38 C 57/2021

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Chaloupkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 4 456 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 056 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 256 Kč od 6. 6. 2018 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 800 Kč od 19. 11. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. V části, v níž se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 400 Kč s příslušenstvím, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 328,16 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 19. 11. 2020 domáhala proti žalovanému vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 4 456 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Žalobu odůvodnila tím, že si žalovaný jako čtenář (přihláška čtenáře [číslo] ze dne [datum]) vypůjčil v provozovně žalobkyně ([anonymizováno] knihovně [anonymizováno]) dne [datum] tyto knihovní dokumenty (knihy): [anonymizováno], A.: [příjmení] [jméno]. [příjmení] v [anonymizováno] [obec]: [anonymizována dvě slova], [rok] [anonymizováno] s. 147,00 Kč; [anonymizováno], K.: [anonymizováno] [obec]: [anonymizováno], 1995 193 s. 109,00 Kč Tyto knihy měl dle Knihovního řádu Knihovny [územní celek] vrátit do 4. 12. 2017. Po uplynutí výpůjční doby nebyla žádná z knih vrácena. Žalobkyně po žalovaném proto požaduje celkem částku 256 Kč, která představuje náhradu za cenu vypůjčených a nevrácených knih, smluvní pokutu za zpoždění s vrácením obou knih za dobu od 5. 12. 2017 do 18. 11. 2020 (ke dni podání žaloby) ve výši 200 Kč za prvních 16 týdnů a za každých dalších 28 dní 100 Kč, tedy 3600 Kč (200 Kč + 3400 Kč odpovídajících 34 x 28 denní cyklus x 100 Kč), manipulační poplatek za zpracování při ztrátě knihy ve výši 200 Kč za knihu, tedy 400 Kč celkem a manipulační poplatek za vymáhání právní cestou ve výši 200 Kč, celkem tedy 4 456 Kč. Žalovaný byl opakovaně upomínán, naposledy předžalobní upomínkou ze dne 13. 8. 2019.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal pasivní.

3. Vydaný elektronický platební rozkaz ze dne 8. 12. 2020 byl usnesením zdejšího soudu ze dne 5. 2. 2021 zrušen s ohledem na skutečnost, že nedošlo k jeho řádnému doručení.

4. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V dané věci žalobkyně již v podané žalobě projevila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů.

5. Na základě předložených listinných důkazů, a to přihlášky čtenáře, protokolu o vypůjčení knih, upomínky ze dne 13. 8. 2019 a doručenky a Knihovního řádu a jeho přílohy soud považuje za prokázané, že žalovaný získal oprávnění si od žalobkyně vypůjčovat knihovní jednotky v jejích provozovnách. Žalovaný si vypůjčil v provozovně žalobkyně na [anonymizováno] v [obec] dne [datum] v žalobě popsané tituly, které měl vrátit do 4. 12. 2017. Žalovaný žádnou z vypůjčených knih nevrátil ani do dne podání žaloby a ani do dne rozhodnutí, a to i přesto, že upomínkami žalobkyně a předžalobní upomínkou byl vyzván k vrácení uvedených knihovních dokumentů. Dne 5. 12. 2017 se tak dostal do prodlení se splněním povinnosti knihy vrátit a toto prodlení stále trvá. Žalovaný byl upomínána naposledy dopisem ze dne 13. 8. 2019.

6. Podle § 2193 obč. zák. smlouvou o výpůjčce půjčitel přenechává vypůjčiteli nezuživatelnou věc a zavazuje se mu umožnit její bezplatné dočasné užívání.

7. Podle § 2048 obč. zák. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

8. Podle § 2051 obč. zák. nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.

9. Podle § 580 obč. zák. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 obč. zák. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 1970 obč. zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Dle čl. 17 Knihovního řádu nevrátí-li uživatel vypůjčený dokument ve stanovené době a nepožádá-li o její prodloužení, je žalobce oprávněn po něm požadovat poplatky z prodlení a poplatky manipulační jako ujednanou smluvní pokutu, bez ohledu na to, zda byly výpůjčky upomínány k vrácení nebo ne, a uživatel je povinen tyto poplatky zaplatit (viz. Příloha č. 3 - Poplatky z prodlení a poplatky manipulační a Příloha č. 4 - Poplatky z prodlení při vypůjčování zvukových a zvukově obrazových dokumentů a čteček elektronických knih v [ulice] a internetové knihovně). Povinnost uživatele platit poplatek z prodlení nastává dnem následujícím po uplynutí výpůjční doby. Připadá-li poslední den stanovené doby na den, kdy je knihovna zavřená, posunuje se na další výpůjční den. Uživatel je povinen zaplatit poplatek z prodlení podle Přílohy č. 3 a č. 4 knihovního řádu za dobu od marného uplynutí výpůjční doby až do skutečného vrácení knihovního dokumentu nebo do zaplacení manipulačního poplatku a náhrady škody za ztracený nebo zničený dokument dle Čl. 19 odst. 6 knihovního řádu. Výše poplatku z prodlení činí 200 Kč za prvních 16 týdnů a za každých dalších 28 dní 100 Kč, výše poplatku za právní vymáhání činí 200 Kč za knihu a výše poplatku za peněžní náhradu nevráceného dokumentu činí 200 Kč za knihu.

13. V souzené věci tím, že žalovaný si jako čtenář vypůjčil od žalobkyně knihovní jednotky, účastníci mezi sebou uzavřeli smlouvu, kterou soud právně posoudil jako smlouvu o výpůjčce podle § 2193 a násl. obč. zák. Z této smlouvy vznikla žalobkyni povinnost umožnit žalovanému bezplatné dočasné užívání knihovních jednotek a žalovanému vznikla povinnost knihovní jednotky po uplynutí výpůjční doby vrátit žalobkyni. V návaznosti na příslušný ceník žalobkyně bylo mezi účastníky sjednáno též právo žalobkyně na smluvní pokutu za překročení výpůjční doby knihovní jednotky, kterou soud podle obsahu právně posoudil jako ujednání o smluvní pokutě podle § 2048 a násl. obč. zák.

14. Vzhledem k tomu, že ze strany žalovaného nebyla vznesena námitka dle § 2051 obč. zák., nemohl soud z vlastní iniciativy moderovat (snížit) smluvní pokutu vztahující se k době prodlení s vrácením knih, byť dobu, za kterou je uplatňována považuje soud za nepřiměřenou, neboť bylo zcela na vůli žalobce, kdy byla žaloba podána a konečná výše smluvní pokuty je ve značném nepoměru s hodnotou knih, k jejichž vrácení se utvrzovaná povinnost žalovaného vztahuje. Soud by považoval za rozumné, aby doba, po kterou je možné smluvní pokutu žádat, byla omezena, resp. aby nebylo zcela na vůli žalobkyně smluvní pokutu navyšovat tím, kdy podá žalobu. V situaci, kdy by tedy byla vznesena námitka žalovaného, by soud moderaci zvažoval.

15. Pokud však námitka vznesena nebyla, soud mohl (a musel) z úřední povinnosti posuzovat výši smluvní pokuty za dobu prodlení s vrácením knih jen z pohledu ustanovení § 580 obč. zák., tedy zda se jedná o ujednání, které se svým obsahem příčí dobrým mravům. Soud tedy hodnotil ustanovení Knihovního řádu a na něj navazující přílohy č. 3 v kontextu současné judikatury a vyšel z následujících rozhodnutí. Rozhodnutím Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 33 Cdo 1682/2007 byl učiněn výklad pojmu dobré mravy ve vztahu ke smluvní pokutě, následovně„ Právní úkon se příčí dobrým mravům, jestliže se jeho obsah ocitne v rozporu s obecně uznávaným míněním, které ve vzájemných vztazích mezi lidmi určuje, jaký má být obsah jejich jednání, aby bylo v souladu se základními zásadami mravního řádu demokratické společnosti. Dobré mravy netvoří společenský normativní systém, nýbrž jsou spíše měřítkem etického hodnocení konkrétních situací odpovídajícím obecně uznávaným pravidlům slušnosti, poctivého jednání apod. [obec] mravy jsou vykládány jako souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Ke konkretizaci takto obecně stanovených pravidel je třeba užít dalších vodítek, ze kterých lze usoudit, co je ve vztahu ke smluvní pokutě v souladu se společenskými, kulturními a mravními normami. Toto rozhodnutí bylo následně rozvedeno rozhodnutím Nejvyššího soud České republiky ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 33 Cdo 131/2012 takto:„ Z hlediska přiměřenosti výše smluvní pokuty je na místě hodnotit odlišně smluvní pokutu sjednanou ve formě pevně stanovené částky a smluvní pokutu sjednanou formou určité sazby za stanovenou časovou jednotku. Pevně stanovenou smluvní pokutu ve výši několikanásobku zajištěné částky je možno (při současném zohlednění všech okolností případu) považovat za nepřiměřenou právě s ohledem na poměr mezi hodnotou zajištěné pohledávky a výší smluvní pokuty, kterou by v takovém případě byl dlužník povinen zaplatit i třeba jen za několik dnů prodlení.“ Rozporem s dobrými mravy se pak zabývalo i usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12. 2. 2009, které stanoví„ Úvaha, zda konkrétní smluvní ujednání je či není v rozporu s dobrými mravy, se odvíjí od posouzení všech zvláštností každého případu individuálně a závěry v konkrétním případě tak lze jen velmi obtížně zobecnit.“ Z právní úpravy je patrné, že zákonodárce upřednostňuje aplikaci § 2051 obč. z. nad aplikací § 580 obč. z. s těmi důsledky, že pokud bude prokázán rozpor smluvní pokuty s dobrými mravy, uvedená smluvní pokuta nebude považována za neplatnou (vyjma situací, kdy smluvní pokuta nebyla sjednána řádně), nýbrž bude přistoupeno k moderaci sjednané smluvní pokuty. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 11. 4. 2018, sp. zn. 31 Cdo 927/2016:„ Jak vyplývá z judikatury Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ze dne 17. 5. 2011 nebo rozsudek ze dne 24. 2. 2009, sp. zn. 23 Cdo 4784/2008), úvahy o nepřiměřenosti sjednané smluvní pokuty se logicky (z povahy věci) mohou upínat toliko k těm okolnostem, které tu byly v době jejího sjednání; otázku, zda byla smluvní pokuta sjednána v (ne) přiměřené výši, nelze posuzovat z pohledu skutečností, které nastaly až poté, kdy byla smluvní pokuta v určité výši (přiměřené či nepřiměřené) sjednána. Ke skutečnostem, které nastaly po sjednání smluvní pokuty, nelze při hodnocení (ne) přiměřenosti sjednané smluvní pokuty přihlížet.“ Soud tedy v kontextu citované judikatury došel k závěru, že nelze ujednání o smluvní pokutě považovat za neplatná pro její v žalobě uplatněnou a dle názoru soudu ne zcela přiměřenou výši jen z toho důvodu, že žalobkyně vyčkávala s podáním žaloby a tím navýšila celkovou částku smluvní pokuty, která je odvozena od doby prodlení.

16. Soud má za prokázané, že žalovaný si dne [datum] vypůjčil u žalobkyně celkem 2 knihovní jednotky a zavázal se je vrátit do 4. 12. 2017 a tuto svoji povinnost nesplnil, dostal se tak do prodlení a vznikla mu povinnost vedle ceny nevrácených knih ve výši 256 Kč (tedy náhrady škody), zaplatit za porušení povinnosti knihy vrátit smluvní pokutu ve výši 3600 Kč (200 Kč za prvních 16 dní a za další období do 18. 11. 2020 pak 3400 Kč). Pokud se jedná o smluvní pokutu ve výši 200 Kč za právní vymáhání, tato dle názoru soudu odpovídá svojí výší výši nákladů, které je oprávněn účastník řízení, nezastoupený právním zástupcem, uplatnit dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. (100 Kč za jeden úkon), soud ji tedy nepovažuje ani za nepřiměřenou a ani za neplatnou v situaci, kdy žalobkyně tento nárok neuplatňuje.

17. Za nepřiměřenou a tudíž neplatnou však soud považuje smluvní pokutu vztahující se k nevrácení knihy ve výši 200 Kč za kus, neboť takto stanovená částka by byla již za stejnou situaci uplatněna podruhé. Na straně jedné je totiž žalobkyní žádána náhrada vzniklé škody ve výši hodnoty knih a vedle toho dále žádá smluvní pokutu odpovídající paušalizované náhradě ve výši 200 Kč na knihu, to soud považuje za nepřípustné. Pokud by se pak tato smluvní pokuta vztahovala jen k utvrzení povinnosti vrátit knihy, pak by se dublovala se smluvní pokutou odvozenou od doby prodlení. Soud proto ujednání o smluvní pokutě ve výši 200 Kč nazvané jako poplatek při peněžní náhradě nevráceného dokumentu považuje za ujednání v rozporu s § 580 o.z. a tedy za ujednání neplatné dle § 588 o.z.

18. Ze všech těchto důvodů soud vyhověl žalobci v téměř celém rozsahu (s výjimkou částky 400 Kč, ohledně níž žalobu zamítl), a to včetně příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení. V části smluvních pokut vyčíslených k datu podání žaloby se počátek prodlení odvozuje od data podání žaloby a v části jistiny odpovídající náhradě škody za nevrácené tituly pak prodlení nastalo dne 5. 12. 2017 a pokud žalobce úrok žádal až od 6. 6. 2018, což blíže neodůvodnil, soud zákonný úrok přiznal dle petitu návrhu.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 328,16 Kč, přičemž tato částka představuje 82,04 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 91,02 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 8,98 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 0 Kč.