38 C 239/2021

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Chaloupkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 3 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 000 Kč od 18. 7. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou podanou u soudu dne 22. 6. 2021 se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 3 000 Kč s příslušenstvím z titulu úhrady za vyšetření, ošetření a následný pobyt na protialkoholní záchytné stanici provozované žalobkyní na adrese adresa. Žalobkyně vystavila na takto vzniklé náklady daňový doklad číslo ze dne datum se splatností do 17. 7. 2020, žalovaný však v době splatnosti i přes uznání dluhu ze dne datum nic nezaplatil.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.V řízení zůstal pasivní.

3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.

1. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav. Dne 17. 6. 2020 byl žalovaný z důvodu ohrožování vlastní bezpečnosti dopraven na Protialkoholní záchytnou stanici na adrese adresa, (dále jen„ záchytná stanice“), provozovanou žalobkyní. K uhrazení nákladů za ošetření a pobyt byl žalovanému vystaven daňový doklad číslo znějící na částku 3 000 Kč splatná dne 17. 7. 2020. Dne datum žalovaný vůči žalobkyni v souladu s ust. § 2053 občanského zákoníku v rozhodném znění uznal tento svůj dluh co do důvodu a výše, a to písemným uznávacím prohlášením, ve kterém se zavázal dluh do 30 dnů od podpisu uznávacího prohlášení uhradit. Předžalobní výzvou ze dne 24. 3. 2020 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky.

4. Podle § 17 odst. 2 zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, ve znění účinném do 30. 5. 2017 (dále jen„ zákon č. 379/2005 Sb.“), pokud poskytovatel zdravotních služeb k tomu odborně a provozně způsobilý zjistí, že ošetřovaná osoba není ohrožena na životě selháním základních životních funkcí, ale pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nekontroluje své chování, a tím bezprostředně ohrožuje sebe nebo jiné osoby, veřejný pořádek nebo majetek, nebo je ve stavu vzbuzujícím veřejné pohoršení, je tato osoba povinna se podrobit ošetření a pobytu v záchytné stanici po dobu nezbytně nutnou k odeznění akutní intoxikace.

5. Podle § 17 odst. 4, věty první, zákona č. 379/2005 Sb. dopravu, vyšetření, ošetření a následný pobyt na záchytné stanici hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, ošetřená osoba.

6. V dané věci má soud za prokázané, že žalovaný byl dne datum vyšetřen a následně hospitalizován na záchytné stanici provozované žalobkyní. Jelikož se u něj prokázala přítomnost alkoholu podle § 17 odst. 4 zákona č. 379/2005 Sb. hradí náklady tohoto vyšetření a následného pobytu on sám. Výše této náhrady byla vyčíslena na částku 3 000 Kč, přičemž soud nemá důvod pochybovat o tom, že tato částka odpovídá skutečným a v žalobě uvedeným nákladům žalobkyně nákladům na vyšetření a následný pobyt; svůj dluh vůči žalobkyni v této výši ostatně žalovaný dne datum také uznal. Jelikož však žalobkyni tuto částku dosud nezaplatil, soud žalobě vyhověl.

7. Právo žalobkyně na úroky z prodlení se opírá o ustanovení § 1970 obč. zák. Jak již bylo řečeno, dluh z titulu úhrady nákladů na vyšetření a následný pobyt na záchytné stanici podle dohody o uznání dluhu dospěl dne 17. 7. 2020 a od následujícího dne je žalovaný v prodlení. Proto soud žalobkyni přiznal zákonné úroky z prodlení z částky 3 000 Kč od 18. 7. 2020 do zaplacení.

8. Lhůtu k plnění soud stanovil žalovanému podle § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek neshledal 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, mohou* se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.