38 C 77/2022

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Chaloupkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení částky 6 861,32 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 861,32 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 085,99 Kč od 14. 10. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 695,33 Kč od 29. 12. 2021 do zaplacení a náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 7 534 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. 1 Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 14. 3. 2020 se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 6 861,32 Kč s příslušenstvím z titulu ceny za svoz komunálního odpadu dle smlouvy uzavřené dne datum č. tel. číslo o poskytnutí služeb v odpadovém hospodářství spočívající v odvozu odpadu ze stanoviště ulice a číslo, obec za třetí čtvrtletí roku 2021 ve výši 5 085,99 Kč včetně DPH vyúčtované fakturou číslo vystavenou dne datum a splatnou dne 13. 10. 2021 a dále za říjen 2021 ve výši 1 695,33 Kč vyúčtované fakturou číslo ze dne datum a splatnou dne 28. 12. 2021. 2 Žalovaná se k žalobě, která jí byla doručena dne 14. 4. 2022 (viz doručenka připojená k č.l. 29), nevyjádřila.

3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V daném případě žalobce projevil souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (viz č.l. 35 spisu), pokud jde o žalovanou, tato se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřila, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu její konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů.

4. Odvolání proti tomuto rozsudku není přípustné, a proto je jeho odůvodnění omezeno na náležitosti uvedené v § 157 odst. 4 o.s.ř.

5. Z předložených listin učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: Účastníci jako podnikatelé dne datum uzavřeli smlouvu č. tel. číslo o poskytnutí služeb v odpadovém hospodářství, v níž se žalobkyně zavázala od podpisu smlouvy přebírat 1krát týdně odpady žalované v místě ulice a číslo, obec a s takovým odpadem naložit dle obecně závazných právních předpisů a žalovaná se zavázala platit jí za to cenu ve výši 1 154 Kč bez DPH měsíčně. Na základě této smlouvy žalobkyně prováděla svozy odpadu od žalované. Za tyto svozy provedené od července do září 2021, tedy za 3 měsíce vyúčtovala žalované fakturou ze dne datum, číslo splatnou dne 13. 10. 2021, částku ve výši 4 203,30Kč bez DPH, tedy 5 085,99 Kč včetně DPH. Za svozy provedené v říjnu 2021 pak vyúčtovala žalované fakturou ze dne datum, číslo splatnou dne 28. 12. 2021, částku ve výši 1401,10 Kč bez DPH, tedy 1 695,33 Kč včetně DPH. Žalovaná jí však tyto částky dosud ani zčásti nezaplatila, byť byla upomínkou ze dne 20. 12. 2021 a 14. 2. 2022 k tomuto zaplacení před podáním žaloby vyzvána.

6. Na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

7. Podle § 17 odst. 4 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění účinném do 18. 9. 2016 (dále jen„ zákon č. 185/2001 Sb.“), původci, kteří produkují odpad podobný komunálnímu odpadu, mohou na základě smlouvy s obcí využít systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů zavedeného obcí. Smlouva musí být písemná a musí obsahovat vždy výši sjednané ceny za tuto službu.

8. Podle § 1970 obč. zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. V souzené věci účastníci uzavřeli mezi sebou dne 1. 2. 2021 smlouvu, jíž se žalobkyně zavázala přebírat od žalované ve smlouvě blíže specifikovaný komunální odpad, přijmout jej do svého vlastnictví a naložit s ním podle zákona o odpadech a žalovaná se zavázala platit jí za to cenu. Tuto smlouvu soud právně posoudil jako smlouvu o využití systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů podle § 17 odst. 4 zákona č. 185/2001 Sb. Z této smlouvy vznikla žalobkyni povinnost k výše uvedeným činnostem a žalované vznikla povinnost platit jí za to sjednanou cenu.

10. Soud má za prokázané, že žalobkyně v období od 1. 7. 2021 do 31. 10. 2021 pro žalovanou výše uvedené nakládání s odpadem skutečně provedla a vzniklo jí tak právo na cenu ve sjednané výši. Požadavek žalobkyně je tedy po právu; jelikož žalovaná jí tuto již splatnou částku dosud nezaplatila, soud žalobě ohledně ní vyhověl.

11. Právo žalobkyně na úroky z prodlení se opírá o ustanovení § 1970 obč. zák. O doručení výše uvedených faktur žalovanému soud nemá důvod pochybovat i proto, že žalobkyně předložila doklad o odeslání upomínek, a proto žalobkyni přiznal úroky z prodlení z jednotlivých účtovaných částek od data následující po splatnosti faktur. Právo žalobkyně na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1200 Kč se opírá o ustanovení § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, ve znění pozdějších předpisů.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 534 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 861,32 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 400 Kč ve výši 1 134 Kč.

13. Lhůtu k plnění soud stanovil žalovanému podle § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.