36 C 72/2025

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Martinem Havlíkem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 117 900 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 6 375,71 Kč zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 49 940 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 49 940 Kč jdoucím od 26. 9. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se ve zbylém rozsahu zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 117 900 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že: „Mezi žalovanou a společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , se , adresa, , došlo dne 12.12.2022 k uzavření Smlouvy o úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“). Dle smluvního ujednání je nedílnou součástí této Smlouvy také Předpis splátek, který tvoří její přílohu č. , hodnota, . Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 50.000,00 Kč (dále také jen „úvěr“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy (viz první strana Smlouvy). Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, tj. do sjednaného data poslední řádné splátky dle Smlouvy a dle Předpisu splátek dne 12.02.2024 se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok v pevné výši 2.536,00 Kč (viz první strana Smlouvy). Žalovaná se dále zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce paušální ceny za plnění a za služby související s poskytnutím tohoto úvěru (jak při jeho sjednávání, tak i poté, v době trvání smluvního vztahu). Žalovaná se zavázala zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 24.500,00 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 6.924,00 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 9.000,00 Kč, (dále společně také jen „Úhrady za služby“). Veškeré Úhrady za služby byly sjednány na první straně Smlouvy. Celkovou dlužnou částku ve výši 92.960,00 Kč, odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroku v pevné výši a Úhrad za služby, se žalovaná zavázala uhradit v 14 měsíčních splátkách po 6.640,00 Kč (viz první strana Smlouvy a Předpis splátek). Poslední splátku tak byla povinna uhradit nejpozději do 12.02.2024. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 24.02.2023 ve výši -6.640,00 Kč. Dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky tak vzniklo právnímu předchůdci žalobce právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na:- jistině úvěru 50.000,00 Kč- úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 2.535,99 Kč- úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy 24.440,00 Kč- úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 6.924,01 Kč- úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště 9.000,00 KčNa dlužnou částku nebylo následně ze strany žalované ničeho zaplaceno. Vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl ze strany žalované řádně v plné výši uhrazen ve lhůtě sjednané ve Smlouvě, tj. k12.02.2024, úročí se neuhrazená jistina úvěru ve výši 50.000,00 Kč od 13.02.2024 dále úrokem s úrokovou sazbou ve výši 8,00% ročně. Úroková sazba úroku z úvěru ve výši sazba 8,00% ročně je sjednána v článku „Splatnost, úrok a RPSN“ Smlouvy. V důsledku prodlení žalované s úhradou splátek vzniklo právnímu předchůdci žalobce také právo požadovat zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 14,75% ročně. Na základě smluvního ujednání (viz první strana Smlouvy), aprobovaného občanským zákoníkem, je úrokem z prodlení úročena splatná nezaplacená částka jistiny úvěru ve výši 50.000,00 Kč a splatná nezaplacená částka úroku v pevné výši 2.535,99 Kč. V důsledku porušení smluvních povinností žalované hradit splátky řádně a včas vzniklo právnímu předchůdci žalobce rovněž právo na úhradu smluvní pokuty sjednané přímo ve Smlouvě. Pohledávka za žalovanou vyplývající z výše uvedené Smlouvy byla ze strany společnosti , právnická osoba, . postoupena žalobci na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.05.2024, se všemi právy s ní spojenými, včetně práva ze smluvní pokuty, a to s účinností ke dni 29.05.2024. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo ze strany žalované na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalované zaplacení:- neuhrazené jistiny ve výši 50.000,00 Kč- úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 2.535,99 Kč- úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 24.440,00 Kč- úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 6.924,01 Kč- úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 9.000,00 Kč- smluvní pokuty ve výši 25.000,00 Kč- úroku vyčísleného od 13.02.2024 do 22.04.2024 z dlužné jistiny ve výši 2.874,35 Kč- zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do 22.04.2024 ve výši 5.726,24 KčDále žalobce požaduje rovněž zaplacení:- úroků z úvěru ve výši 8,00% p.a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 50.000,00 Kč od 23.04.2024 do zaplacení,- zákonných úroků z prodlení ve výši 14,75% p.a. z částky ve výši 52.535,99 Kč, sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 50.000,00 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 2.535,99 Kč, od 23.04.2024 do zaplacení. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobcem písemně vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Tato výzva byla žalované odeslána doporučeně dne 11.09.2024. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena. Žalobce je tak nucen se domáhat splnění svého nároku prostřednictvím soudu.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud ve věci nařídil ústní jednání, ke kterému se žalovaná bez řádné a včasné omluvy nedostavila, soud tudíž jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v její nepřítomnosti. Podáním ze dne 1. 4. 2025 vzal žalobce svou žalobu částečně zpět co do částek uvedených ve výroku I. tohoto rozsudku, soud tudíž řízení podle § 96 odst. 1 – 4 o. s. ř. v tomto rozsahu zastavil (výrok I. tohoto rozsudku).

4. Na základě provedených listinných důkazů má soud v tomto sporu za zjištěné, že žalovaná uzavřela dne 12. 12. 2022 s právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, . smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 50 000 Kč a žalovaná se zavázala zaplatit v 14 měsíčních splátkách po 6 640 Kč celkem 92 960 Kč, přičemž 50 000 představuje dle smlouvy úvěr a 42 960 Kč je ve smlouvě označeno jako poplatek, který je dále rozčleněn na úrok ve výši 2 536 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 24 500 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 6 924 Kč a hotovostní inkaso splátek ve výši 9 000 Kč. Na tu to smlouvu dle vyjádření žalobce a dle č. l. 8 žalovaná zaplatila 60 Kč. Žalovaná potvrdila svým podpisem, že úvěr převzala proti podpisu úvěrové smlouvy. Strany ve smlouvě dále sjednaly smluvní pokutu, kterou se žalobce domáhá touto žalobou po žalované k zaplacení. Pohledávky za žalovanou byly původním věřitelem postoupeny žalobci smlouvou o postoupení pohledávek, jak vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024 a přílohy k postupní smlouvě. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem označeným jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 6. 2024. Předžalobní upomínkou ze dne 10. 9. 2024 byla žalovaná zástupcem žalobce vyzvána k zaplacení dlužné částky do 25. 9. 2024. Dle podacího archu byla výzva podána k poštovní přepravě dne 11. 9. 2024. Ze sestavy ARAD na č. l. 45 bylo zjištěno, že banky v době uzavření úvěrové smlouvy poskytovaly domácnostem úvěry s průměrnou výší úrokové sazby 10,26 % ročně.

5. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění, dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce nevznikl uzavřením shora uvedených smluv o úvěru závazek v podobě úvěru podle ust. § 2395 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, dle kterého platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky, byť strany uvedených smluv zjevně uzavření tohoto druhu závazku zamýšlely, což soud dovozuje ze zřejmého obsahu smlouvy, a dále z odkazu na ustanovení občanského zákoníku v úvodních ustanoveních smlouvy.

6. Soud dospěl k závěru o neplatnosti závazku – smlouvy o úvěru, kterou dovozuje z ujednání o výši úroků, které měla žalovaná z půjčených peněz předchůdci žalobci zaplatit. Soud totiž dospěl k závěru, že částka ve výši 42 960 Kč, kterou měla žalovaná vedle jistiny ve výši 50 000 Kč zaplatit navíc, byť je ve smlouvě označena jako souhrnný poplatek, by v případě platné smlouvy nemohla představovat nic jiného, než zmíněné úroky ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, tedy formu úplaty za poskytnuté finanční prostředky ve výši 50 000 Kč. Předchůdce žalobce je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, resp. spotřebitelských úvěrů, a zmíněná odměna označovaná ve formulářových smlouvách jako souhrnný poplatek by za předpokladu platnosti závazku nemohla být z hlediska právní kvalifikace tohoto ujednání ničím jiným, než zmíněným úrokem. Na tomto závěru nemůže bez dalšího nic změnit ani fakt, že částky souhrnného poplatku byly ve smlouvách rozděleny na tři části: na úroky, poplatky za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a hotovostní inkaso splátek. Je tomu tak proto, že podle názoru soudu se jedná pouze o formální rozčlenění tohoto poplatku tak, aby vypadal příznivěji, aniž by však toto rozdělení reflektovalo skutečné rozdělení žalobcem (resp. jejím právním předchůdcem) poskytovaných služeb. Je zřejmé, že za zjištěného skutkového stavu nebylo možno učinit jakýkoli jiný závěr, než že celé rozčlenění poplatků je ryze formální a že celá částka souhrnného poplatku nemůže představovat nic jiného než právě úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Takto požadovaný nárok tedy zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků, slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zcela zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. V tomto kontextu soud dodává, že vedle úroků lze nepochybně sjednat i poplatky, které kryjí různé služby související s poskytnutím finančních prostředků, nicméně soud s ohledem na shora uvedené skutečnosti považuje celý nárok z titulu „souhrnného poplatku“ jako ujednání o úrocích s tím, že ujednání o úrocích, které ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 73 %, je ujednáním neplatným dle § 588 obč. zák. pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů lze rovněž odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. § 658 odst. 1 občanského zákoníku v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze tedy dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smluv o úvěru. Jelikož je v daném případě již na první pohled ve smlouvách vyjádřen úrok, zjišťoval soud průměrnou výši úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v prosinci 2022 činila 10,26 % ročně (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možno takto vysokou sazbu úroků v daném případě akceptovat. Naopak z dostupných zjištění vyplývá, že se jednalo o standardní nabídku úvěru. Jelikož je ujednání o úroku esenciální náležitostí smlouvy o úvěru neplatné, doléhá neplatnost na celou smlouvu o úvěru z důvodu neoddělitelnosti ujednání o úroku od ostatního obsahu smlouvy. Pouze pro přehlednost soud poukazuje na to, že tyto závěry jsou aprobovány i Krajským soudem v Plzni, např. v jeho rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. 25 Co 183/2017.

7. Žalované tudíž nevznikla jiná povinnost než žalobci vrátit poskytnutou jistinu ve výši 50 000 Kč. S ohledem na absolutní neplatnost smluv o úvěru jako celku představovalo všechno plnění předchůdce žalobce žalované plnění z neplatného právního úkonu, kterým se žalovaná bezdůvodně obohatila. Z hlediska právního posouzení se tu jedná o bezdůvodné obohacení dle § 2991 obč. zák. Podle § 2911 obč. zák. přitom platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaná se bezdůvodně obohatila o částku 50 000 Kč.

8. Jak bylo shora uvedeno, z obsahu žaloby a listin k ní připojených vyplývá, že žalovaná zaplatila dosud žalobci částku ve výši 60 Kč, a proto jí soud výrokem II. uložil povinnost zaplatit žalobci zbytek bezdůvodného obohacení ve výši 49 940 Kč vč. zákonných úroků z prodlení dle § 1970 o. z., přičemž splatnost nároku soud odvozuje od první výzvy, kterou byla žalovaná prokazatelně vyzvána k zaplacení dlužné částky, kterou je předžalobní upomínka zástupce žalobce, ke které byl přiložen poštovní arch, ve které byla vyzvána k zaplacení dlužné částky do 25. 9. 2024. Jelikož tak neučinila, dostala se od 17. 11. 2023 do prodlení s plněním svého dluhu. Výše úroků z prodlení vyplývá z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok III. tohoto rozsudku).

9. Výrok IV. o náhradě nákladů řízení má svou oporu v § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož by měla v řízení převážně úspěšná žalovaná právo na náhradu jí účelně vynaložených nákladů řízení po procesně převážně podlehnuvším žalobci. Ze spisu je ale zřejmé, že žalované v průběhu řízení žádné náklady nevznikly, a to ani jako nezastoupené žalované ve smyslu vyhlášky č. 254/2015 Sb. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.