36 C 55/2023

Plný text

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Martinem Havlíkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 9 232 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 000 Kč jdoucím od 6. 8. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 232 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 150 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 396,60 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 000 Kč jdoucím od 12. 7. 2022 do 5. 8. 2022 zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] náklady řízení ve výši 977,38 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 9 232 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. a II. tohoto rozsudku a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že:„ Dne 4.1.2022 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ [anonymizováno]“), Smlouvu o úvěru [číslo], platnou a účinnou ve znění Smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 11.1.2022 (dále jen "smlouva"), jejíž nedílnou součástí byly Obchodní podmínky Smlouvy o úvěru. Na základě Smlouvy poskytla [právnická osoba] žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč, přičemž žalovaný se, jak vyplývá z tučně tištěného textu na první straně Smlouvy, řádku„ Celkem ke splacení bez prodloužení“, zavázal [právnická osoba] vrátit částku 8 000 Kč spolu s příslušenstvím do 3.2.2022 Lhůta splatnosti je sjednána v posledním odstavci první strany Smlouvy. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva byla v souladu s odstavcem 10.1 Obchodních podmínek Smlouvy o úvěru (dále jen„ VOP“) uzavřena v elektronické podobě, žalovaný svoji vůli Smlouvu uzavřít projevil tzv. verifikační platbou, kdy převedl částku v rozmezí 0,01 - 1 Kč představující tzv. verifikační platbu ve smyslu úvodních ustanovení VOP ze svého účtu na účet [anonymizováno]. Žalovaný čerpal úvěr bezhotovostně, převodem na svůj účet. Proces uzavření smlouvy mezi žalovaným a [právnická osoba], ověření totožnosti žalovaného a čerpání finančních prostředků žalovaným, proběhl následovně: Žalovaný o půjčku zažádal online na internetových stránkách www.zaplo.cz, kde vyplnil požadované registrační údaje ve formuláři (formulář dostupný na [webová adresa]), jehož součástí bylo zadání čísla občanského průkazu a poskytnutí kopie občanského průkazu v souladu s odst. 2 § 15a zákona č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech. V rámci dokončení žádosti o půjčku provedl žalovaný tzv. verifikační platbu, kterou odeslal z osobního bankovního účtu vedeného na jeho jméno. Verifikační platba slouží k prokázání totožnosti žalovaného, k ochraně jeho osobních údajů před zneužitím a je jí dokončena žádost o půjčku. Bankovní účet žalovaného je vždy případně možné ověřit vyžádáním informace u bankovního ústavu. Při dokončení žádosti obdržel žalovaný předsmluvní informace o půjčce, ve kterých byly shrnuty veškeré parametry půjčky. Na základě těchto informací [právnická osoba] zahájila schvalovací proces, jehož součástí je nahlížení do registrů (insolvenční rejstřík, Bankovní registr klientských informací, Nebankovní registr klientských informací) respektive prověřování bonity, tedy kroky vedoucí k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Žádost o půjčku byla žalovanému následně schválena a byla mu poskytnuta částka jistiny ve 8 000 Kč na účet, ze kterého dříve odeslal verifikační platbu. Tímto žalovaný čerpal úvěr. Žalovaný odsouhlasil při zaslání verifikační platby Všeobecné obchodní podmínky, jejichž součástí byl Souhlas se zpracováním osobních údajů a Souhlas se zpracováním osobních údajů sdružením [příjmení] a text smlouvy o úvěru, veškeré dokumenty byly zaslány žalovanému na e-mail uvedený při žádosti o půjčku (kontaktní e-mail zadaný žalovaným je propsán i ve smlouvě o úvěru). Z těchto dokumentů žalovaný jakožto spotřebitel získal potřebné informace, a vysvětlení, aby si mohl posoudit nabízený úvěr z hlediska své potřeby a finančních možností. Žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas. Tímto mu vznikla povinnost zaplatit [právnická osoba] smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení, jak je uvedeno ve čtvrtém odstavci třetí strany Smlouvy, a zároveň dle téhož odstavce Smlouvy povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním, především za odeslání písemných upomínek žalovanému. Dne 8.12.2021 byla mezi spol. [anonymizováno] a žalobcem uzavřena Rámcová smlouva o postoupení pohledávek, ve znění pozdějších dodatků (dále jen jako„ Rámcová smlouva“). Na základě této smlouvy pak došlo k uzavírání jednotlivých dílčích smluv o postupování pohledávek. Každá jednotlivá dílčí smlouva pak byla dle ujednání smluvních stran uzavřena a postoupení pohledávek se stalo účinným okamžikem nahrání tzv. datové pásky obsahující seznam postupovaných pohledávek na zabezpečený [anonymizováno] server. K uvedenému prosím vizte čl. 3 a 4. rámcové smlouvy. K dodatečnému prokázání postoupení pohledávek na žalobce bylo mezi smluvními stranami dále ujednáno, že o každém dílčím postoupení pohledávek bude vyhotoveno tzv. Společné prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek, které je přílohou tohoto žalobního návrhu. Společné prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek rovněž obsahuje seznam postupovaných pohledávek, kdy pro účely tohoto žalobního návrhu byl dokument anonymizován, až na údaje o pohledávce za žalovaným. Pro potřeby tohoto žalobního návrhu označuje žalobce [příjmení] prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek dále již jen jako„ přílohu smlouvy o postoupení pohledávek“ .Žalobce dále doplňuje, že byl spol. [anonymizováno], co by postupitelem pohledávek, zmocněn k odeslání dopisů s oznámením o postoupení pohledávek všem dlužníkům postupovaných pohledávek. Relevantní plná moc je přílohou tohoto návrhu. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 9 382 Kč a skládala se z: <i>- nesplacené jistiny ve výši 8 000 Kč</i> <i>- nesplaceného úroku ve výši 0 Kč</i> <i>- nesplacené smluvní pokuty ve výši 1 232 Kč</i> <i>- neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 150 Kč, s tím že žalobce uvádí, že v žalobním návrhu na této položce nárokuje vždy nejvýše částku 150 Kč, a to bez ohledu na to, zda byla tato položka pohledávky postoupena ve vyšší</i> <i>částce. Částka paušální náhrady na upomínání představuje postoupenou výši poplatku za odeslání písemných upomínek v důsledku prodlení žalovaného, jak je uvedeno ve čtvrtém odstavci třetí strany Smlouvy. Sjednaná výše úhrady za jednotlivou upomínku je 50 Kč. Poplatky byly žalobci postoupeny se zohledněním případně alokovaných úhrad žalovaného. Vzhledem k tomu, že ve Smlouvě, která je právním základem žalovaného nároku, je příslušenství pohledávky specifikováno pevnou částkou, nezbylo Žalobci než postoupené příslušenství pohledávky uvést do pole, které je ve formuláři vyhrazeno kapitalizovanému úroku. Kapitalizovaný úrok se tak skládá z nesplaceného úroku ve výši 0 Kč a neuhrazených paušálních náhrad nákladů na upomínání ve výši 150 Kč = 150 Kč. Žalobce rovněž požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 396,60 Kč, po revizním přepočtu za období od 1. dne prodlení po splatnosti závazku, tj. od 4.2.2022 do 8.7.2022, kdy základem pro výpočet zákonného úroku z prodlení byla postoupená jistina pohledávky ve výši 8 000 Kč. Zákonný úrok z prodlení za uvedené období byl na žalobce postoupen shora uvedenou smlouvou o postoupení pohledávek, kdy však nebyl ke dni postoupení pohledávky a pro potřebu vyčíslení úplaty za postoupení pohledávky vyčíslován. Žalobce dále požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši určené datem splatnosti pohledávky od následujícího dne po účinnosti postoupení pohledávky, tj. od 12.7.2022 z jistiny ve výši 8 000 Kč. Poslední upomínku před podáním žaloby ze dne 31.10.2022 žalobce předkládá i s dokladem o odeslání (§ 142a občanského soudního řádu). Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný porušil svou povinnost splatit částku sjednanou ve Smlouvě řádně a včas, vznikla mu povinnost zaplatit [právnická osoba] smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení, jak je uvedeno ve čtvrtém odstavci třetí strany Smlouvy. Smluvní pokuta je požadována od prvního dne prodlení dlužníka, tj. ode dne následujícího po dni splatnosti půjčky. Nesplacená část smluvní pokuty byla na žalobce převedena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8.7.2022 s účinností ke dni 11.7.2022, a to ve výši 1 232 Kč. Po revizním přepočtu smluvní pokuty žalobce po žalovaném požaduje smluvní pokutu ve výši 1 232 Kč, počítané ode dne následujícího po dni splatnosti půjčky, tj. 4.2.2022 z dlužné jistiny pohledávky ve výši 8 000 Kč do 8.7.2022 Smluvní pokuta je požadována v souladu s ust. § 122 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Poslední upomínku před podáním žaloby ze dne 31.10.2022 žalobce předkládá i s dokladem o odeslání (§ 142a občanského soudního řádu).</i> 2. Žalobkyně k dotazu soudu podáním ze dne 9. 3. 2023 doplnila svá skutková tvrzení, kdy uvedla, že žalovaný uzavřel s předchůdcem žalobkyně nejprve dne 4. 1. 2022 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě mu byla poskytnuta dne 4. 1. 2022 převodem na jeho účet č. [bankovní účet] částka 2 000 Kč. Následně žalovaný uzavřel žalovaný s předchůdcem žalobkyně dne 5. 1. 2022 dodatek ke smlouvě o úvěru [číslo] na jejímž základě mu byla poskytnuta dne 5. 1. 2022 převodem na jeho účet č. [bankovní účet] částka 1 000 Kč. Následně žalovaný uzavřel žalovaný s předchůdcem žalobkyně dne 7. 1. 2022 dodatek ke smlouvě o úvěru [číslo] na jejímž základě mu byla poskytnuta dne 7. 1. 2022 převodem na jeho účet č. [bankovní účet] částka 1 000 Kč. Následně žalovaný uzavřel žalovaný s předchůdcem žalobkyně dne 10. 1. 2022 dodatek ke smlouvě o úvěru [číslo] na jejímž základě mu byla poskytnuta dne 10. 1. 2022 převodem na jeho účet č. [bankovní účet] částka 2 600 Kč. Následně žalovaný uzavřel žalovaný s předchůdcem žalobkyně dne 11. 1. 2022 dodatek ke smlouvě o úvěru [číslo] na jejímž základě mu byla poskytnuta dne 11. 1. 2022 převodem na jeho účet č. [bankovní účet] částka 1 400 Kč. K těmto svým tvrzením označil k důkazu dodatky ke smlouvám o úvěru.

3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

4. Soud ve věci nařídil ústní jednání, ke kterému se žalobkyně ani její zástupce po předchozí omluvě nedostavili, rovněž ani žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil bez omluvy, pročež soud v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti stran.

5. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalobkyně předložila soudu k důkazu smlouvu o úvěru ze dne 11. 1. 2022, ve které se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč se splatností k 3. 2. 2022, ve které si strany ujednaly sankční poplatky specifikované v bodu 1 tohoto rozsudku. Na č. l. 15 – 20 jsou založeny výpisy z účtu předchůdce žalobkyně, ze které se podává, že žalovanému byla ze strany předchůdce žalobkyně poskytnuta dne 4. 1. 2022 částka 2 000 Kč, dne 6. 1. 2022 částka 1 000 Kč, dne 7. 1. 2022 částka 1 000 Kč, dne 10. 1. 2022 částka 2 600 Kč a dne 11. 1. 2022 částka 1 400 Kč. Čerpání jistin je podloženo i sděleními banky žalovaného, které potvrdila přijetí těchto částek. Lze tedy dospět k závěru, že předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému čerpání v celkové výši 8 000 Kč. Žalovaný byl upomínkami ze dne 17. 2. 2022, 26. 2. 2022 a 6. 3. 2022 upomínán k uhrazení dlužných částek. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z postupní smlouvy ze dne 8. 12. 2021, prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek, přílohy k postupní smlouvě a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 7. 2022. Žalovaný byl poprvé prokazatelně vyzván k úhradě dluhu do 5. 8. 2022 výzvou ze dne 20. 7. 2022, které byla podána k poštovní přepravě dne 21. 7. 2022. Předžalobní výzvou ze dne 31. 10. 2022 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky zástupcem žalobkyně. Žádné dodatky ke smlouvě ze dne 4. 1. 2022 ve smyslu doplnění žaloby nebyly soudu předloženy. Soudu byly toliko předloženy smlouvy o úvěru mezi žalovaným a žalobkyní ze dne 5. 1. 2022 [číslo] na částku 3 000 Kč se splatností do 3. 2. 2022, [číslo] ze dne 7. 1. 2022 na částku 4 000 Kč splatnou dne 3. 2. 2022 a [číslo] na částku 6 600 Kč splatnou dne 3. 2. 2022 ze dne 10. 1. 2022. Žádné jiné důkazy nebyly soudu do doby jednání předloženy a tudíž ani prováděny. <i>6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>7. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 téhož ustanovení platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>8. Podle § 9 ZoSÚ je nebankovním poskytovatel spotřebitelského úvěru právnická osoba, která je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila [obec] národní banka.</i> <i>9. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>10. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 11. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru o tom, že žalobkyní uplatněný nárok je důvodný jen částečně, neboť jednak žalobkyně neprokázala svá tvrzení o uzavření úvěrové smlouvy ze dne 4. 1. 2022, neboť jednak neprokázala, že to byl skutečně žalovaný, kdo s předchůdcem žalobkyně uzavřel úvěrovou smlouvu, která měla být následně modifikována dodatky a dále ani dodatky, jejichž uzavření žalobkyně tvrdila v doplnění žaloby ani soudu nepředložila. Neunesla tudíž důkazní břemeno ohledně uzavření úvěrové smlouvy. Soud však nepřehlédl, že jednotlivé částky uvedené ve smlouvách o úvěru popsané v bodu 5 tohoto odůvodnění postupně narůstaly v návaznosti na prokázaná čerpání a tedy – měly-li představovat tyto„ smlouvy o úvěru [číslo]“ dodatky k jakési smlouvě z 4. 1. 2022, pak nutno uvést, že na takovou„ smlouvu o úvěru“ soud bez ohledu na shora řečené hledí jako na smlouvu absolutně neplatnou. Předně je třeba uvést, že soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalovanému bylo skutečně poskytnuto plnění v celkové výši 8 000 Kč, které žalovaný dosud nevrátil. Soud se však dále zabýval tím, zda předchůdce žalobkyně dostatečně posoudil úvěruschopnost (kredibilitu) žalovaného jako spotřebitele, a to ve smyslu ust. § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ při respektování rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ve kterém Nejvyšší soud dospěl k závěru, že:„ Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“ S ohledem na skutková tvrzení žalobkyně a absenci důkazních návrhů soud dospěl k závěru, že žalobkyně dostatečně netvrdila, natož aby prokázala, že si obstarala a měla k dispozici nezbytné, spolehlivé, dostatečné a přiměřené informace od žalovaného jako spotřebitele a zároveň že i provedla lustraci příslušných databází umožňující posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele. Nepodařilo se jí ani prokázat skutečnost, že se dostatečně zabývala a posuzovala schopnost žalovaného splatit úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, když z jejích tvrzení a doložených důkazů toto žádným způsobem nevyplývá. S ohledem na nepřítomnost žalobkyně a zástupce žalobkyně na nařízeném ústním jednání pak nebylo možné dát žalobkyni poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o nutnosti doplnit skutková tvrzení a označit důkazy k jejich prokázání v souvislosti se shora uvedeným, přičemž v tomto kontextu soud podotýká, že procesní poučení soud poskytuje účastníkům řízení zásadně při ústním jednání a nedostavení se účastníka k jednání není důvodem pro odročení jednání. Žalobkyně tudíž neunesla důkazní břemeno vyplývající pro ni z ust. § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je tak předmětná smlouva o úvěru absolutně neplatná. Závěr soudu o tom, že se jedná o absolutní neplatnost je podepřen mj. například i rozhodovací praxí Krajského soudu v Praze (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 27 Co 143/2019-113) či (a to zejména) rozsudkem Soudního dvora EU (dále jen„ SDEU“) ze dne 5. března 2020 ve věci C -679/18 [anonymizováno], ve kterém SDEU dospěl k závěru, že:„ články 8 a 23 směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku … musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 12. Žalobkyně má tudíž právo jen na vrácení bezdůvodného obohacení ve výši 8 000 Kč, které jí dle žalobních tvrzení nebyly dosud vráceny, ač tyto žalovanému byly poskytnuty na základě absolutně neplatné úvěrové smlouvy. Nárok žalobkyně soud tudíž posoudil optikou ust. § 2991 občanského zákoníku. Jelikož žalovaný dosud žalobkyni předmět bezdůvodného obohacení nevrátil, dostal se tak ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku do prodlení, pročež je povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení požadovaný žalobkyní v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu neodporuje § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud jde o dobu prodlení, odkazuje soud na provedené dokazování, v rámci kterého bylo zjištěno, že žalovaný byl prokazatelně poprvé vyzván k vrácení dlužné částky upomínkou ze dne 20. 7. 2022, ve které byl vyzván k vrácení dlužné částky do 5. 8. 2022. Z podacího archu bylo zjištěno, že upomínka byla podána k poštovní přepravě dne 21. 7. 2022. Jelikož žalovaný dlužnou částku do 5. 8. 2022 nevrátil, dostal se od 6. 8. 2022 do prodlení s plněním svého závazku. Žalobě tudíž soud vyhověl jen co do částky z titulu bezdůvodného obohacení vč. příslušenství, ve zbytku soud žalobu s odkazem na shora řečené zamítl.

13. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142a o. s. ř., kdy žalobkyně, která byla ve věci převážně úspěšná, má vůči převážně neúspěšnému žalovanému právo na část náhrady nákladů řízení účelně vynaložených v tomto řízení. Žalobkyně byla s přihlédnutím k požadovanému„ příslušenství“ (předmět řízení k 14. 7. 2023 představoval částku 10 726,32 Kč) v řízení úspěšná co do 82,82 % (k datu 14. 7. 2023 - 8 883,34 Kč) a neúspěšná co do 17,18 % (k 14. 7. 2023 - 1 842,98 Kč), přísluší jí tedy 65,64 % účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, ze 3 úkonů právní služby po 200 Kč (tj. celkem 600 Kč) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za přípravu a převzetí zastoupení, předžalobní výzvu a sepis žaloby, 3 režijních paušálů po 100 Kč (tj. celkem 300 Kč) dle § 14b odst. 5 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 189 Kč Celkem tak náklady řízení představuje částka 1 489 Kč. Žalobkyně, jak bylo uvedeno shora, má právo na zaplacení 65,64 % nákladů řízení, tedy částky 977,38 Kč. Za doplnění žaloby nenáleží žalobkyni odměna, neboť žaloba měla být podána tak, aby nebylo potřeba doplnění skutkových tvrzení.

14. O lhůtách plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., soud neshledal žádné důvody, pro které by měla být stanovena lhůta delší.