39 C 101/2022

Plný text

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Pavlíčkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení částky 6 439 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 439 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni plnou náhradu nákladů tohoto řízení ve výši 1 200 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu Plzeň-město dne 3. 5. 2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalované bylo uloženo zaplatit částku 6 439 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky a náklady řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná na základě vyhlášky Ministerstva financí č. 125/1993 Sb. jako zaměstnavatel byla povinna hradit žalobkyni pojistné s odkazem na ustanovení § 12 této vyhlášky. Podle § 12 odst. 2 citované vyhlášky si pojistné počítá žalovaná ze základu stanoveného shodně s postupem pro určení vyměřovacího základu pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Základem pro výpočet pojistného je souhrn vyměřovacích základů za uplynulé kalendářní čtvrtletí všech zaměstnanců, které v tomto období jako žalovaná zaměstnavatel zaměstnávala. Sazba je použita podle převažující základní činnosti tvořící předmět podnikání zaměstnavatele a je určena v příloze vyhlášky. Převažující činností žalované je OKEČ [PSČ] - provoz zařízení hotelového typu, kde je sazba 4,2 promile. Žalovaná měla takto uhradit pojistné 4 424 Kč, dále pak zvýšené pojistné 4 697 Kč za období od třetího čtvrtletí 2019 do čtvrtého čtvrtletí 2021. Na pojistném však bylo uhrazeno pouze 2 682 Kč, dluh je vykazován částkou 6 439 Kč. Ačkoliv žalovaná byla o doplacení pojistného upomenuta, nestalo se tak. Žalobkyně předložila přehled výpočtu pojistného za jednotlivá čtvrtletí let 2019 až 2021, kde je v každém období vymezen vyměřovací základ, dále pak částky pojistného i přijaté platby celkem 2 682 Kč.

2. Podle § 1 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 125/1993 Sb., o pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu, zákonným pojištěním pro případ své odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, jsou pojištěny u [právnická osoba] ostatní zaměstnavatelé (u [právnická osoba] jsou pojištěni ti zaměstnavatelé, kteří měli sjednáno pojištění k 31. 12. 1992).

3. Podle § 12 odst. 1 této vyhlášky, povinnost platit pojistné vzniká zaměstnavateli, zaměstnává-li alespoň jednoho zaměstnance. Tuto skutečnost je zaměstnavatel povinen bez zbytečného odkladu písemně oznámit organizační jednotce pojišťovny, v jejímž obvodu má zaměstnavatel sídlo a uvést své identifikační číslo zaměstnavatele nebo jiné označení, které jej nahrazuje. Podle odst. 2 tohoto ustanovení, se pojistné počítá ze základu stanoveného shodně s postupem pro určení vyměřovacího základu pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Základem pro výpočet pojistného je souhrn vyměřovacích základů za uplynulé kalendářní čtvrtletí všech zaměstnanců, které v tomto období zaměstnavatel zaměstnával. K výpočtu použije sazbu uvedenou v příloze této vyhlášky pro příslušnou kategorii určenou podle převažující základní činnosti tvořící předmět podnikání zaměstnavatele.

4. Podle § 12 odst. 7 citované vyhlášky, zaplacení pojistného za celou dobu trvání pojištění a správnost jeho výpočtu je zaměstnavatel povinen prokázat. Jinak se má za to, že pojistné uhrazeno nebylo.

5. Podle § 12 odst. 9 citované vyhlášky, nebylo-li pojistné zaplaceno řádně a včas, zvyšuje se o 10% dlužné částky za každý i započatý měsíc.

6. Podle výpisu z ARES je hlavním oborem podnikání žalované ubytování. Podle přílohy shora uvedené vyhlášky je činnost pohostinství a ubytování zařazena do sazby 4,2 promile z vyměřovacího základu. Žalobkyně předložila mzdové listy zaměstnanců žalované, ze kterých bylo mj. zjištěno, že v době od 1. 7. 2019 do 31. 3. 2021 byla u žalované zaměstnána [jméno] [příjmení] v době od 1. 9. 2019 do 31. 12. 2020 [jméno] [příjmení], v době od 1. 9. 2019 do 31. 8. 2021 [jméno] [příjmení], v době od 1. 9. 2019 do 30. 6. 2020 [jméno] [příjmení], v době od 1. 9. 2019 do 31. 12. 2020 [jméno] [příjmení], v době od 14. 1. 2020 do 30. 6. 2020 [jméno] [příjmení], v době od 1. 10. 2019 do 31. 8. 2021 [jméno] [příjmení], když ve všech mzdových listech jsou vymezeny příjmy za uvedené období. Z těchto listin byla ověřena správnost výpočtu dlužného pojistného. Dopisem ze dne 6. 4. 2022 byla žalovaná vyzvána k doplacení dluhu na zákonném pojištění v částce 6 275 Kč do pěti dnů od doručení výzvy, z informace o zásilce bylo zjištěno, že zásilka byla adresátovi doručována 8. 4. 2022, protože si zásilku nevyzvedl, byla vrácena zpět žalobkyni. Další důkazy navrhovány ani prováděny nebyly.

7. Z předložených listin soud konstatuje, že nárok je třeba považovat za důvodný. Žalobkyně prokázala svoji aktivní legitimaci, která je dána vyhláškou č. 125/1993 Sb. Dále bylo zjištěno, že žalovaná je aktivní společností s ručením omezeným, která podle předložených mzdových listů v letech 2019 až 2021 měla zaměstnance, byla tedy povinna hradit minimálně v tomto období povinné pojištění z odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu. Výše pojistného byla doložena listinnými důkazy, konkrétně mzdovými listy a tabulkou provedeného výpočtu. Ostatně pokud by měla žalovaná v úmyslu tvrzení žalobkyně sporovat, tuto povinnost jí klade přímo zákon, jinak se má za to, že pojistné uhrazeno nebylo. Soud tedy uložil žalované společnosti dlužné pojistné uhradit.

8. Povinnost zaplatit částku 1 200 Kč je dána podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 občanského soudního řádu a § 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb.

10. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem občanského soudního řádu, žalované bylo uloženo splnit veškeré povinnosti dle tohoto rozsudku v běžné třídenní lhůtě.