úrok pětadvacetinásobně převyšuje průměrné úrokové sazby pro domácnosti zjištěné ze statistických údajů České národní banky za únor 2024. Ujednání o úroku je totiž esenciální náležitostí smlouvy o úvěru, bez níž nemůže být úvěrová smlouva shledána platnou ve smyslu § 576 OZ a contrario. Žalobě tak bylo vyhověno pouze v té části, která představuje nesplacenou jistinu 16 800 Kč představující bezdůvodné obohacení žalované z titulu absolutně neplatné úvěrové smlouvy. Pokud jde o prodlení žalované, dospěl soud k závěru, že s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru nelze vycházet z ujednaní stran o době plnění, a proto soud určil dobu plnění od první výzvy, kterou byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky – tedy od dopisu z 7. 6. 2024, který se za užití § 573 dostal do sféry žalované dne 12. 6. 2024 a do tří dnů měla žalovaná dle dopisu žalobkyni plnit – tudíž do 15. 6. 2024, jelikož tak žalovaná neučinila, dostala se od 16. 6. 2024 do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení (§ 2991 OZ). Výše úroků z prodlení požadovaná žalobkyní neodporuje § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

7. S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy považuje soud za neplatná ujednání o poplatku za sjednání úvěru, jenž fakticky představuje smluvní úrok, o smluvní pokutě, stejně jako doplňkové služby („presto“ a informační SMS servis). Žaloba proto byla zamítnuta v částce přesahující výrok 6 279,60 Kč představující poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 370 Kč, poplatek za službu presto ve výši 165 Kč a informační servis ve výši 29 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 715,60 Kč vč. příslušenství.

8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož žalobkyni náleží náklady řízení podle míry jejího úspěchu ve sporu. O odměně advokáta bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 2 o. s. ř. věty prvé za středníkem, neboť zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., která upravovala paušální odměnu advokátů nálezem Ústavního soudu ke dni 7. 5. 2013, lze považovat za zvláštní okolnost, která užití vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu při stanovení odměny advokáta odůvodňuje. V případě plného úspěchu by náklady řízení tak byly tvořeny odměnou advokáta za tři úkony právní služby po 300 Kč (výzva k plnění, příprava a převzetí věci, sepis žaloby) v souladu s § 14b odst. 1 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za tři zmíněné úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, DPH ve výši 21 % z obou zmíněných částek a zaplaceným soudním poplatkem 924 Kč, celkem 2 376 Kč. Jelikož po zohlednění neúspěchu žalobkyně s přihlédnutím i k příslušenství pohledávky, kdy předmět řízení představovala ke dni rozhodnutí soudu částka ve výši 25 151,61 Kč (jistina ve výši 23 079,60 Kč a zákonné úroky z prodlení k 22. 11. 2024 ve výši 2 072,01 Kč) a žalobkyně byla úspěšná co do částky 17 886,24 Kč (jistina ve výši 16 800 Kč a úrok z prodlení) a neúspěšná co do částky 7 265,37 Kč má právo na náhradu nákladů v rozsahu 42,22 %, je jí žalovaná povinna uhradit 1 003,15 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna náklady zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.

9. Ohledně lhůty k plnění soud vycházel z návrhu žalované, jí popsaných poměrů a dospěl k závěru, že je zde ještě dán prostor pro uložení peněžitého plnění ve splátkách v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř., přičemž zohlednil i to, že žalobkyně je právnickou osobou, kterou povaha její činnost nečiní existenčně závislou na neprodlené úhradě její pohledávky. Soud proto přistoupil k určení výše splátek částkou 1 000 Kč měsíčně tak, aby nebyla ohrožena její základní životní úroveň, a to počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do zaplacení, to vše s výhradou ztráty výhody těchto splátek, pokud žalovaná neuhradí byť i jedinou ze splátek v plné výši a ve lhůtě její splatnosti. Splátky v takovéto výši jistě nepoškodí žalobkyni, když jí bude pohledávka splacena za necelé dva roky a neohrozí žalovanou, pokud do současné doby byla schopná být výdělečně činná s průměrným čistým příjmem ve výši 23 000 Kč, kdy soud předpokládá s ohledem na produktivní věk žalované její brzké opětovné zařazení do pracovního procesu. Poskytnutí nižších splátek by již poškozovalo oprávněné majetkové zájmy žalobkyně, které měl být navíc pohledávka splacena již před 8 měsíci. Na okraj pak soud poznamenává, že ani nadále stranám nic nebrání sjednat v této věci mimosoudně individuální splátkový kalendář dle konkrétní situace.