36 C 267/2021

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Martinem Havlíkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky ve výši 1 675,01 Kč s přísl.

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 675,01 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 675,01 Kč jdoucím od 29. 11. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí shora uvedenou částku spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná pobývala u žalobkyně během hospitalizace jejího syna jméno příjmení, datum narození, na anonymizováno klinice v období od 17. 11. 2020 do 20. 11. 2020, kdy na základě její žádosti byla společně se synem ubytována v nadstandardním pokoji kategorie II. za cenu 500 Kč za noc, přičemž se zavázala celkovou částku za 3 noci – tj. 1 500 Kč uhradit nejpozději do 8 dnů po ukončení hospitalizace. Za poskytnutí služeb byla žalované vystavena faktura číslo na částku 1 500 Kč se splatností do 28. 11. 2020, jejíž převzetí žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná byla rovněž vyúčtována strava v průběhu hospitalizace ve výši 175,01 Kč fakturou číslo splatnou dne 28. 11. 2020. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani poté, co by vyzvána k jejímu zaplacení předžalobní upomínkou.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. ve spojení s ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. soud nenařizoval jednání a rozhodl na základě listinných důkazů předložených žalobkyně, ze kterých vyplývají skutečnosti tvrzené žalobkyně.

4. Z předložených listin bylo zjištěno, že žalovaná požádala o ubytování v nadstandardním pokoji ve anonymizováno obec, přičemž částku za ubytování ve výši 500 Kč za noc se zavázala uhradit nejdéle do 8 dnů po ukončení hospitalizace. Žalovaná rovněž coby doprovod svého nezletilého syna prohlásila, že byla seznámena s tím, že ubytování v nadstandardním pokoji není hrazeno z veřejného zdravotního pojištění. Její syn byl přijat dne 17. 11. 2020 a propuštěn z hospitalizace byl dne 20. 11. 2020. Shora specifikovanými fakturami vyfakturovala žalobkyně žalované za hospitalizaci v nadstandardním pokoji částku ve výši 1 500 Kč a dále za stravu částku ve výši 175,01 Kč. Obě dvě faktury byly splatné dne 28. 11. 2020. Výše poplatku za nadstandardní pokoj jakož i za stravu dále vyplývají z ceníku služeb žalobkyně. Upomínkami ze dne 30. 5. 2021 byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužných vyfakturovaných částek.

5. Podle ustanovení § 9 odst. 1, 2 zákona č. 372/2011 Sb., zákona o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (dále jen„ ZoZS“) je lůžková péče zdravotní péčí, kterou nelze poskytnout ambulantně a pro její poskytnutí je nezbytná hospitalizace pacienta. Lůžková péče musí být poskytována v rámci nepřetržitého provozu. Lůžkovou péčí je a) akutní lůžková péče intenzivní, která je poskytována pacientovi v případech náhlého selhávání nebo náhlého ohrožení základních životních funkcí nebo v případech, kdy lze tyto stavy důvodně předpokládat, b) akutní lůžková péče standardní, která je poskytována pacientovi 1. s náhlým onemocněním nebo náhlým zhoršením chronické nemoci, které vážně ohrožují jeho zdraví, ale nevedou bezprostředně k selhávání životních funkcí, nebo 2. za účelem provedení zdravotních výkonů, které nelze provést ambulantně; v rámci akutní lůžkové péče je poskytována též včasná léčebná rehabilitace, c) následná lůžková péče, která je poskytována pacientovi, u kterého byla stanovena základní diagnóza a došlo ke stabilizaci jeho zdravotního stavu, zvládnutí náhlé nemoci nebo náhlého zhoršení chronické nemoci, a jehož zdravotní stav vyžaduje doléčení nebo poskytnutí zejména léčebně rehabilitační péče; v rámci této lůžkové péče může být poskytována též následná intenzivní péče pacientům, kteří jsou částečně nebo úplně závislí na podpoře základních životních funkcí, d) dlouhodobá lůžková péče, která je poskytována pacientovi, jehož zdravotní stav nelze léčebnou péčí podstatně zlepšit a bez soustavného poskytování ošetřovatelské péče se zhoršuje; v rámci této lůžkové péče může být poskytována též intenzivní ošetřovatelská péče pacientům s poruchou základních životních funkcí.

6. Podle ust. § 41 písm. c) ZoZS je pacient při poskytování zdravotních služeb povinen uhradit poskytovateli cenu poskytnutých zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění nebo jiných zdrojů, které mu byly poskytnuty s jeho souhlasem.

7. Soud z listinných důkazů učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaná využila služeb žalobkyně při hospitalizaci jejího nezletilého, kdy byla ubytována na nadstandardním pokoji za předem dohodnutou cenu 500 Kč/noc a zároveň využila stravování u žalované, čímž jí vznikla dle § 41 písm. c) povinnost zaplatit žalobkyni za využití sjednaného nadstandardního pokoje a stravy neuhrazené prostřednictvím veřejného zdravotního pojištění dohodnutou cenu 500 Kč/noc a cenu za stravování, celkem tedy částku 1 675,01 Kč. Z tvrzení žalobkyně, proti nimž žalovaná nebrojila, vyplývá, že účastníci sjednali poskytnutí pokoje, který není hrazen z prostředků veřejného zdravotnictví ve smyslu ust. § 9 ZoZS, což žalobkyně prokázala předloženou žádostí o ubytování, z níž soud ověřil, že datum přijetí bylo dne 17. 11. 2020 a datum propuštění dne 20. 11. 2020. Žalovaná žádost vlastnoručně podepsala a současně prohlásila, že jí je známo, že ubytování na nadstandardním pokoji není hrazeno z veřejného zdravotního pojištění. Dané částky žalobkyně žalované vyúčtovala shora uvedenými fakturami, jež byly splatné dne 28. 11. 2020. Protože žalovaná svoji povinnost nesplnila, a to ani přes upomínky žalobkyně, přičemž nárok žalobkyně ani jeho výši v průběhu řízení nikterak nerozporovala, soud jí tuto povinnost v celkové výši 1 675,01 Kč (tj. 1 500 Kč za nadstandardní pokoj a 175,01 Kč za stravu) uložil ve výroku I. tohoto rozsudku. Protože se žalovaná dostala do prodlení s úhradou svého závazku, má žalobkyně v souladu s ustanovením § 1970 o.z., právo vedle plnění i na přiznání úroků z prodlení, jejichž výše je stanovena v souladu s prováděcím předpisem (ustanovení § 2 nařízení č. 351/2013 Sb.). Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl, přičemž lhůtu k plnění určil dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. jako běžnou třídenní.

8. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. a § 151 odst. 2 část věty první za středníkem o. s. ř. Žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, náleží právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč a dále náhrada hotových výdajů žalobkyně v paušální výši ve smyslu ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. za 2 úkony (výzva k plnění a sepis žaloby) po 100 Kč dle ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89a exekučního řádu Celkem tedy žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení ve výši 1 200 Kč, splatná rovněž v zákonné třídenní lhůtě dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.