36 C 356/2020

Plný text

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudcem titul titul Martinem Havlíkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky částka jdoucí od datum do zaplacení a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši částka a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala proti žalované vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku částka s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná použila dne datum ke své přepravě dopravní prostředek městské dopravy provozovaný žalobkyní a na výzvu pověřené osoby žalobkyně se neprokázala platným jízdním dokladem či anonymizováno kartou, proto jí vznikla povinnost zaplatit žalobkyni jízdné a přirážku k jízdnému, což doposud neučinila.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila a na jednání dne datum se bez omluvy nedostavila, soud proto dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti žalované.

3. Z hlášení a záznamu o provedené přepravní kontrole má soud za zjištěné a prokázané, že žalovaná cestovala v obec dne datum v údaj o čase hodin anonymizováno linkou číslo vozem číslo byla kontrolována kontrolním orgánem žalobkyně a na jeho výzvu se neprokázala platnou jízdenkou ani anonymizováno kartou, na místě nezaplatila ani jízdné ve výši částka ani přirážku k jízdnému ve výši částka. Předžalobní výzvou ze dne datum byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky. V době jízdy bylo žalované16 let a 3 měsíce, soud tedy v souladu s judikaturou Ústavního soudu ČR zkoumal, zda nebyl nad žalovanou ze strany jejích rodičů zanedbán dohled a výživa. Z toho důvodu si soud připojil opatrovnický spis žalované vedené u zdejšího soudu sp. zn. spisová značka, ze kterého bylo k poměrům žalované zjištěno toliko pouze to, že žalovaná byla v době jízdy svěřena do výchovy a výživy matky a otci bylo stanoveno výživné (rozsudky zdejšího soudu č. j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí a číslo jednací ze dne datum rozhodnutí). Více poznatků ohledně péče o žalovanou k době jízdy z opatrovnického spisu nevyplývá.

4. Podle § 31 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se má za to, že každý nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, je způsobilý k právním jednáním co do povahy přiměřeným rozumové a volní vyspělosti nezletilých jeho věku.

5. Dle § 2550 občanského zákoníku, v rozhodném znění, smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné.

6. Dle § 37 odst. 4 zákona písm. d) č. 266/1994 Sb., v rozhodném znění, průvodčí drážního vozidla, osoba, která řídí drážní vozidlo, nebo jiná osoba ve veřejné drážní osobní dopravě pověřená dopravcem a vybavená kontrolním odznakem nebo průkazem dopravce (dále„ pověřená osoba“) je oprávněna dávat cestujícím pokyny a příkazy k zajištění jejich bezpečnosti, bezpečnosti ostatních cestujících a bezpečnosti a plynulosti dopravy. Pověřená osoba je oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě; osobními údaji potřebnými k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému se rozumí jméno, příjmení a datum a místo narození a adresa pro doručování.

7. Dle § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., v rozhodném znění, výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku částka. Přirážka za porušení podmínek stanovených přepravním řádem činí nejvýše částka.

8. Dle § 18a odst. 2 písm. a) zákona č. 111/1994 Sb., v rozhodném znění, cestující je povinen dodržovat přepravní řád, smluvní přepravní podmínky a tarif.

9. Dle § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., v rozhodném znění, cestující je povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky; osobními údaji potřebnými na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky se rozumí jméno, příjmení, datum a místo narození a adresa pro doručování.

10. Dle článku 4 bodu 23 písm. a), přepravních podmínek právnická osoba, za jízdu bez platného jízdního dokladu se stanovuje základní přirážka ve výši částka.

11. Dle článku 4 bodu 24 přepravních podmínek právnická osoba, nemá-li cestující při kontrole u sebe aktivovanou Plzeňskou kartu na příslušné období platnosti, ale do 21 kalendářních dnů ode dne kontroly včetně se jí prokáže u přepážky doplatkové pokladny, zaplatí přirážku ve výši částka. Pokud tak v této lhůtě neučiní, je povinen uhradit přirážku k jízdnému jako za jízdu bez platného jízdního dokladu. Přirážka se pak zvyšuje na částku částka, která musí být uhrazena do 40 kalendářních dnů ode dne kontroly u přepážky doplatkové pokladny nebo převodem na účet. Pokud tak v této lhůtě neučiní, je povinen uhradit přirážku k jízdnému ve výši částka u přepážky doplatkové pokladny nebo převodem na účet.

12. Podle Nařízení statutárního města Plzně číslo ve znění pozdějších dodatků, o tarifu Integrovaného dopravního systému na území města Plzně, je cestující povinen uhradit provozovateli dopravy stanovené jízdné a přirážku k jízdnému. Splatnost jízdného a přirážky k jízdnému je stanovena v souladu s článkem 4. bod 24 přepravních podmínek.

13. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žalovaná ve dni uvedeném v žalobě použila veřejný dopravní prostředek, jehož provozovatelem je žalobkyně, aniž by se na výzvu kontrolního orgánu žalobkyně prokázala platným jízdním dokladem. V době provedení kontrol bylo žalovanému 16 let a 3 měsíce, a s ohledem na tento věk se tedy soud zabýval i otázkou, zda žalovaná byla schopna uzavřít smlouvu o přepravě a zda nebyla zanedbána péče o žalovanou ze strany jejích zákonných zástupců. Z obsahu shora citovaného opatrovnického spisu nevyplývá, že by byla zanedbána péče o žalovanou, žalovaná na svou obranu v tomto kontextu ničeho neuvedla, soud tedy vycházel zejména z obsahu opatrovnického spisu. Se zřetelem na závěry vyplývající z rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 20 Cdo 2775/2005, jakož i z rozhodnutí Ústavního soudu České republiky III. ÚS 3708/15, I. ÚS 1041/14, III. ÚS 3708/15, II. ÚS 1864/16 a I. ÚS 1775/14, a také nálezu ze dne datum sp. zn. IV. ÚS 1639/18 má soud za to, s ohledem na povahu smlouvy o přepravě, týkající se městské hromadné dopravy, že již v souvislosti s nástupem do základní školy, tedy od šesti let věku, je dítě schopno pochopit, že pokud cestuje prostředkem městské hromadné dopravy, je tato cesta spojena se zaplacením jízdného. S ohledem na věk žalované v době jízdy v dopravním prostředku žalobkyně, má soud za to, že rozumová a volní vyspělost nezletilých ve věku 16 let je přiměřená k uzavření smlouvy o přepravě v hromadném dopravním prostředku, když obecně je známa jak povinnost úhrady jízdného, tak skutečnost, že v případě jízdy bez platného jízdního dokladu hrozí cestujícímu přirážka k jízdnému. Žalovaná si proto podle soudu měla a mohl být vědoma důsledků spojených s jeho nezaplacením, tedy povinnosti zaplatit přirážku k jízdnému či hradit náklady řízení o zaplacení této částky. Žalovaná zůstala v průběhu řízení zcela pasivní a netvrdila žádné skutečnosti na svoji obranu, a to ani ve vztahu k vyvratitelné právní domněnce o její způsobilosti k uzavření smlouvy o přepravě či nedostatečné péči ze strany zákonných zástupců. Navíc je podle soudu podstatné, že pokud žalovaná v době jízdy musela vědět, že je povinna cestovat s platným jízdním dokladem, pak pokud neměla dostatek finančních prostředků na koupi jízdenky v hodnotě částka, neměla vůbec využít dopravního prostředku žalobkyně a v rámci města se mohla dopravit pěšky, popř. jiným způsobem. Není totiž právem žalované bezplatně využívat přepravních služeb žalobkyně. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že ačkoliv obecně je potřeba chránit zájem dítěte, aby do dospělosti nevstupovalo se závazky, jež mohou mít rdousící efekt, tak se v projednávaném případě tento princip neuplatní, když je na místě upřednostnit zákonnou zásadu, že smlouvy mají být plněny (§ 3 odst. 2 písm. d) občanského zákoníku). Soud tedy dospěl k závěru, že mezi žalobkyní jako dopravcem na straně jedné a žalovanou jako cestujícím na straně druhé byla platně uzavřena smlouva o přepravě ve smyslu ustanovení § 2550 občanského zákoníku. Použila-li žalovaná dopravní prostředek žalobkyně bez platné jízdenky, pak je povinna dle ustanovení § 2550 občanského zákoníku zaplatit žalobkyni kromě ceny jízdného ve výši částka rovněž i přirážku k jízdnému ve výši částka. Jelikož žalovaná tuto svoji povinnost nesplnila, dostala se do prodlení dle § 1970 občanského zákoníku, když úroky z prodlení jsou požadovány žalobkyní ve výši odpovídající § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. v rozhodném znění. Soud proto žalobě vyhověl v plném rozsahu a žalovanou zavázal povinností zaplatit žalobkyni dlužnou částku včetně jejího příslušenství ve lhůtě dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.

14. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, kdy žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, proto jí soud přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši, celkem ve výši částka, když tato částka představuje zaplacený soudní poplatek za řízení ve výši částka dle zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích v rozhodném znění, paušální odměny nezastoupeného účastníka ve výši částka Lhůta pro náhradu nákladů řízení byla žalované stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.