38 C 343/2023

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Chaloupkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 22 622,11 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 600 Kč od 25. 1. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá co do jistiny ve výši 4 022,11 Kč a dále pak co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2839,65 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3555,71 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 14 631,33 Kč za dobu od 15. 12. 2022 do 24. 1. 2023 a z částky 1509,77 Kč za dobu od 25. 1. 2023 do zaplacení a pro úrok 25,14 % ročně z částky 14631,33 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, dále pak co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1534,56 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4023,14 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 7990,78 Kč za dobu od 15. 12. 2022 do 24. 1. 2023 a z částky 2512,34 Kč za dobu od 25. 1. 2023 do zaplacení a pro úrok 29 % ročně z částky 7 990,78 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 519,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 31. 8. 2023 domáhala proti žalovanému vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 22 622, 11 s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] [IČO] postupně dvě smlouvy o zápůjčce, a to: a. První smlouvu o zápůjčce [číslo] uzavřeli dne [datum]. Na základě ní původní věřitel poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku 20 702 Kč (jistinu, úrok ve výši 2451 Kč odpovídající sazbě ve výši 29 % ročně, částku ve výši 3 726 Kč za zpracování a doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení, poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 2 203 Kč), a to formou 18-ti měsíčních splátek ve výši 1 151 Kč. Žalovaný nehradil své smluvní závazky řádně a včas, zaplatil jen 4521,56 Kč Poslední splátka byla sjednána na 29. 3. 2021. Dne [datum] původní věřitel uzavřel s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem. Hodnota pohledávky ke dni postoupení činila na jistině 7 990,78 Kč a příslušenství v podobě úroku z prodlení a úroku a dále navýšení účtované původním věřitelem, které žalobkyně nepožaduje. V žalobě požaduje žalobkyně přiznání jistiny ve výši 7 990,78 Kč a dále úroky částečně kapitalizované ve výši 4 023,14 Kč a zákonné úroky z prodlení částečně kapitalizované ve výši 1 534,56 Kč. Žalovaný uvedenou částku žalobkyni přes upomínku neuhradil. b. Druhou smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřeli dne [datum]. Na základě ní původní věřitel poskytl žalovanému další peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku 33 103 Kč (jistinu, úrok ve výši 8 813 Kč odpovídající sazbě ve výši 25,14% ročně, částky za zpracování a doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení, poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení), a to formou 24. měsíčních splátek ve výši 1380 Kč. Žalovaný nehradil své smluvní závazky řádně a včas, zaplatil jen 1878,44 Kč Poslední splátka byla sjednána na 31. 12. 2021. Dne [datum] původní věřitel uzavřel s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem. Hodnota pohledávky ke dni postoupení činila na jistině 14 631,33 Kč a příslušenství v podobě úroku z prodlení a úroku a dále navýšení účtované původním věřitelem, které žalobkyně nepožaduje. V žalobě požaduje žalobkyně přiznání jistiny ve výši 14 631,33 Kč a dále úroky částečně kapitalizované ve výši 3 555,71 Kč a zákonné úroky z prodlení částečně kapitalizované ve výši 2 839,65 Kč. Žalovaný uvedenou částku žalobkyni přes upomínku neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal pasivní.

3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobce s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasil již v žalobě. Žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu její konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, vycházel soud pouze z důkazů, které předložila žalobkyně.

4. Na základě předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za prokázané, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] [IČO] postupně dvě smlouvy o zápůjčce a úvěru. První smlouva o zápůjčce [číslo] byla uzavřena dne [datum] a na jejím základě byla žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč, ta byla předána v hotovosti. Žalovaný se zavázal zaplatit v 18ti měsíčních splátkách po 1 151 Kč celkem 20 702 Kč, přičemž 10 000 představuje dle smlouvy jistinu zápůjčky a 10 702 Kč je ve smlouvě označeno jako poplatek, který je dále rozčleněn na úrok ve výši 2 451 Kč odpovídající sazbě ve výši 29 % ročně, částku ve výši 3 726 Kč za zpracování a doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení, poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 2 203 Kč a 2322 Kč pak představuje pojistné. První splátka byla splatná do 29. 10. 2019 a následně vždy každý měsíc ve stejném termínu. Podle strany 2 smlouvy byl mezi stranami sjednán úrok ve výši 29 % ročně. Pohledávky za žalovaným byly původním věřitelem postoupeny žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek, jak vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a přílohy k postupní smlouvě. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem označeným jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2022, kterým byl žalovaný vyzván k vrácení dlužné částky do 10 dnů po obdržení tohoto dopisu. Z podacího lístku je patrné, že oznámení o postoupení pohledávek bylo podáno k poštovní přepravě dne 13. 1. 2023. Předžalobní upomínkou odeslanou dne 1. 6. 2023 byl žalovaný zástupcem žalobce vyzván k zaplacení dlužné částky. Z tvrzení žalobce a potvrzení o zaplacených částkách vyplynulo, že žalovaný zaplatil částku 4 521,56 Kč.

5. Druhá smlouva o úvěru [číslo] byla uzavřena dne [datum] a na jejím základě byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč, ta byla předána v hotovosti. Žalovaný se zavázal zaplatit v 24. měsíčních splátkách po 1380 Kč celkem 33 103 Kč, přičemž 15 000 představuje dle smlouvy jistinu zápůjčky a 18 103 Kč je ve smlouvě označeno jako poplatek, který je dále rozčleněn na úrok ve výši 8813 Kč odpovídající sazbě ve výši 25,14 % ročně, částku ve výši 6 194 Kč za zpracování a doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení, poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení a 3 096 Kč pak představuje pojistné. První splátka byla splatná do 31. 1. 2020 a následně vždy každý měsíc ve stejném termínu. Podle strany 2 smlouvy byl mezi stranami sjednán úrok ve výši 25,14 % ročně. Pohledávky za žalovaným byly původním věřitelem postoupeny žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek, jak vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 12. 2022 a přílohy k postupní smlouvě. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem označeným jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], kterým byl žalovaný vyzván k vrácení dlužné částky do 10 dnů po obdržení tohoto dopisu. Z podacího lístku je patrné, že oznámení o postoupení pohledávek bylo podáno k poštovní přepravě dne 13. 1. 2023. Předžalobní upomínkou odeslanou dne 1. 6. 2023 byl žalovaný zástupcem žalobce vyzván k zaplacení dlužné částky. Z tvrzení žalobce a potvrzení o zaplacených částkách vyplynulo, že žalovaný zaplatil částku 1878,44 Kč.

6. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění, dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba] nevznikl uzavřením shora uvedených smluv o zápůjčce závazek v podobě úročné zápůjčky podle ust. § 2390 ani v podobě úročeného úvěru dle § 2395 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, byť strany uvedené smlouvy zjevně uzavření tohoto druhu závazku zamýšlely, což soud dovozuje ze zřejmého obsahu smlouvy, a dále z odkazu na ustanovení občanského zákoníku v úvodních ustanoveních smlouvy.

7. Soud dospěl k závěru o neplatnosti závazků vzniklých ze smluv, kterou dovozuje zejména z ujednání o výši úroků, které měl žalovaný z půjčených peněz předchůdci žalobkyně zaplatit. Soud totiž dospěl k závěru, že částka z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] ve výši 10 702 Kč, kterou měl žalovaný vedle jistiny ve výši 10 000 Kč zaplatit navíc a částka z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ve výši 18 103 Kč, kterou měl žalovaný vedle jistiny ve výši 15 000 Kč zaplatit navíc, byť jsou ve smlouvě rozčleněny na různé poplatky a úrok, by v případě platné smlouvy nemohly představovat nic jiného, než zmíněné úroky ve smyslu ust. § 2392 odst. 1, resp. § 2395 občanského zákoníku, tedy formu úplaty za poskytnuté finanční prostředky. Předchůdce žalobce je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, resp. spotřebitelských úvěrů, a zmíněná odměna označovaná ve formulářových smlouvách jako souhrnný poplatek by za předpokladu platnosti závazku nemohla být z hlediska právní kvalifikace tohoto ujednání ničím jiným, než zmíněným úrokem. Na tomto závěru nemůže bez dalšího nic změnit ani fakt, že jednotlivé částky byly ve smlouvě o zápůjčce rozděleny na tři části: na úroky, poplatek za administrativní činnosti a poplatky za vedení účtu a inkaso. Je tomu tak proto, že podle názoru soudu se jedná pouze o formální rozčlenění tohoto poplatku tak, aby vypadal příznivěji, aniž by však toto rozdělení reflektovalo skutečné rozdělení žalobcem (resp. jejím právním předchůdcem) poskytovaných služeb. Je zřejmé, že za zjištěného skutkového stavu nebylo možno učinit jakýkoli jiný závěr, než že celé rozčlenění poplatků je ryze formální a že celá částka souhrnného poplatku nemůže představovat nic jiného než právě úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Takto požadovaný nárok tedy zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků, slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zcela zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. V tomto kontextu soud dodává, že vedle úroků lze nepochybně sjednat i poplatky, které kryjí různé služby související s poskytnutím finančních prostředků, nicméně soud s ohledem na shora uvedené skutečnosti považuje celý nárok z titulu poplatků a úroku jako ujednání o úrocích, které ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představují úrok ve výši 107 % (přepočteno na 1 rok, tedy 12 měsíců tedy 71,34 %) v případě první smlouvy, v případě druhé smlouvy 120,68 % (přepočteno na 1 rok, tedy 12 měsíců tedy 60,36 %), je tedy ujednáním neplatným dle § 588 obč. zák. pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů lze rovněž odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. § 658 odst. 1 občanského zákoníku v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze tedy dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Jelikož je v daném případě již na první pohled ve smlouvách vyjádřen úrok, zjišťoval soud průměrnou výši úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v roce 2019 nepřesahovala 15 % ročně (viz www.cnb.cz, databáze ARAD). Soud v daném případě nezjistil ani žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možno takto vysokou sazbu úroků v daném případě akceptovat. Naopak z dostupných zjištění vyplývá, že se jednalo o standardní nabídku zápůjčky a úvěru.

8. Soud se dále zabýval tím, zda lze obsah ujednání o úrocích oddělit od ostatního obsahu smluv, neboť v případě zápůjčky, na rozdíl od úvěru, jehož pojmovým znakem je ujednání o úrocích, lze zápůjčku sjednat jako bezúročnou. V daném případě dospěl soud k závěru o neoddělitelnosti ujednání od ostatního obsahu smlouvy, neboť nelze ujednání o platbách nad rámec poskytnutých jistin oddělit od ostatního obsahu smluv. Předchůdce žalobce by bez jakýchkoli pochybností zmíněné zápůjčky bez takového ujednání jako právnická osoba podnikající v oboru poskytování spotřebitelských úvěru neposkytl. Jednalo se o adhezní smlouvu, která nepřipouštěla jakoukoli negociaci ze strany žalované, která měla pouze možnost zápůjčky za stanovených parametrů přijmout nebo odmítnout (smlouva typu„ take it or leave it“). Je-li pak nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nemravná celá smlouva jako právní jednání. Pouze pro přehlednost soud poukazuje na to, že tyto závěry jsou aprobovány i Krajským soudem v Plzni, např. v jeho rozsudku ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. 25 Co 183/2017.

9. Soud nad rámec shora uvedeného současně upozorňuje na povinnost poskytovatele spotřebitelských zápůjček a úvěrů prověřit schopnost dlužníka splácet poskytnutý úvěr či zápůjčku podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud pro zjednodušení ohledně posuzování úvěruschopnosti odkazuje na závěry plynoucí z rozhodnutí vyšších soudů, a to z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 z 26. 2. 2019, rozsudků Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 z 25. 7. 2018, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015, Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a dále pak z rozhodnutí Soudního dvora EU, sp. zn. C [číslo]. Ze zákonných ustanovení a citovaných rozhodnutí plyne, že obecně je povinností poskytovatele úvěru při prověřování schopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr prověření, zda tento úvěr v budoucnu bude žadatel schopen splácet. Při tom musí vycházet především z porovnání příjmů žadatele o úvěr a jeho výdajů, ale také z plnění dosavadních dluhů žadatelem. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k požadavku na doložení těchto tvrzení žadatelem. Poskytovatel by tak měl při zjišťování informací od spotřebitele provádět prověřování sdělovaných údajů z jemu dostupných zdrojů alespoň v určitém rozsahu a trvat na jejich spolehlivém a objektivním doložení žadatelem (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či jiného příjmu, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Pokud pak některé informace není poskytovatel úvěru schopen zjistit (prověřit) jinak než z tvrzení spotřebitele, lze považovat za vhodné, aby byl spotřebitel v zájmu pravdivosti zjišťovaných údajů a v zájmu předcházení jejich zkreslení poskytovatelem alespoň přiměřeně poučen též o možných trestně právních následcích, tj. o tom, že pokud by uvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčel, mohl by se tím spotřebitel dopustit úvěrového podvodu. Je sice pravdou, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů, a tedy nelze od něj očekávat nějaké hlubší systematické až detektivní prověřování pravosti a pravdivosti všech spotřebitelem poskytnutých informací. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel normy, a alespoň elementární míra požadovaného odborného přístupu ze strany poskytovatele, nelze uvažovat o tom, že posouzení úvěruschopnosti bylo řádné, pokud proběhlo bez zjištění (prověření či doložení) spotřebitelem poskytnutých tvrzení. Mělo by tedy dojít k porovnání příjmů a výdajů spotřebitele poskytovatelem úvěru a způsobu plnění dosavadních dluhů na základě konkrétních a v daném případě určitých skutečností plynoucích ze žadatelem uvedených údajů a předložených listin či jiných důkazů. V prvé řadě by pozornost věřitele měla směřovat ke zjištění reálných příjmů spotřebitele na jedné straně (např. z výplatních pásek či mzdových listů za delší časový úsek v závislosti na výši úvěru a délce jeho splácení) a současně jeho výdajů na straně druhé. S výdaji pak souvisí i druhá návazná oblast, a to zkoumání způsobu plnění dosavadních dluhů zahrnující jak zjištění dosavadního zatížení spotřebitele dalšími závazky, jejich rozsahem, výší a délkou dalšího předpokládaného splácení, tak dosavadní historií jejich plnění, zejména pokud se jedná o závazky již ve fázi vymáhání či exekuce. Nad rámec shora uvedené argumentace tak soud dodává, že byl sice předložen dokument nazvaný karta zákazníka, z něhož plyne, že si předchůdkyně žalobkyně informace od žalovaného vyžadovala, nakolik však byla pravdivost informací ověřována, doloženo není. Současně nelze přehlédnout skutečnost, že v pořadí druhá smlouva byla uzavřena s odstupem 3 měsíců od první v době, kdy nebyla předchozí smlouva dosud splacena a existoval z ní dluh. Soud na straně jedné nepovažoval tvrzení o splnění povinností předchůdkyně žalobkyně o splnění povinností vztahujících se k prověřování úvěruschopnosti žalovaného za prokázaná, nicméně s ohledem na závěr o absolutní neplatnosti smluv (viz shora) již považoval za nadbytečné se touto otázkou v rámci dalšího dokazování dále zabývat.

10. Žalovanému tudíž nevznikla jiná povinnost než žalobkyni z titulu smluv vrátit zapůjčenou jistinu, tzn. v případě smlouvy [číslo] ve výši 5 478,44 Kč (poskytnuto 10 000 Kč, vráceno 4 521,56 Kč), v případě smlouvy [číslo] ve výši 13 121,56 Kč (poskytnuto 15 000 Kč a vráceno 1878,44 Kč). S ohledem na absolutní neplatnost smluv jako celku představovalo všechno plnění předchůdce žalobce žalovanému plnění z neplatného právního jednání, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil. Z hlediska právního posouzení se tu jedná o bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 obč. zák. Podle § 2991 odst. 1 obč. zák. přitom platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se bezdůvodně obohatil o částku 5 478,44 Kč a o částku 13 121,56 Kč celkem tedy 18 600 Kč.

11. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, uložil mu soud povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku, jehož výše požadovaná žalobcem neodporuje ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud jde o počátek prodlení, pak k tomuto soud uvádí, že z obsahu spisu bylo zjištěno, že poprvé byl žalovaný vyzván žalobcem k vrácení finančních prostředků oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum], kterým byl vyzván k vrácení dlužné částky do 10 dnů od doručení oznámení. Z přiloženého podacího lístku bylo zjištěno, že oznámení bylo podáno k poštovní přepravě dne 13. 1. 2023. Podle § 573 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., se oznámení dostalo do sféry žalovaného dnem 24. 1. 2023, soud proto přiznal úrok z prodlení až od tohoto data a to v požadované % výši, která byla nižší oproti možnému % vyjádření dle citovaných předpisů.

12. Obrátil-li se žalobce na soud s nárokem převyšujícím částku bezdůvodného obohacení a příslušenství z ní odvozovaného, neučinil tak po právu, jak vyplývá ze shora uvedeného odůvodnění a soud proto žalobu ve zbytku pod výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.

13. Lhůta k plnění byla uložena dle § 160 o.s.ř.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 519,50 Kč, přičemž tato částka představuje 64,44 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 82,22 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 17,78 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 906 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 22 622,11 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.