38 C 233/2021

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Chaloupkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro zaplacení částky ve výši 14 520 Kč s přísl. <b>I. Žaloba žalobkyně na základě, které měl soud uložit žalované povinnost k zaplacení částky 14 520 Kč s příslušenstvím a povinnost k náhradě nákladů řízení ve prospěch žalobkyně, se zamítá.</b> <b>II. Vzájemná žaloba podaná žalovanou, na základě které měl soud uložit žalobkyni povinnost k zaplacení částky 28 912,84 Kč a povinnost k náhradě nákladů řízení ve prospěch žalované, se zamítá.</b> <b>III. Žalobkyně nemá vůči žalované nárok na náhradu nákladů řízení.</b> <b>IV. Žalovaná nemá vůči žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení.</b> <b>V. Žalovaná je povinna zaplatit České republice prostřednictvím Okresního soudu Plzeň město na náhradě nákladů státu vynaložených z rozpočtových prostředků na zaplacení svědečného částku ve výši 784,75 Kč, a to ve lhůtě do 15 dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 9. 8. 2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku ve výši 14 520 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o přepravě [číslo] jejímž předmětem byla přeprava zboží z Francie do české republiky, žalobce tuto přepravu uskutečnil ve dnech [datum] až [datum] a vystavil následně žalovanému daňový doklad [číslo] splatný dne 11. 6. 2021 znějící na 14 520 Kč. Žalovaný odměnu za přepravu nezaplatil ani přes zaslanou upomínku.

2. Podáním doručeným soudu dne 13. 10. 2021 (viz. č.l. 18-19) žalovaná uvedla, že nárok žalobkyně neuznává, tento zanikl jednostranným zápočtem ze dne 11. 8. 2021 doručeným žalobkyni dne 24. 8. 2021. Současně však žalovaná uplatnila stejným podáním vzájemný návrh na zaplacení částky 28 912,84 Kč z právního důvodu škody vzniklé při realizované přepravě zboží žalobkyní v rámci přepravy popsané v žalobě, když ve Francii bylo naloženo 36 palet nákladu a do [obec] bylo dopraveno jen 34 palet. Chybějící zboží spočívající v 28 ks konvektorů [číslo] W po 33,61 EUR a 20 ks konvekrotů [číslo] W po 38,22 EUR pak představuje škodu v celkové výši 1 705,59 EUR, která po přepočtu na koruny činila 43 432,84 Kč (kurz 1 EUR = 25, 465 Kč) a po provedeném zápočtu částky 14 520 Kč pak představuje zbývajících 28 912,84 Kč.

3. Žalobkyně po celou dobu řízení setrvala na svém návrhu, žalovaná taktéž na svém návrhu setrvala po celou dobu řízení. S ohledem na skutečnost, že se žalobkyně nedostavovala k nařízeným ústním jednáním a svoji neúčast omlouvala, soud tak nemohl účastníky vést ke smírnému vyřešení věci.

4. Soud zjistil z provedených důkazů následující skutkový stav. Žalovaná a žalobkyně se dohodly na přepravě zboží, vymezeného pouze počtem 36 stohovatelných palet o rozměrech 120 x 80 x 120 cm, které nebylo nijak blíže písemně specifikováno, a to z Francie ([anonymizováno] – [anonymizováno] adresa [adresa]) do [obec]. Zboží mělo být ve Francii naloženo dne [datum] do 14 hodin a vyloženo dne [datum] do 12 hodin na dvou místech, a to v areálu [anonymizováno] J. [příjmení] [číslo], [obec] – [část obce] a dále v areálu [právnická osoba] & [právnická osoba], [ulice a číslo], [obec] – [obec] Cena za přepravu měla činit 12 000 Kč bez DPH. V písemné formě však nebyla smlouva uzavřena, byl doložen jen listinný důkaz nazvaný Smlouva o přepravě [číslo] s podpisem zástupce žalované a razítkem žalované (viz č.l. 6, 34, tato tvrzení byla oběma účastníky též považována za nesporná). Při naložení zboží byl předán žalobkyni mezinárodní nákladní list č. [anonymizována dvě slova] [číslo] vystavený odesílatelem [anonymizována dvě slova], [anonymizováno], v němž jako příjemce byla označena česká společnost [právnická osoba] a jako dopravce uvedena žalobkyně, žalovaný v něm nebyl zmíněn. V tomto mezinárodním nákladním listu vystaveném dle Úmluvy CMR byla dále uvedena jednoznačná hmotnost přepravovaného zboží 1 496 kg a v různých vyhotoveních nákladního listu pak různý počet palet. Nákladní list byl vystaven dne [datum] a je z něj patrná [registrační značka] a návěsu, které přepravu realizovaly (3K6 [číslo] a 3K6 [číslo]) a dále je z něj patrné, že dne 6. 4. 2021 bylo vyloženo 18 palet bez uvedení místa a 16 palet pak bylo vyloženo na [část obce], k této vykládce se vztahuje pak také razítko [právnická osoba] & [právnická osoba] a nečitelná parafa (viz č.l. 21 – 22, 24 rubová strana, 37, 47 rubová stran a 48). Nutno dodat, že číslo označující jednotky počtu ks palet není jednoznačně čitelné na žádném z vyhotovení nákladního listu. Ve vyhotovení pro odesílatele (47 rub a 24 rub) se jako pravděpodobný počet palet jeví 36, přičemž [číslo] vzniklo již přepisem z jiného čísla (asi čísla 2 či 3). V ostatních vyhotoveních pak je patrné, že číslo jednotek bylo začerněno a namísto něj napsáno [číslo] (výsledné číslo tedy činí 32). Žalobkyně tvrdila, že bylo předáno 34 palet, žalovaná pak tvrdila, že se jednalo o 36 palet, dodáno mělo být 34 palet. Žalovaná své tvrzení o převzatém počtu palet (36 ks) před zahájením přepravy podpořila ještě čestným prohlášením odesílatele (viz. č.l. 103 - 105), soud ale nemohl přehlédnout, že počet 36 palet vznikl již přepisem, a proto nemohl považovat prohlášení odesílatele, který sám svojí nedbalostí takový nesoulad na samém počátku způsobil, za dostatečný důkaz pro odstranění vzniklých pochybností. V nákladním listu uvedená hmotnost zboží 1 496 kg však neodpovídala ani počtu 32 ks palet, ani 34 a ani 36 ks palet a ani jednotkové hmotnosti zboží. Konkrétní počet palet, které převzala žalobkyně na počátku před zahájením přepravy, tedy nebyl zcela jednoznačně prokázán. Kdy a jakým způsobem došlo k přepisu počtu palet a kolikrát se tak stalo, se také nepodařilo prokázat, nevztahovala se k této otázce ani jednoznačná a jasná tvrzení účastníků.

5. Žalovaný dále doložil listiny ve francoužštině, které popsal jako dodací listy, v nichž je specifikováno jednotlivé zboží, které mělo být předmětem přepravy (viz č.l. 23 - 24, 31 - 32, 46 - 47, 73 rub -74, 78 - 79, 80 - 81). Nepodařilo se však v průběhu řízení jednoznačně prokázat, zda tento dokument tvořil přílohu dokumentu nazvaného přepravní smlouva či přílohu mezinárodního nákladního listu, a zda tedy žalobkyně při objednání přepravy či alespoň řidič při nakládce zboží ve Francii věděli, jaké konkrétní zboží a v jakém počtu je předmětem objednávané a následně realizované přepravy a je do vozidla nakládáno. Žalovaná se bránila v řízení tvrzením, že zboží uvedené v jednom z těchto dodacích listů (např. č.l. 31) vyznačené podbarvením, a to zboží BASIC PRO [číslo] W bylo při ukončení přepravy v [obec] dodáno jen v počtu 84 ks, místo 112 ks, takže 28 ks chybělo, a dále že zboží BASIC PRO [číslo] W bylo dodáno jen v počtu 120 ks namísto 140 ks, takže 20 ks chybělo a uváděla, že právě toto chybějící zboží bylo naloženo na po ukončení přepravy nepředaných 4 ks palet.

6. Dále bylo prokázáno, že žalobkyně vystavila fakturu [číslo] ze dne 12. 4. 2021 splatnou dne 11. 6. 2021 vztahující se k předmětné přepravě a znějící na 14 520 Kč včetně DPH, tedy 12 000 Kč bez DPH jako odměnu za realizovanou přepravu (viz č.l. 8), jedná se o pohledávku, která tvoří předmět žaloby. Dále bylo prokázáno, že společnost odesílatele zboží ve Francii [právnická osoba] vystavila společnosti [právnická osoba] fakturu [číslo] ze dne 1. 4. 2021 znějící na 15 385,06 EUR dle objednávky [číslo] ze dne 3. 3. 2021, ve které mimo jiné zahrnuje též kupní cenu za zboží BASIC PRO [číslo] W v počtu 112 ks a za zboží BASIC PRO [číslo] W v počtu 140 ks, ve faktuře je uvedena hmotnost zboží 1 768 kg čistá váha a 2016,80 kg hrubá váha (viz č.l. 27, 66, 73). Zda došlo k zaplacení této částky, prokázáno není žádným důkazem. Dále byly doloženy faktura [číslo] vystavená mezi stejnými subjekty a znějící na 9 092,83 EUR, v níž byla uvedena čistá hmotnost 1 130,4 kg a hrubá hmotnost 1298,4 kg (viz. č.l. 75) a faktura [číslo] vystavená mezi stejnými subjekty a znějící na 2 940 EUR, v níž byla uvedena čistá hmotnost 212,36 kg a hrubá hmotnost 244,30 kg (viz. č.l. 77), jejich zaplacení nebylo žalovanou tvrzeno ani nijak prokázáno. Bylo ale prokázáno, že společnost [právnická osoba] [IČO] vystavila daňový doklad [číslo] ze dne 30. 4. 2021 se splatností dne 30. 5. 2021 znějící na 1 705,59 EUR vůči žalované s odůvodněním, že dne [datum] nebylo dodáno zboží BASIC PRO [číslo] W v počtu 28 ks a zboží BASIC PRO [číslo] W v počtu 20 ks (viz č.l. 25) a že žalovaná tuto částku 1705,59 EUR společnosti [právnická osoba] [IČO] zaplatila (viz č.l. 26). Žalovaná vystavila daňový doklad [číslo] ze dne 3. 5. 2021 splatný dne 2. 6. 2021 znějící na 1 705,59 EUR vůči žalobkyni s popisem odkazujícím na škodnou událost – chybějící palety zboží z dopravy ze dne 6. 4. 2021 s tím, že přepočítací kurz je určen 25, 785 Kč za 1 EUR, tedy celkem znějící na 43 978,64 Kč (viz č.l. 28). na tento doklad pak odkazuje listina nazvaná jednostranný zápočet ze dne [datum] vyhotovený žalovanou a podepsaný jednatelem žalované. Touto listinou žalovaná odůvodňovala, že dle § 1982 OZ započetla svoji pohledávku z titulu odpovědnosti za škodu vzniklou při přepravě realizované žalobkyní ve výši 43 978,64 Kč proti pohledávce žalobkyně, která je popsaná shora a vznikla z právního důvodu odměny za přepravu vyúčtovanou fakturou [číslo] ve výši 14 520 Kč. Tato listina byla dne 18. 8. 2021 odeslána žalobkyni (viz č.l. 38). Výsledná částka rozdílu obou pohledávek ve výši 28 912,84 Kč pak představuje předmět vzájemné žaloby.

7. Účastníci mezi sebou vedli v období od 28. 3. 2021 do 15. 7. 2021 e-mailovou korespondenci (viz č.l., [číslo], 29, 33, 61, 82), ve které nejdříve řešili poptávku provedení přepravy, v níž se však hovořilo pouze o 36 paletách, uváděly registrační značky vozidla, které bude zboží přepravovat, a následně chybějící palety a přepisované počty palet v mezinárodním nákladním listě s tím, že dojde k překontrolování skutečně doručeného zboží. E-mailem ze dne 13. 4. 2021 bylo žalovanou upřesněno, které zboží mělo chybět a následně se řešilo v korespondenci, na čí straně vznikla chyba, kolik palet bylo naloženo a žalobkyně sdělila, že věc předala pojišťovně s tím, že řidiči nebyl umožněn přístup na nakládku kvůli Covidu. Žalovaná doložila i e-mailovou komunikaci s odesílatelem zboží ve Francii vztahující se k smluvnímu vztahu mezi žalovanou a francouzským dodavatelem zboží (viz č.l. 62-65), ze které je patrné konkrétní zboží tvořící předmět koupě a podmínky přepravy s uvedením, že zboží bylo naloženo na 36 paletách. Žalobkyně pak doložila sdělení pojišťovny, že nebylo prokázáno, že by došlo ke ztrátě zboží v průběhu přepravy, a proto nebude poskytováno pojistné plnění (viz č.l. 90). Žalovaná dále doložila ceny jednotlivého zboží, které mělo být předmětem přepravy odkazem na kupní ceny zveřejněné na webových stránkách jednoho prodejce (viz. č.l. 113 – 118).

8. V řízení byli vyslechnuti též svědkové navržení žalovanou, z jejichž výpovědí soud zjistil následující skutková zjištění. Svědkyně [celé jméno svědkyně] (výslech proveden při jednání dne [datum] viz č.l. 127-128), která je a v předmětném období též byla zaměstnankyní společnosti [právnická osoba] [IČO] a komunikovala za tuto společnost se žalovanou při domlouvání přepravy předmětného zboží, se žalobkyní v kontaktu nebyla. Z její výpovědi dále vyplynulo, že společnost [právnická osoba] [IČO] komunikuje v rámci smluvních obchodních vztahů s dodavatelem zboží ve Francii, u kterého objednává konkrétní zboží (objednávky mají svá čísla), jehož kupní cenu hradí ve formě zálohy na základě proforma faktury předem společnosti ve Francii. Na základě informací od této společnosti ve Francii o tom, kdy bude zboží připraveno, pak dochází k zařizování přepravy třetím subjektem, v dané situaci tedy žalovanou. V této fázi jednání specifikaci zboží společnosti, která obstarává, přepravu nezasílají, řeší se jen počty palet a [registrační značka] a otázky kdy a kde má být vozidlo k přepravě přistaveno. V daném případě objednávala u žalované přepravu 36 ks palet z Francie, komunikovala s panem [příjmení]. [jméno] pak byla následně přítomna u vykládky 16 ks palet zboží ve skladu společnosti [právnická osoba] [IČO]. Uvedla, že jí řidič hlásil, že veze jen 34 palet. Pro jejich společnost bylo vydáno správné množství palet, jejich zboží i po provedené kontrole odpovídalo jejich objednávce. Zda měl řidič k dispozici dodací listy, to nevěděla. Řidič následně odjel do [obec] do skladu [právnická osoba] & [právnická osoba], kde bylo vyloženo jen 18 ks palet, 2 ks chyběly, u vykládky ale ona už nebyla, jen se z komunikace s touto společností následně dozvídala, které konkrétní zboží jim chybí. Informace o chybějícím zboží tedy čerpala až z toho, co jí bylo ze strany této společnosti sděleno.

9. Svědek [celé jméno svědka] (výslech proveden dne [datum] viz č.l. 147-148) uvedl, že pracuje a i v předmětném období pracoval jako skladník u [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba], na podrobnosti konkrétní vykládky si již nevzpomíná, ale potvrdil, že jím napsaná poznámka v mezinárodním nákladním listu na č.l. 7 o počtu převzatých palet není obvyklá, takové poznámky připojuje jen tehdy, pokud něco nesedí, vznikne nějaká nesrovnalost. Jaká nesrovnalost však v dané situaci vyvstala, to nevěděl. Zda měl řidič k dispozici vedle nákladního listu i dodací listy také nevěděl. Zboží se vybaluje z palet a přepočítává až v centrálním skladu, on toho přítomen není.

10. Žalovaná navrhovala dále výslechy dvou svědků, a to [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], kteří však nebyli přítomni ani uzavírání smluv, ani přebírání či předávání zboží či jeho kontrole, byli navrhováni k podpoře tvrzení o včasnosti reklamace, do vztahu účastníků vstoupili až v době po uskutečnění přepravy. Dále pak byla navrhována jako svědek osoba, která přepočítávala a zjišťovala při převzetí zboží stav zásilky u [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba], kterou se však nepodařilo v řízení ztotožnit, byť soud zasílal dotaz na konkrétní žalovaným označenou osobu [jméno] [příjmení], [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba], však odpověděla, že neumí osobu již identifikovat. Posledním důkazem navrženým žalovanou pak byl znalecký posudek, který však soud považoval za nadbytečné provádět, neboť by se měl vztahovat k prokázání hodnoty chybějícího zboží a soud nemá za prokázané ani zboží, které bylo předmětem smlouvy o přepravě, které mělo být naloženo, ani zboží, které ve skutečnosti naloženo bylo a ve skutečnosti bylo také vyloženo. Tyto důkazní návrhy žalované soud tedy zamítl při jednání dne [datum].

11. Soud dospěl k následujícímu právnímu hodnocení. Na smluvní vztah účastníků se uplatní Úmluva o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR) vyhlášená pod č. 11/1975 Sb. vyhláškou ministra zahraničních věcí (dále též jen Úmluva), neboť místo nakládky a vykládky zboží se nachází v různých státech a byť jsou účastníci řízení a současně účastníci smluvního vztahu obě české obchodní společnosti, místa nakládky a vykládky ležící na území dvou států, z nichž oba jsou účastníky citované Úmluvy. Tato skutečnost tedy jednoznačně vymezila právní režim přepravy podřízený právě citované Úmluvě.

12. Předně se soud zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo vůbec k uzavření platné smlouvy o přepravě ve smyslu Úmluvy. Oba účastníci sice shodně tvrdili, že uzavřeli smlouvu o přepravě, listina předložená na podporu tohoto tvrzení však nemohla být jako smlouva o přepravě soudem hodnocena. Listinu soud posoudil jen jako případnou objednávku přepravy – návrh smlouvy (viz č..l. 6, 34), neboť neobsahuje podpisy obou účastníků, ale jen žalované. Soud však současně vyšel ze shodných tvrzení, že taková návrh smlouvy žalobkyně akceptovala, následně podle ní také přepravu realizovala. Soud však nemohl takto vzniklé právní jednání stran považovat za platně uzavřenou smlouvu o přepravě ve smyslu Úmluvy s ohledem na skutečnost, že součástí ujednání stran nebylo dostatečně určité vymezení zásilky, předmětu přepravy (viz č.l. 6 odstavec 1 písmeno f), g), h) Úmluvy). Ujednání o počtu kusů palet je pouze ujednáním vztahujícím se k balení zboží, nikoliv ujednání specifikující samotné zboží, tedy zásilku, předmět přepravy, a nemůže být proto dostačující. Ani rámcové ujednání o zboží není pro přepravní smlouvu dostačující. Takto přísné podmínky kladené na specifikaci zboží vychází z té úvahy, že právě a jen dostatečně určité vymezení zásilky (předmětu přepravy) umožňuje řidiči, aby zkontroloval, zda se jedná o zásilku, která má být přepravována a zda je právě dohodnutá zásilka dle uzavřené smlouvy naložena a jen za těchto předpokladů může následně dojít k převzetí natolik zásadní odpovědnosti přepravce za přepravovaný náklad, která je Úmluvou stanovena. Ujednání musí být určité proto, aby byla umožněna kontrola řidiči a aby případně mohl do nákladního listu napsat výhrady. Tato otázka byla opakovaně judikaturou vyšších soudů řešena se stejným závěrem, jako je uvedeno shora (např. rozhodnutí NS Č sp. zn. 23 Cdo 2704/2009, 32 Cdo 1906/2019 či 23 Cdo 2704/2009). Nebylo prokázáno, že by dodací listy specifikující konkrétní zboží a jejich počet k návrhu smlouvy byly připojeny, což vyplývá zejména z výpovědi svědkyně [celé jméno svědkyně] Smlouvu o přepravě ve smyslu Úmluvy uzavřenou mezi účastníky nebylo možné dovodit ani z mezinárodního nákladního listu, který je sám o sobě dokladem o uzavření přepravní smlouvy (viz č.l. 5 Úmluvy), neboť žalovaná nebyla v tomto dokumentu vůbec jako účastník smluvního vztahu uvedena, nebyla ani odesílatelem, ani příjemcem a ani dopravcem. Ani tento dokument neobsahuje jednoznačné vymezení zásilky, je navíc nejasný i ohledně počtu převzatých palet a hmotnosti převzaté zásilky. Zda byl k nákladnímu listu připojen a řidiči předán též dodací list, který specifikoval zboží konkrétně, se žalované prokázat nepodařilo. Soud by tedy i tehdy, pokud by mezinárodní nákladní list vymezil jako strany smluvního vztahu účastníky řízení, nemohl dojít k závěru, že tím je prokázán jimi uzavřený smluvní vztah ze smlouvy o přepravě. Smluvní vztah nemohl být posouzen ani ve smyslu § 2555 Občanského zákoníku s ohledem na mezinárodní prvek. I česká právní úprava však klade na specifikaci zásilky stejné požadavky. S ohledem na tvrzení účastníků a prokázaný skutkový stav, nebylo ani možné podřadit případný vztah mezi účastníky pod jiný smluvní typ např. pod smlouvu zasilatelskou dle § 2471 Občanského zákoníku, neboť jednání žalované i žalobkyně jednoznačně směřovala k uskutečnění přepravy věci a nikoliv jen k jejímu obstarání. Soud tedy musel uzavřít, že účastníci neunesli důkazní břemeno vztahující se k prokázáno uzavření platné smlouvy o přepravě a to zejména s přihlédnutím na předmět přepravy, žalovaná pak neunesla důkazní břemeno k prokázání fakticky převzatého zboží žalobkyní a ani k fakticky předanému zboží [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba] Žalobkyně proto neprokázala, že by splnila povinnosti z platně uzavřené smlouvy o přepravě, a vznikl jí tak nárok na zaplacení odměny za její uskutečnění v žalované výši. Z tohoto důvodu soud zamítl výrokem I. žalobu žalobkyně. Žalovaná současně neprokázala, že by byly splněny předpoklady odpovědnosti žalobkyně za škodu ve výši uplatněné vzájemnou žalobou (škoda vzniklá v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním žalobkyně související s platně uzavřenou smlouvou o přepravě), resp. škody snížené v důsledku platného započtení vzájemných pohledávek, a proto soud výrokem II. zamítl i vzájemnou žalobu žalované.

13. V rámci úvahy o náhradě nákladů řízení soud zvažoval aplikaci § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), i § 150 o.s.ř. Soud si je vědom skutečnosti, že by měl izolovaně posuzovat úspěšnost účastníků v řízení o žalobě i vzájemné žalobě a že s ohledem na rozdílnou výši nároků by měl pak rozhodnout o přiznání nákladů řízení vždy úspěšnému účastníků ve vztahu k řízením o obou nárocích odděleně. Soud však vyšel při své úvaze ze skutečnosti, že jak žaloba, tak vzájemná žaloba vyplynula ze stejného vztahu mezi účastníky, ze stejných skutkových okolností a že nejasnosti vedoucí k závěru o neplanosti smluvního vztahu a i fakticky vzniklým nejasnostem, které bylo třeba složitěji v řízení objasňovat, způsobili oba účastníci řízení. Soud dále pak přihlédl ke skutečnosti, že žalobkyně se řízení nijak aktivně neúčastnila a tím znemožnila soudu, aby se pokusil o smírné a kompromisní řešení věci mezi účastníky. Tyto okolnosti tedy soud vnímá jako podstatné pro úvahu, zda skutečně aplikovat obecný princip pro žaloby a vzájemné žaloby a vycházet izolovaně ve vztahu k oběma nárokům vždy z předmětu řízení (výše částky, která předmět řízení určuje) a dospěl k závěru, že přiléhavější postup je zvolit obecný náhled na úspěch a neúspěch ve věci bez přihlédnutí k částce, která je předmětem daného řízení. Proto výroky III. a IV. nepřiznal žádnému z účastníků nárok na náhradu nákladů řízení a aplikoval ustanovení § 150 o.s.ř.

14. Vzhledem ke skutečnosti, že v řízení bylo z rozpočtových prostředků státu vyplaceno svědečné ve výši uvedené ve výroku V. vztahující se ke svědkovi, který byl navržen žalovanou (viz č.l. 160), soud v souladu s § 148 o.s.ř. uložil žalované povinnost tyto soudem proplacené náklady státu nahradit, a to k rukám zdejšího soudu ve lhůtě 15ti dnů od právní moci rozsudku.