36 C 72/2022

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Martinem Havlíkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 5 341 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 841 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 2 841 Kč jdoucím od 13. 7. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbylém rozsahu zamítá.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 5 341 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že:„ Dne 30.04.2018 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ [anonymizováno]“), Smlouvu o úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byly [ulice] podmínky Smlouvy o úvěru. Smlouvu žalovaný uzavřel v místě obchodní sítě zprostředkovatele úvěru spol. [právnická osoba], IČ: [číslo] (dále jen„ zprostředkovatel“), kde zároveň při podpisu smlouvy obdržel požadovanou výši jistiny úvěru ve výši 4 000 Kč, což stvrdil podpisem smlouvy, k tomu prosím vizte text smlouvy pod vyčíslením úrokové sazby a rovněž poslední odstavec smlouvy. Na základě uzavřené smlouvy [právnická osoba] poskytla žalovanému úvěr ve výši 4 000 Kč. Žalovaný se zavázal spolu s jistinou úvěru splatit i kapitalizovaný úrok za předpokládané období trvání úvěru ve výši 920 Kč. Žalovaný se, jak vyplývá z části Smlouvy nazvané Podmínky úvěru, řádku Celkem ke splacení bez prodloužení, zavázal [právnická osoba] vrátit částku 4 920 Kč spolu s příslušenstvím, a to v jediné splátce. K uvedenému vizte první stranu smlouvy o úvěru, řádek Podmínky úvěru a dále čtvrtý odstavec první strany smlouvy o úvěru. Žalobce dále doplňuje, že smlouva o úvěru byla za žalovaného i [právnická osoba] uzavřena okamžikem souhlasného projevu vůle žalovaného a stvrzením o převzetí jistiny úvěru, kdy obě tyto skutečnosti nastaly připojením vlastnoručního podpisu žalovaného k textu smlouvy, k tomu prosím vizte poslední řádek textu smlouvy. Žalovaný rovněž v rámci procesu uzavírání smlouvy obdržel předsmluvní informace, a to na formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru jehož převzetí a seznámení se s informacemi v něm obsaženými žalovaný stvrdil svým popisem, k tomu prosím vizte předposlední odstavec smlouvy. Dne 06.05.2018 byl ke smlouvě o úvěru [číslo] uzavřen Dodatek téhož čísla, kterým byla navýšena jistina úvěru, a to na celkovou částku ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal spolu s navýšenou jistinou úvěru splatit i kapitalizovaný úrok za předpokládané období trvání úvěru ve výši 1 176 Kč. Žalovaný se tak zavázal [právnická osoba] vrátit částku 6 176 Kč spolu s příslušenstvím, a to v jediné splátce splatné ke dni 05.06.2018. K uvedenému prosím vizte první stranu dodatku, řádek„ Celkem ke splacení bez prodloužení“. Pro upřesnění žalobce uvádí, že původní věřitel označoval dodatky ke smlouvám vždy jako„ smlouvu“ nikoliv jako„ dodatek“. I přes zavádějící označení je tedy Smlouvu o úvěru ze dne 06.05.2018 nutno považovat za dodatek. Dále žalobce uvádí, že jistina i kapitalizovaný úrok splatný dle uzavřené Smlouvy o úvěru smlouvy ze dne 30.04.2018 jsou zahrnuty v jistině i kapitalizovaném úroku splatném dle shora uvedeného dodatku. Žalovaný o dodatek smlouvy zažádal online na internetových stránkách [webová adresa], kde vyplnil požadované registrační údaje ve formuláři (formulář dostupný na [webová adresa]), jehož součástí bylo zadání čísla občanského průkazu a poskytnutí kopie občanského průkazu v souladu s odst. 2 § 15a zákona č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech. Při dokončení žádosti obdržel žalovaný předsmluvní informace o úvěru, ve kterých byly shrnuty veškeré parametry úvěru. Na základě těchto informací [právnická osoba] zahájila schvalovací proces, jehož součástí je nahlížení do registrů (insolvenční rejstřík, Bankovní registr klientských informací, Nebankovní registr klientských informací) respektive prověřování bonity, tedy kroky vedoucí k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Žádost o dodatek byla žalovanému následně schválena, kdy mu byla na sdělený bankovní účet poukázána požadovaná finanční částka. Žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas. Tímto mu vznikla povinnost zaplatit [právnická osoba] smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení, jak je uvedeno ve druhém odstavci třetí strany Smlouvy (v dodatku pak ve čtvrtém odstavci třetí strany), a zároveň dle téhož odstavce Smlouvy povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním, především za odeslání písemných upomínek žalovanému. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11.06.2021 s účinností ke dni 14.06.2021 převedena na žalobce, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 25.06.2021. Z výše uvedeného dovozuje žalobce svou aktivní procesní legitimaci. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 5 491 Kč a skládala se z: nesplacené jistiny ve výši 2 841 Kč, nesplaceného úroku ve výši 0 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 2 500 Kč - neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 150 Kč, s tím že žalobce uvádí, že v žalobním návrhu na této položce nárokuje vždy nejvýše částku 150 Kč, a to bez ohledu na to, zda byla tato položka pohledávky postoupena ve vyšší částce. Částka paušální náhrady na upomínání představuje postoupenou výši poplatku za odeslání písemných upomínek v důsledku prodlení žalovaného, jak je uvedeno ve druhém odstavci třetí strany Smlouvy (v dodatku pak ve čtvrtém odstavci třetí strany). Sjednaná výše úhradu za jednotlivou upomínku je 50 Kč. Poplatky byly žalobci postoupeny se zohledněním případně alokovaných úhrad žalovaného. Vzhledem k tomu, že ve Smlouvě, která je právním základem žalovaného nároku, je příslušenství pohledávky specifikováno pevnou částkou, nezbylo Žalobci než postoupené příslušenství pohledávky uvést do pole, které je ve formuláři vyhrazeno kapitalizovanému úroku. Kapitalizovaný úrok se tak skládá z nesplaceného úroku ve výši 0 Kč a neuhrazených paušálních náhrad nákladů na upomínání ve výši 150 Kč = 150 Kč. Žalobce požaduje nad rámec postoupeného příslušenství pohledávky i kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 721,81 Kč, po revizním přepočtu za období od 1. dne prodlení po splatnosti závazku, tj. od 06.06.2018 do 01.06.2021, kdy základem pro výpočet zákonného úroku z prodlení byla postoupená jistina pohledávky ve výši 2 841 Kč. Žalobce dále požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši určené datumem splatnosti pohledávky od následujícího dne po účinnosti postoupení pohledávky, tj. od 15.06.2021 z jistiny ve výši 2 841 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný porušil povinnost splatit částku sjednanou ve Smlouvě řádně a včas, vznikla mu povinnost zaplatit [právnická osoba] smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení, jak je uvedeno ve druhém odstavci třetí strany Smlouvy (v dodatku pak ve čtvrtém odstavci třetí strany). Smluvní pokuta je požadována od prvního dne prodlení dlužníka, tj. ode dne následujícího po dni splatnosti půjčky. Nesplacená část smluvní pokuty byla na žalobce převedena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11.06.2021 s účinností ke dni 14.06.2021, a to ve výši 2 500 Kč. Po revizním přepočtu smluvní pokuty žalobce po žalovaném požaduje smluvní pokutu ve výši 2 500 Kč, počítané ode dne následujícího po dni splatnosti půjčky, tj. 06.06.2018 z dlužné jistiny pohledávky ve výši 2 841 Kč do 01.11.2020 Smluvní pokuta je požadována v souladu s ust. § 122 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.“ 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě. Žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu jeho konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, vycházel soud pouze z důkazů, které předložila žalobkyně.

4. Na základě předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za zjištěné, že žalovaný uzavřel dne 30. 4. 2018 s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru [číslo] která byla změněna dodatkem z 6. 5. 2018 téhož čísla, na jejímž základě předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit ve lhůtě 30 dnů od poskytnutí úvěru spolu s poplatkem za úvěr ve výši 1 176 Kč. Strany si dále v čl. 2 1. 1. ujednaly smluvní pokutu popsanou v bodu 1 tohoto rozsudku, jejíž zaplacení se žalobkyně domáhá. Dále si pak strany ujednaly smluvní pokuty popsané v bodě 1 tohoto rozsudku. Výše RPSN úvěru byla sjednána ve výši 1 377,8 % (!). Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 4 000 Kč při podpisu smlouvy dne 30. 4. 2018 a 1 000 Kč mu zaslal na jeho bankovní účet (smlouva o úvěru a potvrzení banky žalovaného založené ve spise). Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z postupní smlouvy ze dne 11. 6. 2021 s tím, že žalovaný byl o postoupení pohledávky informován oznámením o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2021 (postupní smlouva, příloha k postupní smlouvě, oznámení o postoupení pohledávky) s tím, že oznámení bylo podáno k poštovní přepravě dne 29. 6. 2021 (podací arch). Upomínkami ze dne 13. 6. 2018, 30. 6. 2018, 11. 7. 2018 byl žalovaný vyzýván předchůdcem žalobkyně k zaplacení dlužné částky. Předžalobní výzvou ze dne 9. 11. 2021 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky. <i>5. Podle § 1723 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „občanský zákoník“) závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo jiné skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá.</i> <i>6. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>7. Podle ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>8. Podle ust. § 573 občanského zákoníku se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.</i> 9. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný jen částečně. Soud posoudil žalobkyní předloženou úvěrovou smlouvu za absolutně neplatnou pro její zcela zjevný rozpor s dobrými mravy, jež soud dovozuje z ujednání o úroku ve výši 1 176 Kč za 1 měsíc, tj. nemravného a lichevního úroku ve výši 235 % ročně (!). Pokud snad žalobkyně v řízení uváděla, že se jedná o jakýsi„ poplatek“ pak je zcela zjevné, že tyto„ poplatky“ nemohly představovat nic jiného, než zmíněné úroky ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, tedy formu úplaty za poskytnuté finanční prostředky. Žalobkyně je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, resp. spotřebitelských úvěrů, a zmíněná odměna označovaná ve formulářových smlouvách jako poplatek by za předpokladu platnosti závazku nemohla být z hlediska právní kvalifikace tohoto ujednání ničím jiným, než zmíněným úrokem. Takovéto ujednání o úroku (tj. poplatku za úvěr ve výši 1 176 Kč č), které ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 235 % ročně, je ujednáním neplatným dle § 588 občanského zákoníku pro zcela zjevný rozpor s dobrými mravy. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů lze rovněž odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. § 658 odst. 1 občanského zákoníku v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Z tohoto rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možno takto vysokou sazbu úroků v daném případě akceptovat. Naopak z dostupných zjištění vyplývá, že se jednalo o standardní nabídku úvěru. Jelikož je pak ujednání o úroku v úvěrové smlouvě esenciální náležitostí takovéto smlouvy, je smlouva s ohledem na nemravně vysoké ujednání o úroku neplatná jako celek, včetně všech dalších ujednáních o poplatcích a smluvních pokutách, kterých se žalobkyně rovněž v tomto případě domáhala. V rozsahu smluvních pokut a„ kapitalizovaných úroků“ soud žalobu zamítl z důvodu neplatnosti předložené smlouvy. Neplatnost smlouvy je vedle výše úroku umocněna i dalšími sankčními ujednáními v neprospěch žalovaného – zejména smluvní pokutou sjednanou v nezanedbatelné výši a dalšími poplatky za upomínky ve sjednané výši až 1 200 Kč za první upomínku.

10. Žalobkyně však v řízení doložila, že žalovanému bylo skutečně poskytnuto plnění ve výši 5 000 Kč, a proto soud žalobě co do požadované jistiny ve výši 2 841 Kč vyhověl z titulu bezdůvodného obohacení dle ust. § 2991 občanského zákoníku. Žalovaný se přijetím částky 5 000 Kč od předchůdce žalobkyně bez právního důvodu bezdůvodně obohatil a toto bezdůvodné obohacení na výzvu žalobkyně nevrátil. Žalobou nebylo tvrzeno, kolik žalovaný celkem uhradil, povinnost přednést na svou obranu skutková tvrzení ohledně výše úhrad navíc stíhají žalovaného, soud tedy vycházel z toho, že pokud žalobkyně požaduje jistinu ve výši 2 841 Kč, že skutečně tato částka na jistině nebyla dosud žalovaným uhrazena, když z obsahu spisu – zejména přihlášky pohledávky do insolvenčního řízení se podává, že žalovaný neuhradil na svůj závazek ničeho. Dle žalobních tvrzení tedy žalovaný ničeho dosud nevrátil, bylo tak případně na žalovaném, aby v řízení tvrdil a prokázal opak. Soud proto vycházel z tvrzení žalobkyně, že žalovaný dosud ničeho neuhradil, a proto mu byla uložena k zaplacení částka ve výši požadované jistiny 2 841 Kč Počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení určil soud podle oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2021, ve kterém byl žalovaný poprvé prokazatelně vyzván k vrácení částky 5 491 Kč do 10 dnů s tím, že k této listině byl přiložen poštovní podací arch, ze kterého vyplývá, že oznámení bylo podáno k poštovní přepravě dne 29. 6. 2021. V souladu s ust. § 573 občanského zákoníku se žalovanému tato výzva dostala do jeho sféry nejpozději dne 2. 7. 2021 a od 13. 7. 2021 je tedy žalovaný v prodlení se splněním svého dluhu. Jelikož však žalovaný na výzvu dluh nesplnil, má žalobkyně podle ust. § 1970 občanského zákoníku nárok na zaplacení úroku z prodlení, jehož výše vyplývá z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl (výrok I. tohoto rozsudku) a k plnění určil běžnou lhůtu dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., ve zbývajícím rozsahu žalobu včetně požadovaného příslušenství zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).

11. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., když úspěch stran byl téměř shodný, a proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků tohoto řízení právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.