39 C 123/2021

Plný text

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Pavlíčkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená Mgr. jméno příjmení celé jméno opatrovnice , advokátkou sídlem adresa opatrovnice proti žalovanému: osobní údaje žalovaného případně příjmení jméno anonymizováno , příjmení příjmení jméno , příjmení číslo , anonymizována čtyři slova zastoupený opatrovníkem celé jméno opatrovnice , advokátkou sídlem adresa opatrovnice o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví

I. Podílové spoluvlastnictví účastníků řízení k bytové jednotce [číslo] v bytovém domě [adresa] a [adresa] na pozemcích parc. [číslo] parc. [číslo] kdy k bytové jednotce náleží také spoluvlastnický podíl o velikosti [číslo] ve vztahu k celku ke společným částem výše uvedených budov [adresa] a [adresa] a spoluvlastnický podíl o velikosti [číslo] ve vztahu k celku k pozemkům parc. [číslo] vše zapsáno na [list vlastnictví] a [list vlastnictví] pro [územní celek], [katastrální uzemí] úřadu [příjmení] kraj, [stát. instituce], se zrušuje.

II. Bytová jednotka [číslo] v bytovém domě [adresa] a [adresa] na pozemcích parc. [číslo] parc. [číslo] kdy k vlastnictví bytové jednotky náleží také spoluvlastnický podíl o velikosti [číslo] ve vztahu k celku na společných částech budov [adresa] a [adresa] a spoluvlastnický podíl o velikosti [číslo] k pozemkům parc. [číslo] parc. [číslo] vše zapsáno na [list vlastnictví] a [list vlastnictví] pro [územní celek], [katastrální uzemí] úřadu [příjmení] kraj, katastrální pracoviště Plzeň-město se přikazuje do výlučného vlastnictví žalobkyně paní [jméno] [příjmení], [datum narození].

III. Žalobkyni se neukládá uhradit žalovanému vypořádací podíl.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu Plzeň-město dne 8. 7. 2021 se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým by bylo určeno, že je výlučnou vlastnicí bytové jednotky [číslo] v bytovém domě [adresa], [adresa] na pozemcích parc. [číslo] parc. [číslo] když k vlastnictví bytové jednotky náleží také právo ke spoluvlastnickému podílu o velikosti [číslo] ve vztahu k celku na společných částech budov [adresa] a [adresa] a stejný spoluvlastnický podíl na pozemcích parc. [číslo]. Nemovitosti jsou zapsané na [list vlastnictví] a [list vlastnictví] pro [územní celek], [katastrální uzemí] úřadu pro [příjmení] kraj, [stát. instituce]. Žalobkyně uvedla, že vklad práva byl proveden 18. 7. 2005 pod č. j. V-7744/2005-405 Kupní smlouva byla uzavřena téhož dne. Účastníci řízení uzavřeli dva dny před uzavřením kupní smlouvy sňatek, tedy 16. 7. 2005. Bytová jednotka byla zakoupena za částku 730 000 Kč, celou kupní cenu hradila žalobkyně ze svých výlučných prostředků. Tyto získala ještě před uzavřením manželství a také z prodeje nemovitosti v jejím výlučném vlastnictví. Žalovaný v té době v [země] nepracoval, byl zcela nemajetný. Manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 29. 1. 2016 č. j. 35 C 175/2011-178, rozsudek nabyl právní moci dne 18. 3. 2016. Žalovaný nevedl se žalobkyní společnou domácnost, rodina se odstěhovala do [země], pak se ale žalobkyně vrátila zpět do České republiky, pouze občas žalovaného v Anglii navštívila. Nicméně v srpnu 2008 byl žalovaný z [země] vyhoštěn, vrátil se zpět do [země] a vztahy byly ukončeny. V bytové jednotce žije žalobkyně s nezletilým synem. Naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva je dán z důvodů narovnání právních vztahů s nemovitostí, žalobkyně by měla v úmyslu nemovitost prodat a zajistit si větší nemovitost, ovšem to s ohledem na zápis v katastru nemovitostí nemůže.

2. Soud se opakovaně pokoušel doručit soudní písemnosti žalovanému, protože tyto pokusy byly neúspěšné, byl mu usnesením ze dne 11. 5. 2022 ustanoven opatrovník. Opatrovník se vyjádřil k žalobě podáním doručeným soudu dne 20. 5. 2022 a zejména namítl, že na podání určovací žaloby není dán naléhavý právní zájem. Nemovitosti byly získány za trvání manželství, byť žalobkyně zdůrazňuje, že žalovaný byl zcela nemajetný a k podpisu vlastně pouze shodou okolností došlo až po uzavření manželství, je třeba na ně pohlížet jako na nemovitost, která je součástí SJM. Protože ve lhůtě tří let od právní moci rozsudku o rozvodu manželství nebyla podána žaloba o vypořádání společného jmění manželů, je třeba aktuálně vycházet z fikce vzniku podílového spoluvlastnictví, kdy bytovou jednotku spolu se podílem na společných částech domu a spoluvlastnickým podílem k pozemkům v uvedeném rozsahu vlastní každý z bývalých manželů jednou polovinou. Je na žalobkyni, aby se případně domáhala zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, neboť na žalobě na určení vlastnického práva není dán naléhavý právní zájem. Je pak na ní, aby prokázala, že nemovitost pořídila ze svých výlučných prostředků a je na místě provést vypořádání podílového spoluvlastnictví.

3. Žalobkyně reagovala prostřednictvím své právní zástupkyně podáním ze dne 2. 8. 2022 a navrhla změnu žaloby. Žalobkyně doplnila, že kupní cena byla sjednána na 730 000 Kč za uvedenou bytovou jednotku, byla hrazena z výlučných prostředků žalobkyně. Žalobkyně měla původně ve svém výlučném vlastnictví bytovou jednotku [číslo] v [obec], [ulice a číslo] v budově tvořené domy [adresa] a [adresa]. Tuto bytovou jednotku žalobkyně prodala, získala částku 590 000 Kč. Doplatek do kupní ceny 730 000 Kč, tedy 140 000 Kč, měla žalobkyně naspořenu ještě před uzavřením manželství ze svých příjmů. I za trvání manželství hradila žalobkyně veškeré náklady spojené s užíváním jednotky sama, žalovaný ničeho nehradil. Navrhuje tedy, aby podílové spoluvlastnictví účastníků k uvedené bytové jednotce bylo zrušeno, a výlučnou vlastnicí této bytové jednotky a podílu na společných částech domu a pozemcích byla určena právě žalobkyně s tím, že nebude rozhodováno o vypořádání spoluvlastnického podílu, resp. o vyplacení uvedené částky. Usnesením ze dne 17. 8. 2022 č. j. 39 C 123/2022-112, bylo rozhodnuto o připuštění změny žaloby. Při jednání soudu dne 11. 4. 2023 zůstal stav nezměněn.

4. Z předložených listin bylo zjištěno, že účastníci tohoto řízení byli manželé, manželství bylo uzavřeno dne 16. 7. 2005, rozvedeno rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město dne 29. 1. 2016 č. j. 35 C 175/2011-178. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 18. 3. 2016. Žalovaný se ani v rozvodovém řízení nevyjádřil, neúčastnil se ho, byl zastoupen opatrovníkem. Stejně tak byl žalovaný zastoupen opatrovníkem i v řízení o úpravě poměrů k nezletilému [příjmení] [jméno], [datum narození], věc byla projednávána pod sp. zn. Okresního soudu Plzeň-město 15 Nc 9/2009. I v tomto řízení soud musel vycházet z údajů, které byly pouze zprostředkované. Co se týká příjmů otce (žalovaného), vycházel z jeho možností, jakého příjmu mohl dosáhnout, kdyby pracoval v [země]. Ohledně bytové jednotky, která je předmětem tohoto řízení, byla provedena k důkazu kupní smlouva ze dne 18. 7. 2005, podle které bytovou jednotku [číslo] o velikosti 1+1 spolu se všemi součástmi a příslušenstvím a dále pak se spoluvlastnickým podílem na společných částech domu a se spoluvlastnickým podílem na pozemcích, koupili manželé [příjmení] [příjmení] [jméno] a [jméno] [příjmení], kteří podle článku III. nemovitosti nabyli do společného jmění manželů. Kupní cena byla sjednána na částku 730 000 Kč. Ke své solventnosti při koupi bytové jednotky předložila žalobkyně kupní smlouvu ze dne 18. 7. 2005, podle které prodala žalobkyně bytovou jednotku [číslo] o velikosti [anonymizováno] v [obec], [část obce], na adrese [ulice a číslo] za kupní cenu 590 000 Kč. Ohledně zbývající části kupní ceny předložila výpis z bankovního účtu znějícího na jméno [jméno] [příjmení] (původní příjmení žalobkyně), z něhož byl hrazen zbytek kupní ceny.

5. Z účastnické výpovědi žalobkyně bylo zjištěno, že tato žila se žalovaným ještě před uzavřením manželství v [země] u rodičů žalovaného. Před narozením syna se vrátili do [země], kde začali žít v jejím bytě, který ona měla ještě dlouho před uzavřením manželství v předních [část obce], jednalo se o garsoniéru. Když se narodil syn, došli k závěru, že v tak malém bytě ale nemohou fungovat, a proto ona se rozhodla, že svoji garsoniéru prodá a koupí byt větší, kde by rodina mohla fungovat. Proto oslovila realitní kancelář [příjmení] k prodeji své bytové jednotky, ti zároveň našli také větší byt v [anonymizováno]. Všechno bylo domluveno tak, že smlouva o prodeji garsonierii a zároveň koupě většího bytu bude uzavřena ještě před uzavřením manželství, mělo k tomu dojít v pátek 15. 7. 2005. Když se ale dostavila k podpisu smlouvy, bylo jí řečeno, že smlouva podepsána být nemůže, protože chybí některý z účastníků a k podpisu dojde tedy až následující pondělí 18. 7. 2005. Oni se s manželem v sobotu vzali, proto, když přišli následně k podpisu smluv, uvedla paní [příjmení], že už to nejde jinak, než aby byt byl zapsán jako společné jmění manželů. Fakticky jej ale financovala celý ona, protože část kupní ceny hradila právě z prodeje garsoniery, část potom z finančních prostředků, které měla ušetřené ještě před uzavřením manželství. Toto doložila i výpisem ze svého účtu, který byl veden ještě na její původní jméno [jméno] [příjmení], kam ona vložila dne 20. 7. 2005 částku 240 500 Kč a následný den provedla doplatek kupní ceny ve výši 140 000 Kč převodem na další účet. Žalobkyně dále ve své výpovědi uvedla, že krátce po uzavření manželství se rodina odstěhovala do Anglie, odtud se ale ona se synem v roce 2006 vrátila. Od roku 2008 není s bývalým manželem v jakémkoliv kontaktu, ten se ani nestýká se synem ani s ním žádným způsobem nekomunikuje. Dokonce nehradí ani výživné. V této souvislosti je věc řešena i Úřadem mezinárodně právní ochrany dítěte, který se snaží žalovaného najít, ovšem také bez výsledku. Ona v bytě tedy se synem bydlí od roku 2006, kdy se vrátili z [země]. Hradí veškeré náklady s bytem spojené. Manžel se nikdy o hrazení nákladů nezajímal. Nezajímal se ani o byt jako takový, protože si je vědom toho, že žádné finanční prostředky do bytu nevložil. Ostatně on přišel do České republiky pouze s kufrem, neuměl česky. Přihlásil se na úřad práce, po absolvování kursu češtiny pro cizince byl velmi krátce zaměstnán u firmy [anonymizováno], asi pouhé tři týdny, pak nepracoval. Neměl tedy žádné finanční prostředky, ze kterých by financoval zakoupení bytu. Proto ona je přesvědčena, že není na místě, aby cokoliv za finanční prostředky cokoliv z tohoto bytu získal.. Další důkazy navrhovány ani prováděny nebyly.

6. Podle § 741 občanského zákoníku nedojde-li do tří let od zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění k vypořádání toho, co bylo dříve součástí společného jmění, ani dohodou ani nebyl podán návrh na vypořádání rozhodnutím soudu, platí, že se manželé nebo bývalí manželé vypořádali tak, že a) hmotné věci movité jsou ve vlastnictví toho z nich, který je pro potřebu svou, svojí rodiny, nebo rodinné domácnosti výlučně jako vlastník užívá b) ostatní hmotné movité a věci nemovité, jsou v podílovém spoluvlastnictví obou; jejich podíly jsou stejné, c) ostatní majetková práva, pohledávky a dluhy náleží společně oběma; jejich podíly jsou stejné.

7. Podle § 1140 odst. 2 občanského zákoníku každý ze spoluvlastníků může kdykoliv žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Podle § 1144 odst. 1 občanského zákoníku, je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. Podle § 1147 občanského zákoníku, není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě.

8. Po provedeném dokazování soud konstatuje, že bylo na místě žalobě vyhovět. Bylo zjištěno, že nemovitost byla získána na základě kupní smlouvy dva dny po sňatku žalobkyně se žalovaným. Bytová jednotka včetně spoluvlastnického podílu na společných částech domu a spoluvlastnického podílu na pozemcích byla tedy v katastru nemovitostí zapsána jako součást SJM. Manželství bylo rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 29. 1. 2016 rozvedeno, rozsudek nabyl právní moci dne 18. 3. 2016. Protože společné jmění manželů nebylo ve lhůtě tří let od právní moci rozsudku o rozvodu vypořádáno dohodou, a ve stanovené lhůtě ani nebyl podán návrh na vypořádání společného jmění manželů, nastala zákonná úprava taková, že nemovitosti se staly podílovým spoluvlastnictvím. Proto bylo na místě v souladu se změněným návrhem podílové spoluvlastnictví k návrhu žalobkyně jako podílové spoluvlastnice zrušit a vypořádat. Soud postupoval podle zákonných ustanovení, kdy v žádném případě neuvažoval o možném rozdělení bytové jednotky, a s ohledem na zájem žalobkyně, aby bytová jednotka byla přikázána do jejího výlučného vlastnictví, neviděl důvodu tomuto návrhu nevyhovět. Důvodem je i to, že žalovaný byl po celou dobu řízení nekontaktní, tato situace se dle sdělení žalobkyně trvala v podstatě od okamžiku, kdy spolu přestali být v kontaktu. I v rámci opatrovnického řízení byl žalovaný zastoupen opatrovníkem.

9. Co se týká vypořádacího podílu, který by měl být soudem určen, zde soud přistoupil k tomu závěru, že žalobkyni neuložil žalovanému vypořádací podíl vyplatit, neboť by to považoval za rozporné s dobrými mravy. V řízení bylo prokázáno, že pouze shodou okolností byly kupní smlouvy uzavřeny krátce po sňatku účastníků, zároveň žalobkyně prokázala, že kupní cenu za bytovou jednotku hradila ze svých výlučných prostředků, když z části saturovala kupní cenu prodejem bytové jednotky ve svém výlučném vlastnictví. Nelze nechat bez povšimnutí, že od roku 2006 sama hradí veškeré náklady spojené s bytem, sama se stará o jeho užívání i zvelebování, není proto na místě hovořit o tom, že by měl žalovaný jakékoliv právo na vyplacení vypořádacího podílu. Proto bylo rozhodnuto tak, že žalobkyni se povinnost hradit vypořádací podíl neukládá.

10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Na věc vypořádání podílového spoluvlastnictví lze nahlížet jako na iudicium duplex, kdy se nedá hovořit o převážném úspěchu žádného z účastníků, a to s ohledem na aktuální rozhodovací praxi ústavního soudu (naposledy např. IV. ÚS 404/22), proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení přiznáno nebylo.