38 C 209/2022

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Chaloupkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro: stanovení výživného <b>I. Výživné, které je žalovaný povinen platit na výživu žalobkyně v částce 3 000 Kč měsíčně, se s účinností od 1. 9. 2022 zvyšuje na částku 4 000 Kč měsíčně. Takto stanovené výživné je splatné do každého 15. dne v měsíci k rukám žalobkyně s účinností od 15. 9. 2022.</b> <b>II. Žaloba se zamítá do částky 1 000 Kč měsíčně za dobu od 1. 9. 2022 do budoucna a dále do částky 2 000 Kč měsíčně za dobu od 1. 7. 2022 do 31. 8. 2022.</b> <b>III. Vzájemná žaloba podaná žalovaným, kterou žalovaný žádal snížení výživného placeného na žalobkyni za dobu od 1. 1. 2018 na částku 1 000 Kč do doby zletilosti žalobkyně, tedy do 3. 8. 2021, a dále pak od 4. 8. 2021 do budoucna na částku 0 Kč, se zamítá.</b> <b>IV. Tímto se mění rozsudek [název soudu] č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], který nabyl právní moci dne [datum] ve výroku II.</b> <b>V. Dlužné výživné ve výši 5 000 Kč za dobu od 1. 9. 2022 do 31. 1. 2023 je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do 3 měsíců od právní moci rozsudku.</b> <b>VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Návrhem doručeným zdejšímu soudu dne 30. 6. 2022 se žalobkyně domáhala zvýšení výživného, které je žalovaný povinen hradit na její výživu počínaje 1. 7. 2022. Návrh odůvodnila tím, že naposledy bylo rozhodováno o výživném rozsudkem [název soudu] č.j. [číslo jednací] ze [anonymizováno] [datum rozhodnutí], kterým byla schválena dohoda rodičů, podle které byl žalovaný povinen hradit na výživu žalobkyně částku ve výši 3 000 Kč měsíčně. V té době bylo žalobkyni 6 let, od té doby absolvovala nejen základní školu, ale úspěšně též ukončila středoškolské studium maturitní zkouškou ve školním roce 2021 2022 na [ulice] [anonymizováno] v [obec]. Následně byla přijata ke studiu na [anonymizováno] - [anonymizována tři slova] v [obec], a to do magisterského studia. Je informována o tom, že žalovaný dluží za předchozí období do doby její zletilosti výživné, neplacení výživného zdůvodňoval špatným zdravotním stavem. Matka i za pomoci babičky ze strany matky se však vždy snažila žalobkyni výživu zajistit, a to i na úrovni vyššího standardu. Žalobkyni žalovaný taktéž dluží výživné za dobu od její zletilosti, jediné, co platí pravidelně, jsou platby na hovory mobilním telefonem ve výši 300 Kč měsíčně. O otci ví, že pracuje jako OSVČ, jeho příjmy nezná. Ona pravidelné příjmy s ohledem na pokračující studium nemá, občasně si přivydělává, když podniká v oboru fotografická činnost. Žalobkyně bydlí u matky, žijí společně s mladší sestrou žalobkyně, narozenou v roce 2018. Matka pracuje jako asistentka s příjmem ve výši cca 29 000 Kč měsíčně. Podáním doručeným soudu dne 9. 2. 2023 (viz č.l. 187) žalobkyně upřesnila petit návrhu a žádala o zvýšení výživného o 2 000 Kč měsíčně.

2. Žalovaný se k návrhu vyjádřil podáním ze dne 30. 7. 2022 (viz č.l. 18-19), kterým současně požádal o ustanovení právního zástupce. Uvedl, že jeho finanční situace je špatná, má špatný zdravotní stav, jsou proti němu vedeny nezákonné exekuce u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], nemá vůbec žádné příjmy, žije jen z podpory přítelkyně, která se též snaží hradit za něj výživné na dceru. Dále uvedl, že dceři přispěl na koupi koně, když bylo na zaplacení kupní ceny použito jím hrazené stavební spoření určené pro dceru, dále pak převedl na matku žalobkyně byt, jehož půlka měla být užita pro dceru. Dále pak v minulosti dceři pořídil notebook, kolo, mobil, lyže, pneumatiky na auto, monitor. Uvedl, ve kterých peněžních ústavech má vedeny účty a dále uvedl, že nemůže předložit podklady o svých příjmech, neboť nezaplatil odměnu účetní, a proto nebyla podána daňová přiznání.

3. O žádosti žalovaného na osvobození od soudního poplatku, resp. o ustanovení zástupce pro řízení soud rozhodl usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]. Usnesení napadl žalovaný odvoláním doručeným dne [datum] soudu, s ohledem na skutečnost, že odvolání bylo podáno po uplynutí lhůty pro odvolání bylo odvolání usnesením zdejšího soudu ze dne 21. 10. 2022, č.j. [číslo jednací] odmítnuto. K odvolání žalovaného bylo usnesení o odmítnutí odvolání potvrzeno usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací].

4. Při ústním jednání konaném dne [datum] žalobce podal vzájemný návrh (viz č.l. 80 rubová strana), kterým navrhl naopak snížení výživného, které je povinen platit na žalobkyni na částku 1000 Kč měsíčně s odůvodněním, že nemá žádné příjmy a jeho přítelkyně, která mu pomáhá, není schopna hradit více. Tento vzájemný návrh následně doplnil při ústním jednání konaném dne [datum] tak, že by chtěl, aby ke snížení výživného došlo zpětně od roku 2018. Při jednání konaném dne [datum] pak ještě doplnil, že s ohledem na trestní oznámení, které bylo s ohledem na neplacení výživného podáno, navrhuje, aby soud rozhodl o snížení výživného na 1000 Kč měsíčně za dobu od roku 2018 do doby zletilosti studia a následně pak, aby rozhodl o snížení výživného od zletilosti do budoucnosti na 0 Kč.

5. Soud zjistil následující skutkový stav. Mezi účastníky je rodiněprávní vztah otec – dcera (tato skutečnost nebyla sporná). O výživném na tehdy 6ti letou žalobkyni bylo rozhodováno rozsudkem [název soudu], č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], který nabyl právní moci dne [datum] (viz č.l. 6-7 spisu a opatrovnický spis) a kterým byla schválena dohoda rodičů o tom, že žalobkyně bude svěřena do výchovy matky a žalovaný bude na její výživu přispívat částkou ve výši 3 000 Kč měsíčně. Z rozsudku a protokolu o jednání je možné zjistit jen to, že žalobkyně v té době navštěvovala mateřskou školu, rozdíl mezi příjmy a výdaji matky činil 37 254 Kč dle daňového přiznání za rok 2008 a rozdíl mezi příjmy a výdaji otce činil 131 251 Kč dle daňového přiznání za rok 2008. Jiné skutečnosti, z nichž by soud vycházel a které se vztahují k osobním a majetkovým poměrům rodičů a žalobkyně z rozsudku ani protokolu o jednání a ani opatrovnického spisu zjistit nelze. Další řízení, které by se týkalo výživného na žalobkyni, zahajováno již nebylo, ke změně výživného do doby její zletilosti nedošlo. V současné době je žalobkyně již zletilá, ukončila v mezidobí základní vzdělávací proces, ve školním roce 2021 2022 dokončila žalobkyně i středoškolské vzdělávání, a to úspěšně složenou maturitní zkouškou na [ulice] [anonymizováno] v [obec] a od 1. 9. 2022 začala studovat na [anonymizována tři slova] v [obec], kam byla přijata do magisterského studia (viz výpověď žalobkyně a potvrzení o studiu na č.l. 34). Žalobkyně si občasně přivydělávala fotografováním, její výdělek činil cca 7000 Kč za celou dobu od jara 2022 do září 2022. Žalobkyně do školy dojíždí každý den, původně používala hromadnou dopravu, nyní jezdí autem, které jí pořídila mamka s babičkou, jedná se o [příjmení] [jméno], rok výroby 2000. Pravidelné výdaje, které musí žalobkyně hradit, činí 300 Kč za kartu na vstup do školy, za ISIC kartu 400 Kč, na Plzeňskou kartu 736 Kč za období od září 2023 do prosince 2023, 840 Kč měsíčně činily náklady na vlak a od doby, kdy jezdí autem, pak náklady činí 2000 Kč měsíčně. Mezi její zájmy patří jízda na koni, má vlastního koně, kterého jí pořídila mamka, náklady na něj hradí mamka ve výši 6000 Kč měsíčně a občasně pak 1500 Kč. Mamka a babička jí hradí kapesné ve výši 1000 Kč a 800 Kč měsíčně, náklady na bydlení nemá, bydlí společně s mamkou a mladší sestrou. Je zdravá, dochází na fyzioterapie, náklady činí 1 krát za 2 měsíce 1000 Kč Náklady na oblečení představují cca 1000 Kč jedenkrát za ¼ roku, náklady na hygienické potřeby činí 250 Kč měsíčně. Žalobkyně využívá tablet, pořízený za 11 000 Kč. Matka žalobkyni zaplatila též náklady na řidičský průkaz a další školní a mimoškolní aktivity. Matka žalobkyně má příjem ve výši cca 29 000 Kč měsíčně, má vyživovací povinnost k žalobkyni a její mladší sestře. Žalovaný hradí žalobkyni náklady na telefon ve výši 600 Kč měsíčně. Žalovaný má dluh na výživném, a to jak za dobu do zletilosti žalobkyně, jehož výši žalobkyně ani žalovaný neuměli vyčíslit, tak i za dobu od zletilosti žalobkyně, a to ve výši 9 000 Kč.

6. Ohledně žalovaného bylo zjištěno, že v době posledního rozhodování o výživném činil rozdíl mezi jeho příjmy a výdaji 131 251 Kč dle daňového přiznání za rok 2008. V roce 2016 vykázal rozdíl mezi příjmy a výdaji 111 401 Kč, v roce 2017 pak 61 509 Kč, v roce 2018 164 940 Kč a v roce 2019 405 699 Kč. Za rok 2020 pak vykázal ztrátu ve výši 15 640 Kč (viz č.l. 117-122). Za další období nebyla podána daňová přiznání, dle sdělení žalovaného proto, že účetní neměl čím zaplatit. Ke svým příjmům žalovaný uvedl, že nemá žádné, je závislý na finanční pomoci své přítelkyně, sám nevykazuje žádné příjmy. Žalovaný soudu předložil rozhodnutí Úřadu práce ČR o nepřiznání podpory v nezaměstnanosti (viz č.l. 24 - 25), z něhož je patrné, že důvodem pro nepřiznání této dávky je skutečnost, že žalovaný nebyl v rozhodném období 2 let účasten důchodového pojištění, dále předložil potvrzení, že je od 1. 1. 2022 veden jako uchazeč o zaměstnání. Z lékařských zpráv (viz č.l. 27-30) je patrné, že v době od 18. 5. 2021 do 1. 6. 2021 byl žalovaný hospitalizován na kardiologické klinice FN v [obec] s ohledem na prodělaný akutní silný infarkt s neurologickými následky a následnou výrazně omezenou schopností k právnímu jednání s předpokládanou úpravou stavu v horizontu 3-6 měsíců. Ze zdravotní zprávy ze dne 23. 3. 2022 je patrné zlepšení stavu žalovaného, žalovaný normálně řídí a funguje a z hlediska neurologa je již schopen normálního fungování od května 2022, dle lékařské zprávy z října 2022 je již schopen lehké fyzické práce, ne však na směny či v nočním provozu (viz č.l. 62a). Soud dále zjistil s ohledem na žádost žalovaného o osvobození od soudního poplatku a ustanovení zástupce, že žalovaný není vlastníkem nemovitostí (viz. č.l. 36), byl však vlastníkem dvou vozidel, která nebyla vyřazena z provozu, a to vozidla FIAT 125 r.z. [anonymizováno] [číslo], evidovaného od roku 1996 a vozidla OPLEL VECTRA, r.z. [anonymizováno], evidovaného od r. 2003 (viz. č.l. 38, 40-44), poslední zmiňované vozidlo mu však bylo odcizeno (viz čl. 68-70), vozidlo FIAT pak bylo v průběhu tohoto řízení vyřazeno z provozu (viz č.l. 151). Soud dále zjistil, že žalovaný je evidován v živnostenském rejstříku mimo jiné pro předmět podnikání – živnost vázanou Montáž, opravy, revize a zkoušky elektrických zařízení a Výroba, instalace a opravy elektrických strojů a přístrojů, elektronických a telekomunikačních zařízení, od 1. 1. 2022 má živnost pozastavenou (viz č.l. 60), tyto skutečnosti potvrdil žalovaný i při jednání soudu a upřesnil, že má střední školu s maturitou v oboru elektro. Dle vyjádření žalovaného i po prodělaném infarktu na podnikání navázal, měl několik zakázek a problém, který mu podnikání omezil, spočíval v nezákonně zahájené a vedené exekuci a pokud by k tomuto přerušení nedošlo, pak by jeho příjmy byly obdobné jako v roce 2019 (viz výpověď žalovaného při ústním jednání dne [datum] č.l. 165 a násl.). K dotazu soudu sdělil Úřad práce ČR – kontaktní pracoviště [obec] seznam volných pracovních míst v oboru elektro (viz č.l. 45-54), z něhož je patrný nejnižší možná nástupní mzda ve výši 25 000 Kč měsíčně pro středoškolsky vzdělanou osobu či SOU vzdělání v oboru elektro i bez maturity. V rámci svého účastnického výslechu žalovaný dále uvedl, že důvodem pro přerušení podnikání byla nezákonně zahájená exekuce, v rámci níž mu byly zabaveny finanční prostředky a počítače a některé nástroje a pokud by mohl navázat na své podnikání, mohl by vykazovat příjmy jako v roce 2019. Nahlédnutím do insolvenčního rejstříku soud zjistil, že žalovaný není účastníkem insolvenčního řízení (viz č.l. 61). Pokud se týká žalovaným uváděného exekučního řízení, bylo prokázáno, že řízení sp. zn. [spisová značka] týkající se oprávněného Česká průmyslová zdravotní pojišťovna bylo usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne [datum] zastaveno s ohledem na skutečnost, že exekuční titul byl nesprávně žalovanému doručen a nemůže být pravomocný. Dle vyjádření žalovaného však i po zastavení exekuce nedošlo ke kompletnímu vydání zabavených věcí exekutorem, zejména některých počítačů, u nichž uvedl, že byly vráceny tzv. vykuchané, byla mu vydána zajištěná hotovost, kterou však žalovaný použil na zaplacení dluhu vůči OSSZ. Dle vyjádření žalovaného mu nyní v podnikání brání nedostatek prostředků na nakoupení materiálu, tyto chce vymoci na státu s ohledem na neoprávněně vedenou exekuci jako škodu.

7. Žalovaný dále předložil rozhodnutí Úřadu práce ČR ze dne [datum], kterým byla zamítnuta žádost o dávku příspěvku na živobytí, neboť nebyly předloženy požadované podklady (viz č.l. 65-67) a dále rozhodnutí stejného úřadu ze dne [datum], kterým bylo zastaveno řízení o přiznání doplatku na bydlení, neboť byla žádost vzata zpět (viz č.l. 77). Soud si dále k žádosti žalovaného vyžádal výpisy z účtů vedených na jeho jméno u peněžních ústavů (viz č.l. 88, 92-106, 108-115, 123-142, 143-145, 157, 159-162), žalovaný však neoznačil konkrétní položky, na které by chtěl upozornit, soud proto jen zjistil, že účty buď vykazují minimální zůstatek a nebo byly zrušeny. Proti žalovanému je vedena exekuce Okresní správou sociálního zabezpečení Plzeň – město pro nedoplatek ve výši 65 861 Kč. Žalovaný dále předložil doporučenky od Úřadu práce ČR, krajská pobočka v Plzni, z nichž je patrné, že do míst, která mu byla vytypována, nebyl ze zdravotních důvodů přijat. Žalovaný na počátku roku 2023 požádal o přiznání statutu osoby se zdravotním postižením, proces posuzování probíhal v době vydání tohoto rozhodnutí (viz č.l. 189 a násl.). V účastnickém výslechu dále žalovaný uvedl, že s bydlením nemá spojené žádné výdaje, do počátku roku 2023 bydlel v domě, který byl v podílovém spoluvlastnictví jeho otce a nehradil žádné výdaje ani na služby, ani na samotné bydlení. Některé výdaje např. elektřinu platila přítelkyně, jiné otec žalovaného. V době vyhlášení tohoto rozsudku již žalovaný uvedl, že bydlí s přítelkyní v jejím bytě, přítelkyně má měsíční průměrný příjem 25 000 Kč, platí 6 500 Kč náklady spojené s bydlením. Od přítelkyně má žalovaný k dispozici auto, své potřeby hradí z prostředků přítelkyně tak, že má k dispozici její platební kartu. S přítelkyní mají dohodu, že až bude moci, peníze jí vrátí, dluh u ní má asi 100 000 Kč. Přítelkyně hradí jak jeho základní potřeby, tak výdaje na telefon žalobkyně. Žalovaný dále uvedl, že pokud by se mu podařilo navázat na podnikání, mohl by hradit žalobkyni na výživném 5 000 Kč měsíčně. Důvod, pro který navrhl snížení výživného, spočíval v trestním oznámení, které na něj podala matka žalobkyně pro neplacení výživného, výši dluhu, kterou na výživném vůči žalobkyni i za dobu do její zletilosti má, však žalovaný nedokázal přesně vyčíslit. <i>8. Podle § 911 OZ výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.</i> <i>9. Podle § 913/1 OZ pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.</i> <i>10. Podle § 915/1 OZ životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.</i> <i>11. Podle § 921 OZ výživné se plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak.</i> <i>12. Podle § 921 OZ výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.</i> <i>13. Podle § 921 OZ změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti.</i> 14. V daném případě soud na základě žaloby žalobkyně řešil otázku, zda došlo k takové změně poměrů na straně žalobkyně a žalovaného, aby bylo odůvodněno zvýšení výživného, které je povinen žalovaný na žalobkyni hradit, případně zda nastaly skutečnosti, které by s ohledem na vzájemný návrh žalovaného odůvodňovaly snížení výživného, a to i zpětně od roku 2018. Pokud se týká žalobkyně, ke změně poměrů zcela jednoznačně došlo již pouhým přirozeným růstem a vývojem, když naposledy bylo rozhodováno rozsudkem, který nabyl právní moci dne [datum], tedy před téměř 14 lety. Žalovaná stále pokračuje v procesu vzdělávání a přípravy na budoucí povolání, od posledního rozhodování se změnil stupeň vzdělávání žalobkyně, změnily se její potřeby jednak studiem, jednak zájmovou činností, jednak jejím přirozeným růstem a vývojem a zvýšením bazálních, základních potřeb. Na straně žalovaného ale došlo také ke změně poměrů. Od posledního rozhodování se zvýšily jeho příjmy (zatímco v době posledního rozhodování společně činil rozdíl mezi jeho příjmy a výdaji 131 251 Kč, v roce 2019 pak tento rozdíl vykazoval 405 699 Kč). V roce 2021 sice žalovaného postihly vážné zdravotní problémy, ale následně se opět k podnikání vrátil a dle svého vyjádření by mohl vykazovat stejné příjmy jako v roce 2019, pokud by do jeho podnikání nezasáhla nezákonná exekuce, která však již byla pravomocně zastavena. Nyní je sice žalovaný bez příjmů, ale tato situace dle názoru soudu nemůže být přičítána k tíži žalobkyně. Ta situaci spočívající v nezákonně vedené exekuci proti žalovanému nijak nezavinila. Žalovaný dle názoru soudu může vykazovat příjmy minimálně ve výši 25 000 Kč měsíčně, a to s odkazem na zprávy Úřadu práce i s odkazem na jeho vyjádření, jakých příjmů, nebýt nezákonné exekuce, by mohl vykazovat. Pokud však exekuce již byla pravomocně skončena, a to již na podzim 2022, soud k ní nemůže přihlížet. Stejně jako soud nemůže přihlížet ke skutečnosti, že žalovaný tím, že ze subjektivních důvodů spočívajících na jeho straně nesplnil podmínky pro přiznání podpory, hmotné nouze, invalidního důchodu a jiných dávek, které pro případ nepříznivé životní situace včetně zdravotních problémů limitujících možnosti výdělku, vyplácí v rámci záchranné záchytné sítě stát. Pokud pak žalovaný tyto podmínky nenaplnil z důvodů svého vlastního rozhodnutí se nenahlásit do systému daného pojištění, nepodat daňové přiznání apod., není možné k nim přihlížet v řízení o výživné dítěte, byť zletilého, u něhož nelze shledat žádné výhrady spočívající na jeho straně ke způsobu vzdělávání a postupu přípravy na budoucí povolání. Nelze očekávat, že dítě vyčká, až si rodič uspořádá své poměry neomezeně dlouhou dobu, je povinností rodiče, pokud může, aby své dítě ve vzdělávacím procesu podporoval a poskytoval mu též finanční podporu a pokud se ocitne v objektivně pochopitelné špatné situaci snažit se bez zbytečných odkladů po odpadnutí objektivního problému najít si zdroj příjmů. Na straně otce sice lze shledat objektivní zdravotní důvody, které však již ke dni podání návrhu pominuly a neovlivňovaly tak žalovaného v rámci jeho možností zajišťovat finanční prostředky vlastní prací. Nelze připustit jako objektivní důvod pro neplnění vyživovací povinnosti, omluvu žalovaného, který je již dlouhodobě závislý výlučně na finanční podpoře své přítelkyně, aniž by k tomu byly objektivní důvody, byť lze připustit, že zdravotním omezením je jeho situace ztížena, nicméně není výkon pracovní činnosti či podnikání zcela vyloučen, že dlouhodobě (tedy nyní již více než 1,5 roku) vyčkává, až se jeho situace sama nějak vyřeší, aniž by se snažil zajistit si vlastním přičiněním nějaké příjmy. Žalovaný i přes skončenou exekuci, kterou uváděl jako hlavní důvod, proč nemůže podnikat, nečinil aktivně žádné kroky k nalezení zdroje příjmů vlastním přičiněním. Je nutné uvést, že pokud by soud zjistil na straně žalovaného snahu zajistit si vlastní prací nějaké příjmy, vycházel by soud z takto zjištěných příjmů. Pokud však žalovaný tvrdí, že příjmy nemá žádné, přestože jeho zdravotní omezení výkon výdělečné činnosti omezují jen mírně, pak soud nemůže vycházet z nulových příjmů a vystavit tak žalobkyni situaci, kdy nebude od žalovaného jako svého rodiče v produktivním věku získávat žádné výživné a tím způsobit, že vyživovací povinnost bude přenesena výlučně na druhého rodiče, který ke své povinnosti přistupuje odpovědněji, ale současně tím způsobí snížení životní úrovně žalobkyně. Žalovaný sám musí jíst, někde bydlet a zajišťovat své bazální potřeby, stejně tak musí uvažovat i o žalobkyni, své dceři a dostát své povinnosti vlastním přičiněním se snažit získat příjmy, které budou tyto potřeby kompenzovat. Pokud tak bez objektivních důvodů nečiní, je potřeba vyjít z příjmů, které by dle názoru soudu mohl vykazovat. Sám žalovaný uvedl, že v podnikání by nebyly překážkou jeho zdravotní omezení, v podnikání i po zdravotních komplikacích pokračoval. Je tedy schopen nějaké činnosti ve svém oboru vykonávat. Soud proto vyšel z jím tvrzených výdělků, které by při pokračování v podnikání mohl vykazovat (obdoba roku 2019, případně průměrná mzda uváděná Úřadem práce 25 000 Kč měsíčně). Pokud při posledním rozhodování vykazoval daňový základ 131 251 Kč, odpovídá to 11 000 Kč měsíčně. Daňový základ ve výši 400 000 Kč ročně, resp. cca 25 000 Kč měsíčně tedy umožňuje a odůvodňuje zvýšení výživného, když je zcela nepochybné, že potřeby žalobkyně se za dobu 14 let zvýšily mnohonásobně více, než by pravděpodobný příjem na straně otce umožňoval. Soud současně nemohl odhlédnout od skutečnosti, že žalovaný své povinnosti ani nyní řádně neplní, i to je potřeba žalovanému vytknout. Soud je tedy limitován právě a jen pravděpodobným příjmem žalovaného, který neumožňuje vyšší zvýšení, než o 1 000 Kč měsíčně. Počátek hrazení vyššího výživného soud omezil na zahájení vysokoškolského studia žalobkyně, tedy 1. 9. 2022, ve zbytku požadované částky a ve zbytku žalovaného období pak výrokem II. žalobu soud zamítl. Splatnost výživného stanovil soud k 15tému dni v měsíci, s ohledem na obvyklé termíny výplaty. Výrokem V. pak soud vyčíslil dluh na výživném za dobu do vyhlášení rozsudku (od září do ledna 2023 se jedná o 5 měsíců).

15. Pokud se týká vzájemné žaloby, soud vyšel z argumentace, která je uvedena shora a odůvodňuje dle názoru soudu zvýšení výživného, nikoliv jeho snížení. Současně je však třeba také uvést, že snížení za dobu více než 3 let zpětně a navíc za dobu před nabytím zletilosti dítěte, je možné podat dle názoru soudu jen ze závažných důvodů, kdy je potřeba ale současně dostatečně určitě tvrdit a prokazovat skutečnosti a okolnosti, které rodiči bránily v podání včasném, dřívějším. Za dané situace žalovaný jednoznačně odůvodnil svůj návrh na snížení výživného jen tím, že na něj bylo podáno trestní oznámení a matka žalobkyně není ochotna vyčkat doplacení dluhu na výživném, až na dobu, kdy si uspořádá své poměry. Takové odůvodnění není dostatečné. Motiv žalovaného není podstatný. Soud má za prokázané, že doba na uspořádání poměrů žalovaného byla dostatečná. V období do roku 2021 neexistovaly žádné objektivní důvody pro snížení výživného, žalovaný vykazoval dostatečné příjmy i pro případné zvýšení. Přechodně soud může připustit, že doba, po kterou žalovaný byl ze zdravotních důvodů neschopen pokračovat v podnikání, by objektivním důvodem pro snížení výživného být mohla, žalovaný však v této době návrh na snížení výživného nepodal a reaguje nyní až na situaci, kdy matka žalobkyně není ochotna již dále vyčkávat a podala trestní oznámení. Od podzimu 2021 však soud již opět žádné důvody pro snížení výživného na straně žalovaného neshledává. Ze všech těchto důvodů proto soud vzájemný návrh žalovaného zamítl.

16. Právo na náhradu nákladů řízení soud nepřiznal žádnému z účastníků proto, že ani jeden z nich nebyl se svým uplatněným nárokem zcela úspěšný. Vzájemný návrh žalovaného byl zamítnut zcela, žalobkyně pak se svým návrhem byla úspěšná jen z 50 %. Za této situace tedy nebyla náhrada nákladů řízení přiznána ani jedné ze stran.