36 C 269/2020

Plný text

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Martinem Havlíkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 3 577 EUR s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 3 577 EUR spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 577 EUR jdoucím od 1. 7. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému k rukám jeho zástupce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] náklady řízení ve výši 50 239,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky 3 577 EUR s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že strany spolu uzavřely dne 9. 5. 2019 smlouvu o nájmu přívěsného vozíku (dále též jen„ smlouva“) tovární značky [anonymizováno] [registrační značka]. Žalovaný však nedodržel svou informační povinnost jako pronajímatel, kterou mu ukládá občanský zákoník v ustanovení § 2205 a také se k ní žalovaný zavázal ve článku 4. 2. písm. b) smlouvy. Protiprávní jednání žalovaného spočívalo v tom, že ačkoliv účelem smlouvy je provoz vozíku, žalovaný neupozornil žalobce o nutnosti zvláštního řidičského oprávnění C + E potřebného k tomuto provozu, ačkoliv byl žalovaný výslovně informován o nutnosti ještě téhož večera odjet s vozíkem do Itálie, kdy žalovaný mylně ujistil žalobce, že takovýto provoz odpovídající tomuto účelu je možný bez dalšího a to i poté, co měl k dispozici řidičský průkaz žalobce. Dne 10. 5. 2019 byl žalobce kontrolován italskou policií, kdy mu byla udělena pokuta ve výši 3 577 EUR z důvodu nedostatečného řidičského oprávnění pro provoz motorového vozidla s vozíkem a následně tato souprava byla na místě zadržena a žalobci znemožněna další cesta. Tímto jednáním, tedy tím, že žalovaný neuvedl žalobci, že je nutné k provozu přívěsného vozíku mít řidičské oprávnění skupiny E, vznikla žalobci v příčinné souvislosti s tím škoda ve výši 3 577 EUR, kterou se žalobce podanou žalobou domáhá po žalovaném k zaplacení. Žalobce následně uplatnil zadržovací právo k předmětnému vozíku, nicméně hodnota vozíku by nepokryla ani výši škody uplatněné žalobním návrhem, a proto žalobce nepřistoupil k realizaci práva žádným ze zákonných způsobů. Žalovaný dne 20. 2. 2020 zaslal žalobci jednostranné započtení pohledávky dle ustanovení § 1982 občanského zákoníku. Toto započtení bylo žalobcem odmítnuto dne 20. 3. 2020 z důvodu neexistence pohledávky žalovaného vůči žalobci způsobilé k započtení. Žalovaný však tímto započtením uznal existenci předmětné pohledávky žalobce, když uznal nárok na náhradu škody, kterou způsobil žalobci ve výši odpovídající částce 196 648 Kč, neboť proti tomuto nároku měla být započítána domnělá pohledávka žalovaného. Žalobce v replice na vyjádření žalovaného k odporu uvedl, že žalobce setrvává na skutečnosti, že žalovaný porušil informační povinnost uloženou mu zákonem i předmětnou smlouvou tím, že poskytl žalobci neúplné a nesprávné informace týkající se řádného užívání předmětu nájmu, tj. přívěsného vozíku. Poté, co žalovaný měl k dispozici řidičský průkaz žalobce, žalovaný ujistil žalobce, že bez dalšího může přívěsný vozík užívat, čímž způsobil žalovaný žalobci mimo jiné škodu ve výši 3 577 EUR, kdy tato částka představuje pokutu udělenou žalobci italskou policií dne 10. 5. 2019 z důvodu nedostatečného řidičského oprávnění.

2. Z důvodu nedostatečných skutkových tvrzení byl žalobce při ústním jednání soudu dne 20. 11. 2020 poučen dle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby odstranil nejednoznačnost žaloby a doplnil svá skutková tvrzení ohledně toho, zda se domáhá po žalovaném, náhrady škody z titulu porušení zákonné povinnosti, smluvní povinnosti či škody způsobené nesprávnou informací. Žalobci byly dále poskytnuty další procesní poučení dle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř.

3. K poskytnutému poučení žalobce v koncentrační lhůtě doplnil skutková tvrzení ohledně řádného označení pronajatého přívěsného vozíku, ke kterému dále uvedl, že z laického hlediska se jedná o běžný vozík, který lze řídit s oprávněním B. Žalobce setrval na své žalobě a uvedl, že se podanou žalobou domáhá náhrady škody z důvodu porušení zákona žalovaným a rovněž i z důvodu porušení smluvní povinnosti. K náhradě škody z titulu porušení zákonné povinnosti žalobce uvedl, že žalovaný porušil svou informační povinnost jako pronajímatel, kterou mu obecně vůči spotřebiteli ukládá ustanovení § 2205 a § 2206 občanského zákoníku, když nepoučil žalobce o povinnosti mít řidičské oprávnění skupiny C + E. K objektivní informační povinnosti se dále žalovaný zavázal v čl. 4.2 písm. b) smlouvy. Porušení zákona žalobce dovozoval s odkazem na ustanovení § 2205 a), b) a c) občanského zákoníku, kdy uvedl, že žalovaný přenechal vozík do užívání žalobci, ač objektivně věděl, že tento nemá dostatečné řidičské oprávnění a na tuto skutečnost jej nijak neupozornil, tedy přenechal žalovanému věc nezpůsobilou k ujednanému účelu s žalobcem, byť žalovaný před podpisem předmětné nájemní smlouvy měl k dispozici řidičské oprávnění žalobce a nikterak jej neupozornil na tu skutečnost, že potřebuje k provozu takové soupravy zvláštní řidičské oprávnění C + E a naopak jej mylně ujistil, že s takovýmto vozíkem může vyjet na cestu. Rovněž pokud jde o samotné spřažení jízdní soupravy, tj. vozidla, které přistavil žalobce, a pronajímaného vozíku, pak žalobce k tomuto uvedl, že samotné spřažení soustavy bylo provedeno žalovaným. Žalovaný tedy bezpochyby vědět měl a mohl, že vystavuje žalobce sankci nebo i zadržení předmětného vozíku policií, neboť žalobce nemá dostatečné řidičské oprávnění pro provoz předmětu nájmu na pozemních komunikacích. Žalovaný tak porušil zákon, neboť přinejmenším porušil povinnosti stanovené mu jako pronajímateli ustanovením § 2205 písm. a), c) občanského zákoníku a tohoto jednáním, kterým způsobil žalobci, se dopustil zcela vědomě jako profesionál vůči spotřebiteli. Dále odkazoval žalobce na ustanovení § 1728 odst. 2 občanského zákoníku, kdy dovozoval, že žalovaný se tak dopustil porušení zákona i ve formě své předsmluvní povinnosti. Vzhledem k porušení zákona má být na danou věci aplikováno bez dalšího ustanovení § 2910 občanského zákoníku. K porušení smluvní povinnosti žalobce uvedl, že žalobce v rozporu se smlouvou, tj. jejím ujednáním obsaženém v článku 4.2 písm. b), nebyl ze strany žalovaného před uzavřením smlouvy plně informován a poučen o způsobu řádného užívání předmětu nájmu. Žalobce dále odkázal na skutečnost, že se jedná o formulářovou smlouvu s tím, že žalobce má postavení spotřebitele a je tedy plně na žalovaném, aby prokázal svá tvrzení, že dodržel svou informační povinnost. Škodné jednání žalovaného tedy žalobce spatřuje v neposkytnutí informace o nedostatečnosti oprávnění žalobce k řízení vozíku za současného neposkytnutí obligatorních poučení nezbytných k provozu předmětu nájmu – předmětného vozíku na pozemních komunikacích za podmínek sjednaných mezi účastníky. Žalobce je navíc toho názoru, že pokud by byly ze strany žalovaného poskytnuty žalobci informace ohledně potřebného řidičského oprávnění, pak by vůbec nedošlo k uzavření smlouvy, kdy dle názoru žalobce žalovaný tyto informace neposkytl žalobci zcela záměrně a to z důvodu získání vlastního zisku. Předmětná věc byla prošetřována i ze strany Policie České republiky, kdy k tomuto navrhl žalobce k důkazu vyžádání si spisu Policie České republiky a čtení označených listin. Dále žalobce navrhl k důkazu výslech svědkyně [jméno] [příjmení], která měla být přítomna celému jednání o uzavření smlouvy o nájmu předmětného vozíku. Žalobce dále uvedl, že mu byla způsobena i další škoda, které se však nedomáhá. Pokud jde o poučení soudu ve vztahu k ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř., aby žalobce prokázal, že žalovaný uznal svůj závazek, pak žalobce setrval na svém vyjádření obsaženém v žalobě, kdy odkázal na jednostranné započtení pohledávky oproti závazku žalovaného ze dne 20. 2. 2020, které je nutno bezpochyby vykládat jako uznání závazku žalovaným. Závěrem žalobce uvedl, že žalovaný měl k dispozici řidičský průkaz žalobce, dále sám zapřahal předmětný vozík za konkrétní vozidlo užité žalobcem a měl informaci o cíli a účelu cesty, na kterou se žalobce bezprostředně z půjčovny žalovaného vydal. Žalovaný tudíž shora popsaným jednáním porušil jak smluvní povinnost stanovenou v čl. 4 2. písm. b) smlouvy, tak i zákonnou povinnost a to s odkazem na ustanovení § 2317, § 2322 a § 2205 občanského zákoníku, kdy nesplnil své povinnost přenechat věc nájemci tak, aby ji mohl nájemce užívat k ujednanému nebo obvyklému účelu a seznámit nájemce s pravidly pro zacházení s věcí, když žalobci nesdělil, že k provozu na pozemních komunikacích pronajatého vozíku potřebuje řidičské oprávnění skupiny C + E, to vše v příčinné souvislosti se vznikem škody.

4. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil a navrhl, aby ji soud jako nedůvodnou zamítl. Žalovaný popřel tvrzení žalobce ohledně toho, že z jeho strany nebyla splněna informační povinnost, kdy odkázal na podepsanou nájemní smlouvu a to zejména na bod 1. 2 smlouvy, ve které žalobce potvrdil, že disponuje platným řidičským oprávněním a že je způsobilý k řízení motorových vozidel. Žalovaný dále odkázal na ustanovení bodu 4. 2 smlouvy, ve které žalobce podpisem smlouvy potvrdil, že byl před uzavřením smlouvy plně informován a poučen o způsobu řádného užívání předmětného vozíku. Pokud jde o samotný přívěsný vozík, pak ten byl ze strany žalovaného předán k užívání ve zcela způsobilém technickém stavu spolu s veškerými potřebnými doklady pro jeho užívání. Dle názoru žalovaného je žaloba nedůvodná, neboť neobsahuje skutková tvrzení, o která by soud mohl v případě úspěchu žaloby opřít své rozhodnutí ohledně povinnosti zaplatit žalovanou částku žalovanému, neboť nedošlo ke škodnému jednání a v daném případě nejsou a ani nemohou být naplněny veškeré atributy náhrady škody. Pokud jde o povinnost vlastnit řidičské oprávnění, pak žalovaný odkázal na tu skutečnost, že odpovědnost za splnění podmínek ohledně řidičského oprávnění jde výlučně k tíži samotného řidiče. Žalobce potvrdil v předmětné smlouvě, že disponuje platným řidičským oprávněním, a že je způsobilý k řízení motorových vozidel. Jakékoliv přenášení odpovědnosti v této souvislosti žalovaný považuje za zcela účelové a nemající podporu v příslušných zákonných ustanoveních. Žalovaný dále tvrdil, že splnil svou informační povinnost. Po poučení soudu dle ustanovení § 118a odst. 1, 3 ve spojení s ustanovením § 118b odst. 1 o. s. ř., aby žalovaný doplnil svá tvrzení a označil důkazy k jejich prokázání k tomu, že ze strany žalovaného byly poskytnuty řádně a úplně veškeré informace a aby uvedl, čeho se týkaly takovéto informace a že byly tyto informace poskytnuty, žalovaný v koncentrační lhůtě uvedl, že informace byly žalobci poskytnuty ve dvou rovinách. První rovina se týká vždy dokladových záležitostí, v rámci, které jsou poskytovány informace o dokladech potřebných k užívání přívěsného vozíku a druhá rovina se týká dalších provozních záležitostí, tj. samotného užívání přívěsného vozíku. Žalovaný setrval na svých tvrzeních, že žalobce potvrdil přímo v samotné smlouvě o nájmu přívěsného vozíku v čl. 1 2 a 4. 2 smlouvy, že byl řádně poučen a seznámen s provozem a užíváním přívěsného vozíku. Podpisem smlouvy žalobce potvrdil, že byly ze strany žalovaného poskytnuty veškeré informace spojené s provozem a užíváním přívěsného vozíku. Žalobce byl tudíž ze strany žalovaného poučen o povinnosti vlastnit řidičské oprávnění příslušné skupiny, když dle názoru žalovaného povinnost vlastnit řidičské oprávnění příslušné skupiny jde vždy k tíži daného řidiče, neboť dané se odvíjí od toho, za jaké vozidlo je přívěsný vozík připojen, tedy odvíjí se vždy od příslušné jízdní soupravy. Žalobce byl dále informován o sjednaném pojištění odpovědnosti, o povinnosti mít k dispozici osvědčení o registraci vozidla, o postupu správného připojení a odpojení přívěsného vozidla, používání ruční brzdy, způsobu manévrování s vozíkem a jeho odstavení a celkové hmotnosti přívěsného vozíku a o maximální povolené rychlosti s odkazem na údaje obsažené v osvědčení o registraci vozidla. Žalovaný setrval na svých tvrzeních ohledně splnění informační povinnosti a dále uvedl, že nebyl ze strany žalobce následně dotazován ohledně sdělení dodatečných informací, případně na vysvětlení určitých nejasností spojených s provozem a užíváním přívěsného vozíku. Vozík by předán žalobci v řádném technickém stavu, který byl způsobilý k jeho provozu včetně všech nezbytných dokladů spojených s jeho řádným užíváním. Poskytnutím vozíku do užívání žalobci objektivně žalovaný ztrácí jakoukoliv reálnou možnost kontroly nad řádným užíváním přívěsného vozíku žalobcem a nad dodržováním právních předpisů žalobcem v souvislosti s provozem a užíváním přívěsného vozíku. Příslušné jde k tíži žalobce nikoliv žalovaného. Žalobce se ve smlouvě zavázal dodržovat veškeré relevantní právní předpisy v platném znění vztahující se k provozu a užívání předmětného vozíku. Mít příslušné řidičské oprávnění je primární povinností žalobce, obecně jako řidiče, stejně tak je jeho povinností dodržovat ostatní povinnosti v provozu na pozemních komunikacích. Žalobce si nesprávně a účelově vykládá čl. 4 2 smlouvy, neboť v tomto je uvedeno, že nájemce, tj. žalobce, podpisem smlouvy krom jiného potvrzuje, že byl plně informován, poučen a seznámen s provozem a užíváním předmětného vozíku. V případě opaku je zcela logické a očekávatelné, že by k potvrzení daného podpisem smlouvy ze strany žalobce nedošlo, případně by bylo učiněno s výhradou, což v tomto případě učiněno nebylo. V průběhu ústního jednání dne 27. 1. 2021 pak žalovaný k vyjádření žalobce ještě doplnil, že žalovaný v daném právním vztahu zcela jistě nevystupoval jako spotřebitel, kdy přívěsný vozík použil jako pracovní nástroj s tím, že samotné vozidlo, se kterým byl přívěsný vozík spřažen, je ve vlastnictví [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], přičemž předmětem činnosti této společnosti je i podnikání v dopravě. Žalobce je dále činný i v jiných společnostech a to např. ve [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO], kde je statutárem této společnosti, předmět činnosti této společnosti je mimo jiné i údržba motorových vozidel, pronájem a půjčování věcí movitých a údržba motorových vozidel a jejich příslušenství. Z tohoto důvodu tedy má žalovaný za to, že je absurdní tvrzení žalobce, že žalobce v daném závazku vystupoval jako spotřebitel, resp. že byl laik, kdy dle názoru žalovaného s ohledem na působení žalobce ve společnostech [příjmení] [příjmení] [anonymizováno] a [příjmení] [jméno] [příjmení] si musel být žalobce zcela evidentně vědom toho, jaké má mít řidičské oprávnění k provozu spřažené soupravy. Pokud jde o samotnou prevenční povinnost, pak žalovaný uvedl, že tuto povinnost porušil výhradně žalobce sám svým jednáním spočívajícím v tom, že jako osoba podnikající v dopravě měl a mohl vědět o tom, jaké má mít řidičské oprávnění k užívání vozidla. Žalovaný rovněž poukázal před výslechem svědkyně [jméno] [příjmení] na to, že svědkyně je spolupracovnicí žalobce, neboť je jednatelkou a společnicí ve [právnická osoba] [anonymizována dvě slova].

5. Soud po provedeném dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Strany tohoto řízení uzavřely dne 9. 5. 2019 smlouvu o nájmu přívěsného vozíku tovární značky [anonymizováno] [registrační značka]. V této smlouvě jsou jako strany uvedeny žalovaný a dále je zde jako nájemce uveden žalobce: [celé jméno žalobce], [ulice a číslo], [obec], [datum narození] s tím, že tyto údaje o žalobci jsou ve smlouvě uvedeny ručně. Předmětnou smlouvou o nájmu přívěsného vozíku se žalovaný zavázal poskytnout žalobci do nájmu předmětný přívěsný vozík [anonymizována dvě slova] [číslo] a žalobce se zavázal za nájem vozidla platit nájemné. V čl. 1 2. smlouvy nájemce, tj. žalobce, prohlásil, že vlastní platné řidičské oprávnění a že je způsobilý k řízení motorových vozidel. V čl. 4 1. smlouvy strany prohlásily, že předmět nájmu včetně dokladů nezbytných k jeho provozu byl předán žalobci při podpisu této smlouvy. V článku 4. 2. písm. a) smlouvy žalobce prohlásil, že předmět nájmu před uzavřením smlouvy dostatečně prohlédl, ověřil si dostatečně jeho technický stav a tento shledal způsobilým k řádnému užívání po dobu trvání smlouvy, v čl. 4 2. b) smlouvy žalobce prohlásil, že byl před uzavřením smlouvy ze strany pronajímatele plně informován a poučen o způsobu řádného užívání předmětu nájmu. Žalobce dále prohlásil, že předmět nájmu při správném užívání splňuje svůj účel (čl. 4 2. písm. d) smlouvy). V článku 9. 2. smlouvy žalobce prohlásil, že je povinen při užívání předmětu nájmu dodržovat veškeré relevantní právní předpisy v platném znění (smlouva o nájmu přívěsného vozíku ze dne 9. 5. 2019 podepsaná oběma stranami). Pokud jde o samotný předmětný vozík, pak k tomuto bylo soudem zjištěno, že se mělo jednat o přívěsný vozík tovární značka [anonymizována dvě slova] [číslo], jehož největší technicky přípustná hmotnost byla 2 000 kg, povolená hmotnost 2 000 kg a provozní hmotnost 500 kg s tím, že pokud jde podobu samotného přívěsného vozíku, tato je zachycena na fotografii ve spise (č. l. 57 – fotografie, malý technický průkaz na č. l. 58). Z protokolu o administrativním zadržení a svěření do úschovy pod dobu 3 měsíců na č. l. 62, z protokolu o vrácení a výzvě k vyzvednutí z důvodu ukončení zadržení na č. l. 60 p. v. a z protokolu oddělení silniční policie ve [jméno] na č. l. 65 bylo zjištěno, že dne [datum] ve [údaj o čase] hodin na [anonymizováno] kilometru na odpočívadle [příjmení] [anonymizováno] byl kontrolován žalobce, přičemž bylo zjištěno, že tento je vlastníkem řidičského oprávnění průkazu C, kdy tento řídil spřaženou soustavu sestávající z vozidla [anonymizována dvě slova] a přívěsného vozíku [anonymizováno], kdy bylo zjištěno, že žalobce řídil spřažené vozidlo bez platného řidičského oprávnění skupiny C + E s tím, že k tomuto žalobce při kontrole uvedl, že nevěděl, že pro připojení přívěsu k dodávce je třeba oprávnění B nebo C. Za přestupek byla žalobci udělena pokuta ve výši 3 577 EUR, kterou žalobce zaplatil na místě. Vozidlo bylo následně administrativně zadrženo. Dne 15. 10. 2019 z důvodu ukončení zadržení vozidla byl žalobce vyzván k vyzvednutí vozidel z justiční úschovy z důvodu ukončení zadržení vozidel [anonymizováno] + [anonymizováno] [registrační značka]. Strany si mezi sebou následně vyměnily korespondenci na rovině jejich zástupců, ve které žalovaný prostřednictvím svého zástupce přípisy ze dne 2. 7. 2019, 15. 11. 2019 a 16. 1. 2020 opakovaně uvedl, že uplatněný nárok na zaplacení částky (mimo jiné) 3 577 EUR neuznává a to ani z části, kdy v těchto přípisech se uvádí, že žalobce potvrdil ve smlouvě, že disponuje platným řidičským oprávněním a že je způsobilý k řízení motorových vozidel. Žalovaný v těchto přípisech opakovaně uvedl, že nesouhlasí se svojí povinností k náhradě škody. Následně pak žalovaný v přípisu ze dne 16. 1. 2020 opakovaně uvedl, že nesouhlasí s nárokem žalobce na náhradu škody a tento neuznává a uplatnil vůči žalobci smluvní pokutu ve výši 348 600 Kč. V dopise ze dne 20. 2. 2020 žalovaný uvádí, že ponechává stranou důvodnost žalobcem vzneseného nároku, avšak jednostranně započítává pohledávky dle ustanovení § 1982 občanského zákoníku, kdy oproti vznesenému nároku na náhradu škody započítává svůj nárok na smluvní pokutu. Žalobce v korespondenci setrvával na důvodnosti svého nároku a v posledním dopise uvedl, že započtením žalovaného náhradu škody oproti jeho pohledávce na smluvní pokutu, kterou neakceptuje, žalovaný uznal nárok žalobce (přípis žalobce ze dne 20. 3. 2020 a 24. 6. 2019). Svědkyně [jméno] [příjmení] v rámci své svědecké výpovědi uvedla ve vztahu k osobě žalobce, že s tímto spolupracuje ve [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], kde je společníkem této společnosti jak ona, tak i žalobce, kdy v této firmě svědkyně pracuje spíše jako administrativa a pan žalobce obchoduje s Itálií. Dále svědkyně uvedla, že s žalobcem v minulosti podnikali i ve [právnická osoba] [příjmení], což měla být společnost, která se měla zabývat obchodem v realitách. K dalším podnikatelským aktivitám žalobce v České republice svědkyně uvedla, že žalobce dále podniká pod [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], kdy předmětem činnosti této společnosti má být obchod s náhradními díly na sportovní vozy. Svědkyně k věci uvedla, že potřebovali převézt nějaký náklad do Itálie a následně přivézt z Itálie víno a oleje. Za tím účelem si potřebovali pronajmout přívěsný vozík s tím, že kontakt na žalovaného dostala od pana [příjmení], který má nějaké známé a řekl jí, aby kontaktovala za účelem pronájmu vozidla pana [celé jméno žalovaného], kterého následně telefonicky kontaktovala s tím, že se dohodli na pronájmu přívěsného vozíku. Ten den, kdy došlo k podpisu smlouvy, se do provozovny žalovaného dostavila s panem žalobcem a ještě s jedním Italem, který příliš nehovoří česky. K jazykovým schopnostem žalobce svědkyně uvedla, že žalobce žije v České republice asi 7 - 8 let, v minulosti absolvoval kurz českého jazyka v [obec], avšak jeho znalost češtiny není dobrá, kdy s úředními záležitostmi mu svědkyně pomáhá. Úloha svědkyně při sepisu této smlouvy byla taková, že svědkyně fungovala jako překladatelka mezi panem [celé jméno žalovaného] a panem žalobcem. K důvodu uzavření této smlouvy pak svědkyně uvedla, že vozík potřebovali pro potřeby [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] z důvodu přivezení olejů a vína z Itálie s tím, že rovněž sdělovali žalovanému, že do Itálie povezou elektrický paletový vozík, který byl větších rozměrů a velké váhy. K dotazu soudu, o jak velkou váhu se jedná, svědkyně uvedla, že již není schopna se k tomuto vyjádřit, ale jednalo se o opravdu těžký elektrický paletový vozík. Svědkyně uvedla, že po celou dobu byla přítomna jednání o uzavření smlouvy s tím, že bylo vhodné, aby byla smlouva uzavřena na pana [celé jméno žalobce], neboť tento měl být i řidičem tak, aby na italské straně nevznikly pochybnosti ohledně toho, z jakého důvodu pan [celé jméno žalobce] má vozík. Došlo k podpisu smlouvy, kdy si žalovaný k sepisu nájemní smlouvy vzal řidičský průkaz pana [celé jméno žalobce], ze kterého si opsal nacionále, avšak neupozornil žalobce, že nemá řidičské oprávnění. K dotazu zástupce žalovaného, jakým způsobem byly sděleny nacionále žalobce žalovanému, svědkyně uvedla, že diktovali žalovanému nacionále žalobce a to jeho jméno a příjmení. Žalovaný se ptal na jméno, následně mu pak dali italský řidičský průkaz. Pokud jde o adresu, pak k té svědkyně uvedla, že tuto diktovali, neboť žalobce měl v minulosti bydliště v [obec], ale nevzpomene si kde a zda adresu diktovali či zda byla opsána z řidičského průkazu. Následně tedy došlo k podpisu nájemní smlouvy, avšak žalovaný neupozornil žalobce, že nemá řidičské oprávnění. Následně žalovaný připojil přívěsný vozík k dodávce s tím, že se jednalo o dodávku, která je ve vlastnictví [příjmení] [příjmení] [anonymizováno]. K dalším okolnostem uzavření smlouvy svědkyně uvedla, že byla nutnost uzavření nájemní smlouvy pro [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], kdy tato měla následně zaplatit i případnou fakturaci. V průběhu připojování vozíku za vozidlo svědkyně uvedla, že žalovaný sdělil žalobci, jakým způsobem se přívěsný vozík zapojuje a jakým způsobem se odpojuje. Svědkyně uvedla, že si není vědoma, resp. neví, zda docházelo ještě k nějakému jinému vysvětlování či poučování ohledně přívěsného vozíku. Celému jednání ohledně poskytnutí vozíku však byla přítomna, v průběhu jednání se nevzdalovala. Svědkyně potvrdila, že v této věci rovněž vypovídala na Policii České republiky. Svědkyně nebyla schopna vybavit si, zda si žalovaný pořídil kopii řidičského průkazu žalobce. Žalovaný před pandemií koronaviru jezdil do Itálie často a to 1x – 2x do měsíce. V současné době jezdí do Itálie maximálně 1x do měsíce, nikdy v minulosti si v autopůjčovnách nepůjčovali přívěsný vozík (výslech svědkyně). Svědkyně rovněž podávala vyjádření v rámci [anonymizováno] oznámení na Policii České republiky, soud v tomto kontextu konstatuje, že její vysvětlení na PČR de facto koresponduje s její svědeckou výpovědí. V rámci vysvětlení svědkyně rovněž do policejního spisu založila smlouvu o nájmu přívěsného vozíku. V účastnickém výslechu žalovaný popsal způsob uzavření nájemní smlouvy, kdy k tomuto uvedl, že před uzavřením smlouvy byl telefonicky kontaktován s tím, že si nepamatuje kým, a byl poptáván na pronájem přívěsného vozíku za účelem převozu konstrukce vyšších rozměrů. Více informací k této konstrukci nedostal. Již v tomto telefonickém kontaktu volajícího upozorňoval na to, že bude nutné mít řidičské oprávnění skupiny E. Následně po telefonickém kontaktu, přijela k němu do firmy paní [příjmení], pan [celé jméno žalobce] a ještě 1 Ital, kdy pan [celé jméno žalobce] se ptal, jestli s tím přívěsným vozíkem dojede do Itálie. K tomu mu žalovaný řekl, že ano, neboť vozík má platnou technickou kontrolu. [příjmení] [příjmení] zde fungovala jako tlumočnice, neboť žalobce hovořil špatně česky, kdy sice rozuměl, ale nebyl schopen hovořit správně česky. Žalovaný uvedl, že žalobci řekl, že na provoz přívěsného vozíku potřebuje řidičské oprávnění skupiny E. K tomu mu žalobce řekl, že v minulosti jezdil s kamionem s tím, že tedy žalovaný měl za to, že pokud žalobce jezdil s kamionem, tak má řidičské oprávnění skupiny E. K uzavření nájemní smlouvy žalovaný uvedl, že pokud jde o nacionále, pak tyto mu nadiktovala svědkyně [příjmení] s tím, že mu to vyhláskovala. Žalovaný následně opětovně opakovaně upozornil, že musí mít řidičské oprávnění skupiny E. Žalobce se choval suverénně, že řidičské oprávnění skupiny E má. Smlouvu následně podepsali, poučil je o provozu přívěsného vozíku, například o maximální váze nákladu, avšak žalovaný neměl žádné informace o tom, čeho konkrétně se měl týkat převoz konstrukce vyšších rozměrů, kdy toto zjistil až v průběhu svědecké výpovědi svědkyně [příjmení] s tím, že bez dalších informací ohledně vozíku by přívěs neposkytl, neboť by potřeboval znát informace ohledně hmotnosti vysokozdvižného vozíku tak, aby nedošlo k rozbití přívěsného vozíku. Řidičský průkaz pana [celé jméno žalobce] žalovanému předložen nebyl a nebyl mu předložen ani občanský průkaz, kdy veškeré nacionále byly žalovanému nadiktovány paní [příjmení]. Toto mu postačovalo, neboť měl k dispozici občanský průkaz paní [příjmení] s tím, že žalovaný věděl o tom, že žalobce vystupuje jako společník společnosti u svědkyně [příjmení] a toto mu postačovalo. Následně po podpisu smlouvy žalovaný vytáhl vozík a připojil jej k nějaké bílé dodávce. Poté odjeli z autopůjčovny s přívěsným vozíkem a následující den ráno mu volala paní [příjmení], že řidič byl zadržen v Itálii s tím, že má pouze řidičské oprávnění skupiny BaCa nemá řidičské oprávnění skupiny E. Nato žalovaný reagoval tak, že sám pan [celé jméno žalobce] mu měl říct, že má řidičské oprávnění skupiny E, když i uváděl, že v minulosti řídil kamion. Nato mu svědkyně řekla, že vozík by měl být někde v Itálii. S odstupem asi 10 dnů přijeli na firmu pana žalovaného pan žalobce, paní [příjmení] a 1 Ital s tím, že mu řekli, že dodávku mají, vyzvedli si nové papíry na dodávku a řekli mu, ať to udělá rovněž i on, aby si taky udělal nové papíry. S tím žalovaný nesouhlasil, když měl za to, že se jedná o nějaký podvod, neboť pokud je přívěsný vozík zadržen, pak nelze vystavit nové papíry. V mezidobí žalovaný poptal kamion za cenu 12 000 Kč, který by byl schopen přivézt přívěsný vozík zpátky do České republiky, o čemž informoval žalobce. K tomu mu měl žalobce říct, že pokud bude dělat problémy, tak zařídí, aby všechno zaplatil. Svědkyně [příjmení] v průběhu jednání o smlouvě všechno překládala panu [celé jméno žalobce] s tím, že tato byla po celou dobu jednání přítomna. Žalovaný dále uvedl, že začátku jednání byl přítomen i jeho syn, který slyšel, jak žalovaný říkal žalobci, že přívěs do Itálie dojede, že má technickou kontrolu, ale že žalobce k tomuto provozu potřebuje řidičské oprávnění skupiny E. Žalovaný dále uvedl, že takto obecně každého upozorňuje o povinnosti mít řidičské oprávnění skupiny E, kdy vyloučil, že by zapůjčoval přívěsy bez poučení z obavy z toho, že by následně mohl mít nějaké problémy. Společně s vozíkem žalovaný předal žalobci malý technický průkaz a zelenou kartu. Dále mu sdělil informace ohledně šířky, výšky a váhy vleku, kterou je možné naložit na přívěsný vozík tak, aby nedocházelo k následnému přetěžování vleků a ničení ručních brzd. Konkrétně to byl žalovaný, kdo vozík připojoval za dodávku žalobce. Žalovaný rovněž podával vysvětlení v rámci podaného trestního oznámení, kdy pokud jde o jeho vysvětlení ze dne 15. 1. 2020 před Policií České republiky, pak k tomuto soud konstatuje, že účastnická výpověď žalovaného se shoduje s jeho vysvětlením před Policií České republiky, ve kterém mimo jiné uvedl, že opakovaně poučoval žalobce o povinnosti mít řidičské oprávnění skupiny E. Pokud žalobce uváděl, že žalovaný v rámci podaného vysvětlení na policii uvedl, že nedisponuje nájemní smlouvou, avšak následně ji soudu pro soudní řízení předložil, pak k tomuto soud konstatuje, že nájemní smlouvu do policejního spisu předložila svědkyně [příjmení] s tím, že vizuálním porovnáním obou dvou smluv je soud toho názoru, že se jedná o shodné kopie nájemních smluv a to s ohledem na jejich vizuální kvalitu. Pokud jde o závěr šetření před Policií ČR, pak k tomuto bylo zjištěno, že věc byla odložena z toho důvodu, že Policie ČR ve věci spatřila občansko-právní prvek, nikoliv trestně-právní, s doporučením, aby se žalovaný obrátil na soud v rámci občansko-právního sporu. Z výpisu z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba], bylo zjištěno, že jednatelem této společnosti je svědkyně [jméno] [příjmení], přičemž pokud jde o společníky této společnosti, tak většinovým společníkem s obchodním podílem ve výši 90 % je žalobce a menšinovým společníkem s obchodním podílem ve výši 10 % je svědkyně. Oborem činnosti této společnosti je mimo jiné manipulace s nákladem a technické činnosti v dopravě. Další důkazy nebyly ve věci navrhovány a tudíž ani prováděny. <i>6. Podle § 2316 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen občanský zákoník) se nájemní smlouvou pronajímatel, který je podnikatelem a jehož podnikání spočívá v pronajímání věcí, zavazuje přenechat nájemci na určitou dobu užívání movité věci a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Dle odst. 2 téhož ustanovení platí, že není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro podnikatelský pronájem movitých věcí obecná ustanovení o nájmu.</i> <i>7. Dle ustanovení § 2317 občanského zákoníku platí, že pronajímatel se při předání věci nájemci přesvědčí, že věc je v dobrém stavu, předvede nájemci, že věc je funkční, pokud je to obvyklé, a seznámí nájemce s pravidly pro zacházení s věcí nebo mu pro to předá pokyny v písemné formě.</i> <i>8. Dle ust. § 2321 občanského zákoníku se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci na určitou dobu užívání dopravního prostředku a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.</i> <i>9. Podle ust. § 2322 odst. 1 občanského zákoníku pronajímatel odevzdá nájemci dopravní prostředek spolu s potřebnými doklady v ujednané době, jinak bez zbytečného odkladu po uzavření smlouvy. Dle odst. 2 téhož ustanovení musí být dopravní prostředek způsobilý k provozu a k ujednanému způsobu užívání, jinak k užívání, k němuž dopravní prostředek obvykle slouží. Dle odst. 3 téhož ustanovení platí, že není-li dopravní prostředek způsobilý k provozu dle odst. 2, nájemce má právo odmítnout dopravní prostředek převzít, a zjistí-li nezpůsobilost dodatečně, má právo jej vrátit a žádat odstranění vady nebo odevzdání jiného dopravního prostředku, anebo zrušení smlouvy.</i> <i>10. Podle § [číslo] platí, že nájemní smlouva pronajímatele zavazuje a) přenechat věc nájemci tak, aby ji mohl užívat k ujednanému nebo obvyklému účelu, b) udržovat věc v takovém stavu, aby mohla sloužit k tomu užívání, pro které byla pronajata, c) zajistit nájemci nerušené užívání věci po dobu nájmu.</i> <i>11. Podle § 2206 odst. 2 občanského zákoníku platí, že pronajímatel odevzdá nájemci věci se vším, co je potřeba k řádnému užívání věci.</i> <i>12. Podle § 2894 odst. 1 občanského zákoníku povinnost nahradit jinému újmy zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody). Dle odstavce téhož ustanovení platí, že nebyla-li povinnost odčinit jinému nemajetkovou újmu výslovně ujednána, postihuje škůdce, jen stanoví-li to zvlášť zákon. V takových případech se povinnost nahradit nemajetkovou újmu poskytnutím zadostiučinění posoudí obdobně podle ustanovení o povinnosti nahradit škodu.</i> <i>13. Podle § 2910 občanského zákoníku platí, že škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.</i> <i>14. Podle § 2913 odst. 1 občanského zákoníku platí, že poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že povinnosti k náhradě se škůdce zprostí, prokáže-li, že mu ve splnění povinnosti ze smlouvy dočasně nebo trvale zabránila mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli. Překážka vzniklá ze škůdcových osobních poměrů nebo vzniklá v době, kdy byl škůdce splněním smluvené povinnosti v prodlení, ani překážka, kterou byl škůdce podle smlouvy povinen překonat, ho však povinností k náhradě nezprostí.</i> 15. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru o tom, že žalobu je namístě zamítnout. Předně je nutno konstatovat, že soud setrval na svém předběžném pracovním názoru prezentovaném při prvém jednání ve věci, kdy upozornil žalobce na skutečnost, že pokud bude setrváno na žalobě, pak se jeví soudu žaloba nedůvodnou. Žalobce na podané žalobě setrval s odůvodněním, že se domáhá náhrady škody z důvodu porušení zákona, případně smluvní povinnosti tak, jak bylo specifikováno v bodě 1. – 3. tohoto rozsudku.

16. Předně je nutno konstatovat, že tvrzení žalobce, že žalobci nebyl poskytnut předmět nájmu způsobilý k ujednanému účelu spočívající v tom, že žalovaný přenechal vozík žalobci, ač věděl, že žalobce nemá dostatečné řidičské oprávnění a nepoučil jej v tomto duchu, není tvrzením samo o sobě způsobilým k dojití závěru o tom, že žalobce porušil zákonnou povinnost (tj. dopustil se škodného jednání) a žalobu je tak nutno hodnotit z tohoto úhlu pohledu nedůvodnou. Je nutno si totiž uvědomit, že předmětem závazku mezi žalobcem a žalovaným byla nájemní smlouva, ve které se žalovaný zavázal poskytnout žalobci předmět nájmu, tj. vozík, za úplatu. Způsobilost předmětu nájmu je definována jeho určením – tj. aby byl vozík pojízdný na veřejných dopravních komunikacích s tím, že žalovaný ve smlouvě potvrdil, že vozík je způsobilý k provozu a při svém užívání splňuje svůj účel (čl. 4 2. písm. c), d) smlouvy). Žalobce ničeho neporušil a ani nemohl porušit, když vozík přenechal žalobci, který sám je povinen zajistit si příslušné řidičské oprávnění k provozu vozíku na pozemních komunikacích, tato povinnost je předepsána žalobci zákonem, coby účastníkovi na pozemních komunikacích, nikoliv žalovanému, coby provozovateli autopůjčovny, kterému z nájemní smlouvy ve spojení s příslušným ustanovením občanského zákoníku vznikly povinnosti předat věc způsobilou žalobci k užívání. Žalobce navíc podpisem smlouvy prohlásil, že vlastní řidičské oprávnění a že je způsobilý k řízení motorových vozidel a že byl ze strany žalovaného informován a poučen o způsobu řádného užívání vozíku. To, že žalobce nevlastní veřejnoprávní oprávnění k provozu předmětu nájmu za takovéto situace již nejde a ani nemůže jít k tíži žalovaného. Rovněž je nutné okrajem uvést, že žalobce navíc ani netvrdil tím pádem ani neprokazoval, jakým vozidlem se žalobce dostavil do autopůjčovny a s jakým vozidlem byla spřažena jízdní souprava. Tvrzená nezpůsobilost provozu na pozemních komunikacích nebyla zapříčiněna (technickými) vadami přívěsného vozíku, za které žalovaný, coby pronajímatel odpovídá, nýbrž nedostatečným řidičským oprávněním, za které však odpovídá výlučně žalobce coby účastník provozu na pozemních komunikacích.

17. Dále soud zastává a setrvává na tom názoru, že žalovaný coby provozovatel autopůjčovny nemá právní informační povinnost ohledně sdělování osobám nájemců toho, jaké mají mít řidičské oprávnění, neboť povinnost dodržovat právní předpisy při provozu vozidel na pozemních komunikacích má vždy účastník pozemního provozu, nikoliv pronajímatel, jehož povinností je předat předmět nájmu k řádnému užívání, tzn. ve stavu technicky způsobilému a odpovídajícímu tomu, aby mohl být předmět nájmu po technické stránce v souladu s právními předpisy řádně provozován na pozemních komunikacích včetně dokladů k tomu se vážících. Tento názor soudu je navíc podepřen i samotným ust. § 2322 odst. 3 občanského zákoníku, dle kterého může nájemce v případě nezpůsobilosti předmětu nájmu k provozu dopravní prostředek odmítnout převzít, či jej může vrátit a žádat odstranění vady nebo odevzdání jiného dopravního prostředku či zrušení smlouvy. Platné řidičské oprávnění si však vždy zajišťuje sám účastník pozemního provozu, a pokud vyjede s takovýmto vozíkem bez platného řidičského oprávnění, pak následná škoda, která mu vznikne v příčinné souvislosti s tím, že nemá platné řidičské oprávnění příslušné skupiny, jde výlučně k tíži osoby řidiče. Soud tedy shrnuje, že žalovaný nikterak neporušil své zákonné povinnosti, tak jak bylo uvedeno shora, kdy soud je toho názoru, že žalovaný nemá žádnou informační povinnost ohledně sdělování skutečností týkajících se platného řidičského oprávnění ve vztahu k nájemcům za současného přihlédnutí k tomu, že tvrzení žalobce ohledně neposkytnutí informací byla vyvrácena provedeným dokazováním, zejména písemnou nájemní smlouvou. Rovněž soud odkazuje na obecně známou skutečnost, že informační povinnost postrádá smysl, jestliže jde o pravidla, která nájemce zná (např. proto že je odborník, má řidičské oprávnění, nebo jde o taková pravidla, která jsou obecně známá ve smyslu ustanovení § 4 odst. 2 občanského, je musí nájemce znát - k tomu srov. Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055 –3014). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, komentovaný § 2317 a § 2322). Vztaženo na tuto projednávanou věc, ve které bylo v průběhu řízení zjištěno, že žalobce podniká v oboru činnosti, který blízce souvisí s autodopravou, resp. s provozem na pozemních komunikacích, jak bude popsáno níže, je zcela evidentní, že žalobce je osobou znalou ve smyslu ustanovení § 4 odst. 2 občanského zákoníku a tyto povinnosti zcela jistě s ohledem na jeho podnikatelskou činnost musel znát s tím, že nelze odhlédnout ani od té skutečnosti, že povinnost vlastnit příslušné řidičské oprávnění, je povinností obecně známou.

18. Pokud jde o porušení smluvní povinnost spočívající v tom, že žalovaný nepoučil v rozporu s čl. 1 nájemní smlouvy a čl. 4 písm. b) žalobce o povinnosti mít platné řidičské oprávnění a že žalovaný ujistil žalobce, že s takovýmto řidičským oprávněním a takovouto jízdní soupravou (byť nebylo konkrétně tvrzeno, jakou konkrétní jízdní soupravou) je možno jet, pak tato tvrzení jsou vyvrácena právě k důkazu provedenou nájemní smlouvou, ve které žalobce prohlásil, že vlastní platné řidičské oprávnění; že je způsobilý k řízení motorových vozidel a dále prohlásil podpisem smlouvy, že před uzavřením smlouvy byl ze strany pronajímatele plně informován a poučen o způsobu řádného užívání předmětu nájmu. Tato smluvní ujednání tedy plně odpovídají povinnostem žalovaného uložených mu v ustanovení § 2317 ve spojení s ustanovením § 2205 občanského zákoníku. Pokud se žalobce snažil v řízení prokázat, že skutečně nebyl poučen ze strany žalovaného ohledně povinnosti mít platné řidičské oprávnění skupiny E svědeckou výpovědí svědkyně [příjmení], pak k tomuto soud uvádí, že je toho názoru, že žalovaný nemá informační povinnost ve vztahu k nájemci přívěsných vozíků ohledně toho, jaké má mít ten který žadatel o přívěsný vozík řidičské oprávnění. Pokud by bylo možné dovodit, že snad pronajímatel má zákonnou povinnost ohledně sdělování povinnosti vlastnit řidičské oprávnění skupiny E, resp. jakékoliv jiné skupiny, pak nutno k tomuto konstatovat, že tato tvrzení žalobce byla vyvrácena jak nájemní smlouvou, tak do určité míry i účastnickou výpovědí žalovaného. Soud k tomuto dále uvádí, že byť byla v řízení slyšena svědkyně [jméno] [příjmení], která uvedla, že žalobce nebyl ze strany žalovaného upozorněn na povinnost vlastnit řidičské oprávnění skupiny E, pak ale nutno přihlédnout i k důkazní váze takovéto svědecké výpovědi, neboť svědkyně [příjmení] je jednoznačně v kladném vztahu k žalobci, když s ním spolupracuje ve více obchodních společnostech a do určité míry je k osobě žalobce osobně vázána zejména v rámci jejich společné obchodní činnosti. Naproti tomuto osamostatněnému důkazu stojí jak nájemní smlouva, která jednoznačně stanoví, že žalobce byl ze strany žalovaného poučen (čl. 1 2 a 4. 2 písm. b) nájemní smlouvy), tak i účastnická výpověď žalovaného. Soud si je vědom nízké důkazní hodnoty účastnické výpovědi žalovaného, nicméně pokud soud přihlédne jak k nájemní smlouvě, tak i k účastnické výpovědi, která byla konzistentní s vysvětlením, které přednesl žalovaný před Policií České republiky, pak má skutečně za to, že ze strany žalovaného došlo mimo jiné i k poučení žalobce ohledně toho, jaké má mít žalobce řidičské oprávnění k provozu vozíku na pozemních komunikacích. Dále je nutno mít na paměti i tu skutečnost, že žalobce zcela jistě není laikem ve vztahu k provozu a řízení vozidel, když sám podniká v autoprůmyslu a to pod [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] ve vztahu ke které svědkyně uvedla, že předmětem této činnosti má být prodej příslušenství ke sportovním vozidlům. Byť nebylo prováděno další dokazování ve vztahu k předmětu činnosti této společnosti (vyjma výslechu svědkyně [příjmení]), pak je soudu z veřejných rejstříků známo, že mezi obory činnosti [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] patří pronájem a půjčování věcí movitých a údržba motorových vozidel a jejich příslušenství, shodně pak předmět činnosti [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] je manipulace s nákladem a technické činnosti v dopravě (viz. veřejně dostupné rejstříky). Samotná tvrzení žalující strany ohledně škodného jednání spočívající v tom, že žalovaný neupozornil žalobce o nutnosti zvláštního oprávnění skupiny C + E je tedy vyvráceno jak samotnou nájemní smlouvou, tak i účastnickou výpovědí s tím, že soud tedy opakuje, že svědecká výpověď svědkyně [příjmení] neobstojí s ohledem na její vztah k žalobci a dále s ohledem na jednoznačnou textaci nájemní smlouvy vlastnoručně stvrzené žalobcem a účastnické výpovědi žalovaného.

19. Jelikož nebylo ze strany žalobce prokázáno porušení smluvní či snad zákonné povinnosti, respektive byl prokázán přesný opak, je vyloučena aplikace ustanovení § 2910, § 2913, jakož i § 2918 a § 2950 občanského zákoníku. V tomto smyslu je možno rovněž odkázat na čl. 9 2 nájemní smlouvy a ustanovení § 2213 občanského zákoníku, podle kterého byl žalobce coby nájemce povinen věc užívat jako řádný hospodář k ujednanému účelu s tím, že soud má za to, že pokud takovýmto způsobem nepostupoval, pak veškeré případné právní následky z tohoto vyplývající jdou výlučně k jeho tíži. Rovněž nebylo porušeno ani ustanovení § 2205 (potažmo § 2316 a násl. či § 2321 a násl.) občanského zákoníku, neboť dle tohoto ustanovení musí být předmět nájmu po technické stránce k jeho užití technicky způsobilý, což evidentně v tomto případě byl, kdy technická nezpůsobilost nebyla nikým sporována a současně ke škodě nedošlo z důvodu nedostatečné technické způsobilosti vozíku. Nebyl to pronajímatel, kdo porušil právní povinnost platného řidičského oprávnění, v důsledku čehož došlo k udělení pokuty, ale byl to právě žalobce, kterému byla uložena pokuta pro nesplnění zákonných podmínek pro provoz vozíku na pozemních komunikacích, porušení této povinnosti však nelze v žádném případě přenášet na pronajímatele, když bylo tvrzeno mimo jiné to, že byl ujištěn ze strany žalovaného o tom, že cesta možná je – ta skutečně po technické stránce možná byla, neboť vozík byl zcela evidentně způsobilý k provozu na pozemních komunikacích.

20. Soud tak nespatřuje v souzeném případě žádné škodní jednání žalovaného, tvrzení žalobce ohledně porušení zákonné či smluvní povinnosti byla vyvrácena smlouvou o nájmu vozidla, rovněž soud nespatřuje ani příčinnou souvislost, kdy k následku nedošlo z důvodu porušení povinností žalovaným, ale pouze a jen z důvodu porušení povinnosti samotným žalobcem, který se na cestu vydal, bez toho aniž by měl platné řidičské oprávnění s tím, že osobu žalobce nelze s ohledem na jeho podnikatelskou činnost a důvod pronájmu vozíku (pro potřeby [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]) považovat za osobu, které by měla být přiznána ochrana dle spotřebitelského práva. Žalovaný tudíž neporušil žádnou zákonem předepsanou povinnost, ať už konáním či opomenutím či žádnou smluvní povinnost, přičemž k tomuto soud ještě dodává, že pouhá případná povědomost žalovaného o případném škodném jednání, ještě neznamená škodné jednání.

21. Dále pak v řízení nebylo prokázáno ani to, že by žalovaný uznal svůj dluh, ke kterému mělo dojít formou jednostranného započtení pohledávky ze strany žalovaného. K tomuto tvrzení soud uvádí, že soud nemá za to, že by jednostranným započtením pohledávky došlo k uznání dluhu ze strany žalovaného. V tomto kontextu soud odkazuje na již ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu ČR, ve které bylo vysloveno, že v případě, že právním jednáním dlužníka směřujícího k započtení nedojde k zániku části dluhu, nelze takovému jednání přičítat účinky dle ustanovení § 2054 odst. 2 občanského zákoníku. Aby bylo možné považovat takové jednání za uznání dluhu, musela by v něm být kromě vůle směřující k započtení (zániku dluhu) i jasně určitě vyjádřena vůle účastníka směřující k uznání dluhu ve smyslu § 2053 občanského zákoníku. Při posuzování, zdali je právním jednáním vyjádřena i vůle k uznání závazku, je pak třeba postupovat dle ustanovení o výkladu právního jednání (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 3549/2007 či 23 Cdo 1107/2016). V daném případě tedy soud přihlédl k judikatuře Nejvyššího soudu, kdy dospěl k závěru, že s ohledem na skutečnost, že žalovaný před tím, než mělo dojít k jednostrannému započtení pohledávky, opakovaně neuznával a sporoval pohledávku žalobce na zaplacení částky 3 577 EUR, nemohlo tak dojít k uznání dluhu ze strany žalovaného. S tímto předběžným pracovním názorem byl žalobce rovněž seznámen a byl dle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. vyzván k tomu, aby prokázal, že došlo k účinnému uznání dluhu ze strany žalovaného, avšak žalobce k tomuto poučení ničeho více neuvedl, a tedy ani v tomto rozsahu neunesl důkazní břemeno.

22. S ohledem na shora uvedené skutečnosti pak tedy soud dospěl k závěru o tom, že žaloba byla podána nedůvodně, pokud jde o tvrzené porušení zákonné povinnosti; pokud jde o tvrzené porušení smluvní povinnosti, pak zde nebylo ze strany žalobce prokázáno porušení smluvní povinnosti, respektive tato tvrzení byla vyvrácena smlouvou a účastnickým výslechem žalovaného. Za takovéhoto stavu tedy soud žalobu zamítl.

23. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého platí, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný zastoupený v řízení advokátem byl ve věci plně úspěšný a náleží mu proto právo na plnou náhradu nákladů řízení, které dle ust. § 137 odst. 1 o. s. ř. sestávají z odměny zástupce žalovaného, náhrady hotových výdajů zástupce a DPH, jíž je zástupce žalovaného plátcem. Náklady řízení jsou tedy tvořeny odměnou advokáta za 8 úkonů právní služby dle § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále též jen„ vyhláška“ (příprava a převzetí věci z 1. 7. 2019, odpor proti platebnímu rozkazu vč. odůvodnění ze dne 16. 9. 2020, vyjádření ze dne 16. 10. 2020 a 7. 12. 2020, účast zástupce na ústních jednáních dne 20. 11. 2020 a 27. 1. 2021, kdy jednání dne 27. 1. 2021 probíhalo více jak dvě hodiny, pročež zástupci náleží odměna za dva úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky, písemný sepis závěrečného návrhu ze dne 29. 1. 2021). Hodnota sporu představovala částku 3 577 EUR. Odměnu za jednotlivé úkony soud stanovil s ohledem na znění § 7 ve spojení s § 8 odst. 1 vyhlášky tak, že za každý úkon náleží advokátovi odměna, která se stanoví ze sazby při použití devizového kurzu platného k datu poskytnutí právní služby. Soud tedy zjišťoval devizové kurzy k datu poskytnutých právních služeb, kdy z devizového lístku zveřejňovaného ČNB bylo zjištěno, že kurz k datu 1. 7. 2019 činil 25,48 Kč za 1 EUR (hodnota sporu při přepočtu tedy činí 91 141,96 Kč a odměna advokáta tak představuje částku 4 780 Kč za úkon), k datu 16. 9. 2020 činil kurz 26,66 Kč za 1 EUR (hodnota sporu při přepočtu tedy činí 95 368,82 Kč a odměna advokáta tak představuje částku 4 940 Kč za úkon), k datu 16. 10. 2020 činil kurz 27, 175 Kč za 1 EUR (hodnota sporu při přepočtu tedy činí 97 204,98 Kč a odměna advokáta tak představuje částku 5 020 Kč za úkon), k datu 20. 11. 2020 činil kurz 26,35 Kč za 1 EUR (hodnota sporu při přepočtu tedy činí 94 253,95 Kč a odměna advokáta tak představuje částku 4 900 Kč za úkon), k datu 7. 12. 2020 činil kurz 26,48 Kč za 1 EUR (hodnota sporu při přepočtu tedy činí 94 718,96 Kč a odměna advokáta tak představuje částku 4 900 Kč za úkon), k datu 27. 1. 2021 činil kurz 26, 025 Kč za 1 EUR (hodnota sporu při přepočtu tedy činí 93 091,42 Kč a odměna advokáta tak představuje částku 4 860 Kč za úkon), k datu 29. 1. 2021 činil kurz 26, 020 Kč za 1 EUR (hodnota sporu při přepočtu tedy činí 93 073,54 Kč a odměna advokáta tak představuje částku 4 860 Kč za úkon). Celkem tedy činí odměna zástupce žalovaného za všechny provedené úkony právní služby částku ve výši 39 120 Kč (tj. 4 780 Kč + 4 940 Kč + 5 020 Kč + 4 900 Kč + 4 900 Kč + 4 860 Kč + 2 x 4 860 Kč za ú. j. ze dne 27. 1. 2021). K celkovým nákladům řízení je dále nutno přičíst s odkazem na ust. § 13 odst. 3 vyhlášky 8 režijních paušálu po 300 Kč za úkon, tj. částku ve výši 2 400 Kč Celkem tak představují náklady řízení částku ve výši 41 520 Kč, kterou je však nutno zvýšit o 21 % DPH ve výši 8 719,20 Kč, neboť zástupce žalovaného je plátcem této daně (ustanovení § 14a vyhlášky a ustanovení § 23a zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, v aktuálním znění). Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalobce povinen náklady zaplatit k rukám zástupce žalovaného v obecné třídenní lhůtě v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.