39 C 122/2024

Plný text

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Pavlíčkovou ve věci žalobkyně: CFIG Credit a.s., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 63 409,09 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 36 470 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení v sazbě 14,75% ročně z částky 36 470 Kč jdoucím od 4. 3. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 26 939,09 Kč,o zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 33 701,29 Kč v sazbě 14,75% ročně jdoucím od 4. 3. 2024 do zaplacení,o zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 6 762,20 Kč za období od 16. 8. 2023 do 21. 1. 2024 ao zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč,se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu Plzeň-město dne 4. 3. 2024 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo uhradit částku 63 409,09 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení, kapitalizovaného úroku, nákladů spojených s uplatněním pohledávky a nákladů řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně jako věřitel poskytla dne 13. 1. 2023 žalovanému jako dlužníkovi na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, úvěr ve výši 66 000 Kč. Tento byl vyplacen v souladu s ujednáním smluvních stran podle článku IV. odst. 4.3 smlouvy o úvěru. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientské zóny, prostřednictvím autorizace a zasláním verifikační platby ze strany žalovaného. Měsíčně měl žalovaný splácet 2 855 Kč vždy k 15. dni příslušného kalendářního měsíce. Žalovaný ale splátkový kalendář nedodržel, dostal se do prodlení se splátkou splatnou 15. 8. 2023, nereagoval ani na upomínku k úhradě, která byla zasílána 20. 8. 2023, ani na další z 25. 9. 2023. Žalobkyně tedy úvěr zesplatnila 21. 1. 2024. Žalobkyně nárokuje zesplatněnou jistinu 63 409,09 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok v sazbě 24,49% ročně částkou 6 762,20 Kč za dobu od 16. 8. 2023 do 21. 1. 2024, zákonný úrok z prodlení a náklady na upomínání 1 000 Kč za upomínku č. 1 a, Anonymizováno, č. 2 s odkazem na článek V. odst.5.4 smlouvy. K výzvě soudu žalobkyně 28. 5. 2024 doplnila, že žalovaný uhradil celkem 17 130 Kč. Co se týká prověření schopnosti úvěr splácet doplnila, že žalovaný při uzavírání smlouvy předložil občanský průkaz a druhý doklad totožnosti, dále pak výpis z bankovního účtu za poslední tři měsíce a doklad o příjmech v podobě výplatní pásky. Žalobkyně následně provedla šetření v databázích platných dokladů, prolustrovala také zaměstnance spotřebitele, a to společnost , právnická osoba, . Bylo vyhodnoceno, že žalovaný má průměrný měsíční příjem 30 310 Kč, náklady na bydlení 3 000 Kč, na sázky vynakládá 10 323 Kč měsíčně. Má pouze mikro úvěry, tedy jednorázové závazky, ke spotřebě mu zůstává měsíčně 14 132 Kč. Nebyl nalezen ani v insolvenčním rejstříku, ani v centrálním registru exekucí. V podání žalobkyně byl velmi obsáhle popsán mechanismus posuzování jednotlivých parametrů schopnosti žalovaného úvěr splácet, kdy je stanovena výše úvěru na základě celkového skóre a finančního zůstatku, přičemž u žalovaného bylo vyhodnoceno jako maximální výše úvěru 66 000 Kč a měsíční splátka 2 855 Kč, když tato představovala jednak splátku úvěru (1 757 Kč), dále pak doplňkové služby (1 098 Kč). Bylo konstatováno, že úvěr poskytnutý na základě uvedené smlouvy, sloužil také z části ke splacení předchozího úvěru ze dne 12. 12. 2020 č. , číslo, . Splátky tohoto úvěru tedy nebyly zohledňovány jako závazek, když tento měl být právě pokryt uzavřenou smlouvou.

2. Ve věci byl vydán 21. 3. 2024 elektronický platební rozkaz, ten byl pro jeho nedoručení žalovanému zrušen. Soud následně postupoval podle § 115a o.s.ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání. S tímto postupem žalobkyně souhlasila již v podané žalobě a od tohoto souhlasu neustoupila ani poté, co byla upozorněna na předběžný právní názor soudu o tom, že smlouva je považována za neplatné právní jednání. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud tedy jeho souhlas předpokládal.

3. Skutková tvrzení žalobkyně byla prokazována předloženými listinami. Soudu byla předložena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru pod č. , číslo, , kde žalovaný je uveden jménem, příjmením, rodným číslem, adresou trvalého pobytu, bankovním spojením, telefonním číslem a emailovou adresou. Uvádí se, že žalovanému je poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 66 000 Kč. Způsob výplaty je uveden v článku IV. smlouvy tak, že částka 15 000 Kč měla být vyplacena na účet spotřebitele č. , č. účtu, , částka 38 600 Kč měla být vyplacena ve prospěch poskytovatele úvěru za účelem úhrady předchozího závazku ve výši 38 600 Kč, a to také do deseti dnů od předložení dokumentace. Částka 12 400 Kč pak nebyla vyplacena žalovanému, ale byla započtena na náklady poskytovatele specifikované v článku 4.8 smlouvy, když se jedná konkrétně o administrativní náklad ve výši 6 620 Kč (bez bližší specifikace), náklad na lustrum v registrech 400 Kč, náklad na zpracování úvěru 100 Kč, náklad na ověření úvěrového případu 1 320 Kč a odměnu za zprostředkování 3 960 Kč. Doba trvání úvěru byla sjednána na 72 měsíců s celkovou splatností k 15. 1. 2029. Roční úroková sazba sjednána na 24,49% ročně, RPSN 39,98%. V článku X. je popsán mechanismus uzavření smlouvy. Přílohou smlouvy jsou také údaje poskytnuté žalovaným v rámci posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, kde jsou uváděny měsíční příjmy i měsíční výdaje, stejně tak údaje o zaměstnavateli a platby, které je tento povinen poskytovat. Byla také sjednána doplňková služba podpora, kdy za tuto měl žalovaný hradit měsíčně 1 098 Kč za dobu trvání smlouvy o úvěru (celkem 79 056 Kč). Tato služba spočívá v tom, že žalovaný může odložit tři splátky úvěru ročně o jeden kalendářní měsíc, na dobu až devíti měsíců může přerušit splácení úvěru v případě úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace a může přerušit splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněné ztráty zaměstnání. Shodné informace jako v uzavřené smlouvě jsou uvedeny v předsmluvní informaci a souhlasu se zpracováním osobních údajů, kde je uvedeno, že poskytnutý úvěr 66 000 Kč bude splacen v 72 měsíčních splátkách 1 757 Kč, celkem bude uhrazeno 126 504 Kč, vysvětleno je i rozúčtování jednotlivých poskytnutých částek. Těmto údajům odpovídá i splátkový kalendář, resp. tabulka umoření, kde je však každý měsíc ke splátce 2 855 Kč účtována ještě částka 1 098 Kč za službu podpora. Bylo ověřeno z výpisu Fio Bank a.s., že z účtu žalovaného byla jako verifikační platba dne 16. 1. 2023 zaúčtována částka 1 Kč. Co se týká poskytnutých finančních prostředků, bylo prokázáno opět interními doklady z internetového bankovnictví žalobkyně, že na účet žalovaného č. , č. účtu, bylo dne 16. 1. 2023 poukázáno 15 000 Kč, na účet žalobkyně pod variabilním symbolem předchozího úvěru pak bylo 16. 1. 2023 poukázáno 38 600 Kč. O předžalobní komunikaci svědčí i upomínka z 20. 8. 2023, kde byl žalovaný informován o tom, že je v prodlení se splacením splátky splatné 15. 8. 2023, zároveň je k tomu přiúčtována sankce 500 Kč. Stejná upomínka kromě emailové adresy odešla i na adresu trvalého pobytu. Druhá upomínka je pak datována 5. 9. 2023. Naposledy byl žalovaný vyzván k zaplacení právním zástupcem žalobkyně dne 21. 1. 2024. Další důkazy navrhovány ani prováděny nebyly.

4. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 576 občanského zákoníku týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

6. Podle § 580 občanského zákoníku mají-li věřitel a dlužník vzájemné pohledávky, jejichž plnění je stejného druhu, zaniknou započtením, pokud se vzájemně kryjí, jestliže některý z účastníků učiní vůči druhému projev směřující k započtení. Zánik nastane okamžikem, kdy se setkaly pohledávky způsobilé k započtení.

7. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

8. Po provedením dokazování soud konstatuje, že nebylo možné žalobě vyhovět v plném rozsahu, a to z tohoto důvodu, že na uzavřenou smlouvu o úvěru soud pohlíží jako na neplatné právní jednání. Je třeba konstatovat, že způsob uzavření smlouvy soud shledal jako stadardní, kdy v dnešní době je aktuálně zcela běžné, že smlouvy jsou uzavírány distančním způsobem prostřednictvím webového rozhraní, kdy v tomto případě byla jako jednoznačná identifikace žalovaného (když soud připomíná, že tento (doložil i své osobní doklady a další listiny) posouzena verifikační platba z jeho bankovního účtu.

9. Soud se však neztotožnil s tím, jakým způsobem jsou popsány jednotlivé částky. Hovoří se o tom, že žalovanému bylo poskytnuto 66 000 Kč. Fakticky však již v samém počátku tohoto smluvního vztahu bylo žalovanému poskytnuto pouze 53 600 Kč, částka 12 400 Kč nebyla poskytnuta vůbec, již v samotné smlouvě je označena jako náklad na vyřízení úvěru. Částka 38 600 Kč pak nebyla odesílána ani žalovanému, ale byla použita na úhradu jeho předchozího dluhu právě u žalobkyně. Náklad 12 400 Kč je pak specifikován v době 4.8 smlouvy, kde jsou opět uvedeny takové pojmy, pod kterými nelze shledat nic konkrétního, snad jen v případě lustrace v registrech, kdy lze do určité míry jistou pracnost předpokládat. Další pojmy jako náklady na zpracování úvěru, administrativní náklady, náklady na zprostředkování a náklady na ověření úvěrového případu, soud považuje v podstatě za další formu skrytého úroku, tak, aby žalobkyně mohla do smlouvy napsat pouze snesitelnou úrokovou sazbu (v tomto případě 24,49% ročně, když ve skutečnosti je tato částka v každém případě mnohem vyšší. Další uvedené platby soud považuje v podstatě opět za skrytý úrok, jedná se tzv. platby na službu Podpora, kdy bylo žalovanému, byť se uvádí, že přímo na jeho žádost, uloženo kromě běžné měsíční splátky úvěru, hradit měsíčně ještě 1 098 Kč, tedy částku, která dosahuje téměř polovinu měsíční splátky za poskytnutí finančních prostředků. V žádném případě nebyla zjištěna žádná mimořádná služba, která by na základě této smlouvy byla poskytována, když se v podstatě jedná o naprosto běžné úkony, které jsou spojeny s případným úvěrováním a jsou žadatelům poskytovány, případně za konkrétní poplatek, pokud k tomu dojde, hovoří-li soud např. o odkladu splátky a podobně. Pokud soud provedl kompletaci uvedených částek, žalovanému bylo poskytnuto 53 600 Kč, navíc měl pak zaplatit 151 960 Kč, tedy téměř třikrát tolik, než mu bylo poskytnuto. Takovémuto jednání však v žádném případě nemůže náležet soudní ochrana. Soud v tomto směru odkazuje na § 588 občanského zákoníku a konstatuje, že opakovaně je judikováno, že přesahuje-li sjednaný úrok (a v tomto případě jsou za úrok ze strany soudu považovány i všechny ostatní dodatkové platby) nepřiměřeně úrok, který je běžně používán v dané době za půjčení peněz, není možné tomuto jednání přisoudit platnost a s ní spojené právní důsledky, samozřejmě včetně právní ochrany.

10. Soud tedy konstatuje, že posoudil smlouvu jako absolutně neplatné právní jednání právě s ohledem na výši sjednaných doplňkových plateb, které v součtu vysoce přesahují běžnou úrokovou sazbu, kterou žádali za poskytování finančních prostředků běžné bankovní instituce, a to i za situace, kdy soud zohledňuje nejrizikovější formu poskytování finančních prostředků prostřednictvím kreditních karet.

11. K otázce úvěruschopnosti soud dodává, že zde vady neshledal, přesto však s ohledem na absolutní neplatnost s odkazem na § 580 a 588 občanského zákoníku jí dále nevyhodnocoval. Soud tedy konstatuje, že nárok žalobkyně je možné přiznat pouze z titulu bezdůvodného obohacení s odkazem na § 2991 a násl. občanského zákoníku. Soud vyhodnotil, že žalovanému bylo poskytnuto 38 600 Kč a 15 000 Kč, celkem tedy 53 600 Kč. Žalobkyně sama uvedla, že žalovaný za dobu trvání smluvního vztahu uhradil 17 130 Kč. Soud mu tedy uložil uhradit částku 36 470 Kč se zákonným úrokem z prodlení jdoucím od 4. 3. 2024 do zaplacení v sazbě 14,75% ročně v souladu s návrhem žalobkyně a odkazem na § 1970 občanského zákoníku. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta.

12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o.s.ř. Poměr úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud posoudil jako téměř rovnocenný, nepřiznal tedy žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

13. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem občanského soudního řádu. Žalovanému bylo uloženo uhradit všechny stanovené povinnosti v běžné třídenní lhůtě.