36 C 366/2023

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Martinem Havlíkem ve věci žalobce: Anonymizováno Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno ’ Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno zastoupený Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 , Anonymizováno Anonymizováno o zaplacení 15 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 11 262 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 11 262 Kč jdoucím od 5. 8. 2015 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbylé části se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení částky 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení, kapitalizovaným úrokem a nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že: „Žalobce je právnickou osobou se sídlem na území , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Žalovaný dne 20.12.2005 uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, (dále jen jako „Původní věřitel"), Smlouvu o půjčce č. , tel. číslo, dále jen "Smlouva". Na základě této Smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Převzetí finančních prostředků žalovaný potvrdil svým vlastnoručním podpisem na Smlouvě, k uvedenému prosím vizte poslední větu rámečkem ohraničeného textu Smlouvy. Spolu s jistinou půjčky se žalovaný zavázal původnímu věřiteli splatit i souhrnný poplatek ve výši 9 960 Kč, který představoval smluvně sjednané příslušenství pohledávky. Žalovaný se tak zavázal Původnímu věřiteli splatit celkovou částku ve výši 24 960 Kč, a to v 52 pravidelných týdenních splátkách, které měly být spláceny v hotovosti k rukám osoby pověřené Původním věřitelem, přičemž první splátka byla dle Smlouvy splatná 7. den ode dne uzavření smlouvy a každá následující pak do konce následujícího týdenního období, resp. do 7 dnů po uhrazení předchozí splátky. K uvedenému prosím vizte rámečkem ohraničený text Smlouvy a dále čl. 13 Smluvních podmínek Smlouvy o půjčce. Při řádném splácení půjčky by pak splatnost poslední splátky, jakož i celková splatnost závazku připadla na den 19.12.2006. Žalobce doplňuje, že shora definovaný sjednaný souhrnný poplatek představuje příjem plynoucí původnímu věřiteli z poskytnutí peněžních prostředků žalovanému, a tedy jeho ekonomická funkce je totožná s funkcí úroků, kteréžto jsou nepochybně příslušenstvím pohledávky, vizte prosím ustanovení § 121 odst. 3 z. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31.12.2013. Souhrnný poplatek je tedy jiným označením pro úroky ve smyslu § 658 odst. 1 z. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31.12.2013, vypočtené ke dni uzavření smlouvy o půjčce. Právní předchůdce žalobce neprecizoval, jestli kromě úroků byly do souhrnného poplatku započteny i jiné položky. Je třeba ale zdůraznit, že zmíněný souhrnný poplatek byl jediným požadovaným poplatkem v souvislosti se sjednáním a realizací předmětné smlouvy. Z toho lze dovodit, že náklady spojené s vyřízením žádosti o půjčku, náklady návštěv obchodních zástupců za účelem převzetí splátek a jiné takové náklady, jejichž úhradu finanční a nefinanční instituce běžně požadují po svých klientech, právní předchůdce žalobce zahrnul do souhrnného poplatku. V daném případě nebylo sjednáno stranami smlouvy ani jiné úročení půjčky a žalovaný tak byl již při podpisu smlouvy o půjčce srozuměn s konečnou výší smluvního plnění jako odměny za půjčku, tedy nákladů spojených s půjčkou jako takovou za dobu jejího trvání, tj. od 20.12.2005 do 19.12.2006. Žalovaný však půjčku včetně sjednaného příslušenství nesplatil řádně a včas, a to tím, že ani ke dni splatnosti poslední splátky, tj. ke dni 19.12.2006 svůj závazek nesplnil. Žalovaný Původními věřiteli uhradil částku ve výši 3 738 Kč. Jednotlivé úhrady splátek byly dle dohody smluvních stran započítány nejprve na souhrnný poplatek a po jeho úplném splacení na jistinu pohledávky, k uvedenému prosím vizte čl. 5 Smluvních podmínek Smlouvy o půjčce. Na souhrnný poplatek tak byla započtena částka ve výši 3 738 Kč a na jistinu pohledávky byla alokována částka ve výši 0 Kč. Žalovaný se tak ode dne 20.12.2006 dostal do prodlení s úhradou částky 21 222 Kč, kterou představoval součet zůstatku jistiny pohledávky ve výši 15 000 Kč a zůstatku souhrnného poplatku ve výši 6 222 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19.6.2015, uzavřené mezi Původním věřitelem a přechodným věřitelem společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , došlo s účinností ke dni 1.7.2015 k postoupení pohledávky na přechodného věřitele (dále jen jako „Přechodný věřitel"). Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 25.6.2015. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 21 222 Kč a skládala se z nedoplatku jistiny ve výši 15 000 Kč a nedoplatku souhrnného poplatku ve výši 6 222 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 24.08.2018 mezi Přechodným věřitelem spol. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, a žalobcem , Anonymizováno, , Anonymizováno, došlo k témuž dni k postoupení předmětné pohledávky na žalobce. Smlouva nabyla platnosti a účinnosti ke dni 24.08.2018, k tomu prosím vizte čl. XV. odst. 15., právnická osoba, fine smlouvy. Postoupení pohledávek bylo na základě ujednání smluvních stran účinné k témuž dni, tj. ke dni nabytí účinnosti smlouvy, k tomu prosím vizte čl. II. odst. 2.1. a 2.2. smlouvy. Žalovaný byl o změně věřitele informován přípisem ze dne 13.09.2018. Žalobce doplňuje, že kopie smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24.08.2018 včetně přílohy obsahující seznam postoupených pohledávek je založena ve správním deníku nadepsaného soudu pod sp.zn. , spisová značka, . Pro upřesnění a snazší orientaci v příloze smlouvy o postoupení pohledávek žalobce sděluje, že údaje o postoupené pohledávce evidované za žalovaným se nacházejí na řádku č. , hodnota, . Z výše uvedeného dovozuje žalobce svou aktivní procesní legitimaci. Ode dne postoupení pohledávky neuhradil žalovaný na svůj dluh ničeho Předmět žalobního návrhu tak tvoří nedoplatek jistiny půjčky ve výši 15 000 Kč a nedoplatek souhrnného poplatku ve výši 6 222 Kč, případné shora specifikované kapitalizované zákonné úroky z prodlení. Vzhledem k tomu, že smluvně sjednané příslušenství pohledávky bylo žalobci postoupeno v kapitalizované výši, je v žalobním návrhu uplatněno jako Kapitalizovaný úrok. Žalobce dále požaduje zákonný úrok z prodlení za období od 01.07.2015 (tj. od účinnosti postoupení pohledávky na Přechodného věřitele) do zaplacení, a to ve výši určené konečným datem splatnosti celého závazku, tj. 19.12.2006 počítaný z žalované jistiny pohledávky. Poslední upomínku před podáním žaloby ze dne 26.04.2023 žalobce předkládá i s dokladem o odeslání (§ 142a občanského soudního řádu).“2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobce s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasil již v žalobě. Žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu jeho konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, vycházel soud pouze z důkazů, které předložil žalobce.

4. Na základě předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za zjištěné, že žalovaný uzavřel dne 20. 12. 2005 s právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, smlouvu o půjčce č. , tel. číslo, , na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit v 52 týdenních splátkách po 480 Kč celkem 24 960 Kč, přičemž 15 000 Kč představuje dle smlouvy půjčku a 9 960 Kč je ve smlouvě označeno jako souhrnný poplatek. První splátka byla splatná 7. den od data uzavření smlouvy. Pohledávky za žalovaným byly původním věřitelem postoupeny společnosti , Anonymizováno, na základě postupní smlouvy ze dne 19. 6. 2015, změna věřitele byla žalovanému oznámena dne 25. 6. 2015, následně byla pohledávka postoupena žalobci smlouvou o postoupení pohledávek, jak vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem označeným jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne 13. 9. 2018. Předžalobní upomínkou ze dne 10. 5. 2021 byl žalovaný zástupcem žalobkyně vyzván k zaplacení dlužné částky. Z podacího archu se podává, že oznámení o postoupení pohledávek bylo podáno k poštovní přepravě dne 22. 7. 2015.

5. Podle § 657 a § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného v době uzavření smlouvy (OZ) smlouvou o půjčce nechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Při půjčce peněžité lze dohodnout i úroky. Podle § 39 OZ neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází, anebo se příčí dobrým mravům. Podle § 3 odst. 1 OZ výkon práv odpovědností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

6. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění, dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a společností , právnická osoba, nevznikl uzavřením shora uvedené smlouvě o půjčce závazek v podobě úročné půjčky podle ust. § 657 občanského zákoníku účinného do 1. 1. 2014, byť strany uvedené smlouvy zjevně uzavření tohoto druhu závazku zamýšlely, což soud dovozuje ze zřejmého obsahu smlouvy, a dále z odkazu na ustanovení občanského zákoníku v úvodních ustanoveních smlouvy.

7. Soud dospěl k závěru o neplatnosti závazku – smlouvě o půjčce, kterou dovozuje z ujednání o výši úroků, které měl žalovaný z půjčených peněz předchůdci žalobce zaplatit. Soud totiž dospěl k závěru, že částka z titulu smlouvy o půjčce ve výši 9 960 Kč, kterou měl žalovaný vedle jistiny ve výši 15 000 Kč zaplatit navíc, byť je ve smlouvě označena jako souhrnný poplatek, by v případě platné smlouvy nemohla představovat nic jiného, než zmíněné úroky ve smyslu ust. § 658 odst. 1 občanského zákoníku, tedy formu úplaty za poskytnuté finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Předchůdce žalobce je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých půjček, resp. spotřebitelských úvěrů, a zmíněná odměna označovaná ve formulářových smlouvách jako souhrnný poplatek by za předpokladu platnosti závazku nemohla být z hlediska právní kvalifikace tohoto ujednání ničím jiným, než zmíněným úrokem. V tomto kontextu soud dodává, že vedle úroků lze nepochybně sjednat i poplatky, které kryjí různé služby související s poskytnutím finančních prostředků, nicméně soud s ohledem na shora uvedené skutečnosti považuje celý nárok z titulu „souhrnného poplatku“ jako ujednání o úrocích s tím, že ujednání o úrocích, které ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 66,4 % ročně, je ujednáním neplatným dle § 39 obč. zák. pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů lze rovněž odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. § 658 odst. 1 občanského zákoníku v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze tedy dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Jelikož je v daném případě již na první pohled ve smlouvách vyjádřen úrok, zjišťoval soud průměrnou výši úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v prosinci 2005 činila 12,53 % ročně (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možno takto vysokou sazbu úroků v daném případě akceptovat. Naopak z dostupných zjištění vyplývá, že se jednalo o standardní nabídku půjčky.

8. Soud se dále zabýval tím, zda lze obsah ujednání o úrocích oddělit od ostatního obsahu smlouvy o půjčce, neboť v případě půjčky, na rozdíl od úvěru, jehož pojmovým znakem je ujednání o úrocích, lze půjčku sjednat jako bezúročnou. V daném případě dospěl soud k závěru o neoddělitelnosti ujednání od ostatního obsahu smlouvy. Soud přitom dospěl k závěru, že v daném případě nelze ujednání o platbách nad rámec poskytnutých jistin oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Předchůdce žalobce by bez jakýchkoli pochybností zmíněnou půjčku bez takového ujednání jako právnická osoba podnikající v oboru poskytování spotřebitelských úvěru neposkytl. Jednalo se o adhezní smlouvu, která nepřipouštěla jakoukoli negociaci ze strany žalovaného, který měl pouze možnost půjčku za stanovených parametrů přijmout nebo odmítnout (smlouva typu „take it or leave it“). Je-li pak nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nemravná celá smlouva jako právní jednání. Pouze pro přehlednost soud poukazuje na to, že tyto závěry jsou aprobovány i Krajským soudem v Plzni, např. v jeho rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. 25 Co 183/2017.

9. Žalovanému tudíž nevznikla jiná povinnost než žalobci vrátit půjčenou jistinu ve výši 15 000 Kč. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o půjčce jako celku představovalo všechno plnění předchůdce žalobce žalované plnění z neplatného právního jednání, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil. Z hlediska právního posouzení se tu jedná o bezdůvodné obohacení dle § 451 a násl. obč. zák., podle kterých přitom platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se bezdůvodně obohatil o částku 15 000 Kč.

10. Jak bylo shora uvedeno, z obsahu žaloby vyplývá, že žalovaný uhradil dosud celkem částku 3 738 Kč. Ze shora uvedených důvodů tedy soud uložil žalovanému, aby žalobci zaplatil zbytek bezdůvodného obohacení ve výši 11 262 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, uložil mu soud povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku, jehož výše požadovaná žalobcem neodporuje ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud jde o počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení, pak k tomuto soud uvádí, že z obsahu spisu bylo zjištěno, že poprvé byl žalovaný prokazatelně vyzván žalobcem k vrácení finančních prostředků oznámením o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015, kde byl vyzván k vrácení dlužné částky. Žádný jiný podací arch, ze kterého by bylo možno zjistit datum podání listin k poštovní přepravě, soudu předložen nebyl. Z přiloženého podacího archu bylo zjištěno, že oznámení bylo podáno k poštovní přepravě dne 22. 7. 2015. Podle § 573 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., se oznámení dostalo do sféry žalovaného dnem 25. 7. 2015 a do 10 dnů od tohoto data měl žalovaný žalobci vrátit peněžní prostředky, tedy do 4. 8. 2015. Jelikož tak žalovaný neučinil, dostal se od 5. 8. 2015 do prodlení s plněním svého peněžitého závazku. Obrátil-li se žalobce na soud s nárokem převyšujícím částku bezdůvodného obohacení, či dovozoval-li že se žalovaný dostal do prodlení dříve, neučinil tak po právu, jak vyplývá ze shora uvedeného odůvodnění a soud proto žalobu ve zbytku žalobního návrhu pod výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.

11. Výrok III. o náhradě nákladů řízení má svou oporu v § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly, a proto nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.