38 C 82/2019

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Chaloupkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro zaplacení 458 477 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 306 416,45 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 305 560,45 Kč od 29. 11. 2018 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 856 Kč od 27. 4. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části týkající se uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku ve výši 152 060,55 Kč s úroky z prodlení z částky 90 169,55 Kč od 29. 11. 2018 do zaplacení, s úroky z prodlení z částky 856 Kč od 11.4.2019 do 26.4.2019, s úroky z prodlení z částky 31 732 Kč od 11. 4. 2019 do zaplacení, s úroky z prodlení z částky 30 159 Kč od 9. 10. 2019 do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 4 038,20 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice prostřednictvím Okresního soudu Plzeň – město 66,83% nákladů vynaložených z rozpočtových prostředků na znalečné, jejichž výše bude vyčíslena samostatným usnesením, a to do 15ti dnů od právní moci takto vydaného usnesení.</b> <b>V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice prostřednictvím Okresního soudu Plzeň – město 33,17% nákladů vynaložených z rozpočtových prostředků na znalečné, jejichž výše bude vyčíslena samostatným usnesením, a to do 15ti dnů od právní moci takto vydaného usnesení.</b> 1. Žalobou doručenou ke zdejšímu soudu dne 29. 1. 2019 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku ve výši 395 730 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že jako zdravotní pojišťovna vynaložila tuto částku za léčbu [jméno] [příjmení] a z právního titulu regresu dle § 55 zákona č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění tuto částku žádá po žalované, která byla zaměstnavatelem [jméno] [příjmení], který jako její zaměstnanec způsobil zranění [jméno] [příjmení] při dopravní nehodě dne [datum]. [jméno] [příjmení] totiž dne [datum] jako řidič zahradní sekačky vjel v [údaj o čase] hodin v ulici [ulice] na vyznačený přechod pro chodce před projíždějícím vozidlem [anonymizováno] řízeným [jméno] [příjmení], kterému nedal přednost, vozidlo [jméno] [příjmení] následně narazilo po střetu s levou přední boční částí sekačky na vyvýšený obrubník a při této dopravní nehodě bylo [jméno] [příjmení] způsobeno těžké zranění, a to zlomenina dolního konce stehenní kosti vpravo. V důsledku toho byl pan [jméno] [příjmení] hospitalizován ve FN [obec] v době od [datum] do [datum] a dále pak v době od [datum] do [datum] s podstatným omezením v obvyklém způsobu života do [datum]. [jméno] [příjmení] byl za toto jednání odsouzen za spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti dle § 147 odstavec 1, 2 trestního zákoníku pravomocným rozsudkem Okresního soudu [okres] sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]. Žalobce byl v trestním řízení odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.

2. Žalobkyně rozšířila svůj nárok podáním doručeným soudu dne 30. 5. 2019 o částku 32 588 Kč s příslušenstvím (viz č.l. 24) s odůvodněním, že se jedná o pokračující náklady léčení. Změna žaloby byla připuštěna usnesením č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí].

3. Žalobkyně dále rozšířila svůj nárok podáním doručeným soudu dne 6. 11. 2019 o částku 30 159 Kč s příslušenstvím (viz č.l. 48) s odůvodněním, že se jedná o další pokračující náklady léčení. Změna žaloby byla připuštěna usnesením č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí].

4. Žalovaná v průběhu řízení opakovaně namítala, že je sporné, zda byl [jméno] [příjmení] jako řidič řádně připoután, a zda a v jakém rozsahu se tedy na vzniku následků dopravní nehody sám, podílel (viz podání žalovaného č.l. 132).

5. K argumentaci žalované vztahující se k okolnostem připoutání řidiče [jméno] [příjmení] bezpečnostním pásem se vyjádřila žalobkyně podáním ze dne 8. 12. 2020 (viz č.l. 140) tak, že odkázala na rozsudky obou stupňů v trestním řízení a na usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí].

6. Po poučení soudu poskytnutém při jednání dne [datum] (viz protokol č.l.126a násl.) a následně po změně v obsazení soudce při jednání dne [datum] (viz protokol č.l. 149 a násl.) a zahájení jednání ve věci samé, žalovaná dále namítla, že veškeré platby zaplacené žalobkyní za zdravotní péči nejsou v příčinné souvislosti s dopravní nehodou a s ní souvisejícím zraněním [jméno] [příjmení] (viz č.l. 155), současně zopakovala pochybnosti o řádném připoutání [jméno] [příjmení].

7. Podáním doručeným soudu dne 11. 4. 2022 (viz č.l. 232 - 233) žalovaná zopakovala své výhrady vztahující se k okolnostem vzniku zranění (nedostatečné připoutání [jméno] [příjmení]) a neprokázání příčinné souvislosti mezi zraněním v důsledku dopravní nehody a všemi položkami proplacenými žalobkyní za léčbu [jméno] [příjmení] a současně odkázala na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 1424/09 ze dne 8. 3. 2012 s tím, že závěry plynoucí z trestního řízení nemohou být v tomto řízení pro soud závazné, když se žalovaná trestního řízení neúčastnila a nemohla se tak v souladu se zásadou bezprostřednosti účastnit dokazování včetně kladení dotazů znalcům.

8. Soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně je zdravotní pojišťovnou a [jméno] [příjmení] byl jejím pojištěncem. Dne [datum] kolem [údaj o čase] hod došlo v místě přechodu pro chodce v ulici [ulice] v [obec] k dopravní nehodě spočívající ve střetu travní sekačky tovární značky Kubota BX [číslo] bez registrační značky, řízené zaměstnancem žalované [jméno] [příjmení], [datum narození] a [značka automobilu], r.z. [anonymizováno] [číslo] řízeného [jméno] [příjmení]. Tato skutečnost byla mezi účastníky nesporná. Dopravní nehoda byla způsobena porušením povinností [jméno] [příjmení], který nedal vozidlu řízenému [jméno] [příjmení] přednost a porušil ustanovení § 4 písmeno a), § 5 odstavec 1 písmeno b) a § 23 odstavec 1 zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích. I tato skutečnost byla mezi účastníky nesporná a byla součástí výrokové věty rozsudků vydaných v trestním řízení. V důsledku dopravní nehody utrpěl [jméno] [příjmení] těžké zranění spočívající ve zlomenině dolního konce stehenní kosti vpravo, pro které byl operován a následně hospitalizován ve FN [obec] v době od [datum] do [datum] a poté od [datum] do [datum] s podstatným omezením v obvyklém způsobu života chůzí o berlích nebo za pomoci chodítka nejméně do [datum]. Za takto popsaný skutkový stav byl [jméno] [příjmení] uznán vinným rozsudkem Okresního soudu [okres] č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] a odsouzen (oba rozsudky jsou součástí trestního spisu vedeného zdejším soudem sp. zn. [spisová značka], v předmětném spise jsou pak založeny na č.l. 16-21, [číslo]). Rozsudek Krajského soudu v Plzni, kterým byl ve výroku o vině změněn rozsudek Okresního soudu Plzeň – město, nabyl právní moci dne [datum]. K dovolání [jméno] [příjmení] se věci zabýval i Nejvyšší soud ČR, dovolání bylo usnesením Nejvyššího soudu ČR č.j. [číslo jednací] odmítnuto (viz trestní spis č.l [číslo]). K dovolání byl připojen znalecký posudek Ing. [jméno] [příjmení] [číslo] ze dne 26. 4. 2018 Nejvyšší soud ČR v bodech 21 až 25 odůvodnění rozhodnutí uvedl, že jednak není oprávněn zasahovat do popsaného skutkové děje a závěrů o skutkovém stavu učiněném soudy nižších stupňů a jednak uvedl, že akceptuje závěr nižších soudů o vyloučení spoluzavinění poškozeného [jméno] [příjmení], neboť neshledal žádné rozpory ve zpracovaném znaleckém posudku znalce [příjmení] [příjmení]. Současně však uvedl, že nepřihlédl k předloženému znaleckému posudku znalce [příjmení] [příjmení], neboť jako dovolací soud vychází jen ze stavu zjištěného ke dni rozhodování odvolacího soudu. Rozsudky trestních soudů obou stupňů o vině [jméno] [příjmení] jsou pro soud v této věci závazné dle § 135 o.s.ř., a to v otázce, zda byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal. Žalovaná nebyla účastníkem trestního řízení v žádné procesní pozici. <i>9. Dle § 135 odstavec 1) Občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb. v platném znění (dále jen o.s.ř.) soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení.</i> 10. Dle komentáře autorů Svoboda, K., Smolík, P., Levý, J., Doležílek, J. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021 je soud vázán pravomocnými výroky rozhodnutí (nikoliv jejich odůvodněními) o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt, a o tom, kdo jej spáchal. Jde tak o vázanost nejen skutkovými závěry, ale i právním hodnocením. Tato vázanost se však projeví pouze ve vztahu k osobám, které měly možnost v trestním (správním) řízení skutkově a právně argumentovat (I. ÚS 1424/09), byť i jen v pozici poškozeného. Jinými rozhodnutími v trestním řízení soud vázán není, a to ani rozhodnutím o podmíněném zastavení trestního stíhání; bylo-li však již vydáno, soud z něho vychází (chce-li danou otázku posoudit jinak, musí se s tímto rozhodnutím vypořádat – NS sp. zn. 25 Cdo 584/2018). Velmi často je na vázanost rozhodnutím vydaným v trestním řízení poukazováno v řízení o náhradu újmy. Zjištění obsažená ve výroku trestního rozsudku jsou závazná v rozsahu, v jakém znaky skutkové podstaty trestného činu jsou významnými okolnostmi pro nárok na náhradu újmy (Rc 22/1979). Zde je však nutné si uvědomit, že v trestním řízení je škoda posuzována pouze z hlediska pojmových znaků trestného činu; soud v civilním řízení tak není vázán v otázce rozsahu a výše náhrady škody (NS sp. zn. 23 Cdo 4142/2016).

11. Ze shora uvedeného je tedy patrné, že soud sice na straně jedné vychází z trestních rozsudků, ale s ohledem na skutečnost, že žalovaná společnost nebyla účastníkem trestního řízení, není soud v této věci zcela vázán skutkovým stavem zjištěným v trestním řízení a ani odůvodněním rozsudků, výrokem o spáchaném trestném činu [jméno] [příjmení] však soud vázán je. Žalovaný ani nijak skutkový děj vztahující se k dopravní nehodě popsaný ve výroku trestního rozsudku o vině [jméno] [příjmení] nepopíral, nenamítal ani exces [jméno] [příjmení] z pracovněprávních povinností, a to ani po výslovném dotazu učiněném soudem při jednání dne [datum]. Jediná námitka žalovaného vztahující se k této části zjištěného skutkového stavu směřovala do okolností vylučujících nárok žalobkyně na uplatnění regresu spočívajících v případném porušení povinnosti [jméno] [příjmení] připoutat se bezpečnostním pásem a tím zvýšení jeho podílu na následcích dopravní nehody, resp. na závažnosti nehodou způsobeného zranění. Účastníci v řízení navrhli k této otázce provést kromě již shora uvedených rozhodnutí též následující další důkazy. Žalobkyně navrhovala provést k důkazu znalecký posudek zpracovaný v trestním řízení [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [číslo] (viz č.l. 86-153 trestního spisu), kterým byl zanalyzován nehodový děj, místo střetu, rychlost a směr pohybu obou vozidel a výhledové poměry účastníků. V tomto posudku však nebyla řešena otázka připoutání [jméno] [příjmení] bezpečnostními pásy, posudek se však nezabýval ani tím, že by řidič nebyl připoután. Ve vozidle v době dopravní nehody seděla na místě spolujezdce manželka poškozeného [jméno] [příjmení], která byla v trestním řízení vyslechnuta v pozici svědkyně a jejíž výpověď byla k návrhu žalobkyně jako důkaz též k okolnostem dopravní nehody, a zejména pak se zaměřením na připoutání řidiče bezpečnostním pásem, přečtena. [jméno] [příjmení] se v pozici svědkyně po poučení soudem vyjádřila ke zdravotnímu stavu poškozeného [jméno] [příjmení] před nehodou (k tomu se soud vrátí později) a dále pak i k tomu, že když vyjížděli, byli oba připoutáni bezpečnostními pásy (viz č. l. 304 trestního spisu).

12. Žalovaný k důkazu k okolnostem vylučujícím regresní nárok žalobkyně navrhl znalecký posudek předložený v trestním řízení ve fázi dovolacího řízení obžalovaným a zpracovaný [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [číslo] ze dne [datum] (č.l. 372 a násl. trestního spisu). V tomto posudku se znalec taktéž vyjadřoval k nehodovému ději, výhledovým poměrům, příčině vzniku nehodového děje a současně uvedl, že otázku vlivu použití či nepoužití bezpečnostního pásu na vznik zranění může stanovit jen znalec z oboru zdravotnictví, což je mimo jeho znalecké oprávnění. Znalec dospěl jen k odlišnému závěru ohledně rychlosti vozidla [jméno] [příjmení] před nehodou a věnoval se simulaci nehodového děje a pohybů konečných poloh a posouzení silového působení na nohu [jméno] [příjmení], nikoliv však již vzniku samotného zranění. Žalovaný dále předložil k důkazu technickou zprávu vypracovanou Výzkumným centrem Západočeské univerzity, odborem biomechanické modely lidského těla ze dne [datum] (viz č.l. 159 a násl.), která se zabývala analýzou kinematiky řidiče [jméno] [příjmení] v nehodovém ději navazující na znalecký posudek [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a simulovala tři případné situace, kdy by došlo k řádnému připoutání, nepřipoutání či nesprávnému připoutání řidiče bezpečnostním pásem a vlivu této skutečnosti na vzdálenost posunu těla řidiče a rychlosti posunu s tím, že vyšší pravděpodobnost poranění pravé dolní končetiny je dána v situaci, kdy není použit bezpečnostní pás. V závěru studie je uvedeno, že se jedná o předběžnou studii doporučující hlubší analýzu srážky vozidla [anonymizováno] s travní sekačkou s využitím počítačového modelování. Z takto navržených a provedených důkazů nelze dovodit nejen pravdivost námitky žalované, že [jméno] [příjmení] nebyl řádně připoután, ale nelze dojít ani k závěru, že by v trestním řízení zjištěný skutkový stav, byl zpochybněn natolik, aby vyžadoval další dokazování. Nutno zdůraznit, že i Nejvyšší soud ČR v usnesení citovaném shora pod bodem 25 uvedl, že akceptuje zcela skutkový závěr o vyloučení spoluzavinění poškozeného, který učinily soudy nižších stupňů. Žalovaná navrhla, aby byl ustanoven znalec jednak z oboru zdravotnictví, který by se zabýval otázkou mechanismu vzniku při dopravní nehodě vzniklého a shora popsaného zranění [jméno] [příjmení] a dále znalec, který by se opětovně zabýval analýzou srážky vozidel s posouzením dopadu na poškození zdraví a vznik poranění [jméno] [příjmení]. Soud však pro takové další dokazování neshledal odůvodnění právě proto, že žalovanou předložené důkazy nevzbuzovaly dostatečné pochybnosti o závěrech, které soudy v trestním řízení učinily a současně sami o sobě neprokazují pravdivost tvrzení žalované o nepřipoutání [jméno] [příjmení] bezpečnostním pásem s takovou mírou pravděpodobnosti, aby si vyžádaly nutnost dalšího dokazování k této otázce. Soud si je vědom toho, že skutkové závěry plynoucí z trestního řízení v této otázce nejsou pro soud závazné. Na stranu druhou však musí být dán dostatečně pádný důvod, který tyto skutkové závěry zpochybní. Takový důvod dle názoru soudu dán není. K tomu je ještě potřeba dodat, že s ohledem na znalecký posudek z oboru zdravotnictví – posudkové lékařství, který byl v řízení zpracováván pro prokázání příčinné souvislosti mezi nehodou, zraněním [jméno] [příjmení] a skutečně žalobkyní proplacenou zdravotní péčí, bylo jednání ve věci konané dne [datum] odročeno na neurčito, byl ustanoven znalec a byl mu předán spis k vypracování posudku a další jednání se konalo až dne [datum]. Žalovaná tak měla dostatek času na to, aby mohla jí navrhovaný důkaz sama obstarat a předložit soudu, když i takový znalecký posudek s ohledem na § 127a o.s.ř. by mohl být dostatečným důkazem pro prokázání jí uváděných tvrzení a mohl tak přesvědčit soud o pravdivosti argumentace žalované. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud považoval za nadbytečné takové posudky zadávat, když současně zohledňoval i délku trvání daného řízení, které bylo zahájeno již v roce 2019, délka řízení tak i sama o sobě umožňovala žalované jí navrhované znalecké posudky obstarat a nikoliv jen pasivně vyčkávat. Pokud pak se žalovaná nesnažila takový posudek sama zajistit, byť na to měla dostatek času, soud musel uzavřít, že své tvrzení o okolnosti, která by snižovala odpovědnost žalované za škodu, a tím i nárok žalobkyně na regres jí proplacené péče, neunesla. Z těchto důvodů také soud návrh žalované na doplnění dokazování dvěma znaleckými posudky zamítl a dospěl k závěru, že tvrzení žalované o spoluzavinění [jméno] [příjmení] na dopravní nehodě a na následcích na jeho zdravotní stav jako okolnosti vylučující regresní nárok žalobkyně, nebylo prokázáno, když současně je třeba upozornit na to, že důkazní břemeno o prokázání těchto okolností ve smyslu § 2918 OZ tíží výlučně žalovanou.

13. Dále pak soud zjistil, že v období od [datum] do [datum] žalobkyně vynaložila na zdravotní péči (léčení, zdravotní výkony, rehabilitace, pořízení rehabilitačních pomůcek, převoz sanitním vozem, pobyt v nemocnici, domácí ošetřovatelskou péči atd.) související s [jméno] [příjmení] částky v celkové výši 290 299,26 Kč, 44 019,07 Kč, 61 412,08 Kč, 32 588,20 Kč a 30 159,15 Kč, celkem tedy 458 477 Kč Tyto skutečnosti vyplynuly z vyúčtování zdravotní péče žalované označené v přílohové části spisu pod položkami 1 - 5, potvrzení jednotlivých poskytovatelů zdravotnických služeb, rozpisů plateb označených č. 1-5 s přílohami včetně výpisů z účtu o provedených platbách, dokladů o provedených zápočtech a faktur. Tyto výdaje soud považuje za prokázané listinami. Žalované byly tyto podklady odeslány k případnému vyjádření s ohledem na její žádost při jednání dne [datum] (viz č.l. 169 spisu), nezaujala k nim žádné stanovisko, vynaložení výdajů však ve svých tvrzeních nijak nezpochybňovala.

14. Dále pak se soud zabýval tím, jaké výdaje byly vynaloženy v souvislosti s dopravní nehodou a při dopravní nehodě vzniklým zraněním [jméno] [příjmení]. Za tímto účelem byl soudem zadán a zpracován k návrhu obou účastníků znalecký posudek z oboru zdravotnictví – posudkové lékařství [celé jméno znalce] (viz č.l. 204 a násl.), znalec byl též vyslechnut při jednání dne [datum]. Znalec čerpal nejen ze spisu zdejšího soudu, ale též ze zdravotní dokumentace, které si za tímto účelem vyžádal od FN [obec], ošetřující praktické lékařky MUDr. [příjmení] a OSSZ. Po provedení těchto důkazů a zohlednění výpovědi svědkyně [příjmení] učiněné v trestním řízení a přečtené v tomto řízení, soud zjistil, že [jméno] [příjmení] bylo v době dopravní nehody 81 let a byl polymorbidním pacientem, kterého i před dopravní nehodou trápilo mnoho zdravotních problémů. V době po dopravní nehodě byl [jméno] [příjmení] hospitalizován u FN [obec] celkem 8 krát, ale jen hospitalizace v období od [datum] do [datum] souvisela s úrazem při dopravní nehodě. Souvislost s dopravní nehodou pak znalec neshledal ani v poskytované domácí zdravotní péči. Z těchto důvodů proto shledal souvislost mezi péčí vyúčtovanou žalobkyni označenou pod č. 1 (viz přílohový spis) jen do výše 290 299,26 Kč (bez domácí ošetřovatelské péče zahrnuté pod kódem 06315), z vyúčtování označeného pod č. 2 (viz přílohový spis) jen část nezahrnující domácí ošetřovatelskou péči zahrnutou pod kódem 06315, tedy péči vyúčtovanou a zaplacenou ve výši 15 261, 19 Kč a z vyúčtování označeného pod č. 4 pak pouze ortopedické vyšetření dne [datum] a s tím spojené provedené úkony ve FN [obec], tedy péči poskytnutou a zaplacenou ve výši 856 Kč. Žalobkyně zaslala postupně žalované tři výzvy k plnění, kterými vyzvala žalovanou k zaplacení proplacené zdravotní péče ve lhůtě 15 ti dní od doručení. První výzva ze dne 10. 5. 2018 byla žalovanou převzata dne 11. 5. 2018 a vztahovala se k částce ve výši 395 730 Kč, druhá výzva ze dne 8. 4. 2019 byla žalovanou převzata dne 11. 4. 2019 a vztahovala se k částce 32 588 Kč, třetí výzva ze dne 20. 9. 2018 byla žalovanou převzata dne 23. 9. 2019 a vztahovala se k částce 30 159 Kč. <i>15. Dle § 55 odstavec 1) zákona č. 48/1997 příslušná zdravotní pojišťovna má vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. Náhrada podle věty první je příjmem fondů zdravotní pojišťovny.</i> 16. Dle § 2910 Občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen OZ) škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. <i>17. Dle § 2914 dále jen OZ kdo při své činnosti použije zmocněnce, zaměstnance nebo jiného pomocníka, nahradí škodu jím způsobenou stejně, jako by ji způsobil sám. Zavázal-li se však někdo při plnění jiné osoby provést určitou činnost samostatně, nepovažuje se za pomocníka; pokud ho však tato jiná osoba nepečlivě vybrala nebo na něho nedostatečně dohlížela, ručí za splnění jeho povinnosti k náhradě škody.</i> <i>18. Dle § 2918 dále jen OZ vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí.</i> <i>19. Dle § 2952 dále jen OZ hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.</i> <i>20. Nutno doplnit, že otázce regresního nároku zdravotní pojišťovny se věnovala judikatura Nejvyššího soudu ČR např. sp. zn. 25 Cdo 2625/2006, 25 Cdo 670/2005, 25 Cdo 1896/2016 a Nejvyššího správního soudu sp. zn. Ads 98 /2016, či 3 Ads 285/2017. Soud tato rozhodnutí uvádí zejména s ohledem na otázku přičitatelnosti zavinění a protiprávního jednání konkrétní fyzické osoby zaměstnavateli. Otázkou okolností vylučující nárok zdravotní pojišťovny na náhradu vynaložených nákladů se pak zabývalo např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3845/2019.</i> 21. Soud zjištěný skutkový stav hodnotil následovně. Pro vznik regresního práva na náhradu nákladů léčení vynaložených zdravotní pojišťovnou na péči o svého pojištěnce musí být naplněny následující předpoklady: 1) protiprávní jednání třetí osoby vůči pojištěnci, 2) vynaložení nákladů na úhradu hrazených služeb poskytnutých pojištěnci zdravotní pojišťovnou, 3) příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním třetí osoby vůči pojištěnci a vynaložením nákladů na úhradu hrazených služeb na straně zdravotní pojišťovny a 4) zavinění. Žalobkyně je zdravotní pojišťovnou a jejím pojištěncem byl [jméno] [příjmení]. Protiprávní jednání [jméno] [příjmení] spočívající v porušení zákona dosahující intenzity trestného činu, bylo prokázáno v trestním řízení a spočívalo ve způsobení shora popsané dopravní nehody. Přičitatelnost tohoto protiprávního jednání žalované je dána pracovněprávním vztahem mezi [jméno] [příjmení] a žalovanou, tato skutečnost nebyla ani v řízení spornou. Ze strany žalované nebyl tvrzen žádný exces na straně [jméno] [příjmení]. Soud proto dle § 2914 OZ ve spojení s § 2910 OZ posoudil porušení povinnosti [jméno] [příjmení] vedoucí k dopravní nehodě a jí způsobenému zranění [jméno] [příjmení] jako zásah do absolutního práva [jméno] [příjmení], za který odpovídá žalovaná. Zavinění [jméno] [příjmení] ve formě nedbalosti bylo taktéž prokázáno v trestním řízení a je přičitatelné žalované. Žalovaná se bránila tím, že existují ve smyslu § 2918 OZ i další okolnosti, které se přičítají poškozenému [jméno] [příjmení] (pojištěnci) a které měly vést ke vzniku zranění způsobeného při dopravní nehodě vyžadujícího léčení zaplacené žalovanou a tím oslabují jednak porušení povinnosti [jméno] [příjmení], jednak následky – konkrétní zranění a s tím související vynaložené náklady, a tedy i příčinnou souvislost s vynaloženými náklady, neunesla však důkazní břemeno o tomto svém tvrzení (viz podrobněji v bodě 11 a 12 odůvodnění). Žalobkyně vynaložila náklady na léčení [jméno] [příjmení], svého pojištěnce, ve výši, která je předmětem žaloby. V příčinné souvislosti s porušením povinnosti [jméno] [příjmení] jsou však jen výdaje v celkové výši 306 416,45 Kč. Proto soud v této výši jistiny žalobě vyhověl a ve zbytku žalobu zamítl. S ohledem na ustanovení § 1970 OZ pak má žalobkyně též nárok na zaplacení příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení, tedy ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění. Do prodlení se ohledně částky 290 299,26 Kč a 15 261,19 Kč žalovaná s ohledem na výzvu vztahující s k vyúčtování [číslo] na uloženou lhůtu k zaplacení do 28. 11. 2018, dostala od 29. 11. 2018. U vyúčtování č. 4 pak s ohledem na výzvu žalobkyně uplynula lhůta pro zaplacení dne 26. 4. 2019, první den prodlení tak nastal dne 27. 4. 2019. Ve zbytku příslušenství (co do výše i doby) pak soud žalobu zamítl.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4038,20 Kč, přičemž tato částka představuje 33,66 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 66,83% a úspěchu žalované v rozsahu 33,17 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 597 Kč (z původně zaplaceného soudního poplatku ve výši 15 830 Kč bylo s ohledem na usnesení č. l. 156 vráceno 13 373 Kč, s ohledem na rozšíření žalobních návrhů byly dále zaplaceny částky 1630 Kč a 1510 Kč), zaplacené zálohy na znalecký posudek ve výši 2 500 Kč a paušální náhrady nákladů řízení uplatněných v souladu s vyhláškou č. 254/2015 dle § 2 odstavec 3 ve výši 300 Kč za jeden úkon nezastoupeného účastníka, a to za 13 úkonů celkem 3 900 Kč za tyto úkony: předžalobní výzva, žaloba, vyjádření k odporu ze dne 24. 5. 2019, návrhy na změnu žaloby ze dne 30. 5. 2019 a 6. 11. 2019, vyjádření ve věci samé ze dne 8. 12. 2020, 29. 3. 2021, otázky soudnímu znalci ze dne 6. 5. 2021, vyjádření k ZP ze dne 7. 3. 2022 a 4 účasti u jednání dne [datum], [datum], [datum] a [datum] při vyhlášení rozsudku. Soud nepřiznal paušální náhradu za sdělení k výzvě soudu ze dne 11. 11. 20119, 14. 1. 2020, 28. 1. 2020 a 1. 12. 2020, neboť se tato podání nevyjadřovala k věci samé, ale pouze sdělovala stav mimosoudního jednání mezi účastníky a případně se jednalo o průvodní dopis k navrženému a doloženému důkazu. Celkem se tedy jednalo o částku 11 997 Kč, 33,66 % z ní pak činí 4038,20 Kč.

23. Vzhledem k tomu, že stát musel zaplatit z rozpočtových prostředků část znalečného nad rámec zálohy složené účastníky, uložil soud v poměru úspěchu a neúspěchu účastníků v řízení povinnost zaplatit náklady státu dle § 148 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že dosud nebyly pravomocně přiznány a proplaceny veškeré částky na znalečné, soud rozhodl, že konkrétní výše bude stanovena samostatným usnesením a do výroků IV. a V. uvedl jen poměr, v němž bude tato částka mezi účastníky rozložena.