36 C 268/2025

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Martinem Havlíkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 15 221 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 500 Kč jdoucím od 4. 5. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbylém rozsahu zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 182,40 Kč k rukám jejího zástupce , Jméno advokáta, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 15 221 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že: „Smlouva o úvěru byla uzavřená se společností , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČ , IČO, , zapsaného v OR vedeném , Anonymizováno, , Anonymizováno, v , Anonymizováno, , oddíl , Anonymizováno, , vložka , Anonymizováno, , sídlem , adresa, . Pohledávka od původního věřitele byla postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11.04.2025 na společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, . Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 11.04.2025 mezi společností , právnická osoba, ., se sídlem , adresa, , jako postupitelem a společností , Jméno žalobkyně, ., se sídlem , adresa, , IČ , IČO žalobkyně, , jako postupníkem a novým věřitelem. Obě smlouvy o postoupení pohledávek jsou součástí tohoto žalobního návrhu. Původní věřitel je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalobce je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je kolektivní investování spočívající zejména v investicích do nákupu portfolií pohledávek od bankovních i nebankovních subjektů. Žalovaný je fyzickou osobou nepodnikající. Původní věřitel uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému dne 2024-02-27 úvěr ve výši 10500 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 2024-03-28. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 10500 Kč, dále z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4410.32 Kč, a úroku stanoveného dle čl. II.2.b smlouvy ve výši 310.68 Kč. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky www., Anonymizováno, .cz, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet, mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění obsaženém v příloze tohoto návrhu s navrhovanou výší úvěru a splatností, jak jsou uvedeny výše. Žalovaný odsouhlasil znění smlouvy verifikačním kódem ve formě SMS, v tomto případě je kód , Anonymizováno, . Autorizační kód je přidělen žalovanému na základě žádosti o úvěr na jeho verifikovaný mobilní telefon. SMS Kód nahrazuje fyzický podpis smlouvy. Vzhledem k výše popsaným skutečnostem žalovaný tento návrh smlouvy akceptoval a původní věřitel úvěr žalovanému vyplatil dne 2024-02-27. K uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaný. Úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalobce identifikovala platbu úvěru uvedením variabilního symbolu , var. symbol, . Jako variabilní symbol, byl mezi stranami zvolen jako rodné číslo žalovaného. Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, jak je patrno z přiloženého výpisu z bankovního účtu žalobce (nebo potvrzením o provedené platbě), ale přesto nebyl žalovaným do dnešního dne uhrazen v celé výši. Žalovaný nevrátil úvěr v datech splatnosti. Odeslání upomínky předcházel pokus kontaktovat žalovaného telefonicky, avšak bezúspěšně. Upomínka byla právním zástupcem žalobce odeslána dne 2025-04-25. Poplatek za poskytnutí úvěru je stanoven dle článku II.2.b. smlouvy, kdy je poplatek stanoven jako vyšší než v případě řádného splácení, nicméně jelikož žalovaný překročil dobu splatnosti úvěru. Poplatek obecně pokrývá veškerou administrativní činnost spojenou s poskytováním úvěrů původním věřitelem, dále náklady vznikající původnímu věřiteli v související s hromadným nesplácením úvěrů v ČR, dále náklady na získání finančních prostředků pro poskytování koncových úvěrů úvěrovaným osobám a zamýšlenou drobnou marži pro původního věřitele. Žalobce dále sděluje, že žalovaný dal souhlas se zpracováním osobních údajů a také souhlas s nakládáním s jeho osobními údaji za účelem posuzování úvěruschopnosti, bonity a důvěryhodnosti. V návaznosti na výše uvedené skutečnosti byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI, NRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. K tomuto nenavrhuje žalobce žádných dalších důkazů. Pokud by soud neuznal nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje žalobce, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. K prokázání skutečnosti, že žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky v tvrzené výši, navrhuje žalobce, aby soud učinil dotaz na banku žalovaného , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., zda mu byla v únoru 2024 zaslána na účet č. , č. účtu, částka 10500 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, a zda je majitelem účtu právě žalovaný. Celková výše nároků žalobce po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalovaného ve výši 0 Kč činí celkem 15221 Kč nejpozději splatných dne 2024-03-28.“2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.

3. Soud nařídil na den 7. 1. 2026 ústní jednání, ke kterému se žalobkyně s předchozí omluvou a žalovaná bez omluvy nedostavily. Soud tudíž jednal v nepřítomnosti stran (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

4. Po provedeném dokazování má soud za spolehlivě zjištěný následující skutkový stav. Právní předchůdce žalobkyně společnost , Anonymizováno, ´, Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . poskytla žalované na základě smlouvy o úvěru č. , spisová značka, částku ve výši 10 500 Kč (výpis z běžného účtu předchůdce žalobkyně na č. l. 13, sdělení banky žalované ze dne 16. 9. 2025 na č. l. 26), kterou požadoval po žalované zpět zástupce žalobkyně výzvou ze dne 25. 4. 2025 do tří dnů. Z podacího archu bylo zjištěno, že výzva byla podána k poštovní přepravě dne 25. 4. 2025 a za užití ust. § 573 občanského zákoníku se dostala do sféry žalované nejpozději dne 30. 4. 2025 a nejpozději do 3. 5. 2025 měla žalovaná poskytnutou částku vrátit. Soudu byla dále předložena smlouva o úvěru č. , spisová značka, ze dne 27. 2. 2024, ze které vyplývá, že strany si sjednaly zápůjční úrokovou sazbu ve výši 36 % ročně a poplatku za sjednání úvěru ve výši 4 410,32 Kč, kdy soud celé toto ujednání považuje jako ujednání o úroku představující úrok ve výši 504 % ročně, RPSN představuje 9 060,57 %, pročež je smlouva dle právního posouzení absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy dle ust. § 588 občanského zákoníku a nelze k ní přihlížet. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z postupní smlouvy ze 9. 4. 2025 a její přílohy na č. l. 15 spisu a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 4. 2025. Dalším důvodem absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy je i ta skutečnost, že žalobkyně řádně netvrdila, a tudíž ani neprokázala řádné prověření úvěruschopnosti žalované před uzavřením úvěrové smlouvy (k tomu srov. §§ 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru).

5. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že žaloba je zčásti důvodná. Žalobkyně žalobou uplatnila právo na zaplacení částky 15 221 Kč z titulu úvěrové smlouvy, která je však dle právního hodnocení soudu neplatná, doložila však poskytnutí finanční částky ve výši 10 500 Kč žalované, pročež je žalovaná povinna ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 občanského zákoníku, když dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat, bezdůvodné obohacení nástupci žalobkyně vrátit. Žalovaná se přijetím peněžité hotovosti bez právního důvodu obohatila o částku 10 500 Kč. Soud ze shora uvedených důvodů uložil žalované, aby bezdůvodné obohacení v této výši žalobkyni uhradila. Ve zbytku však žalobu pod výrokem II. zamítl pro neplatnost úvěrové smlouvy. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud jí taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal v řízení převážně úspěšné žalobkyni (žalobkyně byla úspěšná co do 59,12 % a neúspěšná co do 40,88 %), nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 182,40 Kč, tedy 18,24 % z 1 000 Kč. Tyto náklady v částce 1 000 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů nezastoupeného účastníka dle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ust. § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 1 vyhlášky 254/2015 Sb. za dva úkony po 100 Kč (1 x předžalobní výzva a 1 x podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu). Soud v dané věci zjistil, že zástupce žalobkyně je současně jejím skutečným majitelem, jak vyplývá z částečného výpisu údajů z evidence skutečných majitelů vedené Krajským soudem v Brně založeného ve spise na č. l. 36, ze kterého bylo zjištěno, že zástupce je skutečným přímým majitelem žalobkyně. S ohledem na toto zjištění a povahu podnikatelské činnosti žalobkyně je namístě přihlédnout k nálezu Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2018 sp. zn. I. ÚS 585/17, ve kterém Ústavní soud dospěl k následujícím závěrům: „Povinností soudu vyplývající z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. je posuzovat účelnost nákladů řízení, přičemž nesmí pouštět ze zřetele samotný účel civilního procesu jako takového, který spočívá v poskytování ochrany porušeným nebo ohroženým subjektivním hmotným právům a právem chráněným zájmům. Mezi případy, kdy nelze dovodit účelnost vynaložených nákladů řízení, spadá i zneužití práva na zastupování advokátem. Obecně platí, že právnická osoba neztrácí právo na náhradu nákladů právního zastoupení jen proto, že je jejím statutárním orgánem, společníkem či konečným vlastníkem advokát. Na druhou stranu nelze vyloučit existenci případů, ve kterých se uvedená teze vzhledem ke specifickým okolnostem neuplatní. V tomto případě bylo třeba přihlédnout k množství žalob, které vedlejší účastník podával na ustáleném vzoru, jakož i k povaze jeho podnikání, které vykazovalo spíše znaky inkasní agentury, což vede k závěru, že by měl pro správu svých pohledávek, jež má převážně administrativní charakter, disponovat příslušným aparátem. Jestliže byl pak tento předpoklad obcházen tím způsobem, že se vedlejší účastník nechával právně zastoupit advokátem, jenž je nadto jeho vlastníkem, získává takový postup charakter zneužití práva na náhradu nákladů řízení, neboť účelově navyšuje náklady s vymáháním pohledávek spojené. Rozhodnutí soudu, který nevěnuje náležitou pozornost opakovaným námitkám stěžovatele ohledně nezákonnosti přiznání náhrady nákladů řízení vedlejšímu účastníku z důvodu neúčelnosti zastoupení a snahy o zneužití práva na zastoupení advokátem, navíc doloženou závěry jiných soudů ve srovnatelných rozhodnutích, včetně rozhodnutí Ústavního soudu, nelze považovat za řádně odůvodněné, a jako takové porušuje právo stěžovatele na spravedlivý proces, garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. V daném případě je soudu z jeho úřední činnosti známo, že žalobkyně jakožto inkasní společnost, která odkupuje pohledávky za účelem generování zisku, podává minimálně u tohoto soudu ročně přes sto žalob na ustálených vzorech a měla by tak za účelem správy svých pohledávek disponovat příslušným aparátem. Tak tomu však není, když se nechá zastoupit advokátem, který je navíc skutečným majitelem žalobkyně a de facto přes náhradu nákladů řízení pouze účelově navyšuje (někdy i dvojnásobně) dluhy svých dlužníků. Zdejší soud odmítá takovémuto zneužití práva na zastupování advokátem poskytovat právní ochranu, pročež za aplikace shora citovaného nálezu přiznal jinak v řízení převážně úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení jako by nebyla zastoupena advokátem.

7. O veškerých lhůtách plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.