39 C 1/2025

Plný text

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Pavlíčkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený opatrovníkem Jméno opatrovníka sídlem Adresa opatrovníka pro 15 499 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč spoluse zákonným úrokem z prodlení v sazbě 14,75% ročně z částky 15 000 Kč jdoucím od 15. 6. 2024 do zaplacení,to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplaceníčástky 499 Kčkapitalizovaného úroku ve výši 1 535,38 Kč za období od 31. 10. 2023 do 31. 3. 2024,úroku v sazbě 21,90% ročně z částky 15 000 Kč jdoucím od 15. 6. 2024 do zaplacení,se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 50 056,23 Kč spoluse zákonným úrokem z prodlení v sazbě 14,75% ročně z částky 50 056,23 Kč jdoucím od 15. 6. 2024 do zaplacení,to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba o zaplaceníčástky 23 594,08 Kčkapitalizovaného úroku ve výši 5 116,38 Kč za období od 20. 10. 2023 do 11. 4. 2024,kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 981,20 Kč za období od 31. 10. 2023 do 31. 3. 2024,úroku v sazbě 13,90% ročně z částky 72 486,31 Kč jdoucím od 15. 6. 2024 do zaplacení,zákonného úroku z prodlení v sazbě 14,75% ročně z částky 23 594,08 Kč jdoucím od 15. 6. 2024 do zaplaceníse zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobami doručenými Okresnímu soudu , adresa, -město dne 11. 10. 2024 a 12. 10. 2024 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 73 650,31 Kč s příslušenstvím a 15 499 Kč s příslušenstvím. Vydané platební rozkazy byly zrušeny pro jejich nedoručení žalovanému. Usnesením Okresního soudu , adresa, -město ze dne 15. 4. 2025 č. j. 39 , právnická osoba, /2025-27 byla obě řízení spojena ke společnému projednání a rozhodnutí a žalovanému byl zároveň ustanoven opatrovník z důvodu neznámého pobytu.

2. Žalobkyně v obou případech tvrdila svoji aktivní legitimaci dle smlouvy o postoupení pohledávek, kterou uzavřela se společností , Anonymizováno, . dne 9. 7. 2024. Společnost I-Xon a.s. také nebyla původním věřitelem žalovaného, tím byla , právnická osoba, ., která pohledávky za žalovaným převedla na společnost , Anonymizováno, . smlouvou ze dne 26. 6. 2024.

3. K částce 15 499 Kč bylo uvedeno, že původní věřitelka uzavřela se žalovaným dne 20. 2. 2019 smlouvu o povoleném debetu č. , Anonymizováno, . Na základě této smlouvy se zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr ve výši 15 000 Kč za sjednaný úrok 21,90% ročně. Žalovaný se zavázal hradit poplatky účtované v souvislosti s poskytnutím úvěru. Žalovaný byl oprávněn čerpat povolený debet průběžně a kdykoliv úvěr splatit prostřednictvím běžného účtu. Po dosažení hranice sjednaného čerpání byly další splatné transakce evidovány jako položky po splatnosti a jistina se nenavyšovala. Dne 15. 4. 2024 s ohledem na porušování smluvních podmínek banka zesplatnila celou částku. Žalobkyně uvedla, že před tím, než bylo schválen kontokorent, byly řádně ověřeny schopnosti žalovaného úvěr splácet. Tento byl prolustrován v registru , Anonymizováno, , v insolvenčním rejstříku i databázi , právnická osoba, , nevznikla pochybnost o možnosti úvěr splácet. Dlužná částka je tvořena jistinou 15 000 Kč, kapitalizovaným smluvním úrokem 1 535,38 Kč, když se jedná o úrok za období od 1. 10. 2023 do 31. 3. 2024. Dále pak se jedná o dlužný poplatek 499 Kč za zaslání výzvy k úhradě z 9. 10. 2023.Při jednání soudu dne 24. 6. 2025 opatrovník žalovaného uvedl, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neprověřila schopnost žalovaného úvěr splácet. Upozornil, že se jednalo o druhý smluvní vztah s odstupem asi jednoho roku, kdy banka původně poskytla půjčku na kliknutí, následně pak poskytla kontokorent. Podle jeho názoru mělo dojít k důkladnějšímu prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet, protože fakticky byl závazek navyšován, jednalo se také o závazek s výrazně vyšší úrokovou sazbou i vyšší RPSN. Má za to, že ani skutková tvrzení nejsou dostatečná, protože není přesně specifikováno, kdy konkrétně byla jaká částka poskytnuta a kdy konkrétně byla splátka uhrazena. Proto vznesl ve vztahu k tomuto nároku námitku promlčení bez bližšího určení.Žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně 2. 7. 2025 doplnila, že z výpisu z osobního účtu je zcela zřejmé, jakým způsobem žalovaný čerpal poskytnuté prostředky. Bylo mu umožněno, aby na běžném účtu byl vykazován záporný zůstatek do částky 15 000 Kč. Čerpání tedy bylo prováděno tak, že žalovaný ze svého osobního účtu prováděl platby. A pokud tyto přesahovaly kladný zůstatek na účtu, čerpal prostředky poskytnuté bankou. K čerpání tedy docházelo automaticky, každá jednotlivá žádost o čerpání samozřejmě nebyla schvalována. Čerpání je konkretizováno ve výpisu z bankovního účtu, kde je zásadní orientovat se podle konečného zůstatku na účtu. V případě, že tento přesáhl částku 15 000 Kč, došlo k porušení smlouvy. Co se týče schopnosti žalovaného úvěr splácet, vycházela právní předchůdkyně žalobkyně z prověření úvěruschopnosti, z prohlášení žalovaného a také ze situace, že v té době byl zatížen žalovaný splátkou úvěru 3 909 Kč4. Druhý nárok uváděný ve výši 73 650,31 Kč je odvozován od smlouvy o Půjčce na kliknutí č. , Anonymizováno, , která byla uzavřena 8. 11. 2018. Na základě této smlouvy byl poskytnut žalovanému úvěr 200 000 Kč, žalovaný jej měl splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 3 908,39 Kč vždy do 20. kalendářního dne v měsíci, byl sjednán smluvní úrok 13,90% ročně, měsíční poplatek za pojištění 95 Kč a další poplatky. Bylo sjednáno celkem , hodnota, splátek. Schopnost žalovaného úvěr splácet byla prověřena ve veřejných databázích i prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací. Protože žalovaný podmínky úvěru nesplnil, byl tento 15. 4. 2024 zesplatněn. Dlužná částka je tvořena nesplacenou jistinou 72 486,31 Kč, kapitalizovaným smluvním úrokem 5 116,38 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení za dobu od 31. 10. 2023 do 31. 3. 2024 částkou 981,20 Kč, dále pak dlužnými poplatky za sjednané pojištění, kdy účtováno je celkem sedm splátek po 95 Kč, dále je účtována výzva k úhradě z 26. 10. 2023 částkou 499 Kč. Podáním doručeným soudu dne 9. 4. 2025 žalobkyně pouze doplnila, že ve vztahu k poskytnutému úvěru uhradil žalovaný celkem , hodnota, , 77 Kč a předložila kompletní tabulku jednotlivých provedených splátek, které od samého počátku, konkrétně od 15. 1. 2019, nebyly poukazovány v plné výši. Bylo tvrzeno, že na jistinu bylo započteno 91 264,51 Kč, na úrok nebylo započteno ničeho. Jistina po splatnosti činí 36 249,18 Kč, úrok po splatnosti 20 371,56 Kč a úrok z prodlení po splatnosti 39,52 Kč, dále byl pak vykazován poplatek po splatnosti 2 019 Kč.K tomuto nároku opatrovník při jednání soudu dne 24. 6. 2025 namítl, že ze žalobních tvrzení vůbec není jasné, jakým způsobem částka měla být hrazena, jakým způsobem banka došla k uvedenému zůstatku, absentují tvrzení o tom, jaké splátky a v jakých konkrétních termínech byly hrazeny. Proto i z opatrnosti vznáší námitku promlčení. Nelze totiž vycházet z okamžiku, kdy byl úvěr jako celek zesplatněn, ale musí se vycházet z toho, že samostatnou promlčecí dobu má každá jednotlivá splátka. Ani v tomto případě podle jeho názoru nebylo řádně prověřeno, že žalovaný je schopen úvěr splatit. Namítl také, že není jasné, jakým způsobem se ve splátce 3 908,39 Kč, která byla účtována měsíčně po dobu 78 měsíců, promítlo pojištění.Žalobkyně podáním doručeným soudu dne 2. 7. 2025 k Půjčce na kliknutí uvedla, že splatnost jednotlivých splátek byla stanovena ve smlouvě vždy nejpozději k 15. dni měsíce, počínaje 15. 12. 2018 s tím, že případné sankce za prodlení jsou účtovány až poté, co není splátka splacena do 20. dne v měsíci, úvěr byl splácen formou inkasa z účtu. Pojištění 95 Kč měsíčně bylo součástí sjednané splátky, úroky měly být hrazeny společně se splátkami jistiny pravidelnými měsíčními splátkami označenými jako anuita. Výjimkou byla první splátka, kde se hradil pouze úrok. Žalobkyně také specifikovala jednotlivé úhrady provedené žalovaným, které za období od 15. 1. 2019 do 27. 9. 2023, činí celkem 149 943,77 Kč, z čehož částka 91 264,51 Kč byla započtena na jistinu, částka 36 249,18 Kč na jistinu po splatnosti částka 20 371,56 Kč na úrok po splatnosti a částka 39,52 Kč na úrok z prodlení po splatnosti, částka 2 019 Kč byla započtena na poplatky po splatnosti., právnická osoba, nároku plynoucímu ze smlouvy o povoleném debetu byl k důkazu proveden formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a návrh smlouvy o povoleném debetu na běžném účtu č. , Anonymizováno, , ze kterých bylo zjištěno, že jsou stanovovány podmínky pro spotřebitelský úvěr do výše 15 000 Kč označený jako povolený debet, a to formou přečerpání na běžném účtu. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, poskytnuté finanční prostředky měly být vráceny vždy do jednoho roku od čerpání. Úroková sazba byla sjednána 21,90% ročně jako pevná, RPSN 51,60%. Bylo sjednáno, že úroky za poskytnuté finanční prostředky jsou splatné vždy k poslednímu dni příslušného kalendářního měsíce. V rámci souvisejících nákladů bylo sjednáno, že banka bude účtovat poplatek 250 Kč měsíčně za správu účtu, na kterém je úvěr poskytován. Za opožděné platby může být účtován úrok z prodlení. Za písemnou výzvu k zaplacení dlužných částek byl sjednán poplatek 500 Kč za každou zaslanou upomínku. Smlouva byla uzavřena elektronicky formou jedinečného certifikátu 20. 2. 2019. Pohyb na osobním účtu byl dokumentován výpisem z osobního účtu za období od 1. 10. 2023, kdy v té době byl evidován záporný zůstatek 13 543,50 Kč. Dne 1. 10. 2023 na tomto účtu byla zaevidována jistina po splatnosti 15 000 Kč, když byla provedena transakce odčerpávající částku 1 456,50 Kč a následně 4 Kč za zprávu klientovi. Nicméně dne 1. 10. 2023 byl debet dorovnán na zůstatek -5 856,59 Kč. Nesplacená jistina úvěru byla následně 11. 4. 2024 převedena. Podle výpisu z účtu v rámci povoleného debetu byly také vyúčtovány úroky představující částku 1 535,38 Kč a poplatky 499 Kč za zaslání výzvy k úhradě dlužné částky. Co se týká prověření schopnosti klienta úvěr splácet, bylo předloženo prohlášení k protokolu o posouzení úvěru schopnosti a protokol o ověření úvěruschopnosti. Z tohoto protokolu nebyly zjištěny žádné konkrétní informace, jedná se pouze o obecný dokument, jakým způsobem banka ověřuje schopnost klienta úvěr splácet, kdy např. se uvádí, že se zohledňují příjmy žadatele o úvěr a jeho pravidelné údaje a vyhodnocují se také rizika, je kontrolován insolvenční rejstřík (ten byl v tomto případě bez záznamů), stejně jako lustrace klienta v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra, negativní byl také výpis z interního Black listu. Žalovaný nebyl zaevidován ani v registru SOLUS, co se týká nebankovního registru klientských informací, zde byla pouze pozitivní úvěrová historie. Průměrné příjmy na běžném účtu byly vyhodnoceny měsíčně 19 820 Kč a úvěr byl schválen. V prohlášení bylo upřesněno, že příjem žalovaného měsíčně byl vykazován částkou 19 820 Kč. Dopisem ze dne 15. 4. 2024 byl žalovaný informován o tom, že jemu poskytnutý úvěr na základě smlouvy 4010/148332401/SU byl prohlášen za okamžitě splatným a je požadováno zaplacení celé dlužné částky 21 592,16 Kč.

6. Z dokumentů týkající se poskytnutí úvěru ve výši 200 000 Kč bylo z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ověřeno, že poskytována byla částka 200 000 Kč jako tzv. půjčka na kliknutí. Uvádí se, že smlouva se uzavírá na dobu určitou 78 měsíců. Klient byl upozorněn, že první splátkou budou hrazeny pouze úroky z úvěru, následně bude úvěr splácen v 78 pravidelných splátkách ve výši 3 908,39 Kč, když splátka bude zahrnovat úhradu jistiny i úroku. Celková částka k zaplacení byla vypočtena na 307 672,34 Kč, když byla půjčka poskytována za úrokovou sazbu 13,90% ročně. Pro případ zachování počtu splátek a dalších podmínek pak byla nabízena bonusová sazba 8,98% ročně, RPSN 14,81% ročně. Dále bylo sjednáno, že pro případ prodlení může být účtován úrok z prodlení, banka může od smlouvy odstoupit a samozřejmě za každou písemnou upomínku bude účtováno 500 Kč. Přípisem z 8. 11. 2018 byl žalovaný informován o tom, že banka akceptuje návrh smlouvy o Půjčce na kliknutí. Shodné informace, které vyplynuly z formuláře o standardní informaci o spotřebitelském úvěru jsou zřejmé také z návrhu smlouvy o Půjčce na kliknutí č. 4010/148332401/SU, kdy je opět uváděna částka 200 000 Kč se splacením 78 měsíčních splátkách, výše měsíční splátky 3 908,39 Kč. První splátka, kterou jsou hrazeny pouze úroky, činí 2 817,92 Kč. Byl také sjednán poplatek pojištění pro případ smrti, trvalých následků úrazu a riziku dlouhodobé pracovní neschopnosti částkou 95 Kč měsíčně, který je součástí uvedené splátky. Úvěr byl poskytnut nejpozději do 15. 6. 2025 s celkovou částkou k zaplacení 307 672,34 Kč (78 x 3 908,39 Kč + 2 817,92 Kč). V článku XI. Smlouvy je uvedeno, že pokud klient řádně a včas svůj dluh nesplní, a prostředky, které banka na plnění dluhu obdrží, nebudou na platby postačovat, budou na úhradu dluhu použity podle pořadí, v němž se dílčí platební povinnosti staly splatnými. Pokud prostředky nebudou postačovat k úhradě celé takto určené dílčí platební povinnosti, budou započteny na plnění v pořadí úrok z prodlení, poplatky, smluvní úrok, jistina. Dopisem ze dne 8. 11. 2018 banka návrh smlouvy akceptovala. Dopisem ze dne 15. 4. 2024 banka prohlásila úvěr okamžitě za splatný, a to z toho důvodu, že došlo k porušení smluvních povinností ze strany žalovaného. I k této smlouvě byl předložen protokol o posouzení úvěruschopnosti a prohlášení k tomuto protokolu, kde bylo pouze konstatováno, že zpětně dopočtený příjem klienta činil 16 932 Kč měsíčně. I v tomto případě byl žalovaný bez negativních záznamů v registru Solus, NRKI, insolvenčním rejstříku, databázi neplatných dokladů. Jeho příjem byl průměrně měsíčně uváděn částkou 23 070 Kč. Žalobkyně předložila výpis z účtu spotřebitelského úvěru za období od 8. 11. 2018 do 30. 4. 2024, kdy tímto výpisem bylo prokázáno jednak to, že na účet bylo dne 8. 11. 2018 načerpáno 200 000 Kč, dále pak jsou zřetelné i platby, kterými došlo k částečným úhradám dlužné částky až do tvrzené výše.

7. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána smlouvami o postoupení pohledávek, kdy nejprve byla předložena rámcová smlouva o postupování pohledávek č. 12/2023 uzavřená mezi , Anonymizováno, ze dne 13. 2. 2023 včetně dodatku a dále pak smlouva o postoupení pohledávek č. 12/2023/06, která byla mezi týmiž účastníky uzavřena dne 26. 6. 2024. Podle přílohy ke smlouvám byly pohledávky za žalovaným postoupeny pod čísly 176, 177 a 178. Dále byla předložena smlouva o postoupení pohledávek č. 2024/06 uzavřená mezi , Anonymizováno, a žalobkyní dne 9. 7. 2024, kde figuruje tatáž příloha, tedy pohledávka za žalovaným vzniklá z nezaplaceného spotřebitelského úvěru je evidována pod číslem , hodnota, , pohledávka z povoleného debetu pak pod číslem , hodnota, . Společnost , Anonymizováno, oznámila žalovanému postoupení pohledávky dopisem z 12. 8. 2024. , právnická osoba, . oznámila žalovanému postoupení pohledávky na společnost I-Xon a.s. přípisem z 12. 7. 2024 a 11. 7. 2024. Dopisem z 12. 8. 2024 byl žalovaný právním zástupcem žalobkyně vyzván k zaplacení dlužné částky, kdy byl vyúčtován aktuální dluh 93 559,20 Kč. Další důkazy navrhovány ani prováděny nebyly.

8. Podle § 2390 občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odstavec 1občanského zákoníku, při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky, totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

9. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni poskytnutí finančních prostředků poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změně závazků z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných o spotřebitele a pokud je to nezbytné, i databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele, spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 87 odst. 1 jedna zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1, věty druhé, je smlouva neplatná, spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, spotřebitel je pak povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Zde soud pouze doplňuje, že s ohledem na aplikaci evropského práva je třeba vycházet z absolutní neplatnosti takové smlouvy, nikoliv z neplatnosti relativní, jak je uvedena naším zákonodárcem.

13. Podle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

14. Soud se nejprve zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostatečným způsobem zkoumala kredibilitu žalovaného při uzavírání obou smluv. Ani přes doplněná skutková tvrzení dle názoru soudu žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně nedostála své povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a pro nepřítomnost na obou jednáních soudu nebylo možné dát poučení ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Neunesla břemeno tvrzení a důkazní a z tohoto důvodu byly obě smlouvy posouzeny jako neplatné. Ze strany žalobkyně nebyl doložen například výpis z lustrací z bankovních a nebankovních registrů či výpis z běžného účtu žalované za několik měsíců před uzavřením úvěrové smlouvy, ze kterých by bylo možné jednoznačně seznat finanční poměry žalované, a to především způsob jejího hospodaření. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, , je pak třeba dále uvést, že žalovaná na předmětnou úvěrovou smlouvu uhradila toliko první dvě splátky, a to ještě ne v plné výši, takže je evidentní, že nebyla schopna úvěr splácet a tento jí tak neměl být poskytnut, když žalována nebyla schopna se svými příjmy vystačit. Další částečné úhrady pak byly žalovanou hrazeny až po zesplatnění úvěru, resp. dokonce až po podání žaloby ke zdejšímu soudu.

15. Je nutno zdůraznit, že shora citované ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru svým jazykovým výkladem vede k závěru, že porušení povinností dle ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé vyvolává relativní neplatnost smlouvy, kterou musí dlužník namítnout a soud ji z vlastní povinnosti nezkoumá. Tento výklad je však v rozporu s evropským právem, jak konstatoval rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR - Finance, kde se mimo jiné uvádí, že „články 8 a 23 směrnice Evropské parlamentu a Rady EU č. 2008/48/OES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady č. 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splní požadavky tohoto článku 23. články 8 a 23 směrnice č. 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“. Z uvedeného jasně vyplývá, že je vlastní povinností soudu zabývat se ex officio otázkou, zda poskytovatel úvěru náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a to i bez případné námitky dlužníka, a pokud poskytovatel úvěru této povinnosti nedostál, je povinností soudu z tohoto porušení vyvodit následek stanovený vnitrostátním právem, tj. absolutní neplatnost úvěrové smlouvy za současného zvážení i dalšího předpokladu pro takovýto závěr, a to, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet, resp. splatit. Z důkazního řízení pak jednoznačně vyplynulo, že zde byly materiálně důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet tak, jak je uvedeno shora.

16. Právní předchůdkyně žalobkyně nejprve uzavírala v listopadu 2018 smlouvu o půjčce na kliknutí. Podle předložených dokladů byl příjem klienta v době neposkytnutí nabídky 23 070 Kč, zároveň v té době splácel 3 000 Kč měsíčně. Byl negativně lustrován v systému Solus i v registrech BRKI i NRKI. Žádným způsobem však tedy není zodpovězena otázka, co vlastně znamená splátka 3 000 Kč uváděná ve formuláři, pokud není zaznamenán žádný aktivní úvěr. Žádným způsobem nebylo vyhodnoceno, jaké náklady žalovaný měsíčně vynakládá, což soud považuje za jedno ze základních hledisek pro posouzení, zda je či není žalovaný schopný úvěr splácet. Pokud není porovnána stránka příjmová se stránkou výdajovou, jen velmi těžko lze hovořit o prověření schopnosti kredibility. Zhruba o tři měsíce později byla schvalována další půjčka, respektive povolený debetní zůstatek na účtu, kdy ve formuláři jsou sice uvedeny jakési regionální náklady, jedná se však pravděpodobně o součet měsíční splátky ze smlouvy o půjčce na kliknutí a částky 3 000 Kč, která žádným způsobem nebyla osvětlena. Příjem žalovaného je uváděn částkou 19 820 Kč, aniž by se právní předchůdkyně, žalobkyně zabývala tím, z jakého důvodu poměrně zásadním způsobem vykazovaný měsíční příjem klesl. Ani v tomto případě nebylo soudu vysvětleno, jakým způsobem a zda vůbec se žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně zabývala otázkou nákladů, které žalovaný má. Soud je si vědom skutečnosti, že není možné bez dalšího automaticky konstatovat absolutní neplatnost uzavřené smlouvy. Z rozhodovací činnosti Evropského soudního dvora plyne, že soud zkoumá z úřední povinnosti, zda poskytovatel řádně prověřil úvěruschopnost spotřebitele, ale pouze v té míře, v níž má důvodné pochybnosti o nezbytných skutkových a právních okolnostech a při zachování zásady kontradiktornosti. Řádným prověřením úvěruschopnosti ze strany poskytovatele se pak rozumí komplexní prověřování objektivní schopnosti spotřebitele splnit povinnost ke splacení úvěru, jak je smlouvou definována s výsledkem, že není důvodná pochybnost o této schopnosti spotřebitele. Přitom jde o porovnání v součinnosti se spotřebitelem zjištěných běžných příjmů a výdajů spotřebitele s výsledkem, že je v jeho možnostech plnit sjednané. Zjistí-li soud, že poskytovatel zanedbal svoji povinnost, může se přiklonit k závěru absolutní neplatnosti.

17. Soud se k tomuto závěru přiklonil, a to právě z toho důvodu, že zcela absentuje výdajová stránka hospodaření úvěrovaného, přezkoumání schopnosti úvěr splácet bylo provedeno naprosto nedbale. Proto soud uzavřel, že se jedná u obou případů poskytnutých finančních prostředků, respektive kontraktů o smlouvy neplatné.

18. Nárok tedy mohl být posouzen pouze z titulu bezdůvodného obohacení. V tomto směru vznesl opatrovník žalovaného námitku promlčení, tuto však soud neshledal důvodnou.

19. Podle § 629 občanského zákoníku promlčecí lhůta trvá tři roky. Podle § 638 odst. 1 občanského zákoníku právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčí nejpozději za 10 let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo.

20. Podle § 619 odst. 1, 2 občanského zákoníku, je-li se o právo vymahatelné u orgánů veřejné moci, začne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek, kdy jeho promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla. Podle § 621 občanského zákoníku okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo a osobě povinné k jeho vydání.

21. V daném případě je třeba konstatovat, že nárok žalobkyně byl uplatněn ve vztahu k debetnímu zůstatku na účtu dne 12. 10. 2024, ve vztahu ke smlouvě o půjčce na kliknutí 11. 10. 2024, kdy u obou je promlčecí lhůta tříletá. Promlčení by se tedy mohlo vztahovat na nároky splatné do 11. 10. 2021, respektive do 10. 10. 2021.Pokud se soud zabýval debetním zůstatkem na účtu, je shora uvedeno, že nedoplacená jistina, se objevila poprvé v roce 2023. Je tedy evidentní, že před touto dobou žádné nároky vymáhány nejsou. Námitka promlčení tedy není důvodná.Co se týká částek ze smlouvy o půjčce Na kliknutí, bylo zjištěno, že žalovaný skutečně načerpal částku 200 000 Kč v listopadu 2018. Pokud soud vyhodnocoval platby, které podle byť neplatné smlouvy, měly být poukázány do 12. 10. 2021, jednalo se o částku 135 703,18 Kč, žalovaný zaplatil k tomuto datu zaplatil 79 317,35 Kč, následně však prováděl další platby, které právní předchůdkyně žalobkyně započítávala na nejstarší dlužné splátky. S ohledem na to, že žalovaným zaplacená částka pokrývá platby až do prosince 2021, shledal soud i v této části námitku promlčení za nedůvodnou.

22. Žalovanému tedy bylo uloženo zaplatit nároky pouze z titulu bezdůvodného obohacení, a to v prvním případě, tedy částkou 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení v zákonné sazbě jdoucím od 15. 6. 2024 do zaplacení. Ve druhém případě se pak jedná o vyhovění ve výši 50 056,23 Kč, též se zákonným úrokem z prodlení jdoucím od 15. 6. 2024 do zaplacení, kdy soud od poskytnuté částky 200 000 Kč odečetl provedené platby (149 943,17 Kč).

23. Úrok z prodlení byl přiznán od data následujícího po oznámení o postoupení pohledávky a nesplnění v dodatečné lhůtě s odkazem na § 1970 občanského zákoníku. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta.

24. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142, odst. 2 o.s.ř. s ohledem na obdobný poměr úspěchu a neúspěchu ve věci, pokud soud kapitalizoval pro účely tohoto výroku i navrhované příslušenství pohledávky v podobě smluvního úroku (který nebyl přiznán vůbec) a úroku z prodlení (který byl přiznán ve velmi omezené míře).

25. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1, část věty před středníkem o.s.ř., žalovanému bylo uloženo uhradit povinnosti dle tohoto rozsudku v běžné třídenní lhůtě.