36 C 4/2020

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Martinem Havlíkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená opatrovníkem příjmení jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky ve výši 34 332 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 31 868 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně jdoucí z částky 7 504 Kč od 9. 10. 2018 do zaplacení, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně jdoucí z částky 21 274 Kč od 4. 11. 2018 do zaplacení, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně jdoucí z částky 498 Kč od 27. 12. 2018 do zaplacení, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně jdoucí z částky 2 592 Kč od 13. 10. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 117 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 34 332 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyni byla ve zdravotnickém zařízení žalované poskytnuta zdravotní péče ve dnech [anonymizováno] – [datum] na [anonymizováno] klinice. Vzhledem k tomu, že žalovaná nebyla v období, kdy jí byla zdravotní péče poskytnuta, zdravotně pojištěna, je povinna poskytnutou péči uhradit z vlastních prostředků. Za poskytnutou zdravotní péči za předmětné období byla žalované vystavena dne 16. 1. 2019 faktura [číslo] na částku 2 464 Kč se splatností dne 15. 2. 2019. Žalovaná je zároveň matkou nezletilého [jméno] [příjmení], narozeného [datum], kterému byla ve [anonymizováno] nemocnici [obec] poskytnuta zdravotní péče ve dnech [anonymizováno] – [datum] v souvislosti s jeho narozením a dále mu byla poskytnuta zdravotní péče ve dnech [anonymizováno] – [datum]. Jelikož rovněž i žalovaný nebyl v období, kdy mu byla zdravotní péče poskytnuta, zdravotně pojištěn, je povinen poskytnutou péči uhradit z vlastních prostředků. S ohledem na skutečnost, že dle judikatury jsou to především zákonní zástupci nezletilého dítěte, kteří za něj nesou finanční odpovědnost (k tomu srov. nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1775/14 ze dne 15. 2. 2017, dále také II. ÚS 728/15 ze dne 16. 9. 2015), je k úhradě této péče povinna žalovaná jako matka nezletilého. Za poskytnutou zdravotní péči za předmětná období byly vystaveny faktury [číslo] na částku 7 504 Kč se splatností 8. 10. 2018, která byla žalované doručena proti jejímu podpisu, jak vyplývá z jejího podpisu na předmětné faktuře; faktura [číslo] na částku 21 274 Kč se splatností 3. 11. 2018, která byla rovněž doručena žalované proti jejímu podpisu, jak vyplývá z jejího podpisu na přiložené faktuře; dále v souvislosti s [anonymizována dvě slova] provedeným ve [anonymizováno] nemocnici, byla vystavena faktura na částku ve výši 498 Kč se splatností dne 26. 12. 2018. Žalovaná byla v souvislosti s hospitalizací nezletilého syna [jméno] [příjmení] ve dnech [anonymizováno] – [datum] přijata jako doprovod dítěte s ohledem na skutečnost, že nezletilý nebyl v tuto dobu účasten zdravotního pojištění, vznikla jí povinnost úhrady doprovodu. Za pobyt na [anonymizováno] klinice byla proto žalované vystavena faktura [číslo] na částku 2 592 Kč se splatností dne 12. 10. 2018 Poslední dvě faktury byly žalované doručovány na jí uvedenou adresu prostřednictvím pošty. S ohledem na skutečnost, že se žalovaná dostala do prodlení, když shora uvedená vyúčtování neuhradila ve lhůtě splatnosti, požaduje žalobkyně rovněž úhradu zákonných úroků z prodlení. V doplnění žalobních tvrzení ze dne 17. 1. 2020 žalobkyně doplnila, že rovněž vystavená vyúčtování po žalované urgovala upomínkami č. [anonymizováno].

2. S ohledem na skutečnost, že se nepodařilo zjistit pobyt žalované na území České republiky, byl žalované ustanoven opatrovník v podobě advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení], jak vyplývá z usnesení zdejšího soudu č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum]. Opatrovník k podané žalobě uvedl, že by se soud v první řadě měl zabývat otázkou pasivní legitimace žalované a dále i tím, zda není žalovaná zdravotně pojištěna ve [země] a zda není na místě nárok uplatňovat po [anonymizováno] zdravotní pojišťovně. Rovněž by se soud měl zabývat i tím, zda je žalovaná odpovědná za nárok, který žalobkyni vznikl za nezletilým synem žalované [jméno] [příjmení]. Pokud jde o důkazní řízení, pak rovněž navrhl, aby se soud v rámci důkazního řízení zabýval i tím, zda nárok žalobkyně v tvrzené výši vyplývá z jí předložených listin.

3. Žalobkyně v reakci na vyjádření opatrovníka uvedla, že uplatněný nárok vyplývá z předložených listin, které soudu předložila spolu se žalobou. Dále pak žalobkyně podáním doručeným soudu dne 5. 2. 2021 uvedla, že prověřila zdravotní pojištění žalované v pojišťovně [anonymizováno], která žalobkyni poskytla náhradní certifikát žalované, kdy na základě náhradního certifikátu žalobkyně stornovala žalované fakturu [číslo] v hodnotě 2 464 Kč a v tomto rozsahu vzala žalobu částečně zpět vč. požadovaného příslušenství. Žalobkyně dále uvedla, že se dotazovala na pojištění syna žalované, kdy bylo zjištěno, že syn žalované nebyl v rozhodné době pojištěn. Ve vztahu k náhradnímu certifikátu žalobkyně uvedla, že smyslem tohoto certifikátu je zajistit držiteli lékařsky nezbytnou zdravotní péči s přihlédnutím k povaze dávek a předpokládané době pobytu na území ČR. Péče musí být poskytnuta tak, aby se pacient nemusel do státu pojištění vracet předčasně. Toto potvrzení neopravňuje k čerpání péče od české zdravotní pojišťovny, pokud sem pacient vycestoval pouze za účelem jejího poskytnutí. Žalobkyně pak s ohledem na tyto skutečnosti uvedla, že pokud jde o lékařskou péči poskytnutou synu žalované, pak se náhradní certifikát na toto nevztahuje, neboť nebylo zjištěno, že by syn žalované byl zdravotně pojištěn. Pokud jde o částku ve výši 2 592 Kč, pak k tomuto uvedla, že se jedná o částku, kterou byla povinna uhradit z titulu její hospitalizace jako doprovod nezletilého dítěte, tj. vztahující se k povinnosti, která by jí byla i tak ukládána, neboť se na tuto nevztahuje rozsah zdravotního pojištění. Dále pak v závěru uvedla, že si žalovaná musela být vědoma skutečnosti, že poskytnutí zdravotní péče na [země], respektive v České republice není zdarma a jako takovou je povinna uhradit z vlastních prostředků či být zdravotně pojištěna, což nelze zaměňovat s náhradním certifikátem a nezbytnou zdravotní péčí.

4. Usnesením zdejšího soudu č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo řízení o zaplacení částky 2 464 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 464 Kč jdoucím od 16. 2. 2019 do zaplacení, zastaveno z důvodu částečného zpětvzetí žaloby. Toto usnesení nabylo právní moci dne 11. 8. 2021.

5. Soud po provedeném dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Žalobkyně vystavila žalované fakturu [číslo] dne 4. 10. 2018, která byla splatná dne 12. 10. 2018 na částku 2 592 Kč a to z důvodu uhrazení pobytu průvodce nezletilého v jejím zdravotnickém zařízení. Dále pak žalobkyně vystavila žalované fakturu [číslo] dne 8. 9. 2018, která byla splatná dne 8. 10. 2018 na částku ve výši 7 504 Kč, která byla vystavena v souvislosti se zdravotní péčí, která byla poskytnuta nezletilému synovi žalované. Pokud jde o jednotlivé úkony, za které zde žalobkyně vyčíslila tuto částku, pak se jedná o úkony na úseku [anonymizována dvě slova] v období [datum] - [datum], [anonymizováno] ambulance, [anonymizováno] na [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] v [anonymizována tři slova] a [anonymizováno] oddělení. Konkrétní provedená vyšetření a výkony žalobkyně jsou pak specifikována v příloze k faktuře. Tuto fakturu žalovaná převzala proti svému podpisu. Další fakturou [číslo] ze dne 4. 10. 2018 s datem splatnosti 3. 11. 2018, která byla převzata proti podpisu žalované, žalobkyně vyúčtovala žalobkyni za péči o jejího nezletilého syna [jméno] [příjmení] v období [datum] – [datum] za poskytnutou zdravotní péči částku ve výši 21 274 Kč. Pokud jde o jednotlivé zdravotnické úkony, které byly poskytnuty nezletilému synovi žalované, pak si soud pro stručnost dovoluje odkázat na přílohu k faktuře [číslo] za období [datum] – [datum], ze kterého vyplývá, že nezletilý syn žalované byl v tomto období hospitalizován ve zdravotnickém zařízení žalobkyně se [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] s tím, že mu byly poskytnuty zdravotnické úkony tam popsané. Fakturou [číslo] vystavenou dne 13. 12. 2018 a splatnou dnem 26. 12. 2018 byl žalované vystaven daňový doklad na úhradu částky 498 Kč za [anonymizována dvě slova], který byl proveden u nezletilého syna [jméno] [příjmení]. Pokud jde o faktury [číslo] pak k těmto se konstatuje, že tyto byly dle předložených poštovních archů na č. l. 41, 42, 43 zasílány žalované na adresu uvedenou ve zdravotnických zprávách. Z lékařských zpráv provedených k důkazu v tomto řízení a založených ve spise na č. l. 13-16 bylo zjištěno, že žalovaná byla přijata do lékařského zařízení žalobkyně na [anonymizována dvě slova] dne [datum] a to k plánovému [anonymizována dvě slova]. Z propouštěcí zprávy bylo zjištěno, že byla hospitalizována na oddělení [anonymizována dvě slova] od [datum] do [datum], kdy uvedla jako zaměstnání: v domácnosti s tím, že pokud jde o její adresu pro doručování, pak zde uváděla jak adresu v České republice ([ulice a číslo]) tak i adresu ve [země] ([jméno] [anonymizováno] [číslo]), tj. adresy, na které následně žalobkyně zasílala výzvy a faktury k úhradě. Z další lékařské zprávy ze dne 4. 10. 2018 bylo zjištěno, že nezletilý syn žalované byl hospitalizován ve [anonymizováno] nemocnici v [obec] v období [datum] – [datum] na [anonymizováno] klinice pro [anonymizována dvě slova] z [anonymizováno]. Upomínkami číslo [anonymizováno] a [anonymizováno] byla žalovaná opakovaně vyzývána k zaplacení dlužné částky. Z rodného listu založeného na č. l. 65 bylo zjištěno, že žalovaná je matkou nezletilého syna [jméno] [příjmení], narozeného [datum]. Ze zpráv založených ve spise k pobytu žalované bylo zjištěno, že žalovaná se minimálně od roku [rok] zdržuje na území České republiky, avšak pokud jde o bližší místo jejího pobytu, pak toto nebylo zjištěno, žalovaná je [anonymizováno] státní příslušnicí (zejména sdělením [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] v [anonymizováno] na č. l. 86 se dne 28. 8. 2020, sdělení OAMP založená ve spise). Z náhradního certifikátu k evropskému průkazu zdravotního pojištění založeného ve spise na č. l. 119 bylo zjištěno, že byl vystaven náhradní certifikát k evropskému průkazu pojišťovnou [anonymizováno]. K tomuto [anonymizována dvě slova] podala potvrzení, ve kterém uvedla, že žalovaná měla v období [datum] – [datum] podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 883/2004 nárok na lékařsky nezbytnou zdravotní péči s přihlédnutím k povaze dávek a předpokládané době pobytu na území ČR. Péče musí být poskytnuta tak, aby se pacient nemusel do státu pojištění vracet předčasně. K dotazu soudu [anonymizováno] uvedla, že náhradní certifikát se vztahuje pouze k lékařsky nezbytné zdravotní péči s tím, že se nevztahuje na situace, kdy cílem poskytnutých zdravotních služeb není nezbytnost její poskytnutí. Další důkazy nebyly navrhovány a tudíž ani prováděny k důkazu. <i>6. Podle § 2 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, platí, že pojištěncem podle tohoto zákona je osoba, která: a) má trvalý pobyt na území České republiky, nebo b) nemá trvalý pobyt na území České republiky, pokud je zaměstnancem zaměstnavatele, který má sídlo nebo trvalý pobyt na území České republiky.</i> <i>7. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, je lůžková péče zdravotní péčí, kterou nelze poskytnout ambulantně a pro její poskytnutí je nezbytná hospitalizace pacienta. Lůžková péče musí být poskytována v rámci nepřetržitého provozu.</i> <i>8. Podle § 41 odst. 1, písm. c) téhož zákona je pacient při poskytování zdravotních služeb povinen a) dodržovat navržený individuálně léčebný postup, pokud k poskytování zdravotních služeb vyslovil souhlas, b) řídit se vnitřním řádem, c) uhradit poskytovateli cenu poskytnutých zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění nebo jiných zdrojů, které mu byly poskytnuty s jeho souhlasem.</i> <i>9. Podle čl. 19 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu č. 883/2004 platí, že nestanoví-li odst. 2 jinak, pojištěná osoba a její rodinní příslušníci pobývající v jiném členském státě než příslušném členském státě, mají nárok na věcné dávky, které se stanou nezbytnými ze zdravotních důvodů během jejich pobytu, s přihlédnutím k povaze těchto dávek a k očekáváné délce pobytu. Tyto dávky poskytuje instituce místa pobytu jménem příslušné instituce v souladu s právními předpisy, které uplatňuje tak, jako by dotyčné osoby byly podle uvedených právních předpisů pojištěny.</i> <i>10. Podle čl. 25 odst. 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady platí, že věcné dávky uvedené v čl. 19 odst. 1 základního nařízení se vztahují k věcným dávkám poskytovaným v členském státě pobytu v souladu s jeho právními předpisy a nezbytným ze zdravotních důvodů s cílem zabránit tomu, aby byla pojištěná osoba nucena vrátit se před koncem plánované doby pobytu do příslušného členského státu, aby se zde podrobila nezbytnému léčení.</i> <i>11. Podle § 858 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., platí, že rodičovská odpovědnost zahrnuje povinnosti a práva rodičů, která spočívají v péči o dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, v ochraně dítěte, v udržování osobního styku s dítětem, v zajišťování jeho výchovy a vzdělání, v určení místa jeho bydliště, v jeho zastupování a spravování jeho jmění; vzniká narozením dítěte a zaniká, jakmile dítě nabude plné svéprávnosti. Trvání a rozsah rodičovské odpovědnosti může změnit jen soud.</i> 12. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba je po jejím částečném zpětvzetí žaloby v plném rozsahu důvodná. Jako první rozhodnou skutečnost si soud musel postavit na jisto pasivní legitimaci žalované. Z četných rozhodnutí Ústavního soudu České republiky (mimo jiné sp. zn. I. ÚS 1775/14 a sp. zn. II. ÚS 728/15) podepsaný soud dovozuje, že to jsou především zákonní zástupci nezletilého, kteří za nezletilé dítě nesou odpovědnost s tím, že nikoliv dítě, ale zpravidla jeho zákonný zástupce rozhoduje o tom, zda dítě využije zdravotnických služeb. Soud dospěl k závěru, že v tomto případě je pasivně legitimován právě rodič nezletilého dítěte ve vztahu k nároku žalobkyně na zaplacení za poskytnutou zdravotní péči nezletilému synovi, neboť je to právě rodič, který rozhoduje o tom, zda dítě využije zdravotnických služeb, samo dítě v takto nízkém věku stěží rozpozná, zda skutečně zdravotnický zásah potřebuje či nikoliv a je to právě jeho rodič, který činí takové rozhodnutí mající následky následné povinnosti uhradit za poskytnutou zdravotnickou péči ekvivalentní peněžité plnění, pročež je to tedy právě rodič, který je odpovědný i za následky spojené s případným nezaplacením poskytnutých zdravotnických služeb. Za tohoto stavu a po zjištění toho, že žalovaná je matkou v rozhodné době zdravotně nepojištěného nezletilého [jméno] [příjmení], narozeného [datum], kterému byla poskytnuta zdravotnická péče dle vystavených faktur znějících na částky 7 504 Kč, 21 274 Kč a 498 Kč, soud dospěl k závěru, že to je žalovaná, která je odpovědna za případné neplnění takovýchto finančních povinností. Pokud jde o částku ve výši 2 592 Kč, pak zde soud dovozuje přímou odpovědnost žalované k zaplacení této částky, neboť v tomto rozsahu byla zdravotnická péče spočívající v poskytnutí lůžka za období, kdy byla nezletilému poskytována zdravotní péče, žalované, je tato povinna zaplatit tuto částku. Pokud jde o rozsah poskytnuté zdravotnické péče nezletilému, pak v tomto rozsahu soud odkazuje na popsané zdravotnické úkony v přílohách k daňovým dokladům, kde je jednoznačně a zcela zřetelným způsobem popsána zdravotnická péče, která byla nezletilému synovi žalované [jméno] [příjmení] v těch kterých obdobích popsaných v bodě 1. tohoto rozsudku a zjištěných v rámci dokazování poskytnuta. S odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení je pak soud rovněž toho názoru, že v daném případě se nejednalo o lékařsky nezbytně poskytovanou zdravotní péči tak, aby tato byla fundována způsobem uvedeným ve shora citovaných evropských právních předpisech, neboť z lékařských zpráv a z obsahu celého spisu bylo zjištěno, že žalovaná v té době dlouhodobě pobývala na území České republiky (nejméně od roku [rok]), kdy navíc byla přijata k plánovanému [anonymizována dvě slova] a v té době byla v domácnosti, a nelze tedy dospět k závěru, že by se jednalo o lékařsky nezbytnou zdravotní péči, která byla jí, resp. jejímu nezletilému synovi následně poskytována, když je soud přesvědčen o tom, že se jedná o lékařskou péči, která zde byla poskytována v režimu běžně poskytované lékařské péče, avšak to vše za situace, kdy takováto lékařská péče byla poskytována příslušníkovi jiného členského státu a to vše za situace osobě, která nebyla účastna českého zdravotního pojištění a na území ČR pobývala dlouhodobě bez platně zde platně sjednaného zdravotního pojištění. Současně pak nebylo ani zjištěno, že by pojištěnec, resp. žalovaná splňovala náležitosti uvedené v § 2 zákona č. 48/1997 Sb., pročež je povinna dle § 41 odst. 1 písm. c) shora citovaného zákona o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, uhradit žalobkyni částky za poskytnuté lékařské služby, či že by přihlásila svého nezletilého syna ke zdravotnímu pojištění. Pokud jde o lhůtu splatnosti, pak zde soud odkazuje na lhůty splatnosti uvedené v daňových dokladech s tím, že bylo zjištěno, že žalovaná tyto své povinnosti v tam uvedených daňových dokladech nesplnila ve lhůtě splatnosti, pročež je podle § 1970 ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. povinna uhradit žalobkyni rovněž i zákonný úrok z prodlení, jehož výše odpovídá citovanému nařízení vlády.

13. Výrok II. tohoto rozsudku je odůvodněn ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., podle kterého platí, že i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch poměrně nepatrné části nebo záviselo rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně byla neúspěšná, co do částečného zpětvzetí žaloby o částku, o kterou bylo následně řízení zastaveno, nicméně jedná se o zcela nepatrnou část předmětu řízení, a proto bylo žalobkyni přiznáno plné právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně, která nebyla v řízení zastoupena zástupcem ve smyslu ust. § 137 odst. 2 o. s. ř. a nedoložila výši svých hotových výdajů, ve výši 2 117 Kč pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 717 Kč a dále 4 úkonů právních služby po 100 Kč (tj. celkem 400 Kč) dle § 1, § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., za zaslání předžalobní upomínky, sepis podání ve věci samé – žaloby, sepis repliky k vyjádření opatrovníka a účast na ústním jednání soudu dne 11. 2. 2022.

14. O právu státu na náhradu nákladů řízení, které stát hradil sestávající z odměny ustanoveného opatrovníka (advokáta) žalované, soud nerozhodoval s odkazem na ust. § 149 odst. 2 o. s. ř., neboť žalovaná byla v tomto řízení neúspěšná.

15. O lhůtách plnění rozhodoval soud v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. a ke splnění všech povinností vyplývajících žalované z tohoto rozhodnutí stanovil žalované obecnou třídenní lhůtu ke splnění jejích povinností.