38 C 201/2022

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Chaloupkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 102 000 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 102 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 102 000 Kč od 1. 1. 2022 do zaplacení, a to ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně splatných vždy nejpozději do každého 20.tého dne kalendářního měsíce počínaje kalendářním měsícem následujícím po nabytí právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení splátky či její části.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci plnou náhradu nákladů řízení ve výši 37 718 Kč, a to ve splátkách po 500 Kč měsíčně splatných k rukám právního zástupce žalobce vždy nejpozději do každého 20.tého dne kalendářního měsíce počínaje kalendářním měsícem následujícím po nabytí právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení splátky či její části.</b> 1. Žalobce se žalobou doručenou dne 5. 5. 2022 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalované byla uložena povinnost zaplatit mu částku ve výši 102 000 Kč s příslušenstvím a nahradit vzniklé náklady řízení s odůvodněním, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o nájmu nebytových prostor o velikosti 50 m2 v domě na adrese [adresa], ve které bylo sjednáno nájemné ve výši 7 000 Kč měsíčně a čtvrtletní platby za stočné a vodné, vše splatné do 5.tého dne následujícího měsíce. K ukončení nájemního vztahu dohodou došlo dne 31. 3. 2021, k tomuto datu bylo provedeno též vyúčtování. Dluh žalované činil 102 000 Kč, žalovaná dluh uznala a zavázala se ho zaplatit do 31. 12. 2021 na účet žalobce, což však i přes předžalobní výzvu žalobce neučinila. Podáním doručeným soudu dne 18. 7., 2022 (viz. č.l. 11) pak žalobce vysvětlil výpočet dlužné částky.

2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, proti kterému podala žalovaná odpor. V něm však uvedla pouze svoji aktuální adresu. K výzvě soudu následně v podání doručeném soudu dne 26. 7. 2022 uvedla, že není schopná dlužnou částku zaplatit najednou a požádala s odkazem na své osobní poměry o splátky 200 - 500 Kč měsíčně. Při jednání dne [datum] žalovaná uvedla, že svůj dluh nijak nezpochybňuje, v podstatě jej uznává, ale vzhledem k finanční situaci není schopná zaplatit dluh jinak, než ve splátkách.

3. Soud zjistil následující skutkový stav. Dne [datum] účastníci uzavřeli smlouvu o nájmu nebytových prostor, které byly ve smlouvě vymezeny tak, že se jedná o nezařízený nebytový prostor v domě na adrese [adresa], zapsaném na [list vlastnictví] pro [územní celek] u Katastrálního úřadu [obec]. Mezi účastníky bylo sjednáno nájemné ve výši 7 000 Kč včetně DPH měsíčně. Splatnost nájemného byla dohodnuta na 5tý den aktuálního měsíce. Dále pak žalovaná měla hradit vodné a stočné dle odečtového vodoměru čtvrtletně do 5tého dne měsíce následujícího. Nájemní vztah byl ukončen dohodou vypsanou na poslední straně listiny nájemní smlouvy k datu 31. 3. 2021. Účastníci dne 31. 3. 2021 podepsali dále dokument nazvaný uznání dluhu, v němž uvedli, že za dobu trvání nájmu od 1. 1. 2020 do 31. 3. 2021 došlo ke vzniku dluhu ve výši 102 000 Kč na nájemném a vyúčtování za spotřebu vody ve vazbě na citovanou smlouvu o nájmu nebytových prostor, aniž by uvedli přesné vyčíslení či výpočet a skladbu dluhu tak, aby bylo jednoznačně určeno, kolik za konkrétní období činí dluh na nájemném a kolik na zálohách či vyúčtování za dodávky vody a stočné. Současně bylo v dohodě uvedeno, že se žalovaná zavazuje zaplatit částku 102 000 Kč na účet žalobce do 31. 12. 2021. Žalovaná dluh nezaplatila ani v takto dohodnuté dodatečné lhůtě, ani po odeslání předžalobní upomínky ze dne 11. 4. 2022 a ani do vyhlášení rozhodnutí. Tyto skutečnosti byly v řízení mezi účastníky nesporné, byly podpořené listinami předloženými žalobcem. <i>4. Podle § 2201 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.</i> <i>5. Podle § 2246 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. strany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc.</i> <i>6. Podle § 2302 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. ustanovení tohoto pododdílu se vztahují na nájem prostoru nebo místnosti, je-li účelem nájmu provozování podnikatelské činnosti v tomto prostoru nebo v této místnosti a slouží-li pak prostor nebo místnost alespoň převážně podnikání, bez ohledu na to, zda je účel nájmu v nájemní smlouvě vyjádřen (dále jen„ prostor sloužící podnikání“). Není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro nájem prostoru sloužícího podnikání obecná ustanovení o nájmu.</i> <i>7. Podle § 2303 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. je-li s nájmem prostoru sloužícího k podnikání spojeno poskytování služeb, použijí se ustanovení o poskytování služeb souvisejících s nájmem bytu obdobně.</i> <i>8. Podle § 2247 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (1) Strany si ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel; schází-li takové ujednání, použije se ustanovení odstavce 2. (2) Pronajímatel zajistí po dobu nájmu nezbytné služby. Má se za to, že nezbytnými službami jsou dodávky vody, odvoz a odvádění odpadních vod včetně čištění jímek, dodávky tepla, odvoz komunálního odpadu, osvětlení a úklid společných částí domu, zajištění příjmu rozhlasového a televizního vysílání, provoz a čištění komínů, případně provoz výtahu. (3) Způsob rozúčtování cen a úhrady služeb stanoví jiný právní předpis. (4) Strany si ujednají způsob rozúčtování cen a úhrady případných dalších služeb, není-li stanoven jiným právním předpisem nebo rozhodnutím cenového orgánu. Způsob rozúčtování musí být určen před poskytováním služby.</i> <i>9. Podle § 7 zákona č. 67/2013 Sb. není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období. Poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování. Finanční vyrovnání provedou poskytovatel a příjemce služeb v dohodnuté lhůtě, nejpozději však ve lhůtě 4 měsíců ode dne doručení vyúčtování příjemci služeb.</i> 10. Soud zjištěný skutkový stav právně hodnotí následovně. Bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena nájemní smlouva, na základě které vzniklo oprávnění žalované užívat v žalobě vymezené prostory sloužící k podnikání a současně povinnost hradit nájemné a úhradu za služby poskytované v souvislosti s užíváním předmětu nájmu. Vznik nájemního vztahu ve smyslu § 2201 OZ nebyl ničím zpochybněn, smlouvu soud považuje za platnou. Výše nájemného byla řádně sjednána ve smlouvě v souladu s § 2246 OZ, současně byl sjednán i způsob placení spotřebované vody a stočného včetně splatnosti jak této částky tak nájemného. Existence a výše dluhu nebyla žalovanou zpochybňována ani to, že k zaplacení do doby vyhlášení rozhodnutí nedošlo. Soud sice nepovažoval dluh žalovanou za řádně uznaný s následky dle § 2053 OZ, neboť v dokumentu nazvaném Uznání dluhu nebyl dluh řádně a jednoznačně určitě vymezen. To však nemá žádný právní dopad, neboť o existenci a výši dluhu nebylo pochyb a stejně tak ani o jeho splatnosti. S ohledem na uzavřenou dohodu a ujednání o nejzažším termínu pro zaplacení do 31. 12. 2021 soud dospěl k závěru, že do prodlení se žalovaná dostala dne 1. 1. 2022. Kromě jistiny dluhu je tak povinností žalované zaplatit též úrok v souladu s § 1970 OZ. Soud vyhověl žalobě jak co do jistiny, tak i požadovaného příslušenství.

11. Žalovaná požádala o rozložení zaplacení dluhu do splátek s ohledem na svoji finanční situaci, kterou odůvodnila tím, že má příjmy ve výši cca 15 625 Kč, ale s ohledem na exekuce, které jsou proti ní vedeny má k dispozici příjmy nižší. Dále má výdaje na bydlení ve výši 9 182 Kč na nájemné a zálohy na služby. Z dluhů, které má, splácí Městu [obec] 500 Kč měsíčně, Zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra 1 000 Kč měsíčně, má dále dluh vůči [stát. instituce] ve výši 33 129 Kč, který by chtěla také splácet a vůči [právnická osoba] ve výši 9 402 Kč s příslušenstvím a dále je proti ní vedena exekuce exekutorem Mgr. [jméno] [příjmení] k zaplacení dluhu vůči společnosti [právnická osoba] ve výši 35 620,60 Kč (č.j. [spisová značka]). Tyto skutečnosti žalovaná doložila listinami. Žalovaná je nemajetná a nemá možnost získat podporu a pomoc od jiné osoby v rodině, pracuje na 8 hodin denně, dluhy, které má, vznikly v důsledku omezení podnikání v době koronovirové epidemie, kdy podnikala v oboru masáže. Těmto skutečnostem soud neměl důvod nevěřit. Pokud pak v závěrečném návrhu žalobce namítal, že žalovaná má možnost získat zaměstnání s vyšší mzdou a má možnost získat podporu od rodiny, tato svá tvrzení, která uvedl až po skončení dokazování a poskytnutí poučení dle § 118b a § 119a o.s.ř., nepodpořil žádnými důkazy. Soud k těmto tvrzením proto nepřihlížel. Soud po zjištění tohoto skutkového stavu ohledně způsobu zaplacení přistoupil k rozložení dluhu do splátek, neboť dospěl k závěru, že finanční, majetková a osobní situace žalované neumožňuje zaplacení dluhu jednorázově a pokud by soud vyšel z pariční lhůty v trvání 3 dnů, nepřineslo by to ani pro žalobce žádné řešení, neboť žalovaná by nebyla schopna dluh v této lhůtě zaplatit. Je sice pravdou, že žalovaná situaci nechala dojít až k soudnímu řízení a nepřistoupila k placení, byť minimálních, jí navrhovaných splátek a svoji situaci nijak neřešila. Na straně druhé je soudu z úřední činnosti známo, že omezení podnikání v důsledku epidemie CORONAVIRU 19 bylo objektivní obecně známou okolností, kterou žalovaná nijak nezavinila a s ohledem na předmět jejího podnikání zcela nepochybně tato omezení do možnosti získat výdělky výdělečnou činnosti objektivně zasáhla. Soud je toho názoru, že je i v zájmu žalobce, aby bylo co nejdříve započato se splácením jeho pohledávky, což by nebylo dosaženo v situaci uložení povinnosti k zaplacení v nereálné a možnostem žalobkyně neodpovídající době, kdy by případná exekuce, která by proti žalované mohla být na základě tohoto rozsudku vedena ve prospěch žalobce, se zařadila až za nyní vedené exekuční řízení. Soud tedy dospěl k závěru, že samo o sobě sice rozložení dluhu na splátky není pro žalobce výhodnější, ale v kontextu nyní proti žalované vedené exekuce, je pro žalobce vhodnějším řešením, než uložení povinnosti k jednorázovému zaplacení. Ze všech těchto důvodů proto soud zvolil jako způsob zaplacení rozložení plateb na splátky se sankcí ztráty výhody splátek při nezaplacení splátky či její části. Splatnost první splátky nastane 20tý den měsíce následujícího po nabytí právní moci rozsudku. Výše splátek činí na počátku 1 500 Kč, přičemž částka 1 000 Kč je směřována k jistině a příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení a částka 500 Kč pak na úhradu nákladů řízení, po jejichž zaplacení, bude činit výše splátky jen 1 000 Kč. Takovou výši soud s ohledem na rozdíl výdajů a příjmů na straně žalobkyně (cca 5 000 Kč odpovídá rozdílu mzdy, výdajů na bydlení a nyní hrazených splátek dluhů) považuje za maximálně možnou pro žalobkyni, aby byla schopna řádně splácet dluh vůči žalobci a současně uspokojit své bazální potřeby a současně se nedostala do koloběhu půjček a úvěrů a byla schopna se z pro ní v této nepříznivé situace vymanit.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 37 718 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 080 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 102 000 Kč sestávající z částky 5 180 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] k ústnímu jednání z [obec] do [obec] a zpět náhrada 400 Kč za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 27 800 Kč ve výši 5 838 Kč.