36 C 47/2022

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Martinem Havlíkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 7 961,16 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 4 256 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 4 256 Kč jdoucím od 15. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbylé části zamítá.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení částky 7 691,16 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že:„ Mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] a žalovaným došlo dne 25.02.2006 k uzavření Smlouvy o půjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o půjčce otištěné na zadní straně Smlouvy (dále jen„ Podmínky“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 7.000,00 Kč (dále jen„ půjčka“ nebo„ jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce i souhrnný poplatek ve výši 4.648,00 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku a pojistného (bylo-li sjednáno) se žalovaný ve Smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 52 týdenních (sedmidenních) splátkách po 224,00 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 24.02.2007. Z tohoto smluvního ujednání tak bylo žalovanému známo, že nejpozději tohoto dne je povinen zaplatit celkovou dlužnou částku. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 17.10.2006. Již ze smluvního ujednání bylo přitom žalovanému současně známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 24.02.2007. Marným uplynutím týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu poslední splátky tak již byl žalovaný v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobce měl tohoto dne možnost požadovat uhrazení celé dlužné částky. Ke dni 24.02.2007 činila dlužná jistina částku 5.647,84 Kč a souhrnný dlužný poplatek částku 3.750,16 Kč. Po tomto datu do data podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku ničeho uhrazeno.Právní předchůdce žalobce měl současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné částky. Žalovaný od uzavření Smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 2.250,00 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2020 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 05.01.2021. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou procesní legitimaci. Ke dni podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek 18.12.2020 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 9.398,00 Kč. Její příslušenství pak tvoří zákonné úroky z prodlení. Za období od podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce sděluje nadepsanému soudu, že se rozhodl nepožadovat po žalovaném zaplacení zbývajícího dlužného poplatku. Požaduje tak po žalovaném uhrazení pouze nesplacené dlužné jistiny s příslušenstvím. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení: dlužné jistiny ve výši 5.647,84 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 10.537,59 Kč, úroků z prodlení z dlužné jistiny 5.647,84 Kč od 19.12.2020 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 10.537,59 Kč žalobce uvádí, že se jedná o úrok z prodlení v zákonné výši počítaný z celkové dlužné částky ve výši 5.647,84 Kč od 04.03.2007, tj. od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře do 18.12.2020. Mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] a žalovaným došlo dne 05.11.2005 k uzavření Smlouvy o půjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o půjčce otištěné na zadní straně Smlouvy (dále jen„ Podmínky“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 7.000,00 Kč (dále jen„ půjčka“ nebo„ jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce i souhrnný poplatek ve výši 4.193,00 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku a pojistného (bylo-li sjednáno) se žalovaný ve Smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 39 týdenních (sedmidenních) splátkách po 287,00 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 05.08.2006. Z tohoto smluvního ujednání tak bylo žalovanému známo, že nejpozději tohoto dne je povinen zaplatit celkovou dlužnou částku. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 17.10.2006. Již ze smluvního ujednání bylo přitom žalovanému současně známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 05.08.2006. Marným uplynutím týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu poslední splátky tak již byl žalovaný v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobce měl tohoto dne možnost požadovat uhrazení celé dlužné částky. Ke dni 05.08.2006 činila dlužná jistina částku 2.313,32 Kč a souhrnný dlužný poplatek částku 1.385,68 Kč. Po tomto datu do data podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku ničeho uhrazeno.Právní předchůdce žalobce měl současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné částky. Žalovaný od uzavření Smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 7.494,00 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2020 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 05.01.2021. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou procesní legitimaci. Ke dni podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek 18.12.2020 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 3.699,00 Kč. Její příslušenství pak tvoří zákonné úroky z prodlení. Za období od podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce sděluje nadepsanému soudu, že se rozhodl nepožadovat po žalovaném zaplacení zbývajícího dlužného poplatku. Požaduje tak po žalovaném uhrazení pouze nesplacené dlužné jistiny s příslušenstvím. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení: dlužné jistiny ve výši 2.313,32 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 4.338,44 Kč, úroků z prodlení z dlužné jistiny 2.313,32 Kč od 19.12.2020 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 4.338,44 Kč žalobce uvádí, že se jedná o úrok z prodlení v zákonné výši počítaný z celkové dlužné částky ve výši 2.313,32 Kč od 13.08.2006, tj. od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře do 18.12.2020. Před podáním žaloby byl žalovaný dle § 142a o.s.ř. žalobcem písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena. Žalobce je tak nucen se domáhat splnění svého nároku prostřednictvím soudu.“ 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobce s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasil již v žalobě. Žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu jeho konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, vycházel soud pouze z důkazů, které předložil žalobce.

4. Na základě předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za zjištěné, že žalovaný uzavřel dne 26. 2. 2006 s právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] [anonymizováno] smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 7 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit v 52 týdenních splátkách po 224 Kč celkem 11 648 Kč, přičemž 7 000 představuje dle smlouvy půjčku a 4 648 Kč je ve smlouvě označeno jako poplatek. Dále uzavřel žalovaný dne 2. 11. 2005 s právním předchůdcem žalobce společností smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 7 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit v 39 týdenních splátkách po 287 Kč celkem 11 193 Kč, přičemž 7 000 představuje dle smlouvy půjčku a 4 193 Kč je ve smlouvě označeno jako poplatek. První splátka byla splatná 7. den od data uzavření smlouvy. Pohledávky za žalovaným byly původním věřitelem postoupeny žalobci smlouvou o postoupení pohledávek, jak vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 a přílohy k postupní smlouvě. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem označeným jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021, kde byl žalovaný vyzván k vrácení dlužné částky do 10 dnů po obdržení tohoto dopisu. Z podacího archu se podává, že oznámení o postoupení pohledávek bylo podáno k poštovní přepravě dne 1. 2. 2021. Předžalobní upomínkou ze dne 11. 11. 2021 byl žalovaný zástupcem žalobce vyzván k zaplacení dlužné částky.

5. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění, dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a [právnická osoba] nevznikl uzavřením shora uvedených smluv závazek v podobě úročné půjčky podle ust. § 657 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013, dle kterého smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu; a dle ust. § 658 odst. 1 občanského zákoníku, dle kterého při půjčce peněžité lze dohodnout úroky, byť strany uvedené smlouvy zjevně uzavření tohoto druhu závazku zamýšlely, což soud dovozuje ze zřejmého obsahu smlouvy, a dále z odkazu na ustanovení občanského zákoníku v úvodních ustanoveních smlouvy.

6. Soud dospěl k závěru o neplatnosti závazků – smlouvách o půjčce, kterou dovozuje z ujednání o výši úroků, které měl žalovaný z půjčených peněz předchůdci žalobci zaplatit. Soud totiž dospěl k závěru, že částky z titulu obou smluv o půjčce ve výši 4 648 Kč a 4 193 Kč, které měl žalovaný vedle jistin ve výši 2 x 7 000 Kč zaplatit navíc, byť jsou ve smlouvách označeny jako poplatky, by v případě platných smluv nemohly představovat nic jiného, než zmíněné úroky ve smyslu ust. § 658 občanského zákoníku, tedy formu úplaty za poskytnuté finanční prostředky. Předchůdce žalobce je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, resp. spotřebitelských úvěrů, a zmíněná odměna označovaná ve formulářových smlouvách jako další poplatky by za předpokladu platnosti závazků nemohly být z hlediska právní kvalifikace tohoto ujednání ničím jiným, než zmíněnými úroky. S ohledem na shora uvedené skutečnosti považuje celý nárok z titulu„ poplatků“ jako ujednání o úrocích s tím, že ujednání o úrocích, které ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinami představují 66 % a 80 % ročně, je ujednáním neplatným dle § 39 a § 3 obč. zák. pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů lze rovněž odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. § 658 odst. 1 občanského zákoníku v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze tedy dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Jelikož je v daném případě již na první pohled ve smlouvách vyjádřen úrok, zjišťoval soud průměrnou výši úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato činila cca 13 % ročně (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možno takto vysokou sazbu úroků v daném případě akceptovat. Naopak z dostupných zjištění vyplývá, že se jednalo o standardní nabídky zápůjček.

7. Jelikož je ujednání o úroku esenciální náležitostí úvěrové smlouvy, platí, že pokud je neplatné ujednání o úroku, je neplatná celá úvěrová smlouva. Žalovanému tudíž nevznikla jiná povinnost než žalobci vrátit půjčenou jistinu ve výši 14 000 Kč. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o půjčce jako celku představovalo všechno plnění předchůdce žalobce žalované plnění z neplatného právního jednání, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil. Z hlediska právního posouzení se tu jedná o bezdůvodné obohacení dle § 451 odst. 2 občanského zákoníku. Podle § 451 občanského zákoníku přitom platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se bezdůvodně obohatil o částku 14 000 Kč.

8. Jak bylo shora uvedeno, z obsahu žaloby vyplývá, že žalovaný uhradil dosud celkem částku 9 744 Kč. Ze shora uvedených důvodů tedy soud uložil žalovanému, aby žalobci zaplatil zbytek bezdůvodného obohacení ve výši 4 256 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, uložil mu soud povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku, jehož výše požadovaná žalobcem neodporuje ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud jde o počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení, pak k tomuto soud uvádí, že z obsahu spisu bylo zjištěno, že poprvé byl žalovaný vyzván žalobcem k vrácení finančních prostředků oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021, kde byl vyzván k vrácení dlužné částky do 10 dnů od doručení oznámení. Z přiloženého podacího archu bylo zjištěno, že oznámení bylo podáno k poštovní přepravě dne 1. 2. 2021. Podle § 573 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., se oznámení dostalo do sféry žalovaného dnem 4. 2. 2021 a do 10. dne od tohoto data měl žalovaný žalobci vrátit peněžní prostředky, tedy do 14. 2. 2021. Jelikož tak žalovaný neučinil, dostal se od 15. 2. 2021 do prodlení s plněním svého peněžitého závazku. Obrátil-li se žalobce na soud s nárokem převyšujícím částku bezdůvodného obohacení, neučinil tak po právu, jak vyplývá ze shora uvedeného odůvodnění a soud proto žalobu ve zbytku pod výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.

9. Výrok III. o náhradě nákladů řízení má svou oporu v § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož by měl v řízení převážně úspěšný žalovaný právo na náhradu jím účelně vynaložených nákladů řízení po procesně podlehnuvším žalobci. Ze spisu je ale zřejmé, že žalovanému v průběhu řízení žádné náklady nevznikly, a to ani jako nezastoupenému žalovanému ve smyslu vyhlášky č. 254/2015 Sb. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.