38 C 152/2021

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Chaloupkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 16 199,70 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost k zaplacení 16 199,70 Kč s příslušenstvím, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou doručenou ke zdejšímu soudu dne 28. 1. 2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku ve výši 16 199,70 Kč a náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že je obchodní společností mimo jiné oprávněnou k provozování cestovní kanceláře. Dne [datum] uzavřela žalobkyně jako obchodní zástupce se [právnická osoba] [anonymizováno] jako cestovní kanceláří a zastoupeným smlouvu o obchodním zastoupení. Dne [datum] pak žalobkyně zastupující při uzavření smlouvy [právnická osoba] [anonymizováno] uzavřela se žalovaným smlouvu o zájezdu [číslo] jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky žalobkyně. Na základě této smlouvy se žalobkyně zastupující [právnická osoba] [anonymizováno] zavázala obstarat pro žalovaného zájezd do [země] pro dvě osoby v termínu od 14. 5. 2018 do 25. 5. 2018 za cenu ve výši 58 284,80 Kč (přepočteno směnným kurzem ČNB ze dne 28. 1. 2021 26,02 Kč EUR). Žalovaný dne [datum] od cestovní smlouvy odstoupil, vznikla mu tak povinnost zaplatit storno poplatek ve výši 20 399,68 Kč (784 EUR). Vzhledem k tomu, že na záloze žalovaný zaplatil 6 500 Kč (z toho 2 300 Kč bylo použito na zaplacení cestovního pojištění), činí rozdíl žalovanou částku. Žalovaný dluh nezaplatil ani přes výzvu žalobkyně ze dne 20. 7. 2018 a předžalobní upomínku právního zástupce žalobkyně ze dne 1. 4. 2019.

2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz ze dne [datum], který byl usnesením zdejšího soudu ze dne 4. 5. 2021 zrušen.

3. Žalobkyně po poučení soudu (viz usnesení na č.l. 32) podáním doručeným dne 30. 9. 2021 (viz č.l. 42) uvedla, že žádný nátlak na žalovaného při uzavírání smlouvy činěn nebyl, smlouva nebyla uzavřena v tísni ani za nápadně nevýhodných podmínek. E-mailová komunikace mezi zástupkyní žalobkyně a žalovaným potvrzuje, že žalovaný měl zájem o uzavření smlouvy, a když od smlouvy odstoupil, tak měl v úmyslu objednat jiný zájezd. Ujednaní odstupného je v cestovních smlouvách běžné.

4. Po poučení soudu poskytnutém při jednání dne [datum] žalobkyně doplnila podáním doručeným soudu dne 29. 10. 2021 (č.l. 60) svá tvrzení tak, že obstarala zájezd, který byl předmětem ujednání mezi účastníky prostřednictvím společnosti [právnická osoba] [IČO] u zahraniční (německé) cestovní kanceláře [anonymizována dvě slova]. Žalobkyně hradí běžně cenu zájezdu za klienty cestovní kanceláři dříve, než obdrží cenu zájezdu zaplacenou od klientů. Dne 27. 2. 2018 zaplatila žalobkyně zálohu za žalovaného ve výši 672 EUR a po odstoupení od smlouvy žalovaným byla následně vyzvána k doplacení částky 112 EUR, neboť výše odstupného činila 35% z ceny zájezdu. Tento doplatek zaplatila žalobkyně dne 18. 7. 2018. Výše odstupného je stanovena ve všeobecných obchodních podmínkách žalobkyně a odpovídá skutečně vzniklým nákladům, nejméně 20% ceny zájezdu. Právně kvalifikovala žalobkyně požadovaný nárok jako bezdůvodné obohacení vzniklé z důvodu takového plnění za jiného, které měl plnit sám. Na těchto tvrzeních již žalobkyně setrvala.

5. Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním doručeným soudu dne 25. 8. 2021 (č.l. 30), ve vyjádření navrhl zamítnutí žaloby a namítl, že cestovní smlouvu uzavřel v tísni za nápadně nevýhodných podmínek. Uvedl, že v roce 2018 kontaktoval cestovní kancelář žalobkyně, následně komunikoval s paní [jméno] [příjmení], která mu konkrétní zájezd nabídla a žádala jej o složení zálohy ve výši 6 500 Kč. Telefonicky jej kontaktovala v době, kdy byl mimo republiku a neměl čas. Dělala na něj nátlak, že má zajímavou nabídku, kterou je potřeba rychle přijmout, že ji posílá na jeho e-mailovou adresu, aby smlouvu přečetl a podepsal. Žalovaný měl sdělit, že to udělat nemůže a ona reagovala tak, že ji podepíše za něj. Žalovaný smlouvu následně stornoval, ale požadují po něm stornopoplatek. Na výzvu žalobkyně se vyjádřil, ale nedostal odpověď. Podáním doručeným soudu dne 12. 12. 2021 (viz č.l. 77) žalovaný zopakoval svá tvrzení z předchozího podání.

6. Soud předně zjistil, že se ve vztahu mezi účastníky objevuje několik cizích prvků. Žalovaný je občanem [země] a v době podání žaloby neměl na území ČR obvyklý pobyt (viz. č.l. 6, CEPR, 15, 16, 21), v listině nazvané cestovní smlouva je uveden pobyt žalovaného v [obec], [ulice a číslo] Cestovní smlouva připojená k žalobě, označená ve tvrzeních žalobkyně jako právní důvod vzniku závazkového vztahu mezi účastníky, stanoví, že pořadatelem zájezdu je [právnická osoba] [anonymizováno] se sídlem v [země]. Dle textu smlouvy je smlouva o zájezdu uzavřena mezi touto zahraniční cestovní kanceláří zastoupenou na základě plné moci žalobkyní a zákazníkem, jako zprostředkovatel je však uvedena též společnost [právnická osoba] Dále listina obsahuje ustanovení, že smluvní vztah se řídí právním řádem státu, v němž je sídlo pořadatele zájezdu. Soud se tedy musel zabývat nejdříve tím, zda je v dané věci vůbec dána jeho pravomoc a příslušnost o věci rozhodovat. <i>7. Dle čl. 4 Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (nařízení Brusel Ia) je možné osoby, které mají bydliště v některém členském státě bez ohledu na jejich státní příslušnost, žalovány u soudů tohoto členského státu.</i> <i>8. Dle čl. 5 nařízení Brusel Ia osoby, které mají bydliště v některém členském státě, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly.</i> <i>9. Dle čl. 7 nařízení Brusel Ia osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována:</i> <i>1) a) pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn;</i> <i>b) pro účely tohoto ustanovení, a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku:</i> <i>- v případě prodeje zboží místo na území členského státu, kam zboží podle smlouvy bylo nebo mělo</i> <i>být dodáno,</i> <i>- v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo</i> <i>měly být poskytnuty;</i> <i>c) nepoužije-li se písmeno b), použije se písmeno a);</i> <i>2) ve věcech týkajících se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti u soudu místa, kde došlo nebo může dojít ke škodné události;</i> 10. Soud musel předně vyhodnotit, zda je předmětem žaloby nárok ze smluvního vztahu či z bezdůvodného obohacení, a to jednak s ohledem na změnu skutkových tvrzení žalobkyně a jednak z důvodu posouzení, zda je dána jeho pravomoc, neboť hraničním určovatelem pro případ bezdůvodného obohacení a pro případ závazkového vztahu je rozdílná skutečnost. V rámci této úvahy soud uvádí, že nárok z titulu bezdůvodného obohacení je podřazován dle nařízení Brusel Ia pod deliktní a kvazideliktní odpovědnost (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 240/2021, sp. zn. 27 Cdo 3037/2020).

11. Soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně je společností zapsanou v obchodním rejstříku mimo jiné pro předmět podnikání – provozování cestovní kanceláře (viz č.l. 51). K procesu uzavření smlouvy bylo zjištěno následující. Z předložených e-mailových zpráv (viz č.l. 43- 46, 128) plyne, že probíhala komunikace mezi žalovaným a [jméno] [příjmení], specialistkou žalobkyně na prodej exotických zájezdů. E-mailem ze dne [datum] v [číslo] hod odpoledne byl žalovanému poslán odkaz na možnost vygenerovat smlouvu a objednat zájezd pomocí autorizační SMS zprávy, byla mu vyčíslena cena zájezdu, pojištění a parkování celkem na 2 679,60 EUR a byly mu též rozepsány výše, způsob a platební místo pro zaplacení částek s tím, že do 20. 2. 2018 měla být zaplacena částka 907,60 EUR Touto zprávou byla zaslána též pojistná smlouva a obchodní podmínky žalobkyně účinné kde dni 1. 9. 2016. Dne 22. 2. 2018 žalovaný zaplatil na účet č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo], který je shodný s variabilním symbolem uvedeným v předchozí zprávě částku ve výši 6 500 Kč. Dne 23. 2. 2018 byla opětovně zaslána e-mailová zpráva žalovanému s odkazem na možnost vygenerovat smlouvu a objednat zájezd pomocí autorizační SMS zprávy a byly mu opět rozepsány data splatnosti, částky a platební místo pro zaplacení finančních částek s tím, že do 22. 2. 2018 měla být zaplacena částka 257,60 EUR a do 30. 3. 2018 pak 650 EUR. Částka 257,60 EUR odpovídá podle kurzu ČNB přibližně částce 6 700 Kč. Dne [datum] ve [číslo] hod byla doručena na tel. [číslo] SMS zpráva s kódem pro potvrzení smlouvy [číslo] jehož platnost měla vypršet dne 23. 2. 2018 v 4.45 hod (viz č.l. 127). Ve zprávě a předchozích e-mailových zprávách byl adresát oslovován jako pan [celé jméno žalovaného]. Jednalo se o odeslání kódu již opakovaně (pošesté, viz č.l. 119). Kód, který byl uveden ve zprávě, byl [anonymizováno]. Stejný kód byl uveden též na listině nazvané Smlouva o zájezdu (viz příloha listin z EPR spisu) datované dne [datum] s tím, že měl být odeslán z telefonního čísla [číslo].

12. K obsahu žalobkyní tvrzené smlouvy bylo zjištěno následující. V předložené listině je uvedeno, že je uzavírána mezi [právnická osoba] [anonymizováno] se sídlem v [země] na straně jedné jako pořadatelem zájezdu a cestovní kanceláří, která je zastoupena na základě plné moci žalobkyní. Jako druhá smluvní strana a zákazník je označen žalovaný. Jako zprostředkovatel je navíc v textu na závěr smlouvy uvedena společnost [právnická osoba] Dále jsou ve smlouvě specifikovány údaje o žalovaném včetně stejného tel. čísla, z jakého měl být zaslán potvrzovací kód ([číslo]), emailová adresa [email]), která se neshoduje s tou, z níž probíhala komunikace s žalovaným [email]). V listině je dále specifikována destinace zájezdu (Dominikánská republika), termín zájezdu (14. 5. - 25. 5. 2018), doprava (letecky včetně trasy), stravování, celková cena 2 240 EUR a záloha ve výši 760 EUR splatná dne 22. 2. 2018. Dále je uvedeno, že smluvní vztah se řídí právním řádem státu, v němž je sídlo pořadatele zájezdu, v listině je uveden odkaz na obchodní podmínky pořadatele zájezdu a žalobkyně a na dokument s názvem Informace před nákupem. Obchodní podmínky pořadatele nebyly v řízení předloženy. Obchodní podmínky žalobkyně účinné ke dni 23. 2. 2018 (viz č.l. 120 - 126, [číslo]), u nichž bylo prokázáno jejich odeslání emailem žalovanému dne 20. 2. 2018 (viz č.l. 128) obsahují v čl. 2 .5.2 bod b) popis procesu vzniku smluvního vztahu, pokud je pořadatelem zájezdu jiná cestovní kancelář. V této pasáži je sice upravena možnost poslat návrh smlouvy e-mailem, ale současně je upraveno, že zákazník musí zaslat podepsanou smlouvu na adresu společnosti žalobkyně a smlouva nabývá účinnosti dnem potvrzení v textové podobě žalobkyní (viz č.l. 2 a 2.6.) Postup akceptace prostřednictvím elektronického podepsání potvrzovacím kódem není upraven. V čl. 6 2. stejných obchodních podmínek je upraveno právo zákazníka od smlouvy odstoupit a pro případ, že nespočívá důvod pro odstoupení v porušení povinností žalobkyně, je upravena povinnost zákazníka zaplatit odstupné, které pro případ odstoupení v době od 65 do 46 dní před realizací zájezdu, činí skutečně vzniklé náklady, nejméně 20% z celkové ceny zájezdu.

13. Soud dále zjistil že komunikace prostřednictvím e-mailových zpráv probíhala mezi zástupkyní žalobkyně paní [příjmení] a žalovaným dále v době od 5. 3. 2018 do 20. 3. 2018 a týkala se upřesňování adresy žalovaného a jeho přítelkyně a dalších podmínek zájezdu včetně pojištění (viz č.l. 44 - 45). Dne 28. 3. 2018 žalovaný zástupkyni žalobkyně e-mailem oznámil, že se cesty zúčastnit z rodinných důvodů s přítelkyní nemohou a žádal o sdělení, zda je možné jím zaplacenou zálohu použít na jiný zájezd. Následně v průběhu období od 28. 3. 2018 a 29. 3. 2018 stejnou cestou komunikoval žalovaný se zástupkyní žalobkyně o stornu zájezdu (viz 43 - 44). Komunikace pokračovala dále e-mailem mezi žalovaným a paní [jméno] [příjmení] jako zástupkyní žalobkyně ve dnech 5. 4. 2018 a 27. 4. 2018 o podmínkách odstoupení a výší odstupného (viz č.l. 89 - 90).

14. Dále bylo prokázáno, že žalobkyně dne [datum] zaslala na účet společnosti [právnická osoba] částku ve výši 672 EUR s poznámkou [celé jméno žalovaného] dne [datum] částku ve výši 112 EUR s poznámkou [celé jméno žalovaného] dále, že jí byla vystavena faktura – daňový doklad [číslo] s poznámkou o storno zájezdu žalovaného na částku výši 784 EUR (viz č.l. 61-63).

15. Žalobkyně dále s ohledem na poučení soudu o nedostatečném doložení její aktivní legitimace, doložila též listinu s názvem Příkazní smlouva uzavřenou mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] [IČO] ze dne [datum] (viz č.l. 79-88), na základě které se žalobkyně jako příkazník a obchodní zástupce zavázala pro tuto společnost jako příkazce a zastoupeného zprostředkovávat prodej zájezdů a pobytů a jiných služeb cestovního ruchu dle nabídek této společnosti a zahraničních cestovních kanceláří s tím, že smlouvy budou uzavírány na formuláři, který tvoří přílohu č. 6 citované smlouvy. Ten je obdobný jako listina - Smlouva o zájezdu předložená s žalobou, neobsahuje však ustanovení v závěrečné části, v němž je uvedeno, že smlouva je uzavřena mezi pořadatelem zájezdu – cestovní kanceláří (v daném případě [anonymizována tři slova] subjektem) a jako zprostředkovatel vystupuje společnost [právnická osoba] s tím, že smluvní vztah se řídí právním řádem státu, v němž je sídlo pořadatele zájezdu. Součástí smlouvy příkazní je též plná moc, na základě které zmocnila společnost [právnická osoba] žalobkyni, aby ji při uzavírání smluv o zájezdu s klienty zastupovala a přijímala od zákazníků pro ni finanční plnění.

16. Součástí listin předložených k žalobě byla též německy psaná smlouva uzavřená dne [datum] mezi společností žalobkyně a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. K této listině se nevztahovala žádná tvrzení žalobkyně a s ohledem na datum uzavření následující až 9 měsíců po době, kdy došlo k jednání mezi žalobkyní a žalovaným a kdy měla být uzavřena smlouva o zájezdu, nemá tedy žádný dopad do vztahů mezi účastníky. Zmocnění žalobkyně ze strany [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], která měla být pořadatelem zájezdu či smluvní vztah mezi žalobkyní a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] prokázán nebyl. Stejně tak nebyl prokázán smluvní vztah mezi [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a společností [právnická osoba] V řetězci vztahů tak byl prokázán jen vztah mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] Ani jedna tato společnost však neměla být pořadatelem zájezdu.

17. Doklad o sjednání pojištění mezi žalobkyní a [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO] obsahující pojistné ve výši 2 300 Kč za žalovaného a jeho přítelkyni pak je podepsána jen žalobkyní, žádný závazek pro žalovaného z této listiny nelze dovodit. Upomínkou ze dne 20. 7. 2018 a předžalobní upomínkou ze dne 1. 4. 2019 pak byl žalovaný žalobkyní a jejím právním zástupcem vyzván k plnění.

18. Soud zjištěný skutkový stav hodnotil následovně. Předně se soud zabýval tím, zda je dána pravomoc českých soudů o věci rozhodovat. Tato úvaha však byla současně spojená s tím, zda mezi účastníky vznikl závazkový vztah či zda je namístě hodnotit právní titul nároku žalobkyně z pohledu bezdůvodného obohacení, když sama žalobkyně změnila v průběhu řízení svá skutková tvrzení i jejich hodnocení právní. Pro případ, že by závazkový vztah mezi účastníky vznikl, by dána pravomoc českého soudu nebyla. Dle již shora citovaných ustanovení Nařízení Brusel I bis totiž vzhledem k tomu, že žalovaný neměl ke dni podání žaloby obvyklý pobyt na území ČR, je rozhodné místo poskytování služeb na území členského státu, tedy místo, kde služby byly nebo měly být poskytnuty. Dle textu předložené listiny měla být cestovní kanceláří a pořadatelem zájezdu německá společnost a místem pobytu pak [země]. Na území ČR byly sice služby žalobkyní nabízeny a žalobkyně i jí zastupovaná společnost [právnická osoba] působí jako české právnické osoby na území ČR, nicméně nebyl neprokázán žádný přímý vztah mezi nimi a cestovní kanceláří, která byla označena jako pořadatel zájezdu ([právnická osoba] [anonymizováno]). Listina předložená k žalobě nepředvídala vznik přímého vztahu mezi žalobkyní a žalovaným, ale mezi pořadatelem zájezdu, kterého žalobkyně měla zastupovat a žalovaným. Pokud nebylo prokázáno, na základě čeho mělo k zastoupení dojít (plná moc a ni jiná listina prokazující zastoupení předložena nebyla), nemohl ani přímý vztah mezi pořadatelem zájezdu a žalovaným na základě předložené listiny vzniknout. I tehdy, pokud by takový vztah vznikl, nebyla by žalobkyně z něj aktivně k podání žaloby legitimovanou stranou. Soud dále dospěl k závěru, že předložená listina nepředvídala vznik přímého vztahu mezi žalobkyní (ta byla označena jako zmocněnec) a žalovaným, případně mezi společností [právnická osoba] (ta byla označena jako zprostředkovatel) zastoupenou žalobkyní a žalovaným. Z provedeného dokazování tak jakýkoliv přímý závazkový smluvní vztah, který by vznikl mezi účastníky řízení a založil tak jejich vzájemná práva a povinnosti a mohl být podkladem žalovaného nároku, nevyplynul. Bylo sice jednoznačně prokázáno, že mezi žalovaným a zástupkyní žalobkyně bylo telefonicky a prostřednictvím e-mailových zpráv komunikováno o případném zájezdu a pro žalovaného ani následně nebylo překvapením, že tento zájezd by měl absolvovat, vznik smluvního závazku však prokázán nebyl. Dále nebylo ani prokázáno, že by to byl právě žalovaný, kdo zaslal potvrzení smlouvy SMS zprávou vygenerovaným kódem a dále že by tento způsob uzavření smlouvy byl možný, když Obchodní podmínky žalobkyně tento způsob uzavření smlouvy nepředvídaly. Ke obdobnému závěru dospěla i sama žalobkyně, když podáním na č.l. 60 překvalifikovala svůj nárok na bezdůvodné obohacení.

19. Soud se tedy dále zabýval případným nárokem žalobkyně z právního důvodu bezdůvodného obohacení a současně hodnotil, zda je dána pravomoc českého soudu k projednání takového nároku. Aplikoval při tom čl. 7 odstavec 2 nařízení Brusel I bis. Toto ustanovení upravuje nejen pravomoc, ale též místní příslušnost soudu podle místa, kde došlo ke škodě nebo může dojít ke škodné události (resp. v daném případě nikoliv ke škodě, ale ke vzniku bezdůvodného obohacení). Soud se tedy dále zabýval hmotněprávní stránkou věci. Žalobkyně opírala svůj nárok o tvrzení, že zaplatila za žalovaného částku 784 EUR (672 EUR dne [datum] a 112 EUR dne [datum]), a to z účtu vedeného u [právnická osoba] [bankovní účet] na účet společnosti [právnická osoba] vedený u [právnická osoba] [bankovní účet]. Je evidentní, že k platbě, a tedy i ke vzniku případného bezdůvodného obohacení došlo na území ČR, neboť proběhla mezi dvěma účtu vedenými u české banky. Pravomoc českého soudu je tedy dána. Soud se zabýval i místní příslušností, když Nařízení Brusel Ibis výjimečně upravuje podle místa škodné události i tuto příslušnost. Je pravděpodobné dle shora popsaného skutkového stavu, že v rámci komunikace mezi žalovaným a zástupkyní žalobkyně žalovaný mohl uvést jako svoji adresu tu, která je uvedena v listině nazvané jako smlouva o zájezdu a kterou žalobkyně uvedla též v žalobě, byť na této adrese žalovaného nikdo nezná (viz zpráva Policie ČR na č.l. 16). Zda na této adrese skutečně žalovaný bydlel, prokázáno nebylo. Jako místně příslušným soudem by tedy nejspíše byl povolán soud příslušný dle místa sídla žalobkyně (resp. místa, kde proběhla platba), nicméně námitka místní nepříslušnosti zdejšího soudu nebyla účastníky v řízení uplatněna a soud tyto rozhodné skutečnosti zjistil až po prvním jednání konaném dne 21. 10. 2021, proto dle § 105 o.s.ř. místní příslušnost již dále nezkoumal a vyšel ze skutečnosti, že místo pobytu žalovaného v době jednání se žalobkyní bylo s velkou mírou pravděpodobnosti uváděno na adrese [adresa žalovaného], a proto jsou dány též důvody, proč byla podána žaloba ke zdejšímu soudu. <i>20. Podle čl. 2 Nařízení Řím II. Pro účely tohoto nařízení zahrnuje škoda jakékoli následky civilního deliktu, bezdůvodného obohacení, jednatelství bez příkazu nebo předsmluvního jednání.</i> <i>21. Podle čl. 4 Nařízení Řím II. nestanoví-li toto nařízení jinak, je rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají z civilních deliktů, právo země, kde škoda vznikla, bez ohledu na to, ve které zemi došlo ke skutečnosti, jež vedla ke vzniku škody, a bez ohledu na to, ve které zemi nebo kterých zemích se projevily nepřímé následky této skutečnosti.</i> <i>22. Podle čl. 10 odstavec 3, 4 nemůže-li být rozhodné právo určeno na základě odstavců 1 a 2, je jím právo země, kde k bezdůvodnému obohacení došlo. Vyplývá-li ze všech okolností případu, že je mimosmluvní závazkový vztah, který vzniká z bezdůvodného obohacení, zjevně úžeji spojen s jinou zemí, než je země uvedená v odstavcích 1, 2 a 3, použije se právo této jiné země.</i> 23. Pokud se týká hmotného práva, vyšel soud z ustanovení článků 2, 4 a 10 odstavec 3, 4 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkového vztahy (dále též jen Řím II). Rozhodným právem by mělo být právo země, kde k bezdůvodnému obohacení došlo, resp. takové země, s níž je nejúžeji spojen takový mimosmluvní závazkový vztah. Soudu sice není zřejmé, zda žalovaný se v době komunikace se žalobkyní vyskytoval na území ČR, považuje však za vysoce pravděpodobné, že adresu svého pobytu v [obec] žalobkyni sdělil (soud tuto skutečnost dovozuje ze zprávy ze dne 5. 3. 2018, ze které plyne, že nějaké údaje o sobě vyplňovat musel a žalobkyně by si adresu v [obec] i těžko sama vymyslela). Území ČR současně soud považuje za nejúžeji spjaté s mimosmluvním vztahem s ohledem na sídlo žalobkyně i společnosti, které žalobkyně platbu poslala. Soud tedy aplikoval ustanovení českého hmotného práva, a to § 2991 občanského zákoníku č. 89/2021 Sb. v platném znění (dále jen OZ). <i>24. Podle § 2991 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 25. Žalobkyně opírala svůj nárok o poslední z důvodů citovaných v § 2991 odstavec 1, tedy že za žalovaného žalobkyně plnila to, co měl po právu plnit sám. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně skutečně zaplatila společnosti [právnická osoba] částku 784 EUR a jako důvod uváděla, že se jednalo o odstupné s ohledem na odstoupení žalovaného od smlouvy o zájezdu. Taková smlouva však nebyla uzavřena ani mezi žalovaným a žalobkyní, ani mezi žalovaným a společností [právnická osoba], nemohlo od ní být tedy ani platně odstoupeno a nemohla tak žalovanému vzniknout povinnost zaplatit spoelčnosti [právnická osoba] odstupné. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného by mohlo vzniknout jen takovým plněním žalobkyně za něj, pokud by existoval právní důvod - smluvní závazkový vztah mezi žalovaným a společnosti [právnická osoba], který by povinnost k odstupnému žalovanému ukládal. To však prokázáno nebylo (viz. popsaný skutkový závěr pod bodem 12). Vznik smluvního závazkového vztahu mezi žalovaným a jiným subjektem včetně společnosti [právnická osoba] prokázán nebyl. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno zejména ve vztahu k oprávněnosti případného nároku společnosti [právnická osoba] vůči žalovanému, tedy o právním důvodu svého plnění za žalovaného vůči společnosti [právnická osoba], když ohledně tohoto důvodu ani nebyla ze strany žalobkyně soudu sdělena dostatečná tvrzení.

26. Nad rámec této úvahy soud uvádí, že nárok nebylo možné ani hodnotit z právního důvodu případně vzniklé škody na straně žalobkyně, když nebylo prokázáno, že by byl naplněn jeden z nezbytných předpokladů odpovědnosti za škodu, a to porušení smluvní či zákonné povinnosti na straně žalovaného.

27. Ze všech těchto důvodů proto soud žalobu zamítl jako nedůvodnou.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že nepřiznal žádnému z účastníků jejich náhradu, když úspěšnému žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly.