36 C 274/2021

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Martinem Havlíkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 11 773 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 773 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 11 773 Kč jdoucím od 25. 4. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 968 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 11 773 Kč s příslušenstvím z titulu úhrady za zdravotní péči poskytnutou žalovanému dne 5. 4. 2019 a 6. 4. 2019 spočívající v ošetření žalovaného, [anonymizováno] vyšetření a [anonymizováno] vyšetření. Žalovaný je občanem [země]. Vzhledem k tomu, že žalovaný neměl na území ČR sjednáno zdravotní pojištění a nebyl účastníkem veřejného zdravotního pojištění, je povinen poskytnutou péči zaplatit z vlastních prostředků. Žalovaný v době poskytnutí zdravotní péče nedisponoval hotovostí na úhradu provedených vyšetření, pročež vystavil a podepsal dne 6. 4. 2019 dvě vlastní směnky bez protestu, kterými se zavázal zaplatit žalobkyni směnečný peníz ve výši 7 531 Kč a směnečný peníz ve výši 4 242 Kč ve lhůtě do 24. 4. 2019. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani v návaznosti na zaslanou výzvu žalobkyně ze dne 21. 5. 2019. K žalobě byly přiloženy kopie směnek vlastních bez protestu z 6. 4. 2019.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal pasivní.

3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V daném případě žalobkyně i žalovaný projevili souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalobkyně svůj souhlas vyjádřila již v žalobě, žalovaný pak tím, že se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu jeho konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů.

4. Na základě předložených listinných důkazů má soud za zjištěné skutečnosti, které jsou zcela v souladu se skutkovými tvrzeními žalobkyně obsaženými v žalobě. Dne 5. 4. 2019 byla žalovanému na interní příjmové ambulanci ve výši 4 250 Kč za cílené vyšetření [anonymizováno 7 slov] a dále ve výši 716 Kč za [anonymizována dvě slova] a 2 565 Kč za [anonymizováno] vyšetření. Dne 6. 4. 2019 byla žalovanému na interní příjmové ambulanci žalobkyně poskytnuta péče za 4 242 Kč (vyúčtování lékařské péče ze dne 5. 4. 2019 a 6. 4. 2019 ve spise na č. l. 9-12). Dne 6. 4. 2019 vystavil žalovaný dvě směnky a zavázal se ve prospěch žalobkyně 7 531 Kč a 4 242 Kč do 24. 4. 2019 (kopie směnky vlastní na č. l. 8 a 11). Směnky byly předloženy v řízení jen v kopii. Výzvou ze dne 21. 5. 2019 byl žalovaný žalobkyní vyzván k zaplacení dlužné částky. Z výpisu registru obyvatel bylo zjištěno, že žalovaný je státním příslušníkem [země]. <i>5. Podle § 2636 odst. 1 obč. zák. smlouvou o péči o zdraví se poskytovatel vůči příkazci zavazuje pečovat v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného, ať již je jím příkazce nebo třetí osoba.</i> <i>6. Podle § 2636 odst. 2 obč. zák. příkazce zaplatí poskytovateli odměnu, je-li to ujednáno; to neplatí, stanoví-li jiný právní předpis, že se péče o zdraví hradí výlučně z jiných zdrojů.</i> <i>7. Podle § 1970 obč. zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 8. V dané věci má soud za spolehlivě zjištěné, že žalovanému byla ve dnech 5. 4. 2019 a 6. 4. 2019 žalobkyní poskytnuta lékařská péče popsaná v bodu 5 tohoto rozsudku. Současně nebylo vyvráceno tvrzení žalobkyně, že žalovaný coby cizí státní příslušník nebyl v ČR zdravotně pojištěn. Soud vzal s ohledem na předložené listiny za zjištěné, že mezi účastníky byly uzavřeny smlouvy o péči o zdraví ve smyslu § 2636 a násl. obč. zák. v ústní formě. Z těchto, byť ústně uzavřených smluv, vznikla žalobkyni povinnost pečovat o zdraví žalovaného a žalovanému pak povinnost za takto poskytnutou péči zaplatit odměnu. Žalovaný nebyl podle § 2 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, účasten veřejného zdravotního pojištění, a je proto podle § 2636 odst. 2 obč. zák. povinen zaplatit žalobkyni za poskytnutou péči odměnu z vlastních prostředků. Žaloba je tedy co do základu důvodná. Pokud jde o výši odměny, žalobkyně provedla žalovanému výkony, které dle vyhlášky č. 12/2019 Sb. vyúčtovala, výše odměny plyne z předložené kopie směnky a vyúčtování zdravotní péče. Jelikož žalovaný žalobkyni tuto již splatnou částku dosud nezaplatil, soud žalobě vyhověl. Právo žalobkyně na úroky z prodlení se opírá o ustanovení § 1970 obč. zák. Splatnost odměny byla mezi účastníky sjednána na 24. 4. 2019 (viz kopie směnek) a od následujících dnů je žalovaný v prodlení. Proto soud žalobkyni přiznal i zákonné úroky z prodlení z dlužné částky jdoucí ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 968 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená za použití ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 773 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 800 Kč ve výši 168 Kč.

10. Lhůtu k plnění uložených povinností soud stanovil žalovanému podle § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek neshledal.