38 C 350/2022

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Chaloupkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 14 945,33 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 945,33 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 759,57 Kč, úrokem ve výši 8,5% ročně z částky 14 269,33 Kč od 26. 8. 2022 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 923,74 Kč za dobu od 15. 2. 2022 do 25. 8. 2022 a úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 14 945,33 Kč od 26. 8. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 25. 8. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 945,33 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru číslo ze dne datum. Podpisem úvěrové smlouvy se staly její nedílnou součástí i úvěrové podmínky. Žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalované s tím, že došla k závěru, že žalovaný splňuje podmínky pro poskytnutí úvěru. Žalobkyně na základě této smlouvy poskytla žalované úvěrový rámec ve výši 15 000Kč, z něhož načerpala žalovaná 46 857,26 Kč. Žalovaná se v úvěrové smlouvě zavázala úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. Splatnost splátek byla dohodnuta na 20.tý den v měsíci, první splátka je splatnou 20.tého dne v následujícím kalendářním měsíci po poskytnutí úvěru. Žalovaná na poskytnutý úvěr s příslušenstvím uhradila částku 80 403 Kč. Žalovaná však porušila své povinnosti z úvěrové smlouvy, když nehradila splátky řádně a včas, a proto žalobkyně v souladu s oprávněním sjednaným v úvěrových podmínek zesplatnila úvěr a požadovala okamžité zaplacení dlužné částky. K zesplatnění došlo dne 31. 1. 2022 s tím, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení celého úvěru dopisem ze dne 31. 1. 2022. Po zesplatnění neuhradila žalovaná na svůj dluh ničeho. Z titulu této úvěrové smlouvy požaduje žalobkyně po žalované tedy zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 14 269,33 Kč, smluvní úrok ve výši 8,5 % ročně, částečně kapitalizovaný, zákonný úrok z prodlení částečně kapitalizovaný, poplatky za výpisy z účtu ve výši 98 Kč, náklady na vymáhání ve výši 100 Kč a smluvní pokutu ve výši 478 Kč dle § 12 odstavec 1 ÚP. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani poté, co byl k jejímu zaplacení vyzvána zástupcem žalobkyně předžalobní výzvou.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala pasivní.

3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobce s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasil již v žalobě. Žalovaná se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřila, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu její konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, vycházel soud pouze z důkazů, které předložil žalobce.

4. Soud ve věci dospěl k závěru o následujícím skutkovém stavu. Ze smlouvy o úvěru ze dne datum číslo bylo zjištěno, že strany uzavřely úvěrovou smlouvu o bezúčelovém revolvingovém úvěru, která umožňuje žalované opakovaně čerpat peněžní prostředky na jeho běžný účet, a to až do výše 15 000 Kč prostřednictví kreditní karty, s roční úrokovou sazbou 26,28%, kterou se žalovaná zavázala splácet ve splátkách ve výši 4 % z dlužné částky měsíčně, a to poté, kdy provedla prověření úvěruschopnosti žalované z jí tvrzených skutečností a nahlédnutím do přístupných evidencí dlužníků. Žalovaná vyčerpala 46 857,26 Kč. První splátka úvěru byla splatná 20. ledna 2013, další pak vždy měsíčně k 20.tému dni kalendářního měsíce (viz smlouva o úvěru a splátková přehled). Pro potřeby posouzení úvěruschopnosti žalovaná uvedla, že její čistý měsíční příjem činí 13 000 Kč, je zaměstnána, bydlí u rodičů a dluhy nemá, nemá děti. Smlouva je podepsána žalovanou. Součástí úvěrové smlouvy byly i úvěrové podmínky, kdy podle bodu 7) odstavec 2) úvěrových podmínek měla žalobkyně právo na zesplatnění celého úvěru (ukončení smlouvy) v případě, kdy žalovaná dlužil 2 a více splátek. Dopisem ze dne 31. 1. 2022 žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru a vyzvala žalovaného k doplacení úvěru do 14ti dní od doručení dopisu (výzva ke splacení celého úvěru a poštovní podací arch). Dlužná částka, tj. jak jistina ve výši 14 269,33 Kč, náklady na vymáhání ve výši 100 Kč a smluvní pokuta ve výši 478 Kč, úrok ve výši 3 759,57 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 923,74 Kč jsou vyčísleny žalobkyní v dokumentu nazvaném Výpis čerpání, splátek a úhrad. Dle tvrzení žalobkyně, kterému soud nemá důvod nevěřit, bylo zaplaceno před zesplatněním úvěru 80 403 Kč z celkového dluhu, který byl vyčíslen na 100 031,64 Kč, po zesplatnění nebylo zaplaceno ničeho. Žalovaná ničeho netvrdila, tvrzení žalobkyně nijak nesporovala. Předžalobní výzvou k plnění ze dne 29. 4. 2022 vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dluhu (předžalobní výzva k plnění, poštovní podací arch). Ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti, tj. zda žalobkyně dodržela svou zákonnou povinnost před poskytnutím úvěru dostatečně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr, dospěl soud k závěru, že žalobkyně dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného 5. Dle § 657 a § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“) účinného v době uzavření smlouvy smlouvou o půjčce nechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Při půjčce peněžité lze dohodnout i úroky.

6. Dle § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku, v rozhodném znění, se touto částí zákona řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy mimo jiné ze smlouvy o úvěru a ze smlouvy o běžném účtu (§ 497 a § 708).

7. Dle § 497 obchodního zákoníku, v rozhodném znění, se smlouvou o úvěru věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Dle § 504 obchodního zákoníku, v rozhodném znění, je dlužník povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o jejich vrácení věřitelem požádán.

9. Podle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroků z prodlení, leda, že dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Soud po provedeném dokazování dospěl k následujícímu právnímu závěru. Po provedeném dokazování bylo zjištěno, že mezi stranami vznikl závazkový vztah založený platnou smlouvou o úvěru ze dne datum, ve které se žalobkyně zavázala, že žalované poskytne opakovaně úvěr až do výše 15 000 Kč a žalovaná se zavázala žalobkyni vrátit vyčerpanou částku včetně smluvního úroku ve výši 26,28% ročně ve splátkách ve výši 4% z dlužné částky měsíčně. Ve smlouvě si s odkazem na úvěrové podmínky strany sjednaly právo žalobkyně požadovat smluvní pokuty, skutečnost, že jsou součástí smluvního vztahu, žalovaná podepsala v úvěrové smlouvě. Provedeným dokazováním bylo jednoznačně prokázáno, že žalobkyně skutečně poskytla na základě platně uzavřené úvěrové smlouvy žalované finanční prostředky ve výši 46 857,26 Kč, avšak žalovaná vrátila jen 32 587,93 Kč, nedostála tak svým závazkům řádně a včas splácet měsíční splátky za poskytnutý úvěr. Žalobkyně tudíž nepochybila, pokud následně přistoupila k uplatnění svého práva jednostrannému ukončení smluvního vztahu a zesplatnění pohledávky, čímž došlo ke vzniku povinnosti zaplatit dluh jednorázově.

11. Soud se zabýval tím, zda smlouva není absolutně neplatná s ohledem na úrokové sazby a dospěl k závěru, že nikoliv. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů lze rovněž odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze tedy dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy.

12. Ohledně posuzování schopnosti žalovaného úvěr splácet podle § 9 odstavec 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru soud dospěl k závěru, že žalobkyně svoji povinnost splnila. Soud pro zjednodušení ohledně posuzování úvěruschopnosti odkazuje na závěry plynoucí z rozhodnutí vyšších soudů, a to z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 z 26. 2. 2019, rozsudků Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 z 25. 7. 2018, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015, Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a dále pak z rozhodnutí Soudního dvora EU, sp. zn. C -679/18. Ze zákonných ustanovení a citovaných rozhodnutí plyne, že obecně je povinností poskytovatele úvěru při prověřování schopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr prověření, zda tento úvěr v budoucnu bude žadatel schopen splácet. Při tom musí vycházet především z porovnání příjmů žadatele o úvěr a jeho výdajů, ale také z plnění dosavadních dluhů žadatelem. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k požadavku na doložení těchto tvrzení žadatelem. Poskytovatel by tak měl při zjišťování informací od spotřebitele provádět prověřování sdělovaných údajů z jemu dostupných zdrojů alespoň v určitém rozsahu a trvat na jejich spolehlivém a objektivním doložení žadatelem (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či jiného příjmu, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Pokud pak některé informace není poskytovatel úvěru schopen zjistit (prověřit) jinak než z tvrzení spotřebitele, lze považovat za vhodné, aby byl spotřebitel v zájmu pravdivosti zjišťovaných údajů a v zájmu předcházení jejich zkreslení poskytovatelem alespoň přiměřeně poučen též o možných trestně právních následcích, tj. o tom, že pokud by uvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčel, mohl by se tím spotřebitel dopustit úvěrového podvodu. Je sice pravdou, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů, a tedy nelze od něj očekávat nějaké hlubší systematické až detektivní prověřování pravosti a pravdivosti všech spotřebitelem poskytnutých informací. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel normy, a alespoň elementární míra požadovaného odborného přístupu ze strany poskytovatele, nelze uvažovat o tom, že posouzení úvěruschopnosti bylo řádné, pokud proběhlo bez zjištění (prověření či doložení) spotřebitelem poskytnutých tvrzení. Mělo by tedy dojít k porovnání příjmů a výdajů spotřebitele poskytovatelem úvěru a způsobu plnění dosavadních dluhů na základě konkrétních a v daném případě určitých skutečností plynoucích ze žadatelem uvedených údajů a předložených listin či jiných důkazů. V prvé řadě by pozornost věřitele měla směřovat ke zjištění reálných příjmů spotřebitele na jedné straně (např. z výplatních pásek či mzdových listů za delší časový úsek v závislosti na výši úvěru a délce jeho splácení) a současně jeho výdajů na straně druhé. S výdaji pak souvisí i druhá návazná oblast, a to zkoumání způsobu plnění dosavadních dluhů zahrnující jak zjištění dosavadního zatížení spotřebitele dalšími závazky, jejich rozsahem, výší a délkou dalšího předpokládaného splácení, tak dosavadní historií jejich plnění, zejména pokud se jedná o závazky již ve fázi vymáhání či exekuce.

13. Rovněž soud neshledal úvěrovou smlouvu neplatnou ani z toho důvodu, že by byla v jednoznačném nepoměru k povinnostem žalované, a to ani s přihlédnutím ke smluvní pokutě, jedná se o obvyklou a nikterak nepřevyšující výši smluvní pokuty v jiných obdobných závazkových vztazích. Žalobkyní požadovaná výše smluvních pokut neodporuje smluvním ujednáním a zjištěným výším zesplatněných jistin a úroků, ze kterých byla vypočtena. Žalovaná vůči výši uplatněného nároku nikterak nebrojila. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení se splněním svých povinností, když své závazky po zesplatnění žalobkyni neuhradil, je povinen vedle jistiny úvěru, smluvní pokuty a nákladů spojených s vymáháním, zaplatit i úroky z prodlení v souladu s ust. § 1970 OZ, jejichž výše požadovaná žalobkyní neodporuje nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Za tohoto stavu tedy bylo žalobě plně vyhověno a žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku včetně požadovaného příslušenství.

14. Soud tedy žalobě vyhověl jak co do výše jistiny, tak úroku, částečně kapitalizovaného, i úroku z prodlení, částečně kapitalizovaného. Počátek prodlení se odvíjí od dopisu, kterým byl úvěr zesplatněn a žalovaný vyzván k zaplacení ve lhůtě 14ti dní. Výše úroku je odvozena od smlouvy, výše zákonného z prodlení pak dle § 1970 OZ ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pariční lhůta je pak stanovena dle § 160 o.s.ř. Soud žalobě tedy zcela vyhověl.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 945,33 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.