36 C 343/2021

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Martinem Havlíkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o určení vlastnického práva, o zaplacení částky 8 810 Kč

I. Určuje se, že žalobkyně [celé jméno žalobkyně], [datum narození], není ode dne 13. 6. 2021 vlastníkem ani provozovatelem osobního vozidla [značka automobilu], [registrační značka], [VIN kód].

II. V řízení o určení vlastnického práva je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 900 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 8 810 Kč, zamítá.

IV. V řízení o zaplacení částky 8 810 Kč nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou po jejích mnoha upřesněních domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud určil, že není vlastníkem ani provozovatelem osobního vozidla [značka automobilu], [registrační značka], [VIN kód] (dále též jen„ vozidlo“) a dále, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 810 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že dne 13. 6. 2021 prodala žalovanému na základě kupní smlouvy ze dne 13. 6. 2021 vozidlo. Kupní cena byla uhrazena před podpisem smlouvy, vozidlo bylo žalovanému předáno dne 13. 6. 2021. Ihned po podpisu smlouvy odeslala žalovanému plnou moc k přepisu vozidla na správním orgánu. Žalovaný však jako nový vlastník vozidla nezajistil přepis vozidla u příslušného správního orgánu. Žalovaný přestal s žalobkyní komunikovat a s vozidlem spáchal přestupky v dopravě dne 20. 6. 2021, 21. 6. 2021, 23. 6. 2021, 29. 7. 2021, 29. 1. 2022, 30. 1. 2022 a 30. 1. 2022, vozidlo užíval, bez toho aniž by měl sjednáno pojištění odpovědnosti z jeho provozu. Částka 8 810 Kč představuje dlužné pokuty a poplatky [anonymizováno] za nepojištění vozidla, které žalobkyně za žalovaného nehradila, avšak žádala, aby je soud uložil žalovanému k zaplacení, neboť žalobkyně za něho odmítá cokoliv hradit z obavy ztráty bodů v registru řidičů a následného odejmutí řidičského průkazu. Žalobkyně žádala o změnu vlastníka na Městském úřadu v [obec], avšak k přepisu vlastníka nedošlo z důvodu neposkytnutí součinnosti ze strany žalovaného.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci nařídil ústní jednání na den 30. 3. 2022, ke kterému se žalovaný bez řádné omluvy řádně a včas nedostavil, o odročení ústního jednání z důležitých důvodů nepožádal. Soud proto věc v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.

4. Soud po provedeném dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. V řízení bylo ze strany žalobkyně prokázáno, že žalobkyně se žalovaným uzavřeli dne 13. 6. 2021 kupní smlouvu, jejímž předmětem byl prodej vozidla, kterou žalobkyně prodala žalovanému vozidlo za kupní cenu ve výši 20 000 Kč s tím, že kupní cena byla zaplacena v plné výši k rukám žalobkyně před podpisem kupní smlouvy. Z obsahu smlouvy se dále podává, že žalovanému bylo předáno jak vozidlo, tak i velký a malý technický průkaz [číslo] dále 1x klíče od vozidla, servisní kniha vozidla č. [anonymizováno] vydaná dne [datum]. Žalovaný se v této smlouvě zavázal nahlásit změnu v evidenci držitelů motorových vozidel a to na jeho účet, k čemuž mu prodávající, tedy žalobkyně měla udělit plnou moc. Vozidlo bylo prodáno za účelem náhradních dílů. Z usnesení [stát. instituce] ze dne 2. 9. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně požádala tamní správní orgán o změnu vlastníka vozidla, kdy žádala, aby jako nový vlastník byl zapsán pan žalovaný, což dokládala kupní smlouvou. Správní orgán na základě podané žádosti vyzval nového vlastníka k součinnosti a doložení potřebných dokladů k zápisu změny. Jelikož ve stanovené lhůtě nebyly odstraněny podstatné vady podání, bylo správní řízení o změnu vlastníka zastaveno. V řízení bylo dále prokázáno, že vozidlo v rozporu se smlouvou nebylo využíváno za účelem, který byl uveden v kupní smlouvě, tj. za účelem náhradních dílů, kdy z obsahu výzev k uhrazení částky ze dne 1. 7. 2021, 30. 6. 2021, 14. 7. 2021, 10. 8. 2021 bylo zjištěno, že vozidlem jsou páchány přestupky v dopravě. V rámci těchto výzev byla žalobkyně vyzývána k písemnému sdělení údajů o totožnosti řidiče vozidla v době spáchání přestupku. Pokud jde o právní povahu těchto přestupků, jedná se zejména o překročení nejvyšší povolené rychlosti a nesprávné parkování vozidla. Z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] ze dne 8. 11. 2021 bylo zjištěno, že vozidlo není minimálně v době od 15. 6. 2021 do 16. 9. 2021 pojištěno, za což byla žalobkyni zaslána [anonymizováno] výzva k zaplacení příspěvku do fondu [anonymizováno] ve výši 6 410 Kč. Z dalších výzev [stát. instituce] ze dne 31. 1. 2022 (3x) bylo zjištěno, že s vozidlem jsou dále páchány přestupky v dopravě a to překročení nejvyšší povolené rychlosti, ke kterým mělo dojít ve dnech 30. 1. 2022 a 29. 1. 2022. Příkazem ze dne 13. 1. 2022 [stát. instituce] byla žalobkyně uznána vinnou z opakovaného naplnění skutkové podstaty přestupku ve smyslu ustanovení § 125r odst. 1 téhož zákona, neboť jako provozovatelka vozidla nezajistila, aby při užití tohoto vozidla na pozemních komunikacích byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovených zákonem. Za tento přestupek byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 5 500 Kč. Ze sdělení [stát. instituce] ze dne 9. 2. 2022 založeného ve spise na č. l. 57 bylo zjištěno, že žalobkyně je stále vedena jako vlastník a provozovatel vozidla nejméně od 13. 6. 2021 dosud (k datu vyhotovení přípisu ze dne 9. 2. 2022).

5. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je v části žalobního petitu, jímž se žalobkyně domáhala určení, že není vlastníkem ani provozovatelem vozidla, důvodná. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně jako vlastník vozidla, vozidlo prodala žalovanému na základě kupní smlouvy ze dne 13. 6. 2021, přičemž k tomuto datu, jak sama uváděla, mělo být vozidlo i předáno do dispozice žalovanému. Vlastnické právo k tomuto vozidlu přešlo na žalovaného v souladu s ustanovením § 1099 o. z. ve spojení s ustanovením § 2079 o. z. dnem podepsání kupní smlouvy, který se shoduje se dnem předání věci movité do dispozice žalovaného, který k datu předání vozidla do jeho dispozice, tak jak uváděla žalobkyně ke dni 13. 6. 2021, ničeho neuváděl a toto tedy ani nesporoval. Rovněž i soud vycházel z té skutečnosti uváděné žalobkyní, která je v souladu s kupní smlouvou ze dne 13. 6. 2021, že k předání vozidla došlo při podpisu smlouvy dne 13. 6. 2021. Žalovaný se rovněž ve smlouvě zavázal, že zajistí zápis změny vlastníka vozidla v centrálním registru vozidel. Žalovaný však na svou povinnost zcela rezignoval a ke dni vyhlášení rozsudku byla v registru vozidel nadále vedena jako vlastník a provozovatel předmětného vozidla žalobkyně a to i přes skutečnost, že tato se v minulosti domáhala změny zápisu u věcně a místně příslušného správního orgánu. V daném případě je u tohoto uplatněného nároku žalobkyně dán naléhavý právní zájem na určení toho, že žalobkyně již není nadále vlastníkem vozidla, neboť soud dospěl k závěru, že rozhodnutí zdejšího soudu je nutným předpokladem a podkladem pro následnou žádost žalobkyně o výmaz údajů ohledně žalobkyně jako vlastníka a provozovatele z registru vozidel s odkazem na zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů. V této souvislosti soud odkazuje na § 5 odst. 1, písm. c) zákona č. 101/2000 Sb., který ukládá správci údajů povinnost zpracovávat pouze přesné osobní údaje a je-li to nezbytné, tyto údaje aktualizovat. Pokud je údaj nepřesný, je správce ze zákona povinen bez zbytečného odkladu provést přiměřená opatření, tedy například blokovat zpracování údajů a následně údaje opravit nebo doplnit, případně zlikvidovat. Rovněž lze odkázat na ustanovení § 4 zákona č. 56/2001 Sb. o podmínkách provozu na pozemních komunikacích, který stanoví, že registr je seznamem, který vedou obecní úřady obcí s rozšířenou působností, které zapisují do registru údaje podle § 4 odst. 4, 5 zákona č. 56/2001 Sb. a jejich změny, odpovídají tak za jejich správu. Na základě provedených důkazů pak soud dospěl k jednoznačnému závěru, že ke dni 13. 6. 2021 došlo k platnému uzavření kupní smlouvy ve smyslu ustanovení § 2079 občanského zákoníku. Soud při hodnocení tohoto žalobního nároku vycházel zejména z kupní smlouvy, žádosti žalobkyně o zápis změnu vlastníka do registru vozidel, jakož i následných výzev správních orgánů vztahujících se ke spáchaným přestupkům, které byly spáchány užitím vozidla. V této souvislosti soud odkazuje na konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 12. 2016 č. j. 7 AS 254/2016-33, který připustil, aby byla změna údajů v registru učiněna na žádost skutečného vlastníka vozidla, který v registru evidován není, ale vlastnictví dostatečně prokázal, a to bez ohledu na splnění podmínek stanovených zákonem č. 56/2001 Sb. V takovém případě je nutné analogicky připustit, aby byla změna údajů v registru učiněna i na žádost osoby, která je jako vlastník stále v registru evidována, a dostatečným způsobem prokáže, že reálným vlastníkem vozidla již není. NSS dále uvádí, že je samozřejmě pravdou, že stav, kdy v registru vlastník vozidla není evidován vůbec, není žádoucí. Stejně tak nicméně není žádoucí, aby byla v registru evidována jako vlastník vozidla osoba, která vlastníkem prokazatelně není. V takovém případě se tudíž údaj v registru dostává do rozporu nejen se skutečným stavem, což jej činí v podstatě zbytečným, ale také se zákonem o ochraně osobních údajů, a tedy správy třetích osob. Z tohoto důvodu je nutné upřednostnit stav, kdy v registru není vlastník evidován vůbec. V tomto kontextu dále soud odkazuje na nález Ústavního soudu zn. Pl. ÚS 114/20 ze dne 9. 11. 2021, ve kterém Ústavní soud dospěl k závěru, že požadavek na doložení dokumentů v řízení o žádosti o zápis změny vlastníka silničního vozidla, neposkytoval-li nový nebo dosavadní vlastník vozidla dostatečnou součinnost, není skutečnou překážkou k tomu, aby se žadatel mohl domoci změny či odstranění údaje o své osobě v registru silničních vozidel tak, aby odpovídal skutečnému stavu za podmínky, jde-li tak učinit na základě pravomocného rozsudku civilního soudu o určení vlastnictví k danému vozidlu, nebo má-li skutečný vlastník možnost domoci se u civilního soudu vydání potřebných dokladů a vozidla k tomu, aby uvedený požadavek na doložení dokumentů, byť později, splnil. Odkázání dané osoby na postupy v občansko-právním soudním řízení nejsou nepřiměřené situaci žadatele, do které se dostal porušením své zákonné povinnosti podat společnou žádost o zápis změny vlastníka v registru vozidel ve stanovené lhůtě.

6. Soud tedy v daném případě ve vztahu k výroku I. tohoto rozsudku dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně a to zejména s ohledem na judikaturu Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu, ve které zmíněné soudy ve shodě dospěly k závěru, že pokud nový vlastník vozidla neposkytne součinnost předchozímu vlastníkovi vozidla k přepisu vozidla v registrech, čímž znemožní zápis změny vlastníka v registru vozidel, je možno domáhat se u civilního soudu určení, že dosavadní vlastník vozidla již není vlastníkem ani provozovatelem takového vozidla. Přesně taková situace nastala v tomto sporu, kdy skutečnosti uváděné žalobkyní byly v řízení bez důvodných pochybností prokázány. Soud tudíž určil, že žalobkyně není s účinností od 13. 6. 2021 vlastníkem ani provozovatelem vozidla.

7. Pokud jde žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 8 810 Kč, k tomu soud uvádí, že v tomto rozsahu nebylo možno žalobě vyhovět, neboť žalobkyni nevzniklo ani bezdůvodné obohacení ani právo na náhradu škody, kdy žalobkyně měla možnost postupovat dle ustanovení § 125f odst. 6 zákona č. 361/2000 Sb. obsahující liberační důvod, ze kterého vyplývá, že provozovatel vozidla za přestupky neodpovídá, jestliže prokáže, že v době před porušením povinnosti řidiče nebo pravidel provozu na pozemních komunikacích podal žádost o zápis změny provozovatele v registru silničních vozidel. Z uvedeného tak vyplývá, že toliko postačuje pouze to, aby žalobkyně správním orgánům v době projednávání přestupku prokázala tu skutečnost, že požádala o zápis změny vlastníka v registru vozidel, jak ostatně učinila u [stát. instituce] její žádostí ze dne 28. 7. 2021 (viz č. l. 6 spisu). Rovněž pak pokud jde o nehrazení pojistného, pak i zde má povinnost hradit pojistné skutečný vlastník či skutečný provozovatel vozidla, jímž byl žalovaný, a tudíž se tedy žalobkyně mohla a měla obrátit na Českou kancelář pojistitelů, které by postačovalo toliko předložení pouze kupní smlouvy na vozidlo, aby se se svým nárokem obrátila na žalovaného. Za dané situace tedy soud žalobu shledal pod bodem III. tohoto rozsudku nedůvodnou a jako nedůvodnou ji zamítl.

8. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. kdy v řízení o určení vlastnického práva byla žalobkyně zcela úspěšná a má proto dle citovaného ustanovení právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2 000 Kč a dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. dále z 3 úkonů nezastoupeného účastníka po 300 Kč (návrh na zahájení civilního řízení, příprava účasti na ústním jednání a účast na ústním jednání dne 30. 3. 2022). Lhůta k plnění byla uložena v délce tří dnů s odkazem na ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.

9. Výrok o náhradě nákladů řízení pod výrokem IV. tohoto rozsudku je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy v řízení o zaplacení částky by měl právo na náhradu nákladů řízení plně úspěšný žalovaný. Z obsahu spisu se však podává, že žalovanému s ohledem na jeho pasivitu v tomto řízení žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.