36 C 300/2021

Plný text

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Martinem Havlíkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 5 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 3 750 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 3 750 Kč jdoucím od 11. 10. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbylé části se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení částky 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení a nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že:„ Žalovaný uzavřel dne 25.06.2007 s právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, IČO, Smlouvu o půjčce číslo dále jen " Smlouva. Na základě této Smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku ve výši 8 200 Kč (půjčka ve výši 5 000 Kč, souhrnný poplatek ve výši 3 200 Kč). Půjčka měla být splácena v hotovosti v 40-pravidelných týdenních splátkách po 205 Kč. Úhrady měly být spláceny do rukou osoby uvedené v čl. 13 Smluvních podmínek. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas. Při nesplnění povinnosti uhrazení splátky měl dle čl. 8 Smluvních podmínek původní věřitel právo požadovat uhrazení celé zbylé částky půjčky včetně souhrnného poplatku, a to v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tedy po uplynutí 40 týdnů od data podpisu, t.j 31.03.2008. Žalobce od právního předchůdce neobdržel informace o datech a výši jednotlivých úhrad žalovaného na jeho dluh, pouze o celkové výši úhrad tj. 1 250 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19.6.2015, uzavřené mezi původním věřitelem a přechodným věřitelem právnická osoba anonymizováno, došlo s účinností ke dni 1.7.2015 k postoupení pohledávky na přechodného věřitele. Hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 6 950 Kč. V souladu s ustanovením čl. 5 Smlouvy bylo plnění žalovaného alokováno nejprve na příslušenství pohledávky (souhrnný poplatek) a následně na jistinu. Postoupená pohledávka se proto skládá z: Jistiny ve výši: 5 000 Kč Souhrnný poplatek (kapitalizovaný úrok) ve výši: 1 950 Kč Souhrnný poplatek představuje příjem plynoucí původnímu věřiteli z poskytnutí peněžních prostředků žalované, a tedy jeho ekonomická funkce je totožná s funkcí úroků, kteréžto jsou nepochybně příslušenstvím pohledávky, viz ustanovení § 121 odst. 3 z. č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku. Souhrnný poplatek je tedy jiným označením pro úroky ve smyslu § 658 odst. 1 z. č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku, vypočtené ke dni uzavření smlouvy o půjčce. Vzhledem k tomu, že ve Smlouvě, která je právním základem Žalovaného nároku, je příslušenství pohledávky specifikováno pevnou částkou, představuje kapitalizovaný úrok. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 24.08.2018 mezi přechodným věřitelem spol. anonymizována dvě slova a žalobcem název žalobkyně došlo k témuž dni k postoupení předmětné pohledávky na žalobce. Smlouva nabyla platnosti a účinnosti ke dni 24.08.2018, k tomu prosím vizte čl. XV. odst. 15.3 in fine smlouvy. Postoupení pohledávek bylo na základě ujednání smluvních stran účinné k témuž dni, tj. ke dni nabytí účinnosti smlouvy, k tomu prosím vizte čl. II. odst. 2.1. a 2.2. smlouvy. Žalovaný byl o změně věřitele informován přípisem ze dne 13.09.2018. Žalobce doplňuje, že kopie smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24.08.2018 včetně přílohy obsahující seznam postoupených pohledávek je založena ve správním deníku nadepsaného soudu pod sp.zn. spisová značka. Pro upřesnění a snazší orientaci v příloze smlouvy o postoupení pohledávek žalobce sděluje, že údaje o postoupené pohledávce evidované za žalovaným se nacházejí na řádku č. 51430. Z výše uvedeného dovozuje žalobce svou aktivní procesní legitimaci. Ode dne postoupení pohledávky neuhradil žalovaný na svůj dluh ničeho Poslední upomínku před podáním žaloby ze dne 10.05.2021 žalobce předkládá i s dokladem o odeslání (§ 142a občanského soudního řádu).

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobce s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasil již v žalobě. Žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu jeho konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, vycházel soud pouze z důkazů, které předložil žalobce.

4. Na základě předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za zjištěné, že žalovaný uzavřel dne 25. 6. 2007 s právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba smlouvu o půjčce číslo na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 5 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit ve 40 týdenních splátkách po 205 Kč celkem 8 200 Kč, přičemž 5 000 představuje dle smlouvy půjčku a 3 200 Kč je ve smlouvě označeno jako souhrnný poplatek. První splátka byla splatná 7. den od data uzavření smlouvy. Pohledávky za žalovaným byly původním věřitelem postoupeny právnická osoba na základě postupní smlouvy ze dne 19. 6. 2015, změna věřitele byla žalovanému oznámena dne 25. 6. 2015, následně byla pohledávka postoupena žalobci smlouvou o postoupení pohledávek, jak vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem označeným jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne 13. 9. 2018. Z podacího archu se podává, že oznámení o postoupení pohledávek bylo podáno k poštovní přepravě dne 19. 9. 2018. Předžalobní upomínkou ze dne 10. 5. 2021 byl žalovaný zástupcem žalobkyně vyzván k zaplacení dlužné částky.

5. Podle § 657 a § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného v době uzavření smlouvy (OZ) smlouvou o půjčce nechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Při půjčce peněžité lze dohodnout i úroky. Podle § 39 OZ neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází, anebo se příčí dobrým mravům. Podle § 3 odst. 1 OZ výkon práv odpovědností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

6. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění, dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a právnická osoba anonymizováno nevznikl uzavřením shora uvedené smlouvě o půjčce závazek v podobě úročné půjčky podle ust. § 657 občanského zákoníku účinného do 1. 1. 2014, byť strany uvedené smlouvy zjevně uzavření tohoto druhu závazku zamýšlely, což soud dovozuje ze zřejmého obsahu smlouvy, a dále z odkazu na ustanovení občanského zákoníku v úvodních ustanoveních smlouvy.

7. Soud dospěl k závěru o neplatnosti závazku – smlouvě o půjčce, kterou dovozuje z ujednání o výši úroků, které měl žalovaný z půjčených peněz předchůdci žalobce zaplatit. Soud totiž dospěl k závěru, že částka z titulu smlouvy o půjčce ve výši 3 200 Kč, kterou měl žalovaný vedle jistiny ve výši 5 000 Kč zaplatit navíc, byť je ve smlouvě označena jako souhrnný poplatek, by v případě platné smlouvy nemohla představovat nic jiného, než zmíněné úroky ve smyslu ust. § 658 odst. 1 občanského zákoníku, tedy formu úplaty za poskytnuté finanční prostředky ve výši 5 000 Kč. Předchůdce žalobce je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých půjček, resp. spotřebitelských úvěrů, a zmíněná odměna označovaná ve formulářových smlouvách jako souhrnný poplatek by za předpokladu platnosti závazku nemohla být z hlediska právní kvalifikace tohoto ujednání ničím jiným, než zmíněným úrokem. V tomto kontextu soud dodává, že vedle úroků lze nepochybně sjednat i poplatky, které kryjí různé služby související s poskytnutím finančních prostředků, nicméně soud s ohledem na shora uvedené skutečnosti považuje celý nárok z titulu„ souhrnného poplatku“ jako ujednání o úrocích s tím, že ujednání o úrocích, které ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 82,29 % ročně, je ujednáním neplatným dle § 39 obč. zák. pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů lze rovněž odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. § 658 odst. 1 občanského zákoníku v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze tedy dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Jelikož je v daném případě již na první pohled ve smlouvách vyjádřen úrok, zjišťoval soud průměrnou výši úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v červnu 2007 činila 12,20 % ročně (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možno takto vysokou sazbu úroků v daném případě akceptovat. Naopak z dostupných zjištění vyplývá, že se jednalo o standardní nabídku půjčky.

8. Soud se dále zabýval tím, zda lze obsah ujednání o úrocích oddělit od ostatního obsahu smlouvy o půjčce, neboť v případě půjčky, na rozdíl od úvěru, jehož pojmovým znakem je ujednání o úrocích, lze půjčku sjednat jako bezúročnou. V daném případě dospěl soud k závěru o neoddělitelnosti ujednání od ostatního obsahu smlouvy. Soud přitom dospěl k závěru, že v daném případě nelze ujednání o platbách nad rámec poskytnutých jistin oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Předchůdce žalobce by bez jakýchkoli pochybností zmíněnou půjčku bez takového ujednání jako právnická osoba podnikající v oboru poskytování spotřebitelských úvěru neposkytl. Jednalo se o adhezní smlouvu, která nepřipouštěla jakoukoli negociaci ze strany žalovaného, který měl pouze možnost půjčku za stanovených parametrů přijmout nebo odmítnout (smlouva typu„ take it or leave it“). Je-li pak nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nemravná celá smlouva jako právní jednání. Pouze pro přehlednost soud poukazuje na to, že tyto závěry jsou aprobovány i název soudu, např. v jeho rozsudku ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka.

9. Žalovanému tudíž nevznikla jiná povinnost než žalobci vrátit půjčenou jistinu ve výši 5 000 Kč. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o půjčce jako celku představovalo všechno plnění předchůdce žalobce žalované plnění z neplatného právního jednání, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil. Z hlediska právního posouzení se tu jedná o bezdůvodné obohacení dle § 451 a násl. obč. zák., podle kterých přitom platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se bezdůvodně obohatil o částku 5 000 Kč.

10. Jak bylo shora uvedeno, z obsahu žaloby vyplývá, že žalovaný uhradil dosud celkem částku 1 250 Kč. Ze shora uvedených důvodů tedy soud uložil žalovanému, aby žalobci zaplatil zbytek bezdůvodného obohacení ve výši 3 750 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, uložil mu soud povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku, jehož výše požadovaná žalobcem neodporuje ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud jde o počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení, pak k tomuto soud uvádí, že z obsahu spisu bylo zjištěno, že poprvé byl žalovaný prokazatelně vyzván žalobcem k vrácení finančních prostředků oznámením o postoupení pohledávky ze dne 13. 9. 2018, kde byl vyzván k vrácení dlužné částky. Žádný jiný podací arch, ze kterého by bylo možno zjistit datum podání listin k poštovní přepravě, soudu předložen nebyl. Z přiloženého podacího archu bylo zjištěno, že oznámení bylo podáno k poštovní přepravě dne 19. 9. 2018 na adresu v jiném státu. Podle § 573 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., se oznámení dostalo do sféry žalovaného dnem 10. 10. 2018 a ode dne následujícího od tohoto data měl žalovaný žalobci vrátit peněžní prostředky. Jelikož tak žalovaný neučinil, dostal se od 11. 10. 2018 do prodlení s plněním svého peněžitého závazku. Obrátil-li se žalobce na soud s nárokem převyšujícím částku bezdůvodného obohacení, či dovozoval-li že se žalovaný dostal do prodlení dříve, neučinil tak po právu, jak vyplývá ze shora uvedeného odůvodnění a soud proto žalobu ve zbytku žalobního návrhu pod výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.

11. Výrok III. o náhradě nákladů řízení má svou oporu v § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly, a proto nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.